Z pověření předsednictva České
národní rady předkládám poslancům
ČNR přehled ústních interpelací
vznesených na členy vlády ČR na 18.
schůzi České národní rady.
Texty interpelací se řídí stenografickým
záznamem.
18.I01 Interpelace poslanců Petra Pospíšila,
Dagmar Hochové, Lenky Šepsové, Jána
Kadlece, Josefa Pavely, Antonína Procházky a Karla
Štindla na vládu České republiky ve
věci přesídlení československých
občanů českého původu a jejich
rodinných příslušníků
z oblasti postižené černobylskou havárií
do ČSFR a politiky české vlády vůči
našim krajanům žijícím v zahraničí
Vážená paní předsedkyně,
dámy a pánové, jak jistě všichni
víte, v minulých dnech do Československa
přesídlila první skupina našich krajanů,
žijících v oblasti postižené černobylskou
havárií a včera jsme i my, jako členové
komise církevního a humanitárního
výboru pro otázky krajanů v zahraničí,
měli možnost účastnit se slavnostního
přivítání našich krajanů
v oblasti pobytu první skupiny v Rovné u Sokolova.
Zdánlivě to vypadá, že otázka
přesídlení našich krajanů se
úspěšně řeší a nejsou
s ní žádné problémy. Mám
obavu, že tomu tak úplně není a proto
si dovoluji jménem svým a dále jménem
poslanců Dagmar Hochové, Lenky Šepsové,
Jána Kadlece, Josefa Pavely, Antonína Procházky
a Karla Štindla přednést na vládu České
republiky interpelaci ve věci přesídlení
československých občanů českého
původu a jejich rodinných příslušníků
z oblasti postižené černobylskou havárií
do ČSFR a politiky české vlády vůči
našim krajanům žijícím v zahraničí.
Omlouvám se, že vás všechny budu zdržovat,
domníváme se ovšem, že tato otázka
je velice naléhavá.
V prosinci 1990 řekly všechny tři vlády
ČSFR své ano v otázce přesídlení
sovětských občanů českého
a slovenského původu z oblasti postižené
černobylskou havárií do ČSFR. Tento
souhlas byl přímou odpovědí na výzvu
ukrajinské, běloruské a ruské vlády
vládám zemí celého světa a
mezinárodním organizacím k poskytnutí
pomoci při likvidaci černobylské havárie.
Aby mohl být tento významný humanitární
čin uskutečněn, zpracovalo ministerstvo pro
hospodářskou politiku a rozvoj ČR program
věcného zabezpečení všech podmínek
umožňujících přesídlení
sovětských občanů českého
původu a jejich rodinných příslušníků
na území České republiky. Vytvořením
těchto podmínek, projednaných vládou
ČR dne 20. února 1991 (viz usnesení č.
48), byly dány možnosti k trvalému ubytování
270 rodin, tedy asi 1000 osob a zaměstnání
více než 300 osob po dobu nejméně jednoho
roku. Byly řešeny i všechny potřeby zdravotnické
(vstupní a speciální prohlídky, včetně
vytvoření registru sledování zdravotního
stavu), školské intenzívní výuky
češtiny více jak dvou set dětí
již v dubnu, květnu a červnu tohoto roku, kulturní
programy zaměřené na poznání
života v naší společnosti a sportovní
vyžití.
