Z pověření předsednictva České
národní rady předkládám poslancům
ČNR přehled ústních interpelací
vznesených na členy vlády ČR na 17.
schůzi České národní rady.
Texty interpelací se řídí stenografickým
záznamem.
17.I01 Interpelace poslance Miroslava Čapka ve věci
opožděné odpovědi vlády České
republiky na interpelaci podanou vládě ČR
a jejím prostřednictvím na vládu federální
ve věci znepokojení mezi občany pokud jde
o otázku navrácení majetku sudetským
Němcům
Vážená paní předsedkyně
České národní rady, pane předsedající,
vážená vládo České republiky,
kolegové a kolegyně, dámy a pánové!
Ač velice nerad, musím z tohoto řečniště
znovu interpelovat vládu České republiky
a jejím prostřednictvím i vládu federální.
Možná, že si někteří z vás
vzpomenou na moje vystoupení 31. října loňského
roku, kdy jsem jménem skupiny poslanců přednesl
problematiku sudetských Němců. Velmi mě
mrzí, že přes to, že jsem žádal
odpověď písemně, musím nyní
i přes moje opakované vystoupení v této
sněmovně konstatovat, že jsem nedostal odpověď
žádnou a že jsem nebyl vyrozuměn. Proč
nebyla dodržena zákonná lhůta stanovená
jednacím řádem, tj. 30 dnů? Mám
za to, že doba 5 měsíců je už poněkud
zarážející.
V současné době se v tisku objevily zprávy
o probíhajících jednáních mezi
Československem a Německem, mezi oběma státy,
která by měla řešit celou problematiku.
Současně však není jasné, zda
do nové smlouvy budou zakomponovány požadavky
sudetských Němců na odškodnění.
Sudetští Němci z počátku nehovořili
o svých požadavcích, v poslední době
zazněly však již jasně a otevřeně.
Stačí poukázat na tzv. apel Václava
Havla. K objasnění celé situace rozhodně
nepřispívá polemika vedená v Rudém
právu s ministerstvem zahraničních věcí
ČSFR. To vše musí vést k tomu, že
musím interpelaci oproti původním otázkám
již výše uvedeným adresátům
rozšířit. Chtěl bych zdůraznit,
že problematika sudetských Němců se
dotýká především České
republiky. Rád bych věděl, zda vláda
České republiky na připravované smlouvě
s Německem participuje, či zda její příprava
probíhá pouze na úrovni ministerstva zahraničních
věcí.
Zda vůbec koncept smlouvy byl české vládě
předložen a zda pak smlouva obsahuje i otázky
vzájemných pohledávek či odškodnění
našich občanů ze strany Německa, a to
např. za totální nasazení.
Dále jestliže skutečně došlo k
posunu v postoji německé vlády v důsledku
tlaku krajanského sdružení, tzn. zájmového
sdružení, zda i naše vláda jedná
s obdobnou organizací např. Svazem bojovníků
za svobodu. Mám za to, že by mohla nastat situace,
kdy mezi vládou ČSFR a SRN dojde k uzavření
smlouvy, která bude podléhat ratifikaci resp. schválení
ve Federálním shromáždění,
ale tato sněmovna se k celé smlouvě nebude
mít možnost vůbec vyjádřit. Přičemž,
jak už jsem uvedl, jde o zájem především
České republiky. Eventuální důsledky
smlouvy by nezasahovaly pouze federaci, ale znovu opakuji, především
by se dotýkaly České republiky. Stačí
si připomenout, co se zeměpisně dříve
považovalo za Sudety.
Rozhodně nechci problematiku zveličovat. Celá
záležitost zahrnuje řadu otázek, ale
v každém případě jde o otázky
velice citlivé. Nevím, jaké zkušenosti
mají ostatní poslanci z tzv. Sudet. Ale jsem plně
přesvědčen o tom, že učiní
poznatky stejné.
S ohledem na právě onu citlivost mám za to,
že by měla být o obsahu připravované
smlouvy podrobně a průběžně informována
nejen tato sněmovna, představující
nejvyšší zákonodárný sbor
České republiky, ale i veřejnost, a to tak,
aby se neobjevovaly různé dohady a spekulace. Věřím,
že by se tak předešlo řadě problémů.
O odpověď prosím písemně. Současně
žádám o podrobné vysvětlení,
proč po pěti měsících nebyla
na interpelaci dána odpověď. Věřím,
že toto doplnění interpelace bude zodpovězeno
v zákonné lhůtě. Kdo jiný by
měl dodržovat zákony, než vláda
této republiky a sama tato sněmovna. Děkuji
vám za pozornost.
