Předseda vlády České republiky Petr
Pithart odpověděl poslanci Václavu Moskalovi
na jeho ústní interpelaci dopisem ze dne 22. dubna
1991.
Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb.,
o jednacím řádu České národní
rady, předkládám České národní
radě odpověď předsedy vlády České
republiky Petra Pitharta na interpelaci poslance Václava
Moskala, která zní:
"Vážený pane poslanče, se skutečnostmi,
které uvádíte ve své interpelaci ve
věci vydávání deníku Česká
politika a vydávání dalšího deníku
pro občany venkova se zemědělskou tématikou,
souhlasím. Zejména se s Vámi plně
shoduji v konstatování, že "naši
občané nejsou objektivně informováni
o hlavních zásadách české politiky,
čímž se zkresluje pohled na realizaci české
politiky, tedy politiky ČNR a české vlády;
v důsledku toho, že nejsou naší veřejnosti
tiskem předkládána oficiální
stanoviska a mnozí poslanci nemají možnost
je někde uveřejnit, je česká politika
v naší veřejnosti mnohdy posuzována
jako nevýrazná a jsoucí jakýmsi odrazem
politiky federální".
S politováním Vám však musím
sdělit, že vláda České republiky
svůj původní záměr přehodnotila
a rozhodla se nadále ve vydávání týdeníku
Česká politika nepokračovat. K tomuto závěru
vedla nespokojenost s odbornou kvalitou tohoto časopisu,
která nevyhovovala především z profesionálně
novinářského hlediska.
Koncem roku vláda jmenovala Aleše Lederera do funkce
šéfredaktora listu, který by původní
intenci České politiky transformoval do podoby deníku.
Bohužel se tehdy nepodařilo shromáždit
dostatečně početnou redakci - předznamenávám,
že cosi jako "vládní list" novináře
nikterak neláká.
Je nepochybné, že dění ve vládě
České republiky a v ČNR i o jejich stanoviscích
je veřejnost informována útržkovitě
a často i pod dojmem komentářů těchto
informací. Přitom však ani vláda, ani
ČNR nemůže zasahovat do novinářských
kompetencí. Představa vládního listu
či přímého tiskového orgánu
vlády nebo ČNR by podle mého názoru
byla bezděčným návratem do dob totality.
V demokratických zemích nic takového neexistuje.
U hostů z těchto zemí vyvolává
pouhá zmínka o čemsi takovém podiv.
V době, kdy se ustavuje svobodná existence tisku
a masových médií vůbec, by byl takový
list anachronismem. Byl by patrně erárním
věstníkem, tedy listem neživým, málo
čteným, a tím i ekonomicky ztrátovým.
Za této situace si nedovedu představit, který
ze současných schopných novinářů
by byl vůbec ochoten v takovém listě působit.
Jsem si však plně vědom toho, že česká
politická reprezentace potřebuje mnohem živější
spojení s veřejností, než jen ta, která
jsou ochotna naše média v současné době
zprostředkovat. Takovému účelu zpravidla
slouží, jak už řečeno, nikoliv
nějaký vládní list, ale tzv. "list
blízký vládě". Ať by to
již znamenalo list nový či již vycházející.
V tomto směru vyvíjíme stále iniciativu.
Není to ovšem věc jednorázového
rozhodnutí vlády či ČNR, ale výsledek.
Vláda, stejně jako Česká národní
rada, se totiž o přízeň takového
listu může pouze ucházet, ale nemůže
mu svou vůli vnucovat. Proto také nelze s jistotou
předvídat, k jakému výsledku takové
snahy povedou.
Pokud jde o informování občanů našeho
venkova, jsem samozřejmě pro to, aby měli
k dispozici více informačních zdrojů
a měli možnost výběru. Jsem pro pluralitu
i v tomto směru, tedy i proti informačnímu
monopolu i proti tomu, aby byl jeden monopol nahrazen jiným,
zejména byl-li by to monopol, za nímž by stál
jakýkoliv státní orgán.
Myslím však, že není věcí
vlády České republiky zajišťovat
vydávání dalšího deníku
pro zemědělce. Ministerstvo zemědělství
České republiky je ostatně zakladatelem deníku
Zemědělské noviny, takže potřebě,
na níž upozorňujete, je vlastně učiněno
zadost. Jenže právě tato situace, jak je Vám
jistě dobře známo, má konfliktní
pozadí. O koncepci deníku Zemědělské
noviny, ale také o právní otázky nástupnické
v tiskárně i v PNS, se vedl spor (ten vlastně
pokračuje nadále), který vyústil v
konflikt, neboť obě strany nakonec odmítly
původně sjednaný kompromis. Situace se rozuzlila
tak, že vycházejí dvoje noviny, adresované
venkovskému čtenáři. Tento stav respektujme
a pečujme o to, aby žádné neměly
výhody, plynoucí z čehokoliv jiného,
než z přízně čtenářů.
S pozdravem