Česká národní rada 1990 – 1992

Předseda vlády České republiky Petr Pithart odpověděl poslanci Miroslavu Čapkovi na jeho ústní interpelaci dopisem ze dne 21. května 1991.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, předkládám České národní radě odpověď předsedy vlády České republiky Petra Pitharta na interpelaci poslance Miroslava Čapka, která zní:

"Poslanec Čapek rozšířil svou první interpelaci o následující konkrétní otázky:

1. Zda byl koncept Smlouvy o dobrém sousedství a přátelské spolupráci mezi ČSFR a SRN předložen vládě ČR a zda Smlouva obsahuje i otázky vzájemných pohledávek či odškodnění našich občanů ze strany Německa, např. za totální nasazení?

2. Zda skutečně došlo k posunu v postoji německé vlády v důsledku tlaku sudetoněmeckého krajanského sdružení?

3. Zda vláda ČSFR jedná s příslušnými čs. organizacemi, např. Svazem bojovníků za svobodu?

4. Zda bude smlouva podléhat ratifikaci FS a ČNR nebude mít možnost se k ní vyjádřit, ačkoliv se uváděné důsledky Smlouvy týkají především ČR?

5. O obsahu připravované Smlouvy by měla být podrobně a průběžně informována nejen ČNR, ale i veřejnost, aby se předešlo dohadům a spekulacím.

Ad 1) Čs. koncept Smlouvy o dobrém sousedství a spolupráci mezi ČSFR a SRN zaslalo FMZV vládě ČR k připomínkám 22. 3. 1991 včetně návrhu postupu v příštím kole jednání se stranou SRN. Vládní výbor pro mezinárodní vztahy ČR zaslal své připomínky k tomuto materiálu 8. 4. 1991 (č.j. VMV 25.572/91). Pokud jde o otázky majetkoprávního vypořádání, považuje VMV za bezpodmínečně nutné dosažení jednoznačné dohody ohledně způsobu jejich vyřešení (např. formou memoranda) ještě před podpisem Smlouvy a dále zdůraznil, že tyto uvedené problémy jsou obzvláště citlivé ve vztahu k ČR. FMZV navržený postup pro jednání ve věci majetkoprávního vypořádání plně odpovídá těmto doporučením vlády ČR.

ČSFR eviduje vůči SRN a jejím subjektům tyto kategorie nároků z doby před 8. 5. 1945:

1. Reparační nároky

Jde o nároky na náhradu válečných škod, z nichž bylo dosud uhrazeno podle Pařížské reparační dohody z r. 1945 celkem 230.1 mil. Kčs, tj. 0.07%. (Počítáme-li i restituce, tak 0.47%.) Celkový vývoj reparační otázky, která měla být konečným způsobem vyřešena mírovou smlouvou s Německem, svědčí o tom, že na reparace již nebude nic plněno. Mezispojenecký reparační úřad v Bruselu ukončil svoji činnost 21. 11.1959.

Do těchto čs. reparačních nároků nespadají škody, které byly způsobeny okupací části čs. území Německem na základě mnichovské dohody.

2. Nereparační pohledávky

Jde o tyto kategorie:

a/ pohledávky zbožové a finanční:

Tyto pohledávky byly sepsány podle devizových hlášení pohledávek vůči cizině v r. 1945.

b/ pohledávky z pojištění a zajištění:

Jde o pohledávky z obchodního styku mezi čs. a německými pojišťovnami.

c/ Pohledávky z cenných papírů:

Jde o nároky z cenných papírů emitovaných za války Německou říší nebo obcemi.

d/ Pohledávky ze sociálního pojištění:

Jde o náš odhad provedený na základě počtu osob nasazených za války na nucené práce v říši. Jedná se o nárok čs. státu na náhradu za to, že těmto osobám za uvedenou dobu přiznává a vyplácí starobní důchod.

e/ Pohledávky za bankovky RM:

Při peněžní reformě v SRN po válce byly honorovány také bankovky RM. Vzhledem k neexistenci diplomatických styků v této době se čs. strana akce nezúčastnila.

f/ Žirový účet:

Jde o aktivní saldo býv. Národní banky československé vůči Reichsbance v Berlíně z doby války z platebního styku mezi protektorátem a říší. Obě banky byly zrušeny.

g/ Nárok obce Chebu na vrácení dispozičního práva s jejím polesím v Bavorsku (cca 600 ha).

