Předseda vlády České republiky Petr
Pithart odpověděl poslancům Michalu Krausovi
a Jaroslavu Souralovi na jejich interpelaci dopisem ze dne 15.
března 1991.
Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb.,
o jednacím řádu České národní
rady, předkládám České národní
radě odpověď předsedy vlády České
republiky Petra Pitharta na interpelaci poslanců Michala
Krause a Jaroslava Sourala, která zní:
"Vážený pane poslance, problémům,
které souvisejí nejenom s další činností
s. p. OKD, ale i s celým ostravským regionem (např.
z hlediska životního prostředí) věnuje
vláda České republiky s ohledem na jejich
závažnost prvořadou pozornost. Proto jsem také
s několika dalšími ministry ostravský
region osobně navštívil. Kromě toho
zasedání Hospodářské rady vlády
České republiky, které se uskutečnilo
dne 28. prosince 1990 (tedy ještě před tím,
než problematika hornictví přešla do působnosti
republiky), bylo věnováno otázkám
úzce souvisejícím s Vaší interpelací.
Otázkami, které jsou v interpelaci uvedené,
se již několikráte v loňském
roce zabývala vláda ČSFR. Při těchto
jednáních bylo přijato rozhodnutí
řešit problematiku zdravotního stavu horníků
zejména s cílem předcházet vzniku
nemocí z povolání - zejména silikózy
a vasoneurózy. Rozhodnutí byla přijata na
základě opakovaných lékařských
prohlídek vybraných souborů pracovníků
a lze je shrnout do dvou základních závěrů:
- zrušit kategorii ohrožení nemocí z povolání
a tento stav překvalifikovat na nemoc z povolání
u chorob vznikajících vlivem hornického povolání,
- zkrátit nejvýše přípustnou
dobu expozice.
Výše uvedená rozhodnutí, která
učinila vláda ČSFR, vedla k výraznému
zásahu do oblasti pracovních sil, který se
zvlášť markantně projevil právě
na Ostravsku.
V závěru roku 1990 bylo v OKD překvalifikováno
na stav nemoci z povolání celkem 2.600 pracovníků,
kteří k 31. 12. 1990 opustili práci v podzemí.
V roce 1991 je nutno uvolnit z práce v podzemí dalších
4.639 pracovníků, kteří mají
překročenou sníženou dobu expozice a
musí práci v hornictví ukončit, resp.
chtějí využít možnosti odchodu
do mimořádného starobního důchodu
v 50 letech. Stejné požadavky - tedy především
ochrana zdraví horníků vedly i k rozhodnutí
o zákazu práce v podzemí do 21 let věku
a z toho vyplývající dopady na učňovský
dorost, brance a nábor v armádě.
Na potřebu řešit takovýto výrazný
zásah do oblasti pracovníků rozloženě
alespoň do období 2 - 3 let upozorňovalo
bývalé federální ministerstvo paliv
a energetiky ještě v červnu 1990. Tehdejší
tlak hornické veřejnosti - především
fóra zdravotně postižených horníků
a hornické komise - však časové rozvržení
odmítal a žádal neodkladné řešení,
což bylo vládou ČSFR akceptováno.
Současný stav zajištěnosti pracovníků
pro podzemí v ostravsko-karvinské lokalitě
je nutno posuzovat nejen z tohoto zdravotního hlediska.
Třeba vzít v úvahu také úsilí
snížit míru ztrát, k nimž dosud
při těžbě uhlí v této
oblasti dochází. Postupné uzavření
některých (ekonomicky nejdražších)
lokalit pomůže přesunem pracovníků
řešit kritický stav po odchodu zdravotně
postižených. Přesto je nutno respektovat specifiku
hornické profese a nutno časovou obměnu,
která si vyžaduje i specifické řešení.
Nábor nových pracovníků pro OKD intenzivně
pokračuje, což dokládá i fakt, že
do 1. 1. 1991 (tedy od doby, kdy působnost přešla
na republiky) bylo do OKD nově získáno přes
800 pracovníků.
Vážený pane poslanče,
k vlastním námětům uvedeným
ve Vaší interpelaci uvádím následující:
1) Poskytování odlučného a cestovních
náhrad k návštěvě rodiny pro
nově přijímané důlní
pracovníky bylo bývalým federálním
ministerstvem paliv a energetiky prosazováno a doporučováno
jako nezbytné. Vláda bude usilovat o to, aby v zákoně
o cestovních náhradách byla této problematice
věnována náležitá pozornost.
2) Poskytování náborových příspěvků
novým pracovníkům důlních profesí
bylo zrušeno zákonem Federálního shromáždění
o zaměstnanosti. Vzhledem k tomu, že poskytování
těchto náborových příspěvků
považujeme za nezbytné, bude tento požadavek
vůči federálním orgánům
opětovně prosazován.
