Česká národní rada 1990 – 1992

Z pověření předsednictva České národní rady předkládám v souladu s § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu ČNR, poslancům České národní rady následující písemnou interpelaci poslance ČNR Antonína Hrazdíry na předsedu vlády České republiky Petra Pitharta:

"Využívám svého práva a obracím se na Vás s interpelací ve věci finančních prostředků rozpočtovaných na práce na dálnicích a silniční síti v r. 1991.

V březnu t. r. odezněla v ČNR na toto téma interpelace p. poslance Václava Šplíchala, na kterou byla dána ministrem financí ČR odpověď 233 B z 27. března 1991.

Tato odpověď mne v situaci, kdy hrozí výrazný nárůst nezaměstnanosti při současné nezajištění sociální záchranné sítě, zásadně neuspokojila.

Ve federální i národní úrovni se hledají a zvažují projekty, které by mohly být využity k řešení zaměstnanosti, jejichž praktická realizace však nemůže reálně začít dříve než za 2 roky.

Přitom na dálnicích a silnicích je z finančních důvodů zpomalováno u rozestavěných staveb tempo výstavby, některé stavby musí být konzervovány, a to vše přináší vícenáklady, umrtvení a oddálení využití vynaložených prostředků a efektů z užívání staveb.

Mnoho dalších staveb je projekčně, územně, materiálově i kapacitně zajištěno.

Dálniční a silniční výstavba by tak mohla být při zvýšeném financování okamžitou možností k vytváření pracovních příležitostí, a to i vhodně územně rozmístěných a i pro absolventy škol a učně. Stabilizovala by situaci i v navazujících oborech. Nebylo by ani třeba vydávat úřady práce tak velké prostředky na vznik nových pracovních míst. Tyto stavby nezatěžují výrazně vnější ekonomiku státu, převažující objem hmot si stavebnictví samo vyrábí (kamenivo, cement) a spotřebované ropné produkty jsou rychle návratné úsporou pohonných hmot v dopravě po nových či opravených komunikacích.

Rozvojem infrastruktury, a v ní především pozemních komunikací, je podmíněn i další úspěšný rozvoj hospodářství a turistiky.

I jako občan - uživatel silničních komunikací - mám právo, za nemalé prostředky vynaložené na nákup auta, jeho provoz (především za nákup pohonných hmot) a tím za svůj podíl na dani z obratu, jezdit po komunikacích s dostatečnou kapacitou a v řádném stavebním stavu. A o to by se měl stát - jako vlastník dálnic a silnic - soustavně starat. Jistě při tom musí dbát o efektivnost vynakládaných prostředků, vysokou kvalitu prací atd. K tomu však má dnes v tržním systému a při centrálně organizované státní a majetkové správě všechny předpoklady.

Jsem přesvědčen, že při přerozdělování příjmů z výrob souvisejících s motorismem (z prodeje pohonných hmot apod.) by měly být prostředky větší měrou vloženy do výstavby dálnic a silnic k zajištění výše uvedených cílů.

Pokud se tak velmi rychle nestane, aby finanční prostředky mohly být účelně využity již v této stavební sezóně, nejenže nevytvoříme nové pracovní příležitosti, ale rozšíříme armádu nezaměstnaných o tisíce silničářů a v silnicích budeme žít na úkor příštích období tak, jak to bylo v jiných oborech zvykem. To může v krátkém čase vést ke stavu silnic, jaký je na území bývalé NDR, kde náprava stavu silniční sítě bude stát velké prostředky a je dnes brzdou rozvoje hospodářství.

Závěrem Vás, vážený pane předsedo, žádám o nové projednání urychleného posílení rozpočtových prostředků pro dálniční a silniční práce, rozhodnutí a podání informace, jak bude situace řešena.