Z pověření předsednictva České
národní rady předkládám v souladu
s § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o
jednacím řádu ČNR, poslancům
České národní rady následující
písemnou interpelaci poslankyně Milady Vorlové
ministru životního prostředí České
republiky:
"Vážený pane ministře, k prostudování
problému malešické spalovny tuhého komunálního
odpadu /TKO/ jsem měla k dispozici kromě ústních
podání občanů plný šanon
písemností, systematicky utříděných
podle časového sledu i věcné souvislosti.
Rozhodnutí, odvolání, vyjádření,
usnesení, sdělení, zamítnutí,
vše v hojném množství. Zdá se,
že všechno nebo téměř všechno
je po právně správní stránce
v pořádku. A přece předpokládaný
výsledek, tedy to, co má být výstavbou
malešické spalovny uskutečněno, nepotěší
nikoho, komu leží na srdci otázky životního
prostředí. Není to lhostejné ani lidem
v okruhu spalovny, jichž se budou důsledky likvidace
TKO dotýkat bezprostředně, ale nemůže
se to netýkat především lidí,
kteří mají na problematiku komplexnější
pohled, ať už to plyne z popisu jejich práce
nebo z prostého ekologického uvědomění.
Při omezených finančních prostředcích
se v mnoha oborech místo rychlé zacílené
cesty užívá k dosažení žádoucí
věci drobných kroků, které ne vždycky
jdou přímočaře k cíli. Používají
se náhradní řešení za ta ideální,
na něž však v dané chvíli není.
Mnohdy to jinak nejde a ve svých důsledcích
to pak snad leckdy ani nevadí, nebo si to aspoň
neuvědomujeme. Čím víc se však
řešení určitého problému
dotýká ekologie, ba je-li to dokonce stavba označovaná
jako ekologická, tím větší je
odpovědnost těch, kteří rozhodují:
aby si problém správně vyjasnili, vytyčili
cíl, zvážili dopady všech možných
řešení a hlavně těch, která
budou použita jako náhradní za ta optimální.
Co když je zvolené konkrétní řešení
výsledkem mnoha kompromisů, které postupně
posunuly cíl do jiné, nepřijatelné
polohy? Postup, při němž se respektují
všechny správní předpisy a uplatňují
se zákony, nezaručuje vždy správnost
výsledku! Při vší úctě
k nám zákonodárcům bývají
zákony nedokonalé a není divu, co se znovu
rodí, má daleko od dokonalosti, a ekologické
uvědomění lidí v Československu,
jichž je parlament jakýmsi vzorkem, je velmi nízké.
Vzpomeňme jen na nedávno projednávanou Listinu
lidských práv v ČNR i ve FS, jak marná
byla snaha odlepit se od úzkého antropocentristického
pohledu na ochranu života na Zemi! A že lze zákonů
využívat k obhajobě protichůdných
věcí, dokazují spory u soudů a arbitráží
- a svědčí to zase o přítomnosti
lidského prvku a neexaktnosti tohoto oboru. Zákony
a předpisy jsou tedy jenom děravé - mantinely,
a co se mezi nimi odehrává, je ovlivněno
prvky nahodilosti a nepředvídatelnosti, lidského
selhání i záblesků výjimečné
schopnosti, propletencem osobních ctižádostí
a zájmů.
Důležité věci nelze proto svěřit
pouhému úřednickému stroji, nad
tím vším děním musí být
někdo vědoucí, odpovědný a
schopný. Člověk s širokým
rozhledem, chápající globální
souvislosti, člověk odpovědný v čase
a prostoru aspoň o dva řády dál než
mu káže pracovní povinnost, který dovede
nepřihlížet k současné zdánlivé
výhodnosti, dovede překonat touhu zbavit se snadno
problému, člověk schopný reagovat
správným směrem na změněné
podmínky a schopný prosazovat své přesvědčení
i s osobními obětmi.
Případ malešické spalovny je podle ústního
sdělení ministra Moldana věcí pražské
radnice. Domníváme se však, že vzhledem
k finančním nákladům na tuto stavbu
/jen letošní dotace na ni představuje 340 mil.
Kčs/, vzhledem k tomu, že je to pravděpodobně
nejkapacitnější zařízení
toho druhu v České republice, a také proto,
že by jí byl vytvořen nepřijatelný
precedens /"proč my bychom si měli lámat
hlavu s řešením, když naše hlavní
město si to vyřešilo nejschůdnější
cestou"/, nemůže se ministerstvo životního
prostředí ČR zříkat vší
účasti při uvedení věci do
správných kolejí. A nenajde-li oporu v současném
právu, může to být i tou dírou
v zákoně, kterou nutno zalepit, aby se nemuselo
postupovat ilegálně! Zákon o odpadech už
máme na stole, co potom se zařízením,
které zákonu zásadně nevyhoví?