17.I02 Interpelace poslance Petra Smělíka na předsedu
vlády České republiky Petra Pitharta a ministra
životního prostředí Ivana Dejmala ve
věci vytváření podmínek a opatření
pro pokusné vypouštění dolní
nádrže vodního díla Nové Mlýny
Vážený pane předsedající,
vážená vládo, vážené
paní kolegyně, vážení páni
kolegové, ve svém vystoupení chci interpelovat
pana premiéra Pitharta a pana ministra Dejmala ve věci
vypouštění dolní nádrže
vodního díla Nové Mlýny.
20 let budované vodohospodářské úpravy
neúnosných hydraulických poměrů
v údolní nivě řeky Dyje v celkové
hodnotě 1,7 miliardy Kčs se staly v posledních
5 měsících předmětem soustředěného
útoku ekologických iniciativ. Dílo, které
nemohlo ještě prokázat své klady a nedostatky,
je zpochybňováno, požaduje se jeho radikální
revize a bezodkladné vypuštění dolní
nádrže. Takový postoj je podle protagonistů
iniciativ zdůvodňován tím, že
na dně nádrže spočívají
neuskutečněné návrhy rezervací.
Pominu-li tento pochybný motiv, operují navrhovatelé
termínovaného vypuštění s iluzí,
že po obnažení dna dojde k rychlé sekcesi
původního cenného lužního lesa
na ploše 400 ha, což by mělo potvrdit jednoroční
vypuštění s tím, že pařezy
oživnou a kořeny vytvoří výmlatky.
Z ekonomického hlediska to má být nejlevnější
dokončení díla, k němuž postačí
zvednutí stavidel. Bylo by možno považovat toto
stanovisko za pošetilost, kdyby nenacházelo odezvu
na nejkompetentnějších místech. V důsledku
toho bylo již 22. 2. t. r. z podnětu ministerstva
životního prostředí ČR zahájeno
vypouštění nádrže s cílem
dosáhnout do konce března nejnižší
provozní meze. Tento základní krok zdůvodnil
pan ministr Dejmal "nebezpečím z prodlení",
které by mohlo nastat, kdyby studie, na jejíž
zpracování je pouhých 40 dnů, doporučila
pokusné vypuštění. Podotýkám,
že oponovaná interní studie, zejména
tohoto roku, neshledala podle 13 nezávislých oponentních
posudků podklady k vypuštění nádrže.
Bez této přípravy by se voda pro pokus nedala
před vegetačním obdobím vypustit a
tím by nebyla dána možnost prokázat
- pouze experimentální metodou - pravdivost varianty.
Nutno dodat, že vypouštění bylo po týdnu
zastaveno z důvodů bezpečnostních
pro silný pokryv ledu a po protestu všech obecních
úřadů v okolí novomlýnské
nádrže. Nicméně sledovaný cíl
vypouštění v době jeho zahájení
byl v rozporu s platným manipulačním řádem
a tedy zákonnými předpisy. Vzniklé
náhrady a ztráty z takové manipulace se zavázalo
uhradit ministerstvo životního prostředí.
Avšak i tak 8 mil. m3 neužitečně
vypuštěné vody představuje při
dnešní hladině cen ztrátu 4,5 mil. Kčs.
Tento postup operující s termínem "veřejný
zájem" mě vede k názoru, že možnost
pokusu "dát šanci přírodě"
získává podporu bez ohledu, že nebyl
předložen promyšlený a řádný
projekt, co se má po vypuštění stát,
kdo bude akci garantovat, co to bude stát a kdo to zaplatí.
V daném případě si myslím,
že hlasatelé citu k přírodě opomíjející
cit k národnímu hospodářství
jsou podezřelí především v této
době, přestože vždy bude rozpor mezi unikátní
přírodou a ekonomikou. Navíc si musím
položit otázku, o jaký ekologický zájem
při prosazování radikálního
řešení jedná, když je pozornost
obrácena k neexistujícímu lesu pod vodní
hladinou, který se má křísit, a přitom
bez povšimnutí jsou v sousedství nesrovnatelně
větší plochy stejně cenných biomů
světového významu při soutoku Moravy
a Dyje a o zachování jejich původnosti se
nikdo nestará, lesy nadále vysychají, v důsledku
toho druhově chudnou a jejich unikátnost se snižuje.
