Česká národní rada 1990 – 1992

Ministr vnitra České republiky Tomáš Sokol odpověděl poslanci Miroslavu Čapkovi na jeho interpelaci dopisem ze dne 21. března 1991.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, předkládám České národní radě odpověď ministra vnitra České republiky Tomáše Sokola na interpelaci poslance Miroslava Čapka, která zní:

"Vážený pane poslanče, jak zcela správně předpokládáte v poslední větě své interpelace, názor, který jsem vyjádřil v Rudém právu dne 1. 2. 1991, totiž o souvislosti mezi vyhrůžkami pumovými atentáty a aktivitou tzv. "bývalých struktur" skutečně nemíním měnit, tím méně se za něj omlouvat. Navíc musím ovšem konstatovat, že mi není zcela jasný účel Vaší písemné interpelace, kterou jste mi v této věci adresoval.

Jak in fine interpelace uvádíte, chcete, aby veřejnost i sněmovna znali jiný názor. Nevím ovšem, jaký názor by to měl být, ale zejména nevím, proč bych tento jiný názor měl presentovat já v odpovědi na Vaši interpelaci.

Abych alespoň v mezích svých možností dostál povinnostem interpelovaného, pokusím se Vám znovu vysvětlit celou záležitost.

Jak zcela správně ve své interpelaci uvádíte, v rozhovoru pro Rudé právo, presentovaném tímto periodikem 1. 2. 1991 jsem mj. uvedl, že z bombových vyhrůžek podezírám..."nomenklaturní pracovníky komunistické strany, bývalé přesvědčené komunisty, bývalé pracovníky vyšších míst tohoto ražení a samozřejmě bývalé estébáky".

Souhlasím s Vámi i v tom, že bez ohledu na svobodu projevu takovéto tvrzení vyslovené bez čehokoliv dalšího ministrem vnitra, musí nutně vyvolat dojem, že mluvčí má k dispozici konkrétní údaje a tedy může sekundárně vyvolat k těmto skupinám obyvatel nenávist a nesnášenlivost (pokud je ještě třeba něco takového vyvolávat). Této skutečnosti jsem si také byl vědom, a proto jsem ihned připojil vysvětlení na základě čeho jsem k takovému závěru dospěl. Jasně jsem vyslovil, že jde o můj názor vycházející z následující premisy. V průběhu loňského roku se počet těchto trestných činů víceméně ustálil. Skladbu pachatelů lze z větší části pouze odhadovat, ale zjednodušeně lze říci, že krom mládeže, opilců a šílenců na této činnosti participují zřejmě i osoby, které mají zájem na komplikacích této společnosti. Vzájemný poměr není v tomto případě důležitý. Pokud v souvislosti s krizí v Perském zálivu došlo k zásadnímu nárůstu výhrůžných telefonátů, lze si tento nárůst vysvětlit jakkoliv. Buď se zvětšuje podíl mládeže, šílenců či opilců na této trestné činnosti anebo podíl těch, kteří jsou nyní označováni jako "staré struktury". Protože podíl těch prvých lze zřejmě statisticky považovat za konstantní a protože ani není důvod, proč by v souvislosti s krizovou situací se měl nějak podstatně zvyšovat, usoudil jsem, že se zvýšil podíl skupiny druhé.

Pro větší názornost dodávám i statistický přehled výhrůžek za rok 1990. Bylo evidováno 1025 anonymních telefonátů (AT), 87 dopisů (D), a 10 nápisů (N). Objasněno bylo 128 případů, přičemž ze 77 zjištěných pachatelů bylo 23 dospělých osob, 23 mladistvých a 31 dětí.

V lednu 1991 bylo zaznamenáno 214 AT, 15 D, 1 N a v únoru 1991 112 AT a 13 D. Z těchto čísel je zřejmé, že četnost anonymních výhrůžek koresponduje s celkovou situací uvnitř, event. vně naší společnosti, přičemž absolutně největší počet výhrůžných telefonátů byl zaznamenán právě v lednu 1991. Závěry, které jsem tedy 1. 2. 1991 vyslovil, mají své opodstatnění. Pokud jsem pak jasně vysvětlil myšlenkový postup, který mne k takovému závěru vedl a tak dal každému čtenáři možnost, aby si na tento můj závěr učinil svůj vlastní názor, neshledávám na takovém jednání nic neetického či právně nečistého. V žádném případě pak nelze hovořit o porušení presumpce neviny, neboť jde o institut trestního řádu vztažený ke konkrétní osobě obviněného (§ 2 odst. 2/ tr.ř.).

Vzhledem k obsahu Vašeho dopisu nechovám velkou naději, že by Vás tato odpověď na interpelaci uspokojila, avšak mám za to, že de iure jsem učinil vše, co lze v takovém případě po interpelovaném požadovat.

S pozdravem