Zásada č. 1 - Účel zákona
Účelem zamýšlené právní
úpravy na ochranu přírody je přispět
k zachování a obnově přírodní
rovnováhy, chránit bohatství forem života,
přírodní hodnoty a krásy území,
spolupůsobit při racionálním a šetrném
hospodaření s přírodními zdroji
a tím přispět k ochraně a zlepšení
životního prostředí člověka.
Ochranou přírody se podle tohoto zákona rozumí
dále vymezená péče státu, občanů
i organizací o volně žijící živočichy,
planě rostoucí rostliny a jejich společenstva,
o vzhled krajiny, geologický podklad a jeho tvary, o nerosty
a zkameněliny. Realizuje se jako obecná a zvláštní
ochrana přírody.
Odůvodnění:
Příroda je základním předpokladem
existence jednotlivce a společnosti. Ochrana přírody
je jednou z podmínek trvale udržitelného rozvoje.
Cílem zákona o ochraně přírody
není a nemůže být poskytnutí
"komplexní" právní úpravy
celé problematiky péče o přírodu
a přírodní zdroje, neboť to je předmětem
mnoha dalších právních norem (zákon
o lesích, vodní zákon, zákon o ochraně
ovzduší atd.). U pojmu "ochrana přírody"
je dobré zůstat z tradičních důvodů,
i když je zřejmé, že se tím - vzhledem
k vymezení tohoto pojmu pro účely zákona
- nezakládá zcela nový druh právní
regulace chránící v jednom právním
předpise přírodu jako celek. Ochrana přírody
jako celku pak musí vyplynout ze souhrnu všech dílčích
právních předpisů, které problematiku
přírodních zdrojů a znečištění
přírodního prostředí upravují.
Přesto je velmi žádoucí, aby i takto
pojímaný zákon urychleně nabyl účinnosti.
Dosavadní právní úprava je stará
téměř 35 let (zákon č. 40/1956
Sb., o státní ochraně přírody),
je velmi útržkovitá, neúplná
a dnes již po všech stránkách zcela nedostatečná.
Zásada č. 2 - Naplňování
účelu a cílů zákona
Naplnění účelu zákona a dosažení
cílů ochrany přírody se zajišťuje
zejména:
a) ochranou a obnovou územního systému ekologické
stability krajiny,
b) všeobecnou ochranou druhů volně žijících
živočichů a planě rostoucích
rostlin a zvláštní ochranou těch druhů,
které jsou vzácné či ohrožené,
pozitivním ovlivňováním jejich vývoje
v přírodě a zabezpečením -
případně i za použití zvláštních
odchovných zařízení - předpokladů
pro jejich zachování,
c) ochranou nalezišť nerostů, zkamenělin
a geomorfologických a geologických jevů i
zvláštní ochranou vybraných druhů
minerálů a zkamenělin,
d) ochranou dřevin rostoucích mimo les,
e) vytvářením sítě zvláště
chráněných území a diferencovanou
regulací jejich přírodního vývoje,
f) podílem na tvorbě lesních hospodářských
plánů s cílem zajistit ekologicky vhodné
lesní hospodaření zejména ve zvláště
chráněných územích a významných
krajinných prvcích,
g) spoluúčastí v procesu územního
plánování a stavebního řízení
s cílem prosazovat vytváření ekologicky
vyvážené a esteticky hodnotné krajiny,
h) ovlivňováním zemědělského
hospodaření v krajině zejména při
pozemkových úpravách a rekultivacích
s cílem udržení a obnovy územního
systému ekologické stability,
ch) ovlivňováním vodního hospodaření
v krajině s cílem zajistit vhodné životní
prostředí volně žijících
živočišných a rostlinných organismů
vázaných na vodu a zachovat i obnovit typický,
přírodě blízký vzhled vodních
toků a ploch,
i) ochranou celků přirozené i kulturní
krajiny pro vhodné formy odpočinku a rekreace obyvatel.
Odůvodnění:
Bližší vymezení zásadních
cílů a úkolů ochrany přírody
v tomto zákoně je nezbytné. Nejde přitom
o výčet taxativní, ale pouze demonstrativní.
Tato zásada zároveň upravuje vazby na územní
plánování, lesní a vodní hospodářství
v nejdůležitějších směrech.
Její naplnění provádějí
jednotlivá ustanovení návrhu zásad
(obecná i zvláštní ochrana přírody).
Pokud jde o ochranu přírodních zdrojů
podle jiných předpisů (zákon o zdraví
lidu apod.), bude zajištěna příslušnými
odkazy přímo v návrhu paragrafovaného
znění zákona.
Zásada č. 3 - Základní pojmy
Pro účely tohoto zákona se vymezují
některé základní pojmy:
1. Územní systém ekologické stability
(dále jen "systém stability") je vzájemně
propojený soubor přirozených i pozměněných,
avšak přírodě blízkých
ekosystémů, který přispívá
k udržení přírodní rovnováhy.