Přesídlení krajanů, vázané
rovněž na termíny dokončení rekonstrukčních
a modernizačních prací na bytovém
fondu, se mělo uskutečnit ve čtyřech
etapách, z nichž první měla proběhnout
už v březnu 1991. Proto byla po předchozích
neoficiálních jednáních 31. 1. 1991
zahájena i oficiální jednání
mezi ČSFR a SSSR. Průběh těchto jednání
se zpočátku jevil velice pozitivně, ale při
řešení zcela konkrétních otázek
začal váznout vinou kompetenčních
nejasností mezi Sovětským svazem a Ukrajinskou
SSR. Tak se stalo, že první etapa přesídlení
42 osob - 12 rodin, vzájemně dohodnutá na
26. březen 1991, se i přes přímou
demonstraci připravenosti české strany na
místě samém, tj. v obci Malá Zubovština
na Ukrajině, nemohla uskutečnit a byla odsunuta
až na pozdější termín. Odklad přesídlení,
čs. stranou nezaviněný, má vedle značných
negativních dopadů na psychiku našich krajanů
za následek i riziko neplnění usnesení
vlády ČR č. 48, a to v těchto bodech:
1) Při dalším zpoždění přesídlení
nemohou být nadále blokovány některé
pracovní příležitosti pro přesídlence,
ku příkladu v lokalitě Broumov odpadlo už
dnes 29 pracovních míst zajištěných
k 1. červenci 1991. Veba Broumov nemůže vzhledem
k počtu nezaměstnaných na okrese a vzhledem
k zajištěnému odbytu svých výrobků
blokovat pracovní místa k posunutému termínu,
tedy listopadu 1991. Vinou toho odpadá i možnost ubytování
našich krajanů.
2) Při plynulém průběhu přesídlování
by se už největší počet dětí
pobývajících u nás v dubnu až
v červnu nemusel vracet do kontaminovaného prostředí.
Zpoždění přesunu znamená další
negativní zásah do jejich zdravotního stavu.
3) Další odklady při přesídlování
znamenají i růst finančních nákladů
spojených s liberalizací cen a dalšími
neplánovanými náklady.
Již zmíněné usnesení České
vlády č. 48 z letošního roku naráží
na problémy i v některých ministerstvech
České republiky. V současné době
řešíme s panem ministrem Špačkem
některé otázky, související
s převedením prostředků potřebných
k realizaci programu. Přesídlení našich
krajanů probíhá podle připraveného
plánu, přesto zájem dalších už
dnes jeden a půl krát přesahuje možnosti
vytvořené usnesením vlády České
republiky. 950 vydaných žádostí zahrnuje
pouze obec Malá Zubovština a část Chorostěně,
včetně blízkých příbuzných
žadatelů. Asi 100 žadatelů z Malinovky
a 350 z Kyjeva, žijících v zóně
stejného stupně zasažení, s nejistotou
očekává svou budoucnost a československá
strana nemůže bez dalších rozhodnutí
vytvářet potřebné podmínky
pro přesídlení a přednášet
jakékoliv sliby.
V zóně zakázaného pásma vedle
obce Bober žije další česká komunita
ve vesnicích Puchov, Markov I a II a Vlčkov. Ani
obyvatelům těchto obcí nelze pomoc zatím
ani přislíbit.
Situace v jaké se naši krajané ocitli, není
zaviněna našimi orgány. Přesto nás
přivedla k závěru interpelovat českou
vládu a vznést na ni několik požadavků.
Poznání situace našich krajanů i v jiných
zemích, např. v Rumunsku a v Jugoslávii,
vyvolává potřebu neřešit ji pouze
jednorázovými rozhodnutími, ale jasnou, ucelenou,
dlouhodobou koncepcí a soustavou pevně a přesně
na sebe navazujících kroků. Aby případná
další přesídlování měla
jasná pravidla a nestala se popř. zdrojem těžko
zvládnutelných a kontrolovatelných situací
požadujeme:
1. Aby vláda ČR vypracovala a České
národní radě předložila zásady
politiky vůči našim krajanům žijícím
v zahraničí a zásad imigrační
politiky, čerpající ze zkušeností
zemí, které tuto problematiku již dlouho řeší
na vysoké společenské úrovni.
2. Aby se otázky politiky vůči krajanům
a případná imigrace některých
z nich staly trvalou součástí politiky české
vlády a bylo k nim přihlédnuto i při
vytváření návrhu státního
rozpočtu České republiky.
Připomínáme, že podle usnesení
vlády ČR č. 277 ze dne 11. října
1990 byl zřízen vládní výbor
pro mezinárodní vztahy jako poradní, iniciativní
a koordinační orgán vlády. Podle svého
statutu má výbor plnit rovněž úkoly
na úseku kontaktů s krajany v zahraničí.
