Česká národní rada 1990 – 1992

Z pověření předsednictva České národní rady předkládám v souladu s § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu ČNR, poslancům České národní rady následující písemnou interpelaci poslance Miroslava Čapka na ministra vnitra České republiky Tomáše Sokola:

"Dovolte, abych se obrátil s interpelací na člena vlády České republiky, ministra vnitra JUDr. Tomáše Sokola, a to ohledně jeho rozhovoru pro Rudé právo ze dne 1. 2. 1991.

Abych objasnil celou záležitost je nutné, abych Vás nejdříve seznámil s dopisem, který jsem panu ministrovi zaslal a s jeho odpovědí.

Dne 6. února t. r. jsem se obrátil na ministra vnitra s následujícím dopisem:

"... Vážený pane ministře, dovolte, abych se na Vás obrátil s následující žádostí. Obrátili se na mně někteří voliči, reagujíc na Váš rozhovor pro Rudé právo, ze dne 1. února t. r., uveřejněný pod názvem "Kdy bude v ulicích bezpečno?" Především jde o Vaše vyjádření, týkající se bombových výhrůžek, ze kterých "... podezříváte nomenklaturní pracovníky komunistické strany, bývalé přesvědčené komunisty, bývalé pracovníky vyšších míst tohoto ražení a samozřejmě bývalé estébáky..." O této záležitosti se hovořilo i na setkání poslance FS Jiřího Svobody s voliči v Duchcově dne 3. 2. t. r. Rád bych Vás, pane ministře, laskavě požádal o vyjádření, zda jsou známy některé konkrétní případy z okruhu těch, které jste v rozhovoru uvedl. Pokud by tomu tak skutečně bylo, je třeba takovéto jednání postihnout nejenom podle příslušných ustanovení trestního zákona, ale je nutno takovéto jednání odsoudit i morálně, bez ohledu na stranickou příslušnost, ať již současnou či minulou. Proto Vás prosím o bližší vyjádření k celé problematice a o sdělení konkrétních případů spáchaných okruhem lidí shora naznačených eventuálně o přehled, jak vzrostla tato trestná činnost a kdo se na ní podílel, i s ohledem na stranickou příslušnost." (konec dopisu)

Pan JUDr. Tomáš Sokol mi svým dopisem ze dne 12. 2. 1991 odpověděl takto:

"... Vážený pane poslanče, děkuji za Váš dopis ze dne 6. 2. 1991, jímž reagujete na některé skutečnosti uvedené v mém rozhovoru pro Rudé právo dne 1. 2. 1991. Bohužel však nemohu vyhovět Vaší žádosti o sdělení konkrétních případů z okruhu těch, které jsem v rozhovoru uvedl. Jak lze z rozhovoru zjistit, poté, co jsem uvedl skutečnosti o kterých píšete, jsem v další odpovědi uvedl, jaké úvahy mně k tomuto závěru vedou. Zcela jednoznačně jsem vycházel z logické úvahy zohledňující konstantní počet telefonátů vyhrožujících bombovým atentátem, analýzu známých pachatelů a náhlý nárůst těchto výhrůžek v souvislosti se zneklidňujícími informacemi publikovanými po zahájení války v Perském zálivu. Výhrůžky bombovými atentáty od počátku loňského roku se staly zcela běžnou denní realitou a jejich denní počet se v zásadě ustálil. Zhruba do počátku února bylo evidováno asi 1100 těchto výhrůžných telefonátů, přičemž bylo odhaleno zhruba 11% pachatelů. Z hlediska motivace šlo o politicky nevýznamné činy páchané jednak mládeží ve snaze vyhnout se vyučování, dále osobami vedenými touhou po iracionální pomstě či "zábavě" a samozřejmě i osobami choromyslnými. Lze důvodně předpokládat, že ve zbytku neobjasněných případů zřejmě figurují krom obdobných pachatelů jak výše popsáno i ti, kteří mají potěšení z jakýchkoliv komplikací nového vedení. Procento pachatelů zařazených do prvé skupiny je v populaci zřejmě konstantní a stěží lze předpokládat jejich zvýšenou aktivitu právě v souvislosti s pirátskou krizí. Krom toho by se nárůst pachatelů z této skupiny nutně musel projevit i v počtu objasněných věcí, neboť právě pro tuto skupinu je typická naivnost při páchání této trestné činnosti a tedy i větší počet odhalených případů. Naproti tomu u druhé skupiny lze logicky dovodit motivaci k tomu, aby komplikovala pro nás tuto velmi napjatou dobu. Z těchto premis jsem tedy vycházel a tyto premise jsem také ve svém článku uvedl. Doufám, že moje odpověď vyčerpává veškeré dotazy obsažené ve Vašem dopise..."

Snažil jsem se celou záležitost řešit formou písemného styku a neřešit věc interpelací. Odpověď pana ministra mně však neuspokojila, nesouhlasím s ní, a jsem nucen pana ministra interpelovat.

Domnívám se, že je podstatný rozdíl mezi vystoupením občana, který vyjadřuje svůj názor a mezi vystoupením člena vlády, který řídí tak důležité ministerstvo, jakým je ministerstvo vnitra.

Rozhovor pro Rudé právo, především ona citovaná pasáž, není ničím jiným, než neodůvodněným podezíráním určité skupiny obyvatel záměrným vyvoláváním atmosféry nenávisti vůči této skupině obyvatel. Znovu opakuji, že vyhrožování bombovými atentáty je třeba odsoudit nejen podle příslušných ustanovení trestního zákona, ale i morálně a to bez ohledu na politickou příslušnost. A budu první, a nejenom já, ale i další členové naší strany, kteří toto jednání odsoudí. Na druhé straně pak, zejména jako právník a soudce, nemohu souhlasit s názorem pana ministra.

Trestní řízení může být zahájeno, jestliže existuje naléhavé a důvodné podezření ze spáchání trestného činu a určitá osoba může být stíhána opět pouze tehdy, jestliže existuje proti této osobě naléhavé a důvodné podezření, že tento čin mohla určitá osoba spáchat. Přičemž je třeba důsledně dbát zásady presumpce neviny.

Vyvolávání atmosféry podezírání určité skupiny lidí bez konkrétního důkazu z trestné činnosti není právnicky čisté a etické. Přičemž neupírám nikomu právo vyjadřovat svoje názory, neměly by však vést k vyvolávání nenávisti a nesnášenlivosti. Neočekávám, že by pan ministr svůj názor změnil, či se těmto lidem omluvil, domnívám se však, že veřejnost by měla znát názor jiný, stejně tak i tato ctěná sněmovna.

O odpověď prosím písemně.