Z pověření předsednictva České
národní rady předkládám v souladu
s §89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím
řádu ČNR, poslancům České
národní rady následující písemnou
interpelaci poslance ČNR Jaroslava Kelnara ministrovi zdravotnictví
České republiky Martinu Bojarovi:
"Pane ministře, nikdo nepochybuje o tom, že zdraví
obyvatelstva je na předním místě našeho
snažení. I oblasti zdravotnictví by se měla
dotknout reforma naší společnosti, a to nejen
ve zvyšování péče o nemocné,
ale i v jeho organizaci. Uvádíme několik
námětů.
Jedním z výrazů pokrytectví posledních
40 let je zákon č. 20/1966 Sb., "O péči
o zdraví lidu". Tento zákon zaručuje
všem, kteří to potřebují právo
na léčbu. V jeho duchu je organizováno zdravotnictví
prostřednictvím tzv. rajonizace. V oblasti zdravotní
péče však platí jiné zákonitosti
než ve sféře správní. Rajonizace
sice usnadňuje plánování a hospodaření,
ale naprosto opomíjí individuální
charakter péče o nemocné. Lékaři
nejsou motivováni k maximálnímu profesionálnímu
výkonu, protože pracují na smluvně stanovený
plat. Pacient si nemůže zvolit lékaře.
Provoz většiny zdravotnických zařízení
je podřízen spíš potřebám
tohoto zařízení než potřebám
nemocných. Ambulantní provoz obvodních lékařů
a územních poliklinik je převážně
soustředěn na ranní a dopolední hodiny.
Lidé zaměstnaní v nových ekonomických
podmínkách budou mít zájem o vyšetření
mimo pracovní dobu. To by mohla umožnit praxe soukromých
lékařů.
Je známa situace v zajišťování
léků. Je to mimo jiné způsobeno tím,
že náš průmysl není schopen zajistit
jejich výrobu. I tak farmaceuticky vyspělá
země jako je Švýcarsko, kryje svou spotřebu
léků asi z 50%, zatímco my vyrábíme
72% u nás používaných léků.
Selhává dovoz léků z bývalých
zemí RVHP, na koupi ze Západu chybí devizy.
Není-li jiné možnosti, je nutno se v tomto
případě výjimečně uchýlit
k půjčkám. Zdraví národa nelze
vyjádřit penězi.
Je třeba neprodleně provést reorganizaci
zdravotnictví, kde by měly být splněny
tyto tři základní požadavky:
1. Svobodná volba lékaře na principu důvěry.
2. Zcela rovnoprávná existence státního
a soukromého sektoru ve zdravotnictví.
3. Vznik nemocenské pojišťovny, která
bude hradit výdaje nemocných v obou sektorech, což
bezesporu přispěje i k morálnímu ozdravění
vztahů mezi lékařem a nemocným.
V praxi by to znamenalo, že daně budou nižší
o podíl nemocenského pojištění,
které si každý bude platit přímo
nemocenské pojišťovně, případně
jej za každého zaměstnance bude z 1/2 až
2/3 hradit jeho zaměstnavatel, jak je to ve světě
běžné. Zároveň tím bude
zajištěno, že tyto finance budou použity
skutečně na zdravotnictví.
Bude třeba zajistit, aby někteří lékaři
mohli pracovat jak ve státním, tak i v soukromém
sektoru. Je to výhodné z odborného i ekonomického
hlediska, a proto se této formě dostává
podpory ve většině zemí. V takovém
případě by pojišťovna např.
proplácela lékaři v soukromé ordinaci
odborné vyšetření a rentgenové
vyšetření ve státní nemocnici,
kam by lékař pacienta odeslal. Tato forma by byla
pro nás v současné době výhodná,
protože neklade velké finanční požadavky
na zařízení soukromé ordinace a může
být zároveň i trvalým zdrojem příjmů
pro nemocnice, což by jim zajišťovalo finanční
prostředky nezávislé na státních
dotacích.
Vznik nemocenské pojišťovny je nejen základním
předpokladem, ale i limitujícím faktorem
těchto zásadních změn. Avšak
v tuto chvíli lze tento požadavek jen s obtížemi
realizovat. Základní otázkou je, kde vzít
finanční základ pro nemocenskou pojišťovnu.
Navrhujeme proto, aby část majetku bývalé
KSČ byla použita jako základní kapitál
nemocenské pojišťovny. Tak by se lidu vrátila
alespoň část jeho prostředků,
které použila KSČ protiprávně
ke svým účelům. V tomto směru
jsme ochotni interpelovat u našich vlád i v našich
parlamentech.
Okamžité řešení krize našeho
zdravotnictví je nezbytné nejen z obecně
lidského hlediska, ale i z hlediska politického,
protože jde o oblast, na jejíž úroveň
lidé velmi citlivě reagují. K této
mé interpelaci se souhlasným stanoviskem připojuje
poslanec FS Rudolf Zukal. S pozdravem