Byli bychom rádi, kdyby tomu tak bylo. Obáváme
se však, že vzhledem k materiálním a personálním
podmínkám vytvořeným pro jeho činnost
není v možnostech tohoto výboru stát
se tím, čím by podle našich představ
i podle svého statutu být měl: iniciativním
a koordinačním orgánem vlády a také
gestorem a informačním centrem pro aktivity a iniciativy
státních orgánů i nevládních
institucí. Vytvořme tedy pro jeho činnost
vskutku odpovídající podmínky. Děkuji
vám za pozornost i trpělivost.
18.I02 Interpelace poslankyně Hedviky Čechové
na ministra zemědělství Bohumila Kubáta
ve věci rozhodnutí transformovat "Mlékárenský
průmysl České Budějovice, státní
podnik" na státní akciovou společnost
Vážená paní předsedkyně,
dámy a pánové. Byla jsem požádána
zemědělci z jihočeského regionu, abych
přednesla následující interpelaci
na pana ministra zemědělství. Je to vlastně
dopis, který tito zemědělci panu ministrovi
poslali.
Vážený pane ministře, my, soukromí
zemědělci "Pošumavského regionu"
a statutární zástupci zemědělských
družstev a statků, spojení v regionální
zemědělsko-potravinářsko-lesnické
komoře, nesouhlasíme s Vaším rozhodnutím
transformovat "Mlékárenský průmysl
České Budějovice, státní podnik"
na státní akciovou společnost. Je to v rozporu
se zákonem o podmínkách převodu majetku
státu na jiné osoby ze dne 26. 2. 1991.
Jihočeské mlékárny vznikly z bývalých
družstevních mlékáren. Myslíme
si, že při tak důležitém rozhodnutí
by měl být slyšen hlas zemědělců,
kteří k těmto podnikům dali podnět
a vnesli základní kapitál.
Věříme, že přehodnotíte
svoje rozhodnutí a pomůžete nám, jihočeským
zemědělcům, přetransformovat výše
uvedený podnik na družstevní a tak propojit
zpracovatelský průmysl s prvovýrobou, což
je záměrem ekonomické reformy v agropotravinářském
komplexu.
Tento dopis byl odeslán ministru zemědělství
dne 26. března 1991. Dodnes nedostali odpověď.
Jako příloha byly přiloženy podpisové
listiny, které mám tady k dispozici a přikládám
je ke své interpelaci. Děkuji za pozornost.
18.I03 Interpelace poslance Františka Kozla na ministra životního
prostředí Ivana Dejmala ve věci výroby
zdravotně závadných panelů v bývalém
státním podniku Prefa Hýskov a odškodnění
vlastníků obytných domů a rodinných
domků postavených z těchto panelů
Paní předsedkyně, vážená
vládo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych
přednesl interpelaci na ministra životního
prostředí pana Ivana Dejmala. Aniž jsem se
domlouval nějak s kolegou, který zde interpeloval
jako první, volně na něj naváži.
Víte, že ještě nedávno na této
schůzi, která byla přerušena, jsme si
připomněli Černobyl. Dodnes nikdo neví
a asi ani nikdy vědět nebude, jaké oběti
na životech a zdraví přinesla tato tragédie,
která byla zaviněna nezodpovědností
lidí a tato nezodpovědnost lidí pramenila
z nezodpovědnosti státní mašinérie.
Ani náš bývalý režim však
bohužel nezaostával za svým "velkým
bratrem" v této oblasti a podobnou nezodpovědností
dal vzniknout "našemu malému českému
Černobylu". Náš český Černobyl
má jméno Hýskov. Bývalý státní
podnik Prefa se sídlem právě v Hýskově
používal k výrobě panelů materiál
z haldy škvárového odvalu elektrárny
v Rynholci. Již v roce 1956 vydal příslušný
orgán hygienické služby zákaz využívání
tohoto materiálu pro bytovou výstavbu, protože
bylo zjištěno, že rynholecká škvára
je silně radioaktivní. Toto opakovaně vydané
rozhodnutí však bylo jako přísně
tajné uloženo do trezoru a výroba běžela
dál celých 27 let až do roku 1983. Za tuto
dobu bylo z tohoto materiálu nastavěno 2 353 nejrůznějších
objektů, mezi nimi i rodinné domky typu Start. Zhruba
u 3/4 těchto domků jednak koncentrací radioaktivního
radonu, ale navíc i úrovně záření
gama. Do této situace se majitelé domků Start
dostali nikoli vlastní vinou, ale vědomým
porušením stanovených ze strany výrobce,
tj. státního podniku.
