Česká národní rada 1990 – 1992

Z pověření předsednictva České národní rady předkládám v souladu s § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu ČNR, poslancům České národní rady následující písemnou interpelaci poslance Tomáše Ratiborského na předsedu vlády České republiky Petra Pitharta, ministra životního prostředí České republiky Ivana Dejmala, ministra kultury České republiky Milana Uhdeho a ministra pro hospodářskou politiku a rozvoj České republiky Karla Dybu:

"Problematika životního prostředí - a v rámci této problematiky vztah ekologie a ekonomika - se v období zásadních společenských změn po listopadu 1989 dostala do popředí zájmu veřejnosti i hospodářských i správních orgánů státu.

Jednoznačným průkazem, že ze strany vlády ČR se nejedná o zájem formální, je její usnesení č. 287 ze dne 2. 11. 1990 "K programu ozdravění životního prostředí v Sč. kraji na léta 1991 - 1995 a s výhledem do roku 2000".

Severočeský kraj, to je do značné části Severočeský hnědouhelný revír a mimo diskusi je negativní vliv těžby uhlí převážně povrchovým způsobem na životní prostředí. V návrhu koncepce zajištění paliv a energií, zpracovaném FMH se i v poměrně vzdáleném časovém horizontu r. 2005 počítá s hnědým uhlím jako zdrojem energie, jehož úplná náhrada jiným palivem je zcela vyloučena. Všemi zainteresovanými je nutno hledat alespoň únosný kompromis. A právě vymezení hranic rozumného kompromisu je předmětem dlouhodobého dohadování, přesněji dlouhodobého čekání na rozhodnutí kompetentních orgánů. Mám na mysli problém centrální oblasti revíru, kde pod úpatím Krušných hor v těsném sousedství zámku Jezeří těží důl Čs. armády. Celá desetiletí zámek chátral, stejně tak jako jeho horní i dolní park, až do dnešního neutěšeného stavu. V území dolního parku byla se souhlasem všech zodpovědných orgánů naplánována těžba, vyhlášen dobývací prostor, vydáno územní rozhodnutí, povolena hornická činnost. Z parku sejmulo ministerstvo kultury památkovou ochranu. Podstatná část parku byla již odtěžena. Z původní rozlohy 33 ha zbylo neudržované torzo 5,5 ha. A právě toto torzo je jádrem nerozhodnutého problému.

Stručně rekapituluji průběh událostí a jednání k nalezení kompromisu:

20. 2. 1990:

MŽP v rozporu se všemi předchozími ujednáními a právoplatnými rozhodnutími sděluje své rozhodnutí, jímž zastavuje další odlesňování v prostoru parku. Těžební organizace již předtím se finančně, na podkladě uzavřených dohod o odškodnění, vypořádala se správcem majetku. Na základě zákona č. 58/69 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným postupem mohla těžební organizace žádat úhradu vynaložených prostředků. Ve snaze nalézt kompromisní východisko a rozumně se domluvit nebyl takový návrh uplatněn.

13. 3. a 23. 4. 1990:

Opakované jednání na ONV v Mostě za účasti MK, MŽP a dalších, kde bylo dohodnuto, že linie horní hrany lomu ČSA na kótě + 270 m n. m. je optimálním kompromisem. S tímto závěrem nesouhlasili přítomní zástupci nezávislých iniciativ a žádali další ústup báňské činnosti na kótu cca + 250 m n. m., tzn. zachování zbytku bývalého parku. Z těchto důvodů bylo dohodnuto, že všichni aktéři zformulují své argumenty, které se soustředí na MŽP, jež je uspořádá a souhrnně předloží k rozhodnutí do vlády ČR. Toto ujednání dodnes nebylo splněno. Báňský sektor předložil požadovaný materiál 15. 6. 1990.

14. 8. 1990:

Generální ředitel SHD urguje u ministra MŽP p. Moldana plnění dohodnutého. Ministr nereagoval.

7. 6. 1990:

MK sděluje, že zahajuje řízení o obnově památkové péče o zbytek parku (ochrana byla sejmuta rozhodnutím MK ze dne 28. 7. 1983).

30. 8. 1.990:

Řp DÚK adresuje MK rozklad k výše uvedenému rozhodnutí, kde konstatuje, že rozhodnutí shledává za právně irelevantní. Nebylo reagováno.

25. 9. 1990:

Rada SčKNV určila park za chráněný přírodní útvar. Těžební organizace toto rozhodnutí vůbec neobdržela. K jednání, ač byla neopomenutelným účastníkem, nebyla vůbec přizvána a neměla možnost se vyjádřit.

18. 10. 1990:

MK sděluje SčKNV, že prohlašuje zbylou část zámeckého parku za kulturní památku. MK v rozdělovníku svého rozhodnutí ani neuznalo za vhodné sdělit je důlní organizaci, jíž se bezprostředně dotýká.

26. 11. 1990:

Generální ředitel SHD požádal svým dopisem ministra kultury ČR o prověření nesprávného postupu MK ve věci revize původního rozhodnutí a nového vyhlášení zbytku dolního zámeckého parku Jezeří za kulturní památku. Do současné doby nikdo nereagoval.

29. 12. 1990:

Řp DÚK se odvolává proti rozhodnutí SčKNV o určení chráněného přírodního výtvoru k Úřadu vlády České republiky. Dosud bez odezvy.

Zdůrazňuji, že báňská činnost se nedá organizovat ze dne na den. Do lokality, o které hovořím, bylo v posledním desetiletí vloženo investičně téměř 5 miliard korun. Ve střetové oblasti je uložena mimořádně kvalitní sloj (výhřevnost 17 - 17,5 MJ, obsah popela cca 15% a obsah síry 0,9 - 1,0%), která je zdrojem pro produkci tříděného uhlí k zásobování obyvatelstva v celém státě.

