Česká národní rada 1990 – 1992

Z pověření předsednictva České národní rady předkládám poslancům ČNR přehled ústních interpelací vznesených na členy vlády ČR na 14. schůzi České národní rady. Texty interpelací se řídí stenografickým záznamem.

14.I01. Interpelace poslance Petra Loma na vládu České republiky v záležitosti počtu policistů

Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážená česká vládo, vážení hosté! Jakkoli hodlám promluvit o tematice vzdálené zdravotnictví a sociální politice, musím v úvodu podotknout, že mě k ní zavedl zájem zdravotnický. Chci navázat na resortní správu ministerstva vnitra v otázkách bezpečnosti a rád bych interpeloval vládu České republiky k tématu, které je řadu měsíců zamlžováno, k otázce počtu policistů, kteří chrání naši občanskou bezpečnost.

Už na jaře minulého roku jsme byli my, zdravotníci, svědky toho, jak závratně rychle stoupá počet napadených a zraněných občanů kriminálními osobami a jak se zdravotnická zařízení naplňují jejich oběťmi. Pociťovali jsme tehdy znepokojení nad zjevným kolapsem bezpečnostních sil, které najednou nedokázaly ochránit občany před násilím, zatímco dříve rozestavovaly policisty po mnohakilometrových trasách přejezdů komunistických činitelů, doslova po 20 metrech. Varovali jsme tehdy ve sněmovně před tím, čeho jsme se obávali, že ten náhlý bezpečnostní kolaps může být úmyslný.

Stejně tak si celé situace všímá tisk. Nemine týden, aby denní tisk nepřinesl varovný článek o narůstající kriminalitě. Domnívali jsme se, že tomu je tak proto, že není dostatek hlásících se posil k SNB, který by mohl pokrýt současné potřeby. Utvrzovaly nás v tom novinové zprávy. Náčelník Správy VB v Českých Budějovicích plukovník Stanislav Koláček v Mladé frontě ze dne 22. září 1990 uvádí, že na povolený nadstav sto lidí jich má ve skutečnosti jen 57.

Poslanec Ladislav Lis si stýská v Občanském deníku z 8. října 1990, že policii chybí skoro 8 000 policistů a že je třeba zvýšit početní stav policie. V Lidových novinách ze stejného měsíce náčelník Hlavní správy VB plk. Dr. Kupka uvádí, že se policie stále potýká s nárůstem kriminality při nedostatečném technickém vybavení a při - oproti světu - pouze třetinovém počtu lidí. Takových rozhovorů a názorů bychom v novinách mohli najít více.

Zmiňme se ještě o nedávném komentáři Mladé fronty ze 4. 2. 1991, kde se praví, že daňoví poplatníci se dozvídají o počtech příslušníků, kterých se nedostává pro přímý výkon služby, nebo že chybí technika a finance. Tedy chybějí lidé, v SNB není možno doplnit stavy, zdá se, že tisíckrát opakovaná nepravda se nakonec stává pravdou.

V úmyslu napomoci, dobrat se příčiny a alespoň částečně vysvětlit nedostatek policistů, vznikla ve výboru ČNR pro sociální politiku a zdravotnictví snaha, kterou iniciovali poslanci, přešetřit důvody odmítnutí uchazečů SNB z lékařských a psychologických důvodů. Zejména, když v článku Složitá cesta k očistě v Lidové demokracii z 21. června 1990 se uvádějí určité nesprávnosti v lékařské službě SNB v Severomoravském kraji, pro kterou byli lékaři SNB propuštěni. A tak po dotazu jsme dostali ze všech správ SNB v jednotlivých krajích více či méně podrobné údaje o průběhu příjmového řízení k SNB. Některé výsledky těchto zpráv máte, vážení poslanci, před sebou v orientačních němých grafech, které jsem si dovolil rozdat na lavice. Vládě si pak dovolím předat podrobnější grafy s konkrétními třícifernými čísly ve stovkovém řádu.

Po vyhodnocení těchto údajů jsem byl rovněž přesvědčen, že při tak akutním nedostatku policistů musí být přijat ke Sboru každý vyhovující uchazeč. Zejména, když se původní představa nepotvrdila, odmítnutí uchazečů ze zdravotních důvodů bylo v roce 1990 ve většině krajů méně časté, rozhodně při určitém kolísání nepřekročilo své rozmezí.

