Česká národní rada 1990 – 1992

Ministr spravedlnosti České republiky Leon Richter zaslal odpověď na interpelaci poslance Antonína procházky dopisem ze dne 1. října 1991.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, předkládám České národní radě odpověď ministra spravedlnosti České republiky Leona Richtera na interpelaci poslance Antonína Procházky, která zní:

"Vážený pane poslanče, ubezpečuji Vás, že jsem si plně vědom závažnosti celospolečenského úkolu zabezpečit nezákonně odsouzeným občanům hmotné odškodnění a že věnuji těmto otázkám soustavnou pozornost, proto mě nijak netěší konstatování, že projednávání žádostí rehabilitovaných občanů o odškodnění neprobíhá zatím u ministerstva spravedlnosti ČR dostatečně rychle a že operativně prováděná opatření dosud nevedla k zásadnímu obratu v dosavadním nepříznivém vývoji.

Z toho však nelze vinit pouze ministerstvo spravedlnosti ČR, které jedině je podle zákona příslušné k projednávání nároků rehabilitovaných občanů, příp. jejich dědiců. Je třeba si uvědomit, že obrovské množství případů, které projednávaly soudy v celé ČR v době od 1. 7. 1990 /do 31. 8. 1991 bylo soudy v ČR pravomocně rozhodnuto o rehabilitaci 152.783 občanů/, se nyní soustřeďuje jako žádosti o odškodnění pouze u nás. A musím bohužel konstatovat, že my nejsme schopni tento nápor zvládnout, poněvadž nemáme dostatečný počet kvalifikovaných pracovníků, nemáme prostory potřebné k umístění těchto pracovníků a spisů a potřebujeme i další technická vybavení.

Ještě před účinností zákona o soudní rehabilitaci, od 1. 5. 1990 byl na ministerstvu spravedlnosti ČR zřízen nový odbor odškodňování, který od počátku poskytoval informace o uplatňování nároků na odškodnění a po účinnosti zákona zahájil projednávání jednotlivých žádostí. Počet těchto žádostí však rostl - především vzhledem k rychlému rozhodování soudů - podstatně rychleji, než se předpokládalo a nebylo možné agendu zvládnout při stávajícím počtu pracovníků /do konce dubna 1991 vyřizovalo vlastní žádosti o odškodnění 11 právníků a styk s občany zajišťovalo 5 právníků/. Ministerstvo spravedlnosti ČR reagovalo postupným zvyšováním počtu pracovníků odboru odškodňování, organizováním výpomoci jinými odbory, justičními čekateli, organizováním výpomoci ze strany Konfederace politických vězňů ČSFR a vybavením odboru počítačovou technikou, díky níž se daří odstraňovat nedostatky v evidenci žádostí.

Nepříznivou personální situaci i trvající nedostatek pracovních prostorů se snažilo ministerstvo spravedlnosti ČR řešit také zřízením detašovaného pracoviště; od 1. 5. 1991 bylo zřízeno v Brně pro Jihomoravský a Severomoravský kraj a od 1. 7. 1991 v Plzni pro Západočeský, Severočeský a Jihočeský kraj. Výsledky činností těchto pracovišť se však pochopitelně nemohly projevit bezprostředně po jejich zřízení, ale teprve s nezbytným časovým odstupem /otázka personálního obsazení i dalšího potřebného vybavení pracovišť/.

V současné době vyřizuje žádosti o odškodnění 20 právníků. Z toho na pracovišti v Praze 13, v Brně 5 a 2 pracovníci v Plzni. Poradenskou činnost zajišťuje 5 právníků. Ti odpovídají na četné písemné, ústní, telefonické dotazy a vyřizují osobní návštěvy na ministerstvu.

K 31. 8. 1991 je evidováno 31.002 žádostí o odškodnění, vyřízeno je 4.725 žádostí, z toho v Brně 89 žádostí /43 žádostí bylo vyřízeno v Brně v srpnu 1991/. V Plzni nebylo dosud odškodnění provedeno, neboť pracoviště bylo zřízeno od 1. 7. 1991 a určitý čas si vyžádá obstarání všech podkladů nezbytných pro správné rozhodnutí. Od účinnosti zákona o soudní rehabilitaci bylo přiznáno odškodnění celkem 3 345 osobám v celkové částce 298.704.987 Kčs; z toho v hotovosti bylo vyplaceno 80.669.987 Kčs a v dluhopisech 218.035.000 Kčs.

Za stávající situace je doba potřebná pro vyřízení všech žádostí neúnosně dlouhá a proto je naléhavé a nevyhnutelné další výrazné personální posílení odboru odškodňování, a to jak v Praze, tak i na detašovaných pracovištích. V tomto směru proto činím opatření ke zvýšení počtu pracovníků odboru odškodňování a vládě ČR předkládám "Zprávu o uplatňování zákona o soudní rehabilitaci orgány české justice" v níž mj. žádám vládu o podstatné zvýšení stanoveného limitu celkového počtu pracovníků ministerstva spravedlnosti ČR. Mám za to, že jen takto lze zvládnout projednávání žádostí o odškodnění v přiměřené době.

K otázce státních dluhopisů mohu pouze uvést, že ministerstvo spravedlnosti ČR od června 1991 dává příkazy k přidělení státních dluhopisů Investiční bance, která má provádět přidělování a proplácení státních dluhopisů v síti svých poboček.

Dříve nebylo možno tyto příkazy k přidělování dluhopisů vydávat, neboť bylo nutno ze strany ministerstva spravedlnosti ČR vyčkat dohody mezi federálním ministerstvem financí a peněžním ústavem, tedy dohody o tom, který peněžní ústav bude státní dluhopisy realizovat /Smlouva FMF a Investiční banky je z února 1991/ a vydání emise státních dluhopisů. S pozdravem