Česká národní rada 1990 – 1992

Ministr spravedlnosti České republiky Leon Richter odpověděl poslanci Jiřímu Honajzerovi na jeho interpelaci dopisem ze dne 27. února 1991.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, předkládám České národní radě odpověď ministra spravedlnosti České republiky Leona Richtera na interpelaci poslance Jiřího Honajzera, která zní:

"Podle všech zatím dostupných materiálů byl Tomáš Baťa st. v roce 1931 jediným akcionářem a tedy jediným vlastníkem firmy Baťa. Po jeho smrti 12. 7. 1932 byla v jeho sejfu nalezena listina, podle které prodal veškeré akcie firmy Janu Antonínu Baťovi. Jde o smlouvu, podepsanou Tomášem Baťou st., ke které Jan Antonín Baťa připojil prohlášení z 13. 7. 1932, podle něhož koupil akcie při ústním jednání. V poslední vůli ze dne 19. 5. 1931 naložil Tomáš Baťa st. se svým majetkem zcela v souladu s touto kupní smlouvou.

Dědicové Tomáše Bati st., jeho syn Tomáš Baťa ml. a manželka Marie Baťová platnost kupní smlouvy výslovně v pozůstalostním řízení uznali a později tak učinili i vůči finančním úřadům - na základě toho tyto úřady rovněž vyměřily dědickou daň a poplatek za převod majetku.

K dalšímu pohybu akcií došlo 14. 10. 1939, kdy - mimo jiné - Jan Antonín Baťa převedl 25% akcií na Marii Baťovou. Akcie byly po vytištění uloženy u Živnostenské banky v Praze. Jan Antonín Baťa, Tomáš Baťa ml. i Marie Baťová ještě v roce 1939 odešli do zahraničí.

Rozhodujícím pro řešení otázky nároku Tomáše Bati ml. na akcie firmy Baťa na území ČSFR je vydání dekretu č. 95/1945 Sb. Podle jeho §16 totiž bylo povinností vlastníka akcií uložit je do veřejné úschovy a přihlásit je. Protože se tak v tomto případě nestalo, propadly veškeré nepřihlášené akcie podle §18 zmíněného dekretu státu. Veškeré následující spory mezi Janem Antonínem Baťou a Tomášem Baťou ml. tedy nemohly nic změnit na vlastnictví československého státu k akciím firmy Baťa, týkajícím se podniků na našem území. Není totiž rozhodující, zda byl jejich vlastníkem Jan Antonín Baťa nebo Tomáš Baťa ml., neboť ani jeden z nich je neuložil do veřejné úschovy a nepřihlásil ve stanovené lhůtě, takže podle § 18 dekretu č. 95/1945 Sb. propadly státu.

Tomáši Baťovi ml. ovšem zůstala teoretická možnost uplatnit nárok na 25% akcií, převedených v roce 1939 Janem Antonínem Baťou na Marii Baťovou. Marie Baťová ovšem akciemi podle §68 odst. 1 bod 3 dekretu č. 134 ze dne 30. 9. 1946 zaplatila státu dávky z majetku a majetkového přírůstku. Uvedené závěry se netýkají eventuálního jiného majetku Marie Baťové resp. Tomáše Bati ml., ohledně něhož došlo k dohodě mezi vládou ČSSR a vládou Kanady o vypořádání finančních otázek z 18. 4. 1973.

Po publikaci tohoto stanoviska v denním tisku se na ministerstvo spravedlnosti České republiky obrátili dopisem ze dne 18. ledna 1991 právní zástupci Tomáše Bati, americká firma Sullivan a Cromwell s tím, že Tomáš Baťa ml. a jeho matka Marie Baťová se stali výlučnými vlastníky firmy Baťa a. s. Zlín. Uvedené stanovisko právních zástupců Tomáše Bati ml. je však ve světle shora uvedeného vývoje vlastnických vztahů k tomuto majetku v rozporu s údaji, které mají k dispozici československé úřady. Zejména jde o to, že podle obsahu spisu, v němž proběhlo pozůstalostní řízení po Tomáši Baťovi st., Tomáš Baťa ml. i jeho matka Marie Baťová v tomto řízení výslovně uznali platnost smlouvy, kterou předmětné akcie získal Jan Antonín Baťa. Totéž výslovně prohlásili i vůči čs. finančním úřadům, takže dědická daň byla vyměřena z částky nižší než jaká by byla, kdyby předmětem dědictví byla i akciová společnost Baťa. Právní zástupci fy Baťa byli o tomto stanovisku vyrozuměni dopisem ministra spravedlnosti ze dne 18. ledna 1991. V závěru tohoto vyrozumění ministr spravedlnosti ČR výslovně upozornil, že úřad jím řízený není nezávislým soudním orgánem, který by mohl v kontradiktorním řízení soudního typu zjišťovat podrobnosti skutkového stavu věci a z těchto zjištění dovodit závazné důsledky i po právní stránce. Takovým úřadem je jen příslušný čs. soud. Advokátní organizace Sullivan a Cromwell pak zaslala další dopis ze 30. 1. 1991, na nějž ministerstvo spravedlnosti reagovalo stručným sdělením ze dne 12. 2. 1991 v tom smyslu, že nemá důvodu měnit své dosavadní stanovisko. Zároveň však zástupce pana Tomáše Bati informovalo, že ve snaze vyvarovat se zbytečným nedorozuměním, je ochotno se s nimi setkat a případné další otázky, týkající se celé záležitosti projednat, resp. stanovisko ministerstva spravedlnosti podrobněji vysvětlit. Ani takové jednání však nemůže překročit rámec běžné právní konzultace, která bez ohledu na její výsledek nijak neomezuje pana Tomáše Baťu v možnosti obrátit se se svými nároky na příslušný československý soud.