Analýza však zdůraznila jiné neočekávané skutečnosti. Především to, že stav bezpečnostního kolapsu, stav občanské nouze, vyvolal v našem národě spontánní vysoce morální podporu policie. Ta se zcela přesvědčivě i statisticky významně projevila na prudkém vzestupu hlásících se uchazečů ke Sboru.

Dovolil bych si vás nyní požádat, vážené poslankyně a poslanci, abyste se mnou sledovali graf č. 1, který se týká vůbec nejpočetnějšího sboru Prahy a Středočeského kraje. Tenká plná čára znázorňuje mohutný příliv - oproti předcházejícím letům - uchazečů tzv. volného výběru. To znamená mužů, ale i žen, po ukončené základní službě. To je jistě potěšitelné.

Údiv však vyvolává prudký pokles (v roce 1990) vlnovky, která znázorňuje hlásící se brance do školy SNB. Jejich uvolnění a nástup ke Sboru je ovšem podmíněn výsadním souhlasem příslušné vojenské správy. Jak to, že v době, kdy se snižují početní stavy vojsk, kdy se hovoří o profesionální armádě a kdy státu hrozí bezpečnostní kolaps, nepodporuje vojenská správa nástup branců do škol SNB v obvyklém ročním početním rozmezí? A jak to, že dokonce jejich počet prudce klesá? Kladu si otázku: Nedala vojenská správa v tak velikém počtu souhlas?

Ale zdá se, že by vysoké přečíslení uchazečů z volného výběru mělo postačit zajistit všechny potřeby Sboru v Praze a Středočeském kraji. Prosím nyní sledujte dvojitou čáru, která zobrazuje počty přijatých - zaznamenává jenom nepatrný vzestup, zatím co křivka nepřijatých - ať již z jakéhokoliv důvodu - plná silná čára nahoře jeví opět strmý vzestup.

Jak je možné, že plukovník Správy VB hlavního města Prahy pplk. Pavel Hofman může 15. ledna 1991 prohlásit na tiskové konferenci, že: "Celý loňský rok lze u policie, stejně jako ve společnosti charakterizovat jako hledání". Lze odmítnutí celých stovek zdravých bezúhonných uchazečů k SNB v současné kritické bezpečnostní situaci charakterizovat jako hledání?

Klademe si otázku nad těmito grafy. V době, kdy Prahu doslova sužují kriminální typy, které kradou, loupí, znásilňují a vraždí a tisk stále volá po zvýšení počtu policistů, tak v této situaci se počet přijatých při vysoké nebývalé nabídce vyhovujících uchazečů jen nepatrně zvyšuje. Je po ruce zdánlivě věrohodná námitka - k SNB se bohužel hlásí jen tzv. "závadové" osoby, zatížené svojí trestnou minulostí, které ke Sboru nelze z kádrových důvodů přijmout. Tuto námitku můžeme leckde zaslechnout i oficiálně.

Prosím proto, abyste se mnou nyní sledovali graf č. 2, kde je uvedena četnost odmítnutých uchazečů pro kádrové důvody z celkového počtu v procentech. Zjišťujeme, že ve čtyřech sledovaných krajích, které dodaly požadované údaje, včetně Prahy a Středočeského kraje, je zaznamenán prudký pokles v počtu těchto odmítnutí - v roce 1990 je shodně vůbec nejnižší. Nechme stranou, že pravděpodobně proto, že dopisovat si s přítelem v cizině již nebylo klasifikováno jako závadová činnost styku s kapitalistickou cizinou.

Ale připomeneme-li si, že počet odmítnutých z lékařských důvodů se rovněž spíše snižuje, počet odmítnutých z kádrových důvodů se snížil s vysokou statistickou významností, neumíme si vysvětlit. proč tolik stovek mladých mužů odchází od bran Sboru s nepořízenou. Neumíme si vysvětlit. proč je počet přijatých při tak významné nabídce vyhovujících uchazečů jen nepatrně vyšší. Vzpíráme se uvěřit, že by se najednou, počínaje rokem 1990 hlásili ke Sboru samí psychicky nevyhovující uchazeči, kteří by museli být po stovkách odmítáni.

Podívejme se ještě na graf č. 3, který se týká Jihočeského kraje, kde je situace stejně nápadně výrazná a připomeňme si, že náčelník Správy VB Jihočeského kraje si v červnu 1990 stýskal, že má povolený nadstav sice 100 lidí, ale že jich má jen 57. Nedovedu si to vysvětlit. Proč tedy museli odejít všichni ti uchazeči, kteří chtěli poctivě sloužit?

