Česká národní rada 1990 – 1992

Ministr vnitra České republiky Tomáš Sokol odpověděl poslancům Milanu Tatárovi, Zdenku Gužimu, Dezideru Balogovi, Ondřeji Giňovi, Karlu Holomkovi a Ladislavu Bodymu na jejich interpelaci dopisem ze dne 8. července 1991.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, předkládám České národní radě odpověď ministra vnitra České republiky Tomáše Sokola na interpelaci poslanců Milana Tatára, Zdenka Gužiho, Dezidera Baloga, Ondřeje Giňi, Karla Holomka a Ladislava Bodyho, která zní:

"Vážení páni poslanci, svojí interpelací, která mi byla doručena 25. 6. 1991, se zřejmě mým prostřednictvím obracíte na vládu České republiky, aby přijala účinná opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví občanů rómské národnosti žijících v České republice. Uvádíte, že se v současné době opět množí případy, kdy občané rómské národnosti jsou bez příčiny surově fyzicky napadáni a lynčováni, což v některých případech končí smrtí, jako např. v Klatovech. Útočníci pak podle Vaší interpelace jsou motivováni zjevně rasistickou a fašistickou ideologií, kterou podporují někteří politici a vše má být tolerováno příslušníky policie. Dochází podle Vás k eskalaci rasových nálad. V závěru své interpelace pak upozorňujete, že nebudou-li přijata patřičná opatření proti různým fašistickým a rasistickým skupinám, budete nuceni obrátit se na mezinárodní instituce a veřejnost a požádat o ochranu a mezinárodně právní sankce vůči rasistickým praktikám trpěným naším státem a vládou.

Vážení páni poslanci, pevně věřím, že hrozba vyjádřená na závěr Vaší interpelace je pouze odrazem Vašich momentálních pocitů a nikoliv přesvědčením o skutečné nezbytnosti takovéhoto kroku. Mám za to, že celá situace je podstatně složitější a že ji v žádném případě nelze interpretovat jako pouhou rasovou záležitost. Nejsem psycholog, či sociolog, avšak přesto mi dovolte několik obecných konstatování týkajících se celé problematiky.

Rómské etnikum žilo tradičně v těchto zemích na okraji společnosti. Mám však za to, že spíše než z rasových důvodů tomu bylo pro odlišný životní styl, jiný žebříček hodnot a celkově jinou mentalitu. Rasa byla pouze to, co bylo možno od tyto skutečnosti podřadit a dát jim obecný název. Spíše než o rasismu, zřejmě bylo možno hovořit o čemsi, pro co by se nejlépe hodil výraz sociální antagonismus. Ve společnosti, která navenek prezentovala okázalé rovnostářství, ale ve své podstatě potlačovala jakoukoliv svobodu projevu, byly paralyzovány i projevy těch skupin obyvatelstva, které se k Romům stavěly s otevřenou negací. To pak vytvářelo dojem, že žádný rómský problém neexistuje a Romové se úspěšně asimilují. Tak za tohoto všeobecného mínění se celý problém rómského etnika neustále zvětšoval. Celkové uvolnění společnosti, ke kterému došlo po listopadu 1989, pak bylo v případě rómské problematiky jakýmsi katalyzátorem, který tuto záležitost prezentoval v celé její složitosti. Osobně se ovšem domnívám, že v této fázi nebyly prvotní projevy rasismu ze strany obyvatel České republiky. Na počátku byl zcela určitě nárůst trestné činnosti rómské části obyvatelstva, který svým podílem na celkové kriminalitě vysoce převýšil a převyšuje podíl rómských obyvatel na počtu obyvatel této republiky. Tato skutečnost i to, že jde vesměs o nárůst trestné činnosti majetkového charakteru mnohdy páchané velmi brutálně, ovlivnil pohled obyvatel České republiky na Romy jako takové. Toho využívají i nejrůznější militantní skupinky, které mnohdy skutečně vystupují z rasistických pozic a útočí na Romy pod rouškou ochrany bezpečnosti, kriminální prevence apod. Je ovšem třeba zdůraznit, že jde ve zdrcující většině pouze o verbální projevy, navíc vyslovované způsobem, který zřejmě není postižitelný, neboť je stále ještě v mezích toho, co je nutno v rámci svobody projevu tolerovat.

Je faktem, že v některých případech k napadení Romů došlo, ale spíš než pro rasu samu to bylo odrazem odporu, který se vůči Romům v souvislosti se shora uváděnými skutečnostmi vzedmul. Některé případy jsou také interpretovány zbytečně dramaticky, což je i případ Klatov, kde s největší pravděpodobností šlo o vyřizování osobních účtů a nikoliv o rasistický čin v pravém slova smyslu. Kdybychom totiž věc interpretovali takto jednostranně, museli bychom se zřejmě obdobně dívat i na útoky Romů proti jiným občanům tohoto státu také jako na útoky s rasistickým podtextem opačného charakteru. l když je všeobecně známo, že i z této strany se mnozí Romové na věc dívají jednostranně, nikdo nepochybuje, že základní motiv těchto trestných činů není v rovině rasové, ale v rovině materiální.

Problematika skutečného začlenění rómského etnika do společnosti žijící na území tohoto státu je problematika mnohem složitější a zužování tohoto tématu pouze na vztah ras by nutně vedlo k zatemnění celého problému a tím vyloučení možnosti jej řešit. Jak jsem již řekl, nejsem odborníkem v této problematice, a proto se nehodlám zabývat možnostmi, jaké se zde nabízejí. Jisto je, že ve své funkci budu trvat na tom, aby policie poskytovala v mezích svého zákona ochranu všem, proti nimž je veden nějaký útok, či jsou jinak ohroženi, bez ohledu na jejich rasu, či cokoliv podobného. Nejsou mi známé žádné případy, kdy by k útokům na Romy docházelo v důsledku tolerance policistů a klatovský případ není výjimkou.

Jiná je otázka toho, že policie z důvodu nedostatku vybavení a malých početních stavů není schopna adekvátním způsobem na nárůst trestné činnosti reagovat. To je ale problém, který je notoricky znám a který je také průběžně řešen.

Vážení páni poslanci, nemohu Vám přirozeně slíbit, že někdy v budoucnosti nedojde k fyzickému napadení Roma, stejně jako to nemohu slíbit žádnému obyvateli této republiky. Mohu pouze přislíbit, že se všemi svými silami zasadím o zkvalitnění policejního sboru tak, aby občanům této republiky poskytoval co nejefektivnější ochranu. S pozdravem