Česká národní rada 1990 – 1992

Ministr vnitra České republiky Tomáš Sokol odpověděl poslankyni Gertě Mazalové na její interpelaci dopisem ze dne 18. července 1991.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, předkládám České národní radě odpověď ministra vnitra České republiky Tomáše Sokola na interpelaci poslankyně Gerty Mazalové, která zní:

"Vážená paní poslankyně, dne 27. 6. 1991 jsem obdržel Vaši interpelaci ze dne 21. 6. 1991, v níž uvádíte, že pracovníci správní služby okresních (městských) správ Veřejné bezpečnosti Jihomoravského a Severomoravského kraje odmítají, na základě pokynu HV VB ČR, provádět v občanských průkazech zápisy a opravy národnosti české na národnost moravskou a slezskou.

Po prošetření věci a ověření dalších potřebných skutečností Vám sděluji, že v daném případě se nejednalo o pokyn HV VB ČR, ale jen o informaci k uvedenému problému se stanoviskem Odboru l. - policejní správy MV ČR.

Dále sděluji, že správní orgány útvarů Policie České republiky vycházejí ve své činnosti z právní úpravy provedené zákony a prováděcími předpisy vydanými na základě čl. 27 Ústavního zákona o československé federaci, podle něhož v oblasti vnitřního pořádku a bezpečnosti patří do působnosti ČSFR také právní úprava občanských průkazů, tedy zákon č. 75/1957 Sb., o občanských průkazech a vyhláška FMV č. 119/1984 Sb., kterou se provádí zákon o občanských průkazech, ve znění vyhlášky č. 178/1988 Sb. a vyhlášky č. 125/1991 Sb.

Tyto orgány vycházejí rovněž z nařízení ministra vnitra ČSSR č. 8/1985, podle něhož se národnost občana zapisuje do rubriky "národnost" na základě ústního prohlášení občana.

K jednotnému vyplňování této rubriky byla v roce 1979 federálním ministerstvem vnitra vydána metodická pomůcka obsahující seznam evropských národností, v jehož výčtu však moravská národnost uvedená není. Tato pomůcka však nemá charakter interního právního předpisu, je pro policisty zařazené ve správní službě Policie České republiky jen určitým vodítkem s informací o národnostech podle Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV, které fakticky existují, které jsou mezinárodně uznávané a které svými základními znaky naplňují běžně platná pravidla ve vztahu k národům.

Z tohoto důvodu lze konstatovat, že správní orgán vycházeje z citovaného nařízení, může bez použití metodické pomůcky do občanského průkazu zapsat (popř. provést změnu) takovou národnost, o které občan ústně prohlásí bez jakékoliv argumentace, že ji má. Může však nastat situace, že v občanských průkazech budou zapisovány skutečně neexistující národnosti a nelze vyloučit případy, že občan prohlásí, že žádnou národnost nemá. Přes možnost vzniku takové paradoxní situace je však nutno uvést, že zápis národnosti takové do občanského průkazu nezakládá žádná práva ani povinnosti a z tohoto důvodu se dnes jeví jako nadbytečný. Proto se v návrzích nových vzorů občanských průkazů předložených k připomínkovému řízení federálním ministerstvem vnitra, s obdobným zápisem nepočítá.

V současné době žádný platný obecně závazný právní předpis nedefinuje pojem národnost. Ústavní zákon č. 144/1968 Sb., o postavení národností v ČSSR byl zrušen ústavním zákonem č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod.

Na základě zjištěného stavu a s přihlédnutím k dalším skutečnostem bude Policejním ředitelstvím ČR vydán pokyn k zabezpečení jednotného postupu správních orgánů Policie České republiky, podle něhož bude uloženo, aby do občanských průkazů byla zapisována národnost, o které občan ústně prohlásí, že ji má, a to bez ohledu na uvedenou metodickou pomůcku vydanou federálním ministerstvem vnitra.

S úctou