Nemůžeme připustit ani poukaz na nemožnost přijímání uchazečů pro naplněný tabulkový stav. Ze sdělení ministra Jána Langoše víme, že k 1. září 1990 - abych citoval čísla z loňského roku - odešlo z resortu FMV celkem 2 764 lidí, z toho mimo jiné pro nedoporučení prověrkových občanských komisí 1 853 osob, na vlastní žádost odešlo 712 příslušníků do civilního sektoru a 153 odešli do důchodu.

Tedy opakuji s pohledem na výše komentované grafy - k 1. září 1990 odešlo z resortu vnitra skoro 3 000 lidí. Mnohé správy SNB měly povolený tzv. nadstav, ale i kdyby tomu tak nebylo, což jsme zde nebyli my poslanci, abychom potřebné zákonné úpravy bez umělých průtahů schválili? Proč tedy musela narůst kriminalita děsivou rychlostí, proč není veřejnost pravdivě informována, proč neseznamují vedoucí činitelé Sboru novináře a veřejnost s pravdivým stavem věcí?

Vážené poslankyně a poslanci, děkuji vám, že jste se se mnou zamysleli nad těmito grafy. Mnoho z vás si možná klade stejné otázky. A nyní přicházím s žádostí.

Domnívám se, že není vyloučeno, že nepochopitelné odmítání dobrovolně se hlásících mladých mužů ke službě bezpečnosti je záměrné. Domnívám se, že vzhledem k intoxikaci tisku, který je mylně informován o obtížném doplňování počtu policistů, že toto jednání má zůstat skryté.

Interpeluji vládu, které dávám k dispozici všechny obdržené podklady, aby komisionelně přešetřila jednání přijímacích komisí. Žádám vládu, aby vyvinula požadavek na federální úrovni k prověření stejných skutečností v práci vojenských správ.

Žádám vládu, aby ve světle nových poznatků o lustracích uvážila lustrační přešetření všech vedoucích činitelů ve Sboru národní bezpečnosti a navrhla federální vládě stejnou úvahu o lustračním postupu u vedoucích důstojníků armády a zejména u pracovníků vojenských správ.

Budu rád, když výsledek prověření bude negativní. Avšak zatím uvedené skromné informace nedovolují tento soud potvrdit. Děkuji za udělené slovo.

14.I02 Interpelace poslance Jiřího Karase předsedovi vlády České republiky Petru Pithartovi ve věci usnesení vlády č. 227/90, zabraňujícím užití prostředků ze státního rozpočtu na platy aparátu mládežnických organizací

Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych se obrátil se dvěma interpelacemi na předsedu české vlády dr. Pitharta.

Na základě žádostí zástupců mládežnických organizací vznáším na vás, pane předsedo české vlády, interpelaci ve věci usnesení vlády č. 227 z 22. 8. 1990. Toto usnesení české vlády zabraňuje mládežnickým organizacím, aby bylo možné část prostředků ze státního rozpočtu na mládež použít na realizaci mezd pro minimální placený aparát, který je nutný k organizátorské činnosti. Díky zkušenostem mládežnických organizací z loňského roku bylo zjištěno, že nelze bez organizačních pracovníků zabezpečovat činnost organizací, které mají více než 500 řádných členů. Mimochodem tímto problémem se zabývala také slovenská vláda, která rozhodla na základě svého usnesení vyčlenit část prostředků bez účelové vazby a tím umožnila těmto mládežnickým organizacím další existenci.

Proto navrhuji další následující řešení: Provést revizi vládního usnesení, které bylo přijato k této otázce tak, aby bylo možno část těchto prostředků použít bez účelové vazby, což napomůže k zachování další existence činnosti mládežnických organizací.