Stručně řečeno cesty k záchraně
luhu se nehledaly ani nehledají a v současné
době bez vhodné manipulace s vodou ani jiná
cesta není.
Vzhledem k tomu, že vodní dílo se nachází
v mém volebním obvodu a vedle laických názorů
jsem sledoval celou situaci rovněž z odborného
pohledu, dovolím si rekapitulovat alespoň pro názornost
základní cíle vodního díla
s přihlédnutím k významu dolní
nádrže.
- Vodní dílo bylo budováno jako ochrana území
před záplavami 25000 ha - max. plocha zatopení
je 3226 ha. Z toho dolní nádrž zabírá
polovinu plochy a má hlavní retenční
funkci s projektovaným vodním objemem 87,75 mil.
m3, tj. 2/3 z celého vodního díla.
- Vytvořený zdroj vody měl umožnit zásobování
závlah až do plochy 45000 ha; potřebnou akumulaci
zajišťuje dolní nádrž.
- Regulační funkcí stabilizovat průtoky
Dyjí pod vodním dílem s tím, že
minimální průtok se zvýší
třikrát a odtoky vody se využijí k výrobě
elektrické energie; elektrárna se nachází
opět na dolní nádrži.
Dalšími pozitivy díla jsou využití
nádrží k chovu ryb a rekreaci, zamezení
komářích kalamit, převádění
vody pro závlahy do Rakouska apod. Na řešení
celé koncepce bylo vypracováno 30 studií
odborných pracovišť z vysokých škol,
ČSAV, výzkumných ústavů, projekčních
organizací a dalších institucí.
Je pravdou, že provedení díla je poplatné
době, v níž vznikalo. Přístup
k výstavbě byl převážně
technokratický, velikášský, nebyl brán
zřetel na vhodné začlenění
do krajiny, alespoň částečné
zachování lužních lesů a možná
i volba lokalit nádrží mohla být jiná.
V každém případě nelze považovat
současný stav za ukončený. Oblast
nádrží je třeba promyšleně
ekologizovat. Vybudovat lesní pásy vně i
uvnitř hrází, pokusit se vytvořit
enklávy lesa na mělkých místech nádrže,
včetně úpravy pláží, což
nejsou vady nenapravitelné a lze je řešit jako
součást nezbytného postupu zapojování
každé stavby po jejím dokončení
do krajiny, i když v daném případě
opožděně a se zjevně omezenými
možnostmi.
Při dnešním posuzování díla
je nutno mít na zřeteli, že hlavní problém
nádrže nespočívá v tom, že
nádrž je zaplavena, ale v tom, že je odlesněna
a z území skryto a odvezeno 3/4 mil. m3
ornice. Předpoklad obnovy produkčního lesa
na dně vypuštěné nádrže
přirozeným zmlazováním je nereálný,
lesníci takový postup tvorby lesa zásadně
odmítají. Pro informaci náklady na založení
lesa ve vypuštěném prostoru jsou kalkulovány
na cca 60 000 Kčs/ha.
S jistotou by se vytvořil plný zápoj buření,
intenzívní růst výmlatků a
zvýšení účasti nitrofilních
druhů v důsledku aktivizace dekompozičních
procesů. Další vývoj by vedl k bujně
rostoucí hospodářsky nezužitkovatelné
biomase. Tyto zjevné skutečnosti lze ověřit
v širokém rozsahu výsledků vědeckých
studií v ekosystémech lužního lesa,
vodního biomu řek a nádrží od
širokého týmu vědeckých pracovníků
koordinovaných Ústavem ekologie lesa VŠZ v
Brně v období let 1970 - 1985. Rovněž
existuje řada poznatků o původním
stavu půdních pokryvů v prostoru dna prováděných
VÚ pedologickým před napuštěním
nádrže. Z toho vyplývá, že nutnost
vypouštět nádrž letos neexistuje. Podotýkám,
že vypuštěním dolní nádrže
by celé vodní dílo ztratilo projektovanou
funkci a nemohly by být plněny základní
cíle vodního díla. Zdůrazňuji,
že jednostranné řešení bez komplexního
posouzení vlivu vodního díla na krajinu by
mělo negativní ekonomické, společenské
a politické dopady. Celý problém je nutno
řešit zásadně, fundovaně a ne
unáhleně a pokusně. Je nutno provést
kritickou analýzu vodního díla z pohledu
současné i budoucí společenské
užitečnosti. Přitom je třeba opírat
se o dostupné vědecké a technické
doklady s využitím současného vědeckého
poznání. Nutno při tom respektovat celostátní
strategii s vodními a terestrickými vodními
zdroji, regionální potřebou akumulované
vody v nádržích pro potřeby zemědělství
(nejen z hlediska ekonomiky produkce, ale i její stability,
sklizňových jistot apod.), vodárenství
a dalších potřeb místní populace.