Je tedy na státu, aby řešil tuto svízelnou
situaci řádově několika tisíc
občanů. Dosavadní postup příslušných
státních orgánů je více než
liknavý. Na posledním zasedání pracovní
skupiny protiradonové skupiny na ministerstvu životního
prostředí dne 15. února 1991 byl dojednán
postup zejména legislativních prací spojených
s řešením tohoto problému. Souhlas s
tímto postupem vyslovili zástupci všech zainteresovaných
ministerstev - financí, zdravotnictví i životního
prostředí.
Když však 17. dubna letošního roku byla
projednávána informace o plnění úkolů
vyplývajících z usnesení vlády
ČR ze dne 23. 9. 1990 č. 150, nebyl vládě
přiložen návrh zásad zákona o
náhradě vlastníkům obytných
domů a rodinných domků s tím, že
celý problém bude prý jak bylo ústně
řečeno, řešen jinak.
Při mém posledním jednání na
ministerstvu životního prostředí dne
30. dubna 1991 se mi dostávalo ze strany příslušného
referenta natolik vyhýbavé a mlhavé odpovědi,
že jsem nucen vznést své dotazy přímo
na vás, pane ministře, formou interpelace.
První dotaz - kdo a z jakých důvodů
rozhodl o tom, že návrh zásad zákona
nebyl dán do informace pro jednání vlády
17. dubna 1991?
Druhý dotaz - jak jinak než cestou zákona České
národní rady má být řešeno
odškodnění majitelů domků Start?
Třetí dotaz - je to žádost jménem
majitelů domků Start. Žádám vás
o urychlené předložení jasně
termínovaného postupu prací při přípravě
zákonných úprav nezbytných k řešení
celého tohoto problému. Toto vám ukládá
také usnesení vlády č. 71 z letošního
roku. Děkuji vám za pozornost.
18.I04 Interpelace poslance Pavla Janečka na vládu
České republiky ve věci hospodaření
Československé armády s byty v regionu města
Mladé Boleslavi
Vážená paní předsedkyně,
vážený pane premiére, vážená
vládo, obracím se na vás s interpelací,
týkající se hospodaření Československé
armády s byty v regionu města Mladé Boleslavi.
Československá armáda má v současné
době dispoziční právo na 465 bytových
jednotek. Po odchodu Sovětské armády oznámila
Československá armáda, že si ponechá
právo hospodaření u dalších 280
bytových jednotek a na 96 z nich si vyhrazuje dispoziční
právo.
Chtěl bych zdůraznit, že v Mladé Boleslavi
nebyla, není a neuvažuje se o rozmístění
posádky Československé armády. Podotýkám,
že v Milovicích je dostatek volných bytů
pro vojáky, kteří pracují ve Staré
Boleslavi, ale v současné době jsou rozmístěni
v Mladé Boleslavi.
Obdobně žádám, aby naše vláda
sledovala činnost civilní obrany. Opět se
to týká Mladé Boleslavi, města s rozpadlým
zdravotnictvím, rozpadlým pavilonem GPO, kde se
nyní staví kryty. Žádám proto,
aby byly přehodnoceny úkoly civilní obrany
v souvislosti se současnou ekonomickou situací a
aby slova o humanizaci společnosti byla naplněna
skutky. Děkuji.
18.I05 Interpelace poslance Pavla Duška na předsedu
české vlády Petra Pitharta a ministra školství,
mládeže a tělovýchovy Petra Vopěnku
ve věci poskytování dotací soukromým
školám
Vážená paní předsedkyně,
vážená Česká národní
rado, zřejmě nebezpečí z prodlení
mě nejvíce nutí seznámit vás
již dnes s interpelací na předsedu české
vlády Petra Pitharta a ministra školství, mládeže
a tělovýchovy Petra Vopěnku ve věci
poskytování dotací soukromým školám.