14.I03 Interpelace poslance Jiřího Karase předsedovi vlády České republiky Petru Pithartovi ve věci prověření stavu řízení ústředních orgánů státní správy a vyvození závěrů, které budou respektovat výsledky svobodných voleb

Chci vás seznámit s velice závažnými skutečnostmi, které se týkají samotné podstaty naší nové společnosti. Více než rok po revoluci, která v Československu svrhla totalitní režim, téměř třičtvrtě roku po volbách, které po 42. letech byly opět svobodné, působí na vlivných místech lidé, kteří v zájmu udržení vlastních pozic současný proces změn negativně ovlivňují, případně sabotují. Jsme svědky převlékání kabátů, předem známých výsledků konkursních řízení, jmenování vedoucích, které má daleko od exaktních metod a objektivních potřeb. Řízení společnosti se dostalo do rukou těch, kteří víc než zájem o návrat do Evropy mají zájem o udržení minulého stavu. Vždyť pouhá skutečnost, jak jsou u nás předkládány zákony, svědčí o tom, o co se snaží státní byrokracie. Jisté skupiny by si nejraději ponechaly majetek, postižené odškodnily finančně a papírově a s takto legalizovaným majetkem by začaly podnikat samy nebo nejlépe se zahraničním partnerem.

Chceme-li skutečně demokraticky vykročit, musíme začít od shora. Zatím to ale vypadá tak, že bývalé nomenklaturní kádry upevňují vlastní moc ve státě. Na jednotlivých resortech působí stále stejní lidé, kteří sloužili totalitnímu režimu. Dovolím si to doložit citováním z materiálů Unie státních zaměstnanců. K 15. 11. 1990 na ministerstvu financí ČR působilo 79 bývalých nomenklaturních kádrů, na ministerstvu pro hospodářskou politiku a rozvoj ČR 59%, na ministerstvu zdravotnictví ČR 68% bývalých nomenklaturních kádrů. K 15. 11. 1990 bylo ve vzorku 12 federálních a národních ministerstev ČR na vedoucích místech 62% bývalých nomenklaturních kádrů. K dnešnímu dni se situace spíše zhoršila než zlepšila.

Obracím se proto na předsedu vlády ČR, aby ve smyslu mé interpelace prověřil stav v řízení ústředních orgánů státní správy a vyvodil závěry, které budou respektovat výsledek svobodných voleb. Děkuji za pozornost.

14.I04 Interpelace poslance Jiřího Honajzra vládě České republiky, jmenovitě Petru Pithartovi a ministrům Vrbovi a Richterovi, ve věci jednání vlády s firmou Baťa

Pane předsedající, dámy a pánové, omluvte moji hlasovou indispozici, jsem nachlazen a pokusím se být stručný.

Vznáším interpelaci na vládu ČR, jmenovitě na pány premiéra Pitharta a ministry Vrbu a Richtera ve věci jednání vlády ČR s firmou Baťa. Předevčírem byl tomu přesně rok, kdy jsem s mnohými z vás zasedl jako poslanec - kooptant do těchto lavic. Po celý tento rok jsem byl jako poslanec žijící ve zlínském okrese m.j. bombardován při každé příležitosti dotazy typu "jak je to vlastně s Baťou, kdy už ho tady budeme mít konečně zpátky?".

Protože jsem si dobře pamatoval, jak byl pan Baťa v Československu v prosinci 1989 vítán, snažil jsem se po celou tu dobu získávat informace ze všech možných stran. Osobními konzultacemi s ministry, s poslanci z národohospodářského výboru, se zástupci firmy Baťa a dalšími. Nechtěl jsem zatěžovat tuto sněmovnu věcí, která by mohla mít příchuť partikularismu. Dnes, kdy hodnotíme činnost vlády si dovolím tento problém otevřít.

Jistě všichni sledujete jak těžce a složitě v těchto dnech kdy přichází na světlo světa ve Federálním shromáždění zákon o mimosoudních rehabilitacích - ano v souvislosti přechodu k nové demokratické společnosti jsme přijali v zákonodárných sborech princip restituce vlastnictví majetku a je najednou obtížné posoudit co je a co už není spravedlivé. Chápu jak úzce souvisí otázka restituce s tolik potřebnou a očekávanou privatizací. Ostatně tento problém je už dnes plně v rukou Federálního shromáždění. Vláda České republiky však zaujala ve věci firmy Baťa stanovisko, které publikovala 10. ledna 1991 prostřednictvím společného prohlášení ministerstva průmyslu a ministerstva spravedlnosti. Vyplývá z něj jednoznačně, že Tomáš Baťa mladší nemá nárok na obuvnickou firmu Baťa, protože ani on, ani nikdo z příbuzných neuložil do veřejné úschovy akcie své firmy a nepřihlásil je podle vyhlášky č. 95/1945 Sb.

