Česká národní rada 1990 – 1992

Předsednictvo České národní rady se usneslo podle čl. 121 odst. 3) Ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, na tomto zákonném opatření:

Zákon o myslivosti č. 23/1962 Sb. se doplňuje takto:

Za § 16 se vkládá nový § 16a), který zní:

(1) Platnost smluv o postoupení výkonu práva myslivosti, s výjimkou jejich ustanovení o výši úplaty za toto postoupení, uzavřených před účinností tohoto zákonného opatření, se prodlužuje do 31. 12. 1993.

Toto zákonné opatření nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Odůvodnění:

navrhované zákonné opatření reaguje jednak na změny společenskoekonomických poměrů v naší společnosti, které již nastaly po 17. listopadu 1989, ale na druhé straně se snaží reagovat na další změny, které nastanou při realizaci ekonomické reformy, zejména jejích privatizačních aspektů.

A. Množí se jednostranné výpovědi smluv o postoupení výkonu práva myslivosti organizacemi státních statků, státních lesů nebo i JZD. Tyto organizace potom, když už vykonávají právo myslivosti ve vlastní režii, se snaží v co nekratší době dosáhnout maximálních zisků, zejména z oblastí konvertibilních měn. Způsobů je několik - buďto kontrahováním poplatkových lovů, nebo vývozem zvěřiny či živé zvěře. Tyto organizace přitom nemají ani personální, ani jiné možnosti udržet myslivost se všemi jejími aspekty (především zušlechťování, chov a ochrana zvěře) na takové úrovni, jaká byla předtím dosahována v mysliveckých sdruženích, která měla honitby pronajaty. Při takovémto hospodaření by stavy zvěře a její kvalita v několika nejbližších letech doznaly s největší pravděpodobností devastace. Je přitom faktem, že úroveň naší myslivosti (vzato celoplošně, tedy na území celé ČSFR) tak, jak byla dosud vykonávána, byla vysoko ceněna i v zahraničí. Tam, pokud není myslivost vykonávána v privatizovaných, státních nebo jiných (vyhrazených) honitbách jsou stavy zvěře zpravidla decimovány v krátké době po zahájení odstřelu.

B. Objevují se i nové, resp. obnovené smlouvy o postoupení výkonu práva myslivosti, kde si většinou státní zemědělské organizace vyhrazují monopol na výkup zvěřiny i na poplatkové lovy. Zneužívají tak svého postavení, daného jim stávající právní úpravou v zákonu o myslivosti (je na jejich úvaze, zda výkon práva myslivosti postoupí, nebo budou myslivost vykonávat ve vlastní režii).

C. Projevily se i snahy, např. v oblastech jižní Moravy za dumpingové ceny honitby pronajmout zahraničním zájemcům. Na nebezpečí, které by hrozilo z takových "pronájmů" stávajícím ekofondům naší zvěře upozornil i zástupce nadnárodní myslivecké organizace (CIC).

D. V nejbližším období dojde podle schváleného harmonogramu postupu ekonomické reformy, k vrácení zemědělské a lesní půdy jejím původním vlastníkům. Je to jeden z instrumentů privatizace jakožto dílčího komponentu společenskoekonomických změn, ke kterým se Český myslivecký svaz přihlásil a podporoval je v hnutí OF.

Tento postup, poprvé uzákoněny v zák. č. 114/1990 Sb., však nemůže znamenat, že by staronoví vlastníci ještě předtím, než bude vydán nový zákon o myslivosti, využívali svého vlastnictví k půdě i k výkonu práva myslivosti. Jednak jim to nedovoluje stávající zákonná úprava, protože nejnižší výměra honitby je 500 ha, jednak podle § 11 zákona o myslivosti přísluší její výkon jen organizacím, nikoli jednotlivým fyzickým osobám. Plné využití všech atributů vlastnického práva, podle klasické římskoprávní definice (ilus utendi et fruendi, ius possisendi a ius disponendi) by však znamenalo rozpor ve dvou normách stejného stupně právní síly - zákona o myslivosti a např. tohoto zákona č. 114/1990 Sb. o navrácení půdy vlastníkům k jejímu využívání. Navrhované zákonné opatření proto do doby, než bude myslivost v nových intencích upravena zákonem, překlenuje toto období jistým omezením vlastníků v jejich vlastnickém právu k půdě, tj. tím, že myslivost mohou vykonávat jen jako členové mysliveckých sdružení.

E. Noví vlastníci půdy však nesmí být omezeni finančně. Úplata za postoupení výkonu práva myslivosti (dále jen "nájemné") je dnes řešena ve vyhl. č. 20/1988 Sb., tedy v podzákonném předpisu. Nájemné je jím stanoveno ve výši, která vyjadřuje dřívější situaci, kdy půda byla prakticky bezcenná a je max. 30 hal. za 1 ha. Ministerstvu zemědělství ČR, které řídí myslivost na území ČR, navrhneme konstrukci stanovení ceny za nájem tak, aby vyjadřovala skutečnou mysliveckou hodnotu zemědělské nebo lesní půdy, tj. podle produkce zvěřiny v přepočtu na 1 ha, docílené v uplynulém kalendářním roce. Tím bude jednak vyjádřena sezónnost v mysliveckém hospodaření, které je značně závislé na počasí (mírná či tuhá zima, počasí v jarním období při kladení mláďat apod. navrhujeme, aby nájemné činilo 25% z hodnoty výkupní ceny průměrné produkce zvěřiny/1 ha, což např. při produkci 1 kg/1 ha a průměrné výkupní ceně 20 Kčs), 1 kg zvěřiny bude činit 5 Kčs nájemného/ 1 ha. Procentní sazba potom spravedlivě vyjádří rozdíly mezi jednotlivými oblastmi. Zbylých 75% je potom dílem, kterým je nutno přispět na náklady mysliveckého hospodaření a hodnotu práce, která je do něho vložena, a která je nemalá. K uvedeným číslům jsme dospěli po vyhodnocení reprezentativního souboru mysliveckého hospodaření ze všech typických honiteb v rámci ČR.

F. navrhovaným zákonným opatřením není rušena možnost zrušení smlouvy o postoupení výkonu práva myslivosti okresním národním výborem (okresním úřadem) v případě, kdy uživatel honitby porušuje hrubě nebo opětovně zákon o myslivosti nebo zásady mysliveckého hospodaření a ve stanovené lhůtě nesjedná nápravu (§ 16 odst. 4 e) zákona).

Současná situace počínající ekonomické reformy nedovoluje pro napjatost a nedostatek prostoru v legislativě, která primárně zabezpečuje tvorbu ekonomických norem, věnovat se vydání novely zákona o myslivosti. Dnes také není ještě zcela zřejmé, jak se budou utvářet právní, vlastnické i ekonomické formy a vztahy např. v souvislosti s právy měst a obcí. Proto se jeví překlenutí tohoto přechodného období navrhovaným zákonným opatřením, jako optimální.