Z pověření předsednictva české
národní rady předkládám v souladu
s § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o
jednacím řádu ČNR, poslancům
České národní rady následující
písemnou interpelaci poslanců Jiřího
Honajzera, Miroslava Wajsara, Oto Průši, Jana Sapáka
a Jana Kasala na předsedu vlády České
republiky Petra Pitharta, ministra financí České
republiky Karla Špačka a ministra kultury České
republiky Milana Uhdeho ve věci obnovy kláštera
v Rajhradě u Brna:
"V uplynulém roce byly vráceny benediktinskému
řádu budovy devastovaného kláštera
v Rajhradě u Brna. Televize, tisk i rozhlas dostatečně
informovaly širokou veřejnost o katastrofálním
stavu této jedinečné kulturní a historické
památky I. kategorie. Devastované budovy navštívilo
loni 65 000 osob a uvidělo takový stav, že
zahraniční návštěvníci
dokonce doporučovali objekty neopravovat, ale ponechat
je jako muzeum totality. Stavební škody v loňských
cenách byly více než střízlivě
odhadnuty na 300 miliónů Kčs, celkové
škody na majetku kláštera jdou do miliard; umělecké
a historické škody jsou nevyčíslitelné.
Všechen majetek kláštera užívaly
a také devastovaly většinou státní
organizace. Rajhradský klášter patří
v současnosti k nejzničenějším
památkovým objektům u nás. Oproti
jiným klášterům (ku příkladu
v Teplé) nezůstala ušetřena ani vzácná
knihovna největší na Moravě. Základy
budov i horní stavba jsou staticky silně narušeny,
krovy a další dřevěné části
zasaženy dřevomorkou. Nepřistoupí-li
se k okamžité záchranné akci, za několik
roků bude obnova mnohonásobně dražší,
ne-li již zcela nemožná.
Co byl Rajhrad v minulosti? Na počátcích
našeho státu významné velkomoravské
hradiště, dávné centrum kraje a téměř
o dvě staletí předchůdce nynějšího
Brna. Jde snad o jediné místo u nás, které
si udrželo nepřetržitou kontinuitu církevní
stavby a křesťanské bohoslužby od dob
cyrilometodějských, až po naše časy.
Nejstarší - a dnes jediný - benediktinský
klášter na Moravě, vždy slovanský
ostrov v častokráte německém obklíčení,
v 19tém století středisko obrozeneckého
hnutí; nejen kultovní, ale také kulturní
středisko Moravy. Slavná knihtiskárna benediktinů
rajhradských vytiskla milióny českých
knih, tiskla téměř všechny tisky cyrilometodějského
dědictví, které se šířily
po Čechách a Moravě a také po Slovensku,
kde v dobách rakouského i uherského útlaku
výrazně pomáhaly při udržení
vědomí sounáležitosti Slováků
s Moravou a českým národem. Z Rajhradu vyšly
unionistické snahy o jednotu křesťanů.
Jména benediktinů, vědců a umělců,
jako byli historikové Bonaventura Piter, Beda Dudík,
spisovatelé a redaktoři Placidus Maton a Pavel Vychodil
či Augustin Vrzal, místopisec Řehoř
Volný a desítky dalších vydávají
svědectví o tom co Rajhrad znamenal i mimo náboženské
pole.
Dnes zbyly po čtyřicetileté vládě
totalitního systému jen trosky hmotné i duchovní.
Rajhrad ale povstává znovu k životu. Hrstička
řeholníků a několik desítek
nadšenců se pustila znovu do díla. Nečekali
na stát, na náhrady škod, na spory s dosavadními
uživateli. Založili společenství pro obnovu
kláštera, které má dnes již 150
členů, utáhli si opasky již před
rokem a z darů dobrých lidí provádějí
od loňského března generální
opravy krovů a krytiny a mají připraveny
projekty na zajištění statiky objektů,
kterážto práce začne už letos.
Pomoc písemně přislíbili řádoví
spolubratři z Francie a Rakouska; návštěvníci,
místní občané i poutníci obětují
osobní práci, dary hmotné i peněžní,
někdy i desetitisícové i v této nelehké
době. Nutně ale musí pomoci i stát
a to rozhodujícím způsobem! S ochotou, chutí
do práce, obětavostí a nezištností
těch, kteří dnes napravují to, co
jiní zničili, nelze hazardovat, ale nutno ji v maximální
míře podpořit. Právě tyto vlastnosti,
které mnohde tak bolestně chybí, totiž
mohou pomoci nejen Rajhradu, ale celé společnosti.
Obracíme se na vládu České republiky,
jejího předsedu, ministra kultury a ministra financí,
aby i v dnešní nelehké ekonomické situaci
pomohli, dokud to vůbec jde. Tato investice se nutně
musí vyplatit a to nejen hmotně, ale i duchovně.
Proč nezačít v této oblasti církevních
budov, kde jsme tolik dlužni za uplynulá léta,
právě Rajhradem, který byl v ČSFR
nejen prvním řádu zpět předaným
klášterem, ale byl a snad doposud je i jediným
zcela vyklizeným objektem, připraveným k
obnově. Svědčí to nejen o schopnosti
těch, kteří obnovu kláštera řídí,
ale je to také skutečnou zárukou, že
vynaložené peníze tentokráte opravdu
nebudou jen "proinvestovány" - tj. utraceny,
ale účelně a hospodárně využity.