25. ledna se na aktivu funkcionářů Československé strany lidové ve Zlíně připojil ke zmíněnému prohlášení i místopředseda vlády pan Baudyš. Podle sdělení zlínských novin konstatoval, že pokud je pan Baťa ochoten při koupi akcií akciové společnosti Svit učinit bezkonkurenční nabídku, má šanci. Znamená to snad, že v našem tisku v souvislosti s tímto problémem publikovaná obava z monopolu jedné firmy najednou není tím nejpodstatnějším? V každém případě se zde nabízí možnost připravit jednoho člověka po druhém o totéž.

Shodou okolností se mi dostala do rukou kopie dopisu z 18. ledna 1991, který New Yorská advokátní kancelář zastupující od roku 1947 Tomáše Baťu mladšího adresuje ministru průmyslu panu Vrbovi. V podstatě se dá říci, že toto expertní stanovisko jednoznačně popírá ve zmíněném prohlášení obou ministerstev, zejména v tom, že akcie firmy Baťa nebyly podle dekretu č. 95 registrovány.

Vzhledem k tomu, že se v poslední době objevila v tisku řada rozporných názorů a stanovisek, žádám vládu České republiky, aby v odpovědi na tuto interpelaci seznámila Českou národní radu i veřejnost s celým průběhem jednání se zástupci firmy Baťa. A zejména pak s právním podkladem společného prohlášení ministerstev průmyslu a spravedlnosti.

Na závěr si dovolím poznamenat, že návrat firmy Baťa do Zlína je pro řadu jeho občanů i obyvatel širokého okolí jedním z měřítek konkrétnosti výsledků listopadové revoluce a akceschopnosti vlády vzešlé ze svobodných voleb. Děkuji vám za pozornost.

14.I05 Interpelace poslance Václava Moskala ministrovi zemědělství České republiky Bohumilu Kubátovi ve věci vypracování koncepce rozvoje zemědělství, lesnictví a potravinářství pro léta 1991 a 1992

Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové. Dovolte mi přednést interpelaci na pana ministra zemědělství České republiky Bohumila Kubáta ve věci vypracování koncepce rozvoje zemědělství, lesnictví a potravinářství pro rok 1991 a 1992. Tato koncepce, aby byla předložena zemědělsko-lesnické a potravinářské komisi do 31. 3. 1991. Tento požadavek odůvodňuji tímto: ve vládním prohlášení z července, stať týkající se zemědělství, svým obsahem neřešila současnou ani budoucí problematiku zemědělství. Proto jsem 3. 7. 1990 interpeloval pana ministra zemědělství Kubáta, aby v zákonné době předložil zemědělský program. Pan ministr Kubát v odpovědi 31. 8. 1990 poukázal na zpracované dokumenty, a to uplatnění ekonomické reformy v agrárně potravinářském komplexu a dále rozpracování specifik zemědělství v rámci návrhu scénáře ekonomické reformy. Od srpna 1990 do února 1991 se ukázalo, že tyto dokumenty nemohou nahradit požadovanou koncepci. V této souvislosti se odvolávám na četné požadavky kladené zemědělskou veřejností na tíživou situaci některých zemědělských podniků.

14.I06 Interpelace poslance Václava Moskala předsedovi vlády České republiky Petru Pithartovi ve věci regionálních oddělení

Dovolte mi, abych přednesl druhou interpelaci na pana ministerského předsedu dr. Petra Pitharta ve věci regionálních oddělení, z nichž některá byla navrhována při projednávání několika návrhů zákonů. Dopis Úřadu města Hradce Králové uvádí, že pro život obyvatelstva nepostačí výměna bývalé zkompromitované špičky vedoucích pracovníků, ale že je nutná systémová změna. Místo zrušeného KNV vznikla řada a další řady vznikají tzv. regionálních oddělení či expozitur nebo pracovišť. Do jejich aparátu přešla většina původních pracovníků KNV, takže kromě vlastního ministerstva v centru vznikla dnes jakási regionální ministerstva s nejasnými pravomocemi a úkoly. Jsme žádáni, abychom se rozhodným způsobem zasadili o důsledné zrušení krajských článků řízení, zabránili obnově byrokratického systému řízení a naopak usilovali o obnovu zemského zřízení. Dále se v dopise poukazuje na absenci zákona o majetku obcí a hospodaření s tímto majetkem. Na základě toho navrhuji urychlené zřízení zemských úřadů pro Čechy, Moravu a Slezsko a zrušení všech zbytečných administrativních mezičlánků.