Nebudu vyjmenovávat všechna jednání
kolem malešické spalovny a jejich časová
sled. Pravděpodobně je o nich na MŽP přehled,
i z podání občanů, které se
dostala až tam. /Kdyby bylo něco třeba, mohu
to pomoci ve zmíněném šanonu vyhledat/.
Omezím se jen na věcné vyjmenování
problémů a žádoucích změn:
- Projekt spalovny nevyplývá z variantního
koncepčního řešení s výběrem
optimální varianty systému odpadového
hospodářství v Praze, naopak jednoznačným
rozhodnutím celou koncepci předurčuje. Je
to pochopitelné z hlediska původce odpadu - obce
- odpovědného za jeho likvidaci, pro ně je
to cesta nejschůdnější. Jeho realizace
však zabraňuje rozvoji jiných druhů
likvidace TKO, protože jejich zavedení a pravděpodobně
i provoz budou spojeny se značnými náklady
/a dotace již budou zatím proinvestovány .../
- Spalováním TKO se zbytečně maří
druhotné suroviny a energie v nich obsažené
/pro r. 1995 se počítá pouze s 12,6% využitím
surovin!/
- Spalováním TKO nastává další
a zbytečně velké zhoršování
životního prostředí.
- Stanovením maximální velikosti spalovny
je zatížena celá spádová oblast
neekonomickým svozem, který sám o
sobě je dalším prvkem zatěžujícím
Prahu.
- Pro stanovení její potřebné
kapacity 310 kt/rok /4 spalovací linky/ nebyly jednoznačně
určeny vstupní parametry /pro rok 1995 se odhadovalo
pro Prahu rozmezí 350 až 430 kt/rok/.
- Projekt spalovny počítá s nízkou
teplotou spalování, z toho vyplývá
toxicita tuhých zbytků, kterých pak nelze
dále využít /např. ve stavebnictví/.
- Není vyjasněno skládkování
zbytků ze spálení ve spalovně.
- Spalovna této kapacity by zřejmě byla bez
třídírny, neboť při množství
310 kt/rok je třídírna prakticky nemožná.
Dalším důvodem, proč není možno
odpad po svozu u nás třídit, jsou KUKA vozy,
v nichž je odpad promísen a stlačen.
- Je uvažováno pouze s 2. stupněm čištění
spalin.
- V sousedství spalovny je výrobna medicínských
plynů, v blízkém okolí jsou obytné
čtvrti a potravinářský komplex /Laktos,
pekárny, Malko/.
Bylo by třeba:
- Komplexně přehodnotit rozhodnutí
o takovém způsobu likvidace odpadu, v němž
má spalování naprosto dominantní postavení:
- zaměřit se na urychlené zavedení
třídění či předtřídění
TKO v místě vzniku odpadu, ne pouze "experimentálně"
na několika málo místech v Praze /cílená
osvěta, ovlivnění legislativními a
technickými opatřeními/,
- urychlit výstavbu zpracovatelských závodů
druhotných surovin vytříděných
z odpadů,
- zřídit co největší množství
malých kompostáren, přičemž
kritériem jejich rozmístění by nemělo
být plánovatelské uplatnění
jednoho typu kompostárny, ale především
vhodnost místa, minimalizace svozových vzdáleností
a využití kompostu v místě,
- tříděním odpadu umožnit
snížení kapacity spalovny přibližně
na polovinu. Ušetřené peníze použít
na zřízení 3. stupně čistění
spalin,
- zavést spalování za vyšší
teploty, aby produkt po spálení byl zbaven toxických
látek a mohl být dále využit.
Aby bylo lépe pochopitelné, proč můj
úvod k problému byl tak široce obecný,
dovolím si na závěr citovat z dopisu ministerstva
Radě MNV Dolní Počernice Praha 9 z 21. 11.
1990, s nímž podle mého názoru lze těžko
souhlasit. "Z citovaného zákona /tj. zákona
č. 71/1967 Sb./ rovněž vyplývá,
že ne každé nezákonné rozhodnutí
musí být zrušeno nebo změněno,
což je výrazem jednoho z cílů správního
řádu, tj. co nejvíce zabezpečit stabilitu
rozhodnutí a posílit právní jistotu".
Dále se dopis zmiňuje o možnosti uvést
stavbu do prozatímního užívání,
ke zkušebního provozu atd. - bude-li věc dovedena
až tam, není už přece návratu!
Vážený pane ministře, apeluji na Vás
s prosbou, abyste se pokusil ve věci malešické
spalovny udělat něco, co bude v souladu s Vaším
ekologickým svědomím.