Česká národní rada 1990 – 1992

Ministr pro hospodářskou politiku a rozvoj České republiky Karel Dyba odpověděl poslanci Tomáši Ratiborskému na jeho interpelaci dopisem ze dne 18. dubna 1991.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, předkládám České národní radě odpověď ministra pro hospodářskou politiku a rozvoj České republiky Karla Dyby na interpelaci poslance Tomáše Ratiborského, která zní:

"Vážený pane poslanče, ve snaze urychleného dořešení meziresortního rozporu mezi záměry těžby Velkolomu Československé armády v prostoru zbytku bývalého arboreta zámku Jezeří a zájmy ochrany přírody a památek, jste v České národní radě přednesl interpelaci, k níž Vám sděluji toto stanovisko:

Předmětem sporu je horní hrana lomu VČSA v oblasti pod zámkem Jezeří. Usnesením vlády České republiky čís. 287/1990 "k programu ozdravění životního prostředí v Severočeském kraji na léta 1991 - 1995 a s výhledem do roku 2000", ke kterému je v současné době projednáván návrh na jeho zajišťování a aktualizaci, je stanoveno tuto horní hranu držet v oblasti pod Jezeřím a dále směrem východním na max. vrstevnici jižního svahu Krušných hor 270 m n. m. Zvolená hranice je kompromisním řešením mezi potřebou odtěžit přístupné partie kvalitního uhlí s nízkým obsahem síry - pod 1% a zájmy ochránců přírody, neboť souvislé zalesněné pásmo se nalézá až nad hranicí 300 m n. m. Uvedené řešení přináší z bánského hlediska blokaci cca 52 mil. t zásob uhlí vhodného k výrobě tříděných druhů a předpokládá nejen likvidaci dolní části zámecké zahrady (ochránci životního prostředí stále nazývané arboretem), ale i obcí Černice a Horní Jiřetín.

Celý spor spočívá ve skutečnosti, že ministerstvo kultury ČR zbytek doly již odškodněného "arboreta" opětovně v loňském roce prohlásilo za kulturní památku. V případě zachování "arboreta" včetně 200 m širokého ochranného pásma dochází k blokování dalších 25 mil. t uhelných zásob. Ochranný pilíř zámku Jezeří váže 33 mil. t.

Lom VČSA byl rekonstruován postupně od roku 1974 na zajištění těžeb ve výši 9 - 12 mil. t/rok nákladem 4,5 mld. Kčs. K uvolnění předpolí byly vynaloženy na vyvolané investice další náklady ve výši 3 mld Kčs. Zásoby připravené k postupnému odtěžení vykazují natolik příznivé vlastnosti z hlediska obsahu popele, síry i výhřevnosti, že zhruba 50-ti% produkci je možno zhodnotit v úpravnách k výrobě tříděných druhů. Jsem přesvědčen, že pro celou oblast severních Čech je nanejvýš prospěšné, alespoň pro období, dokud nejsou vybudována účinná odsiřovací zařízení, těžit v maximální možné míře uhlí s co nejnižším obsahem síry.

Zvažovaný útlum těžeb, tak jak byl navržen v projednaných útlumových programech na základě předpokládaných palivo-energetických bilancí, by se měl, pokud pomineme čistě ekonomická hlediska, odehrávat v oblastech s nekvalitním uhlím z hlediska obsahu škodlivin.

Požadavek místních správních orgánů, podporovaný i ze strany ministerstva kultury ČR a ministerstva životního prostředí ČR, zachovat obce Černice a Horní Jiřetín včetně přístupových cest, by znamenal ve svém důsledku ukončení těžby lomu VČSA v roce 2011 s odepsáním cca 500 mil. tun zásob v oblasti možné těžby do roku 2035. V případě přijetí této varianty zůstává v rozporované oblasti pod zámkem Jezeří zbytková jáma s kubaturou volného prostoru o objemu více jak 1 mld m³, jejíž zasypání ze vzdálených provozovaných lomů by trvalo 30 - 40 let s odhadovanými náklady ve výši cca 25 mld Kčs, včetně následné rekultivace. Je zřejmé, že životní prostředí obyvatel obou obcí by se na dlouhou dobu výrazně zhoršilo.

V případě alternativního postupu porubních front lomu VČSA, při kterém dojde k likvidaci již odškodněného zbytku "arboreta" i obou uvedených akcí, je potřeba v dostatečném časovém předstihu vytvořit legislativní podmínky pro skutečně důstojné a oboustranně přijatelné vypořádání s místními občany.

Jsem si vědom toho, jak obtížné je dospět ke správnému rozhodnutí při střetu ochranářských, ekologických a průmyslových zájmů. Rozhodnutí o tom, která varianta opravdu více poškozuje životní prostředí, je komplikováno mimo jiné i samotným faktem, že pod zbytky arboreta se nachází kvalitní, málo sirnaté uhlí, pro které nemáme odpovídající náhradu.

Je zřejmé, že celý problém vyžaduje opravdu komplexní a emocemi nezaujaté posouzení. Na tomto místě a v tuto dobu mohu pouze přislíbit, že mnou vedené ministerstvo nebude prosazovat zájmy těžařů proti skutečným zájmům životního prostředí obyvatel tohoto regionu, kterým jsme již tak mnoho dlužni.

Nebudeme opakovat chyby, které se páchaly v minulosti, a které dovedly životní prostředí v severních Čechách do současného kritického stavu. S pozdravem