14.I07 Interpelace poslance Miroslava Wolfa ministrovi zemědělství České republiky ve věci neujasněné koncepce těžby dřeva v chráněné krajinné oblasti Podyjí

Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, má interpelace se bude týkat ministerstva zemědělství, konkrétně pana dr. Kubáta. V předloženém hodnocení činnosti ministerstva zemědělství je uvedeno, že "v lesním hospodářství se skoncovalo s přímým zasahováním do působnosti podniků, takže už nejsou nuceny k nadměrné těžbě." Já, bohužel, musím konstatovat, že nadměrná těžba nadále pokračuje a je smutné, že právě v oblastech, kde bychom to nejméně potřebovali. Proto se na vás obracím, pane ministře, se žádostí o urychlené řešení hospodaření státních lesů Brno, lesní závod Znojmo, v chráněné krajinné oblasti Podyjí, na území budoucího národního parku. Dle předložených materiálů zde dochází k nadměrnému hospodářskému využívání lesa přesto, že se jedná o chráněné území. Dovolte mi nyní, abych podal stručný rozbor situace tak, jak mi jej poskytli pracovníci chráněné krajinné oblasti.

Základním předpokladem národního parku dle mezinárodní definice je skutečnost, že lesy nebudou hospodářsky využívány. To však neznamená, že by se v lesích národního parku měla okamžitě zastavit těžba dřeva. Naopak hospodářství bude nadále řízeno ve směru převedení porostu do přírodních struktur a skladby dřevin. K tomuto cíli bude směřovat i těžba. To znamená, že je nutno vytěžit skladebně nevhodné dřeviny, nikoliv však holosečí. Stát tedy o žádné dřevo ochuzen nebude. Zalesnění - obnovu lesa je nutno provádět jen u nevyhovujících porostů, výhradně ekologickými postupy s vyloučením monokultur. K těmto velice stručně uvedeným cílům směřovaly i návrhy Správy CHKO, které však většinou nebyly při zpracování LHP respektovány.

Rozsah těžeb za decenium 1985 - 1995 je neúměrně vysoký, v průměru to vychází na 17,5 tis kubíků. Zejména je však důležitá skutečnost, že většina těžeb má být realizována formou holoseče, s čímž nelze absolutně souhlasit. Proto lesnická sekce Poradního sboru CHKO, v němž mimo jiné pracují i odborníci z lesnické fakulty, z geografického ústavu, ze Správy CHKO, zpracovala opravené návrhy a způsoby těžeb se žádostí o změnu lesnicko-hospodářského plánu. Žádosti nebylo vyhověno a těžby v roce 1991, t.j. za jediný rok činí skoro 25 tis. m³, do značné míry opět holoseče a dále jsou likvidovány cenné mýtné listnaté porosty, doubravy, které by vůbec neměly být těženy.

Ve snaze o komplexní ochranu lesů v připravovaném Národním parku v Podyjí byla proto 17. dubna 1990 svolána porada k této problematice za osobní účasti bývalého ministra životního prostředí dr. Moldana a dalších zplnomocněných pracovníků obou dotčených ministerstev. V zápise z této porady se uvádí "... považuje se za nezbytné, aby hospodaření v národním parku bylo svěřeno samostatné hospodářské jednotce v působnosti ministerstva životního prostředí Správy národního parku."

Všechny potřebné podklady byly ze strany Správy CHKO v termínu dodány, delimitace však k předpokládanému datu 1. 1. 1991 provedena nebyla. Vzhledem k probíhajícím těžbám, se jeví akutní nebezpečí ohrožení samotné podstaty národního parku a jeho přírodního prostředí, kde může dojít k nenávratným změnám.

Vzhledem k tomu, že delimitace provedena nebyla, že dochází ke zvýšené těžební činnosti v této oblasti, vás, pane ministře, žádám, abyste se zasadil o to, aby bylo ze strany státních lesů přistoupeno k jedné z těchto alternativ: buď realizovat těžby důsledně, dle návrhu členů lesnické sekce Poradního sboru CHKO Podyjí a nebo, což by bylo jednodušší, do vyhlášení národního parku všechny mýtní těžby dočasně pozastavit. Chránit v národním parku místo porostů pařezy se jeví značně absurdní. Děkuji za pozornost.