Nařízení vlády ČR č.
379 ze dne 31. 8. 1990 o poskytování dotací
soukromým školám stanoví v §1,
odst. 2, že dotace se poskytuje na základě
žádosti ředitele soukromé školy
předložené ministerstvu do 15. června
pro následující školní rok.
V §2, odst. 2 se dále uvádí, že
ministerstvo stanoví výši dotace procentním
podílem z průměrných neinvestičních
nákladů na jednoho žáka připadajících
na srovnatelný druh a typ ostatních škol. Vzhledem
k již zahájenému tolik potřebnému
rozvoji též soukromých speciálních
škol, je nutné stanovit konkrétní výši
průměrných neinvestičních nákladů
na jednoho žáka připadajících
na státní speciální školu před
podáváním žádostí o dotace
na ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy,
stejně jako procento dotace z této výše.
Toto bylo konstatováno za účasti zástupce
ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy
dr. Vrány na 2. schůzi Komise pro zdravotně
postižené Církevního a humanitárního
výboru ČNR dne 13. března 1991. Na závěr
tohoto jednání jsem byl pověřen projednáním
problému s ministrem školství, mládeže
a tělovýchovy panem Vopěnkou. Na tomto jednání
dne 8. dubna pan ministr vyjádřil podporu v této
věci a přislíbil její vyřešení
do 30. dubna. Protože však komise nemá do dnešního
dne žádnou zprávu o vyřízení
a termín o podání žádostí
o dotace se značně blíží, považuji
za nutné upozornit formou interpelace na tento problém
a žádat jeho vyřešení.
Vzhledem k problematičnosti výše dotací
i na jiné typy soukromých škol, navrhuji urychlenou
novelizaci nařízení vlády ČR
č. 379 ze dne 31. srpna o poskytování dotací
soukromým školám, které je již
dnes fakticky v rozporu s § 10, odst. 2 zákona ČNR
č. 564 o státní správě a samosprávě
ve školství. Podle tohoto zákona přiděluje
soukromým školám zařazeným do
sítě škol finanční prostředky
školský úřad a nikoliv ministerstvo.
Nařízení vlády ČR je navíc
v rozporu vlastně i s požadavky každodenní
praxe. Nové nařízení vlády
by mělo především zaručit výrazně
rovnoprávnější, ne-li zcela rovnoprávné
postavení soukromých škol vůči
současným státním.
18.I06 Interpelace poslance Ladislava Krčmy na federálního
ministra financí Václava Klause ve věci promítnutí
zvýšených nákladů na paliva a
energie do rozpočtů škol
Vážená paní předsedkyně,
vážená sněmovno, vážená
vládo, původně jsem nechtěl vystupovat,
chtěl jsem se pouze dotázat pana ministra Špačka,
ale bohužel je to nad jeho síly. Zřejmě
se to bude týkat pana ministra Klause, proto si dovolím
na pana ministra Klause přímo provést interpelaci.
Provedl jsem si v minulých dnech v Šumperku průzkum
potřeby školství na finance, pokud jde o zvýšení
ceny paliv a energie. V loňském roce to činilo
5 261 tis. Kčs, pro rok 1991 bude třeba 9 769 tis.
Kčs. Domnívám se, že tato situace je
obdobná v jiných městech a obcích.
Prosím proto o odpověď na tuto otázku.
Jedná se o zvýšení asi o 80% původních
nároků škol. Jak se zabezpečí
palivo a energie na příští zimu?
18.I07 Interpelace poslance Zdeňka Bárty na vládu
České republiky ve věci znečišťování
životního prostředí výrobou kordů
v SCHZ Lovosice
Dámy a pánové nerad vystupuji s interpelací,
ale jsem nucen okolnostmi u nás na Litoměřicku.
Jde o SCHZ Lovosice a výrobu kordů.