Zhodnotit též potřebu retenčních
prostor pro ochranu pozemků proti záplavám,
zabezpečení stavu zásob vody při extrémních
situacích - extrémní suché periody
- nadměrné průtoky. Přitom je potřeba
přehodnotit dopady vodohospodářských
úprav na celý prostor dyjské nivy mezi Novými
Mlýny a soutokem Dyje s Moravou tak, aby byl řízeně
nadlepšován vlhkostní režim v několika
tisících ha lužního lesa s unikátními
přírodními útvary a rezervacemi, aby
již některá technická zařízení
pro umělé povodňování lesů,
vybudována v minulosti, mohla být začleněna
do zavlažovacího systému lužního
lesa. Při rozhodování je třeba mít
na paměti, že osud nádrže není
možné řešit izolovaně, bez znalosti
dopadu na funkci celého systému v nivě Dyje,
pokud chceme postupovat skutečně ekologicky.
Jsem toho názoru, že vodní hladina není
v přírodě cizím prvkem a zachycování
vody tam, kde má cenu zlata, je jednoznačný
ekologický přístup. Naopak nevím,
jak bych měl nazvat postup zbavování z území
akumulované vody, kde ji příroda i lidé
potřebují. O obdobném názoru obyvatel
Břeclavska není těžké se přesvědčit.
Nechtěl jsem poukazovat na ekonomický dopad, který
by stál naše hospodářství uskutečněný
pokus. Existuje dostatek údajů pro snadný
výpočet, kdy výsledné číslo
by bylo minimálně osmimístné.
Jde mi o něco jiného. Existují symptomy,
které s realitou uskutečnění pokusu
počítají a podporují ji. Mám
na mysli doporučující stanovisko výboru
pro životní prostředí a urbanismus tohoto
parlamentu a ve stejném duchu předanou informaci
MŽP ČR pro členy vlády ČR. Z
vlády přenesení rozhodovacích kompetencí,
i když ze zákona vyplývajících,
na okresní referát životního prostředí
v Břeclavi v situaci, kdy jsou činěny MŽP
kroky sledující možnost likvidace díla,
považuji za úhybný manévr. Vodní
dílo bylo budováno jako vládou sledovaná
akce se jmenovaným pověřencem. Proto zodpovědnosti
za oprávněnost investice a její účelné
využití včetně zásadního
rozhodnutí, se ani nástupnická vláda
nemůže zbavit, protože se přímo
týká nejméně šesti resortů.
Také z toho důvodu, že se jedná o dořešení
složité problematiky. Na zásadní stanovisko
ke snaze o vypuštění dolní nádrže
jsou občané o to více citliví, že
v letošní zimě v jímacích územích
Břeclavska anomálně poklesla hladina vod
a přestože již roztály sněhy v
povodí Dyje, je v přehradách minimální
zásoba vod, kupř. ve Vranovské pouze 30%.
Na závěr bych si přál, aby dostal
šanci zdravý lidský rozum. Příroda
se nám za to určitě odvděčí.
Jsem přesvědčen, že kdyby se průkazně
prokázalo, že vodní dílo nemá
opodstatnění, bude možno promyšleně
a kvalifikovaně připravit zalesnění
krajiny, řešit všechny důsledky tohoto
kroku, byť by to bylo třeba i za 30 let, což
v přírodě není nijak dlouhá
doba.
Vzhledem k tomu, že jsme před termínem rozhodování
o pokusu, žádám zodpovězení na
tyto otázky:
1. Podle jakých právních norem se má
začít obnovovat les, byť i pokusem, na vyňaté
půdě z lesního půdního fondu
a podle jakého projektu?
2. Na základě jakého rozhodnutí bude
ponecháno nevyužito 1200 ha vyjmuté půdy
ze zemědělského půdního fondu?
3. S jakými finančními zdroji je pokus zajištěn
/trvalá údržba území, zajištění
nezbytné techniky a úhrady prokazatelných
ztrát/?
4. O jaké stanovisko se opírá MŽP při
sledování možnosti vypuštění
nádrže, když neexistuje rozhodnutí vlády
ČR k danému problému jako nadřízeného
orgánu? Vypuštění vody by bylo proti
§ 3 vodního zákona č. 138/1973 Sb.,
a přitom vypuštěné území
by zůstalo v kompetenci jiného resortu, tedy ministerstva
zemědělství, které s pokusem nesouhlasí.