3) Pokud se týká možnosti využití
zahraničních pracovních sil, zřejmě
se této potřebě nevyhneme stejně jako
všechny vyspělé hornické země.
ČSFR totiž nemá k dispozici takový potenciál,
který by při realizaci ochranné zdravotní
politiky mohl pokrýt hlubinné hornictví.
Otázkou však zůstává, zda tyto
úvahy omezit pouze na polské pracovníky,
či zvážit i další možnosti
spolupráce se sousedními státy. Kromě
toho bude nezbytné odpovědně posoudit, aby
případně nedocházelo k tomu, že
následný odchod těchto pracovníků
zpět bude muset být vyrovnán poskytnutím
odstupného (viz dnešní obdoba vietnamských
pracovníků).
K dané problematice ještě uvádím,
že získávání pracovních
sil ze zahraničí je obecně řešeno
zákonem Federálního shromáždění
č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, který toto
umožňuje, ovšem pouze za předpokladu,
že cizinci mají povolení k pobytu a povolení
k zaměstnání na našem území.
Povolení k zaměstnání vydá
úřad práce na pracovní místo,
které je hlášeno jako volné a nelze
na něj přijmout čs. občana.
4) Civilní službu nelze považovat za perspektivní
možnost krytí potřeb pracovních sil
v hornictví, neboť je určena pro vykonávání
prací zejména pomocného charakteru v přísně
vymezených oblastech. Proto ani novela zákona o
civilní službě s rozšířením
na hornictví neuvažuje. Kromě toho je si třeba
uvědomit, že návrhy na využití
civilní služby nejsou v souladu s již uplatněným
zákazem práce v podzemí pro pracovníky
do 21 let.
5) K možnosti uplatnění osob ze zdravotním
poškozením uvádím, že tento problém
považuje vláda za stěžejní v regionální
politice Ostravska. Přesto, že OKD intenzivně
vytváří podmínky pro rozšíření
pracovišť II. kategorie prašnosti, kde pracovníci
s naplněnou expozicí mohou i nadále pracovat,
bude vláda řešení odcházejících
pracovníků věnovat mimořádnou
pozornost, a to ve spolupráci s regionálními
orgány.
6) Novou právní úpravu hmotného zabezpečení
pracovníků (včetně odstupného)
připravuje federální ministerstvo práce
a sociálních věcí. Její koncepce
odpovídá Generální dohodě,
která byla publikována v tisku. Není důvodu,
aby v hornictví platila odchylná úprava,
neboť jde o obsahově o zcela stejný problém,
jako v jiných odvětvích našeho hospodářství.
7) Novelizace vyhlášky č. 102/1987 Sb., byla
již provedena, a to s účinností od 1.
února 1991 (viz vyhláška č. 19/1991
Sb.). Návrh byl projednáván s FOS pracovníků
v hornictví, geologie, naftového průmyslu.
8) Otázkám krytí nákladů na
řešení zdravotní situace horníků
z titulu nových rozhodnutí státní
zdravotní správy se mimo jiné věnuje
materiál, který je již pro jednání
vlády České republiky připraven.
9) Koncepce tvorby fondu kulturních a sociálních
potřeb (sociální fond) je svěřena
do úpravy kolektivních smluv.
10) Poskytování bezplatných svačin
horníkům je upraveno resortním předpisem
z roku 1979. K řešení těchto otázek
bude ministerstvem práce a sociálních věcí
České republiky vydán příslušný
obecně závazný právní předpis
a v něm zohledněny i náměty uvedené
v interpelaci. Do vydání zamýšleného
předpisu je však nutno postupovat podle resortního
předpisu z roku 1979.
Jak z výše uvedeného vyplývá,
je třeba řadu opatření provést
formou zákona Federálního shromáždění,
což však na druhou stranu umožňuje, aby
i Česká národní rada při projednávání
těchto předpisů uplatnila připomínky,
jejichž promítnutí do zákona může
přispět ke zlepšení situace.
Závěrem přijměte, vážený
pane poslanče, mou omluvu za to, že odpověď
na Vaši interpelaci dostáváte teprve nyní.
Kompetence v dané oblasti byly České republice
svěřeny teprve s účinností
od 1. ledna 1991, takže i vláda potřebovala
určitý čas na to, aby se s mnoha problémy
podrobně seznámila. Jako doklad o vážném
zájmu vlády řešit vznikající
problémy operativně je i ta skutečnost, že
členy Hospodářské a sociální
rady ostravsko-karvinské aglomerace (jejím předsedou
je ing. Jiří Kerner a má sídlo ve
Výzkumném ústavu rozvoje oblastí a
měst, Čujkovova 30, Ostrava 3, tel. 376 284) jsou
i zástupci ministerstva pro hospodářskou
politiku a rozvoj, ministerstva financí, ministerstva životního
prostředí, ministerstva práce a sociálních
věcí a ministerstva průmyslu. S pozdravem