Již delší dobu se ekologicky orientovaná
veřejnost v okrese Litoměřice snaží
o řešení katastrofálního znečišťování
ovzduší okresu Litoměřice emisemi ze
závodu SCHZ Lovosice. Rozhodnutím odboru výstavby
MěNV v Lovosicích z 30. 1. 1989 byla nařízena
revize vyhlášeného pásma hygienické
ochrany s tím, že pásmo bylo vyhlášeno
již před 22 lety za podmínek značně
odlišných od současného stavu. Předpokládalo
se, že obyvatelé žijící uvnitř
tohoto pásma jsou trvale ohrožováni na zdraví
a životě emisemi ze závodu SCHZ Lovosice; proto
objednal u Chemoprojektu Praha vypracování rozptylové
studie s návrhem na pásmo hygienické ochrany.
Tato rozptylová studie odhalila některé otřesné
skutečnosti tušené pouze zdravotníky
na okrese Litoměřice, kteří vycházeli
ze zdravotního stavu obyvatelstva. Prakticky u většiny
emisí produkovaných závodem dochází
k překračování nejvyšší
přípustné koncentrace v ovzduší,
a to mnohonásobně. Jako nejvážnější
problém se jeví úniky sirovodíku a
sirouhlíku z výrobny kordového vlákna.
U těchto dvou škodlivin dochází k překračování
nejvyšší přípustné koncentrace
při všech třídách stability a
všech rychlostech větru. Snižování
emisí z výroben tohoto typu je problematické
a technické řešení není na dosah.
Tolik rozptylová studie.
Na tomto podkladě vydal okresní hygienik v Litoměřicích
návrh na zastavení výroby kordového
vlákna a okresní odbor životního prostředí
vydal rozhodnutí o zastavení této výroby
do září 1990. Vedení SCHZ Lovosice
se odvolalo na KNV Ústí nad Labem, který
věc předal k přešetření
krajskému hygienikovi. Z takto získaných
pokladů KNV Ústí nad Labem potvrdil správnost
rozhodnutí o zastavení této výroby.
Výroba však zastavena nebyla, pouze poklesla o 50%,
což z ekologického hlediska má jen malý
vliv na zlepšení situace. V současné
době se dovídáme, že Institut hygieny
a epidemiologie Praha vydal stanovisko k celé záležitosti
asi v tom duchu, že škodlivost emisí sirovodíku
a sirouhlíku z výroby kordového vlákna
v SCHZ Lovosice považuje za alarmující, avšak
zároveň zpochybňuje jejich vliv na zdravotní
stav obyvatel okresu Litoměřice.
Měli bychom být právním státem,
jak je však možné v právním státě,
že vedení SCHZ Lovosice nerespektuje rozhodnutí
o zastavení výroby kordového vlákna,
a jak je možné, že Institut hygieny a epidemiologie
Praha, spadající pod resort zdravotnictví
místo toho, aby hájil zdraví lidí,
hájí pravý opak.
Byl jsem požádán občany Litoměřicka,
abych vyjádřil jejich názor, že se nemohou
zbavit dojmu, že někomu jde o něco jiného
než o zdraví lidí a pod rouškou jakési
pochybné prosperity dělá všechno možné,
aby nemusel řešit tento problém. Děkuji
za pozornost.
18.I08 Naléhavá ústní interpelace
poslance Luďka Fendrycha na ministryni obchodu ČR
Vlastu Štěpovou a ministra ČR pro správu
národního majetku a jeho privatizaci Tomáše
Ježka ve věci předávání
prodejen do ekonomického pronájmu
"Vážená paní předsedkyně,
vážený pane předsedající,
paní poslankyně, páni poslanci, vážení
nepřítomní členové vlády,
navrhuji s okamžitou platností zastavit tzv. ekonomické
pronájmy jednotlivých prodejen podniku Pramen. Ku
příkladu v Olomouci má být dána
do ekonomického pronájmu největší
prodejna v Olomouci "Hanačka" s 57 zaměstnanci,
s ročním obratem 70 miliónů 781 tis.
Kčs a s čistým ziskem 4 milióny 227
tis. Kčs. A právě o tento čistý
zisk při tzv. ekonomickém pronájmu je stát
ochuzen a jde do kapsy tomu jedinci či těm několika
jedincům, kterým je, eventuelně bude ta či
ona prodejna do ekonomického pronájmu svěřena.