5. Jak je využívána finanční
částka 100 mil. Kčs z rozpočtu ČR
na letošní rok pro dokončování
vodního díla Nové Mlýny?
Očekávám písemnou odpověď.
17.I03 Interpelace poslance Jaromíra Kapusty na ministra
průmyslu České republiky Jana Vrbu ve věci
řešení odbytové a zaměstnanecké
krize při výrobě osobních kolejových
vozidel v Moravskoslezské vagonce Studénka
Vážený pane předsedající,
vážená paní předsedkyně,
vážená vládo, dámy a pánové.
Se svou ústní interpelací se obracím
na ministra průmyslu České republiky pana
ing. Jana Vrbu.
Dne 24. února 1991 jsem zaslal sedmistránkový
dopis panu premiérovi, panu ministrovi průmyslu
České republiky, dále pánům
ministrům Dybovi, Špačkovi, Horálkovi,
ve kterém jsem upozornil na nezaviněnou těžkou
odbytovou a zaměstnaneckou krizi při výrobě
osobních kolejových vozidel v Moravskoslezské
vagonce ve Studénce, kdy ČSD v lednu 1991 náhle
vypověděly veškeré objednávky
těchto vozidel a navíc výrobci nezaplatily
za odebrané výrobky. Odpověď, která
však situaci neřeší jsem obdržel
od pana ministra průmyslu a společenskou odpověď
od pana kardinála Tomáška, rodáka ze
Studénky. Do situace, do které se dostala Moravskoslezská
vagonka, dostala se řada podniků po rozpadu RVHP
a jiných negativních vlivech. V současné
době je insolventnost vyčíslena do astronomické
částky více než 70 miliard Kčs.
Co však nelze přehlédnout, je určitý
nezájem vlády či vlád zabránit
propadu našich podniků s dlouhodobou výrobní
tradicí a s výraznými inovačními
programy.
V souvislosti s výše uvedeným značně
rozporuplně působilo předvádění
španělské vlakové jednotky Talgo na
trati Praha - Karlštejn za účasti čelných
představitelů ČSD, v čele s ministrem
dopravy ing. Nezvalem. Z reportáže v Televizních
novinách a z rozhovoru s ministrem dopravy vyplynulo, že
o tuto jednotku má naše doprava mimořádný
zájem, a to zejména z důvodu vyššího
komfortu cestujících a díky systému
naklánění vozů v obloucích
a možnému dosažení vyšších
rychlostí i na našich tratích. Uvedená
reportáž vyvolala u řady zainteresovaných
pracovníků i občanů množství
otazníků, které byly ještě umocněny
informací španělského zástupce
o úspěšném postupu jednání
o zakoupení předváděné jednotky.
Ptám se, proč při jednáních
s ČSD dne 12. 2. 1991 byli zástupci Moravskoslezské
vagonky Studénka, kteří nabízeli rychlou
modernizaci interiéru dodávaných vozidel
Bte, nekompromisně odmítnuti s tím, že
s vagonkou ve Studénce budou jednat až budou mít
peníze.
Je možno odhadnout, že cena soupravy Talgo bude 200
- 300 mil. Kčs. Je proto nepochopitelné, že
ČSD otevřeně projevuje zájem nakoupit
tato španělská vozidla za cenu minimálně
5x vyšší než inovovaná vozidla domácí
a přitom odmítá jednat s domácími
výrobci. Konkurenční prostředí
je jistě nesmírně důležité,
co je však nesprávné, nedává
se v této citlivé době prostor domácímu
výrobci s nově vyvinutými typy vozidel s
nesrovnatelně vyšším komfortem proti dříve
vyráběným typům.
Po prověření všech inovačních
programů musím odmítnout názor, že
by Moravskoslezská vagonka Studénka nedokázala
vyrobit moderní a pohodlné vozy a je třeba
výhradně nákup ze zahraničí.
Při jednání se zahraničními
odběrateli každý z nich dosud požadoval,
aby v dodávaném výrobku byl určitý
rozsah dílů ze země odběratele, čímž
se řeší nejen unifikace, ale především
zaměstnanost. Nevím, proč by to obdobně
nemělo platit pro ČSD, které může
část vozidel pro zvláštní použití
získávat ze zahraničí, ale nesmí
zapomínat na tuzemského výrobce, který
je připraven vyrobit a dodat vozidla v požadovaných
počtech, které ČSD dlouhodobě plánovalo.