Podle zákona SRN z r. 1965 bylo dispoziční právo obci Cheb odňato s odůvodněním, že údajně ztratila právní subjektivitu.

3. Nároky za perzekuční škody:

Jde o tyto druhy nároků:

a/ Náhrada škody osobám perzekvovaným z důvodů politických a rasových, popř. jejich dědicům

b/ Náhrady za nucené práce v Říši

Nároky čs. občanů byly uplatněny v r. 1959 v rámci reparací (před skončením činnosti Mezispojeneckého reparačního úřadu v Bruselu). V Praze se ustavila pro čs. občany nasazené na nucené práce zájmová organizace. Požadavky na odškodnění vzneslo zatím cca 300 000 osob.

c/ Náhrady z titulu sociálního zabezpečení

Jak již uvedeno (viz 2d) lze v rámci perzekučních škod uplatnit také nároky čs. státu z titulu sociálního zabezpečení. Jde o náhradu za důchodové částky, jež čs. stát vyplácí za dobu, kdy nasazené osoby pracovaly v říši.

4. Majetkoprávní nároky Slovenského státu

Výše uvedený přehled čs. majetkoprávních nároků nezahrnuje specifikované pohledávky bývalého Slovenského státu vůči Německé říši. Jejich zjišťováním a upřesněním se nyní zabývá pracovní komise vlády SR.

Ad 2) FMZV nemá žádných informací ani důkazů svědčících o skutečném posunu v postoji německé spolkové vlády k majetkoprávním otázkám v důsledku tlaku sudetoněmeckého krajanského sdružení.

Ministr H.-D. Genscher při své poslední návštěvě v Praze 11. 4. 1991 vyslovil přesvědčení, že je třeba pokračovat při přípravě smlouvy dohodnutým směrem a její politické hodnocení nechat až na závěr jednání. Vyjádřil rovněž názor, že není správné vyzdvihovat pouze jeden bod a nechat si při práci na smlouvě diktovat od určitých skupin.

Ad 3) FMZV udržovalo pracovní kontakty k těmto organizacím již v období přípravy jednání a dokumentace čs. nároků a pověření pracovníci mezinárodně-právního odboru FMZV informovali o stavu příprav majetkoprávních jednání zástupce příslušných federálních i republikových organizací (Svazy bojovníků za svobodu a proti fašismu, Svazy židovských náboženských obcí, Výbor pro lidská práva).

V současné době je otázkami spolupráce a konzultací relevantních otázek s těmito čs. společenskými organizacemi pověřen poradce ministra zahraničních věcí dr. Otto Klička, který je členem mezinárodního oddělení Čs. svazu bojovníků za svobodu a proti fašismu.

Ad 4) Smlouva o dobrém sousedství a přátelské spolupráci bude samozřejmě podléhat ratifikaci FS ČSFR v souladu s čs. právním řádem. Z toho také vyplývá, že bude předložena i vládě ČR k vyjádření.

Ad 5) FMZV není proti tomu, aby ve vhodnou dobu a vhodným způsobem byla o obsahu Smlouvy informována čs. veřejnost co nejpodrobněji. Nelze však zveřejňovat v průběhu přípravných jednání jednostranné dílčí informace k jednotlivým pasážím nebo článkům smlouvy před tím, než bylo z obou stran dosaženo dohody o textu smlouvy. Jejich zveřejnění, zvláště v případě citlivých otázek vzájemných vztahů, by mohlo způsobit oslabení pozice čs. delegace a ohrozit tak prosazení čs. zájmů.

V tomto konkrétním případě Smlouvy mezi ČSFR a SRN je FMZV přesvědčeno o tom, že čs. veřejnost má dostatek objektivních informací k tomu, aby nemusely vznikat žádné důvody k podezření nebo dokonce k obavám, že se připravuje návrat sudetských Němců a restituce jejich majetku na základě revize poválečných mezinárodních dohod nebo čs. vnitrostátních právních norem. V tomto smyslu se vedoucí státní představitelé ČSFR vyjadřovali jasně a jednoznačně.