Není dost dobře pochopitelné, proč
vytipované prodejny k ekonomickému pronájmu
nejdou ihned do velké či malé privatizace.
Značný zisk - čistý, mimo daní,
které budou placeny státu novým majitelem,
právě tak jako dosud - by bylo možné
použít pro sociální či zdravotní
oblast, která na tom není dosud dobře. Mimochodem
před nedávnem chodili u nás v Olomouci studenti
medicíny dům od domu a vybírali na nedostatečně
dotované zdravotnictví.
V pátek minulý týden, 10. 5., kdy se pracovníci
Pramenu dozvěděli o těchto záměrech,
byli doslova šokováni, poněvadž ani oni,
natož pak veřejnost, nebyli informováni o tom,
že právě ty nejlepší, prosperující
prodejny, včetně jmenované "Hanačky"
budou či mají být dány do ekonomického
pronájmu, počínaje 18. 5., tedy do týdne,
a to akciové společnosti Belura. Je naprosto nepochopitelné,
proč nejsou dány tyto prodejny do aukce a nechť
si tato společnost Belura v aukci je koupí, tak
jako to ministerstvo obchodu a cestovního ruchu dopisem
ze dne 26. 4. 1991, zn. 47631/91 doporučuje společnosti
Pinie v Olomouci, která o ekonomický pronájem
některé z velkoprodejen požádala privatizační
komisi v Olomouci, která tedy odpověděla
akciové společnosti Pinii dopisem č.j. Priv
- 545/91. V odpovědi ministerstva obchodu a cestovního
ruchu se uvádí jako důvod, proč vytypovaných
údajně devět velkých prodejen, které
jsou vyňaty z malé privatizace pro tzv. břemeno,
což je výuka učňů. Toto břemeno
ovšem, podle mého názoru, břemenem není,
neboť během výuční doby učeň
odvádí, zvláště ve druhém
a třetím ročníku práci, jejíž
hodnota převyšuje kapesné i odvody ve výši
3000,- Kčs za jednoho učně za rok. Pochybuji,
že by právě Olomouc byla ojedinělým
jevem v celé České republice v této
záležitosti.
V tom případě, kde již tyto tzv. ekonomické
pronájmy byly provedeny či se potichu bez vědomí
veřejnosti nebo i samotných zaměstnanců
prodejen a závodů Pramen provádějí,
uniká státu značný, opakuji značný
finanční obnos jdoucí do kapes jedinců.
To není nic jiného, než přesouvání
státního majetku do soukromého vlastnictví
bez aukcí, na kterých stát získá
potřebné finance na restituci a další
financování sociální politiky, školství
apod. Jinak řečeno ústy rozhořčených
občanů, že jde o podvod. Výše uvedeného
dne, tedy 10. 5., podala skupina pracovníků maloobchodu
závodu Pramen protest okresní privatizační
komisi, ministryni Štěpové, ministru Ježkovi,
federálnímu ministru Klausovi a podnikovému
řediteli Pramene ing. Navrátilovi v Ostravě.
V intencích výše uvedených skutečností
interpeluji ministryni Štěpovou a ministra Ježka
a žádám, aby s okamžitou platností
byly ekonomické pronájmy zastaveny a to nejen v
Olomouci, ale v celé České republice. Zároveň
žádám ministra kontroly, či jeho statutárního
zástupce, aby podnikl patřičné kroky
k objasnění celého případu
tzv. ekonomických pronájmů s tím,
aby byly vyčísleny již ušlé či
plánované finanční újmy, které
státu tímto vznikají. Zároveň
žádám podle § 89 jednacího řádu
ČNR, odst. 2, aby tato interpelace byla prohlášena
za naléhavou a lhůta k odpovědi byla zkrácena
na dobu 3 dnů, tedy do pátku včetně.
Pro vaši informaci ještě uvádím
čísla všech devíti prodejen, která
do tohoto ekonomického pronájmu mají být
dána: 028 Hanačka, 030, 046, 002, 006, 020, 045,
047, 026. Všech těchto devět má čistý
výtěžek 10 miliónů, 130 tisíc."