Jsem přesvědčen proto, že cesta k prosperitě
železniční dopravy nevede přes ztrátu
tisíců tuzemských podniků a tisíců
pracovních příležitostí při
řešení obnovit železniční
dopravu formou trvalých dovozů výrobků
ze zahraničí s následným vzrůstem
zadluženosti státu. Žádám proto
o písemnou odpověď jak výše uvedená
záležitost bude řešena v blízké
budoucnosti.
17.I04 Interpelace poslance Jiřího Karase na ministra
privatizace a správy národního majetku Tomáše
Ježka ve věci postupu malé privatizace
Pane předsedající, dámy a pánové!
Dovolte, abych se obrátil s interpelací na ministra
privatizace a správy národního majetku pana
Tomáše Ježka ve věci postupu malé
privatizace.
Ministerstvo pro privatizaci a správu národního
majetku je z hlediska vytváření podmínek
pro liberalizaci hospodářství nejvýznamnější
praktickou institucí jednak pro vytvoření
kontinuity majetkoprávních vztahů a pak národohospodářským
centrem pro vytváření nových pracovních
příležitostí vznikem soukromého
sektoru obchodu, služeb, malovýroby, až po vytváření
podmínek vstupu zahraničního kapitálu.
To jistě vyžaduje maximální odbornou
erudici pracovníků ministerstva v oblasti právního
vědomí, znalostí evropského hospodářsko
právního řádu a národohospodářské
znalosti o současném stavu hospodářství
a o žádoucí transformaci neprosperujících
podniků až po znalosti bankovních operací
pro možnou deetatizaci podniků.
Dovolím si proto panu ministrovi položit pár
otázek.
Jak jste pane ministře, postupoval při výběru
odborníků z oblasti národohospodářství,
hospodářského a majetkového práva
a bankovnictví pro práci na ministerstvu? Prověřoval
jste odbornost a morální bezúhonnost pracovníků
např. konkursy, odbornými testy, referenčními
posudky a pod.?
Vzhledem k tomu, že ministerstvo má velké pravomoci
v majetkových záležitostech, prověřoval
jste charakterové vlastnosti tak, aby byla vyloučena
možnost snah osobního obohacování pracovníků,
úplatkářství, soukromého poradenství
či jiného zasahování do vzniku podniků,
např. přijímáním míst
v představenstvu či dozorčích radách
podniků nebo snah zapojit se do soukromého podnikání
zneužitím znalostí z materiálů
obhospodařovaných ministerstvem?
Vláda České republiky na základě
zřizovacího zákona ČNR č. 288/90
Sb. přijala usnesení, jehož účelem
bylo m.j. nezvyšovat nároky na plán a rozpočet
z titulu vzniku nového Úřadu státní
správy, a proto delimitovala dohodami mezi ministerstvem
pro hospodářskou politiku a rozvoj, ministerstvem
financí a ministerstvem pro správu národního
majetku a jeho privatizaci pracovníky a finanční
zdroje. Jak jste využil možnost vytvořit ministerstvo
z odborníků státní správy z
uvedených ministerstev, aby tato nebyla nucena po delimitaci
funkčních míst propouštět? Kolik
odborníků z národohospodářství
a majetkoprávních vztahů jste při
vytváření ministerstva využil?
V počátku bylo ministerstvo zaměřeno
výhradně na vytváření pseudoakciových
společností, bez odstátnění
v podstatě přeskupením a přejmenováním
socialistických státních podniků.
Privatizace byla pojata zejména jako dražba užívacího
práva a dle vašeho prohlášení měla
být restituce maximálně finanční.
Velice znepokojivé jsou však zprávy, že
z vašeho ministerstva a z ministerstva obchodu a cestovního
ruchu stále přicházejí náměty
na vyčleňování některých
provozních jednotek do státních akciových
společností: benzinová čerpadla, velké
prodejny, cihelny apod.
Široká veřejnost projevuje názor, že
udělování výjimek z procesu privatizace
zakládáním akciových společností
je nebezpečný precedens pro četné
snahy organizací vyhnout se malé privatizaci.
K otázce státních akciových společností
dostávám od členů komisí i
veřejnosti jasné stanovisko: nejprve převést
vlastnictví do českých rukou a pak teprve
nechat vstoupit na trh cizí kapitál i s případným
vznikem akciových společností. Ale především
z těchto podnikatelských aktivit.