Důl těží dnes cca 8 mil. tun za rok. Pod zámkem Jezeří a při dodržení linie těžby dle vládního usnesení (která chrání lesní porost jižních svahů Krušných hor), bude odepsáno 52 miliónů tun zásob. Zachování torza parku blokuje dalších 12 miliónů tun a návrh na vytvoření ochranného pásma by vázal dalších cca 27 miliónů tun.

Otázkou čekající na zodpovězení je tedy porovnání hodnot a stanovení priorit. Zda zachovat torzo parku, které hájí MŽP, MK a některé nezávislé iniciativy, nebo vytěžit téměř 40 miliónů tun uhlí pod ním ležících, jejichž ekonomický význam a strategickou důležitost hájí FMH a MHPR. Jejich hodnotný ekvivalent se dá vyjádřit částkou vyšší než jedna miliarda amerických dolarů.

Evidentně si každé ministerstvo preferuje sféry svých zájmů a společenský, nadresortní zájem se jakoby vytrácí. Rozhodnout na jiné než vládní úrovni je zcela nereálné.

Podklady pro rozhodnutí byly již loni v červnu soustředěny na MŽP a na jednání vlády se dosud nedostaly. Nač MŽP čeká? Rovněž ministr kultury, jak jsem výše uvedl, dosud nereagoval na dopis generálního ředitele SHD ze dne 26. 11. 1990. Tento stav, kdy centrální orgány svou nečinností, resp. nezájmem přispívají k vytváření sociálního napětí a nerespektování práva, je dále neúnosný.

Komentuji situaci, která má podtext - několik desítek miliónů tun versus torzo bývalé kulturní památky nebo přírodního výtvoru.

Nazrál čas k rozhodování o prioritách v daleko větších dimensích. Dlouhodobý plánovaný postup VČSA směřuje na obce Černice a Horní Jiřetín a přiblíží se k obcím Hamr, Janov a Litvínov, v závěru pak (po roce 2030) zasahuje komplex Chemických závodů a Petrochemii. Nezávislé iniciativy píší dopis předsedovi federální vlády, s odvoláním na podpisy 862 občanů obcí Černic a Horního Jiřetína - kde uvádějí: "... nesouhlasíme se záměry SHD, především VČSA ... a další likvidací přírody kolem nás, likvidací našich obcí a devastaci celé krajiny již nepřipustíme ... pane předsedo vlády, nedovolte, aby naše problémy zůstaly zapomenuty ...". Úřad předsednictva vlády postupuje dopis ing. Jíchovi, náměstkovi ministra hospodářství. Konstatuje v průvodním dopise, že uvedená problematika plně spadá do kompetence ministra hospodářství, žádá o sledování celé záležitosti a doufá, že při přípravě závažných materiálů budou vzaty v úvahu problémy uvedené v dopise "nezávislých" (Společnost za obnovu Jezeří). Reagenci na toto sdělení jsme v našem regionu zatím nezaevidovali. Požadavek iniciativ lze chápat. Tato mince má však i druhou stranu. Vyhovění tomuto požadavku má v zásadě důsledek, že se vzdáváme přírodního bohatství státu (hnědé uhlí) v objemu několika miliard tun. Můžeme si to dovolit? Najdeme kompensaci, abychom se mohli vzdát tohoto tuzemského zdroje energie? Pokud ano, nechť je to jednoznačně rozhodnuto. V regionu, konkrétně v Severočeském hnědouhelném revíru, se na tuto situaci začneme včas připravovat v zájmu předejití stresových situací, zejména v sociální oblasti. Nerozhodnutí nebo pozdní či špatné rozhodnutí by mohlo mít dalekosáhlé důsledky.

V revíru byly likvidovány desítky obcí. Postup při likvidaci byl odvozován z vládního nařízení č. 46/67 Sb. Toto nařízení bylo zrušení a ničím nenahraženo. Je evidentní, že dřívější praxe není životaschopná. Občany z likvidovaných obcí jsme odškodnili a přestěhovali do paneláků, ať chtěli či nikoliv. Snažili jsme se v nedávné době nalézt formu vypořádání se s občany "na úrovni".

Komunikovali jsme v této věci s FMF (otázka dotací, půjček apod. pro náhradní výstavbu systémem domek za domek apod.). Došlou odpověď FMF nelze považovat za uspokojivou a směrodatnou. FMF píše: "... dle našeho názoru..." - Názor kohokoliv nemůže být zákonnou dispozicí, bez které se neobejdeme. Absence legislativních úprav počínání v této oblasti bude vbrzku mimořádně akutním problémem. Bylo by proto obzvláště žádoucí být na tuto situaci připraveni tak, abychom předešli komplikacím a dohadům, které zatím zažíváme v malém (relativně) a za rok bychom je mohli zažívat ve velkém.

To vše za předpokladu, že bude shledáno za společensky a národohospodářsky neúnosné ponechat dříve uvedené zásoby přírodního bohatství v zemi a drasticky omezit tuzemské zdroje energie v návaznosti na radikální útlum. V opačném případě bude nutno nastolit program, zahrnující zacelení jizev v krajině po zastavené těžbě.

V návaznosti na výše uvedené je dle mého názoru:

1) Urychleně rozhodnout střet zájmů ve vztahu k likvidaci event. zachování zbývající části zámeckého parku Jezeří, protože o tomto střetu probíhají neúspěšná jednání od 03/90.

2) V rámci zpracovávané koncepce zajišťování paliv a energií ČR definovat priority zájmů, zajistit výběr z variantního zpracování rozvoje VČSA, které bude v 04/91 k dispozici a uložit zpracování potřebných kroků legislativních.