Vybírání lukrativních provozních
jednotek, umístěných na strategických
místech, které uzavřou kolem drobných
podnikatelů clonu, jim nedovolí vytvořit
množství pracovních příležitostí
pro pracující ze zanikajících podniků
a organizací.
Nabízí se otázka, co se stane s tisíci
nepotřebných úředníků
státní správy a řídících
podnikové správy? Nejsou to právě
oni, kdo by nejraději zaujali místa v představenstvech
a správních radách oněch státních
akciových společností?
Čas a zkušenosti z jiných zemí provádějících
transfer centrálního hospodářství
na liberální ukázaly, že v privatizaci
je nejvýznamnější jednak zapojení
bankovnictví do praktické privatizace pro komercializaci
podniků a význam naturální restituce
pro vytvoření trhu s pozemky, nemovitostmi a výrobními
prostředky a tím trhu pracovní síly.
Jak reaguje vaše ministerstvo na tyto zkušenosti a jak
se to promítá do konkrétních opatření
v uspořádání ministerstva a jeho odborném
obsazení? Jak využíváte teoretické
i praktické zkušenosti externistů erudovaných
v otázkách transformace hospodářství,
asociace na právní a hospodářský
řád platný v zemích Evropského
společenství? Jak v praktických úkonech
ministerstva využíváte poznatků zahraničních
odborníků a služebních cest vašich
vedoucích pracovníků? Máte vytvořeno
teoretické národohospodářské
pracoviště, které by bylo schopno reagovat
na vývoj názorů na otvírání
ekonomiky postkomunistických zemí a provádět
průběžné analýzy dopadů
transformačních kroků do vývoje národního
hospodářství? Kde čerpáte údaje
o vývoji národního hospodářství
a dopadech privatizačních snah do změny kvality
služeb obchodu a zejména prosperity podniků?
Pro rozvoj podnikání má zásadní
význam daňový systém, a to jednak
pro vytváření příjmů
státního rozpočtu, jednak vstup kapitálu
a regulaci vnějších ekonomických vztahů.
Spolupracujete s odborníky na daňový systém,
nebo máte vlastní informace o řešení
těchto záležitostí od interních
odborníků pro schopnost posuzovat správnost
privatizačních projektů a možnost prosperity
podniků navrhujících se k privatizaci?
Vaše ministerstvo je činné v zákonodárných
iniciativách v oblasti privatizace. Právní
řád je zásadním nástrojem pro
následný výkon demokratických institucí
státní správy a významný nástroj
pro regulaci styků pracovníků státní
správy s veřejností. Zaměstnáváte
odborníky z oblasti státu a práva nebo tyto
iniciativy ponecháváte laickým pracovníkům?
Jak spolupracujete s institucemi nezbytnými pro majetkoprávní
vztahy podmiňujícími vlastnictví nebo
práva užívání, zápisy
do evidence nemovitostí apod.? Máme koncepci, jak
spolupracovat s nezávislým soudnictvím, např.
vytvoření správních soudů,
aby byla zajištěna ochrana občanů před
chybami úředníků státní
správy?
Federální shromáždění
schválilo zákony rehabilitační a transformační.
Oba tyto zákony se zásadně promítnou
do činnosti ministerstva. Transformační zákon
bude precizován o postupy tvorby privatizačních
projektů a konkrétní způsob odstátnění
podniků. Posuzování privatizačních
projektů bude vyžadovat vysokou erudici pracovníků
ministerstva, zejména z hlediska znalostí možné
prosperity podniků, aby krátce po privatizaci vlivem
hromadění neprodejných zásob, neschopnosti
exportu a platební neschopnosti podniků podniky
nezbankrotovaly a nemusely být znovu privatizovány
formou bankrotu. Jak je vybaveno ministerstvo těmito specialisty
z oboru strojírenství, stavebnictví, zemědělství,
elektrotechniky, petrochemie, kvalifikované chemie apod.?
Nebo počítá ministerstvo s formami expertiz
externích pracovišť a bankových institucí?
Počítá pak ministerstvo ve svém rozpočtu
s těmito výdaji? Je známo pane ministře,
že po ustavení do funkce ministerstva jste prohlásil,
že maximálně do 3 let zprivatizujete národní
hospodářství a odejdete se věnovat
pedagogické činnosti. Ve sdělovacích
prostředcích jste dále informoval veřejnost
o možnosti provedení malé privatizace v jednom
dnu. Nyní hodláte v půli roce provést
privatizaci 10 tis. podniků. Není to opět
optimistický výhled? Jak máte tuto akci zabezpečenu
personálně, legislativně a věcně?
Vážený pane ministře, očekávám,
že na vznesené dotazy podáte písemnou
odpověď, která zažene moje obavy a především
uspokojí soukromé podnikatele, kteří
by měli být základem ničím
nenahraditelného malého a středního
stavu. Děkuji za pozornost.
17.I05 Interpelace poslance Jiřího Duška na
předsedu vlády České republiky Petra
Pitharta ve věci výrazného zvýšení
rychlosti ekonomické reformy
Vážená paní předsedkyně,
vážená vládo, vážené
paní poslankyně, páni poslanci. Institut
interpelace je velice vážná záležitost,
která má funkci zásadní. Nechci jí
zneužívat, dosud jsem tak neučinil, ale bohužel
ekonomická reforma je věc tak zásadní,
že si interpelaci zaslouží. Je to úsek
života, který vede ke změně. Je žádoucí,
aby tento úsek byl realizován v době co nejkratší,
už vzhledem k dramatičnosti, kterou sebou tato ekonomická
reforma nese.
Není věcí jen, jak tady bylo řečeno,
ministerstva pro správu majetku a jeho privatizaci, resp.
pana ministra Ježka. Proto interpeluji pana premiéra,
a tím celou vládu.
Za prvé: jaká opatření jsou přijata,
aby rychlost ekonomické reformy byla výrazně
zvýšena? Jak je možné, že Bůh
dělal šest dnů, sedmý den odpočíval,
my podle vzoru komunistů šest dnů odpočíváme
a sedmý den prodáváme. Za druhé: jakým
způsobem je podporována činnost soukromých
podnikatelů malé a střední vrstvy?
Za třetí: jak jsou odstraňovány administrativní
bariéry, které zdržují uvedení
soukromého podnikání do života? Za čtvrté:
daňová politika ve vztahu k soukromému podnikání
- jak aplikována a jakým způsobem je soukromým
podnikatelům ulehčována? Dále bych
chtěl upozornit vládu, že každé
její rozhodnutí dnes i budoucí by mělo
být v duchu budoucí ústavy. To znamená
respektovat a hájit soukromý majetek, zaručit
svobodu nakládání s tímto majetkem
a podle vlastního uvážení s ním
naložit a zaručit dědičný přenos
tohoto majetku. Děkuji za pozornost.
17.I06 Interpelace poslance Václava Moskala na vládu
České republiky ve věci vydávání
deníku Česká politika a vydávání
dalšího deníku pro občany venkova se
zemědělskou tematikou
Vážený pane předsedající,
vážení členové vlády,
dovolte mi, abych přednesl interpelaci vládě
ČR ve věci vydávání deníku
Česká politika a vydávání dalšího
deníku pro občany našeho venkova se zemědělskou
tématikou.
Zdůvodnění: Již v minulém roce
bylo vydáno několik čísel týdeníku
Česká politika, ale po krátké době
bylo vydávání zastaveno pro údajně
neodpovídající obsah, tedy věcnou
náplň článků. Za druhé
bylo přislíbeno, že s vydáváním
týdeníku bude započato od 1. 1. 1991, avšak
dosud se nevydává.
Naši občané nejsou objektivně informováni
o hlavních zásadách české politiky,
čímž se zkresluje pohled na realizaci české
politiky, tedy politiky ČNR a české vlády.
V důsledku toho, že nejsou naší veřejnosti
tiskem předkládána oficiální
stanoviska a mnozí poslanci nemají možnost
je někde uveřejnit, je česká politika
v naší veřejnosti mnohdy posuzována
jako nevýrazná a jsoucí jakýmsi odrazem
politiky federální.
V deníku Česká politika by měli možnost
členové české vlády a poslanci
ČNR vyslovit hlavní zásady české
politiky i oficiální stanoviska k politickým
a hospodářským otázkám, předkládat
zaměření české politiky do
nejbližší budoucnosti.
Domnívám se rovněž, že občané
našeho českého a moravskoslezského venkova
nedostávají objektivní informace o zemědělství,
neboť je zde dosud monopolní postavení jednoho
deníku. Proto doporučuji, aby byly pro venkov vydávány
další noviny, to je deník se zaměřením
na problematiku zemědělství.
Cílem je podávat našim občanům
co nejobjektivnější informace a zlepšit
pozici české vlády ve vztahu k federální
vládě, k FS, k vládě SR a k SNR. Děkuji
vám.