Rozlišuje se místní, regionální
a nadregionální systém stability.
2. Významný krajinný prvek je ekologicky
nebo esteticky hodnotná přírodní část
krajiny, která utváří její
typický vzhled či přispívá
k udržení její rovnováhy. Za těchto
podmínek jím může být les, mokřad,
rašeliniště, přirozený či
přírodě blízký vodní
tok, rybník, jezero, údolní niva, remíz,
mez, trvalá travní plocha, skalní výchoz
či suchopár.
3. Volně žijícím živočichem
(dále jen "živočich") je jedinec
živočišného druhu, který není
domestikován, a to i v případě je-li
chován v zajetí, nestanoví-li tento zákon
jinak.
4. Planě rostoucí rostlinou (dále jen "rostlina")
je jedinec těch rostlinných druhů (včetně
hub), jejichž populace se udržují v přírodě
samovolně po několik generací, pokud nejsou
záměrně pěstovány v kultuře.
Rostlinou jsou všechny její podzemní i nadzemní
části. Z této definice jsou vyjmuty dřeviny
rostoucí mimo les (viz bod 6).
5. Zvláště chráněná část
přírody je velmi významná nebo jedinečná
část živé či neživé
přírody (část krajiny, geologický
útvar, strom, živočich, rostlina, minerál,
zkamenělina), vyhlášená státním
orgánem ochrany přírody podle tohoto zákona.
6. Dřevina rostoucí mimo les (dále jen "dřevina")
je strom či keř rostoucí jednotlivě
i ve skupinách ve volné krajině i v sídelních
útvarech na pozemcích mimo lesní půdní
fond.
7. Živočišným nebo rostlinným druhem
se rozumí rovněž systematická jednotka
nižšího řádu.
Odůvodnění:
Nejzákladnější pojmy dále v zákoně
používané je nutno vymezit již v úvodu
zákona. Toto zajišťuje výše uvedená
zásada. Podrobnější vysvětlení
jiných pojmů potřebných v textu zákona
je vždy spojeno s příslušnou částí
návrhu.
Velmi důležitý pojem - systém stability
- je nutno odůvodnit blíže. Představuje
propojenou síť biocenter a biokoridorů. Biocentrum
je přírodní část krajiny tvořená
různorodým sledem stabilních a své
okolí stabilizujících ekosystémů.
Biokoridor je krajinný prvek protáhlého půdorysu,
který zprostředkuje trvalé propojení
nebo alespoň periodické kontakty mezi populacemi
rostlin a živočichů dvou biocenter.
Nadregionální systém stability je pak takovou
sítí biocenter a biokoridorů, v níž
jednotlivé nadregionální biocentrum zaujímá
rozlohu větší než 50 ha, šíře
jednotlivého nadregionálního biokoridoru
je 60 až 100 m. Velikost regionálního biocentra
je 20 až 50 ha, šíře regionálního
biokoridoru 25 až 60 m, místní biocentra a
biokoridory jsou menší než tyto hodnoty. Významné
krajinné prvky se určí jednak přímo
ze zákona (les, rašeliniště, mokřad,
přirozený vodní tok, rybník, jezero,
údolní niva), jednak registrací u orgánů
státní ochrany přírody, který
o provedené registraci vyrozumí majitele a uživatele
pozemku i příslušný stavební
úřad.
Zásada č. 4 - Orgány státní
ochrany přírody
Státní správu ochrany přírody
vykonávají:
a) ministerstvo životního prostředí
České republiky (dále jen "ministerstvo"),
jako ústřední orgán státní
správy,
b) obecné regionální orgány státní
ochrany přírody, kterými jsou územně
příslušné okresní úřady.
Jejich působnost se nevztahuje na ty části
území okresu, které jsou vyhlášeny
za národní parky a chráněné
krajinné oblasti,
c) zvláštní regionální orgány
státní ochrany přírody, kterými
jsou správy chráněných krajinných
oblastí a národních parků působící
jen na území vyhlášených chráněných
krajinných oblastí a národních parků,
d) Český ústav ochrany přírody
- pro výkon státní správy při
ochraně národních přírodních
rezervací a nejsložitějších problémech
druhové ochrany ve smyslu tohoto zákona - jako prvoinstanční
orgán,
e) místní orgány státní ochrany
přírody - orgány obce pověřené
výkonem státní správy - povolování
kácení dřevin rostoucích mimo les
a vyjadřování k zásahům do
přírody a formám její ochrany. obvodu
jejich územní působnosti.
Obecné a zvláštní regionální
orgány státní ochrany přírody
jsou prvoinstančním orgánem státní
správy ochrany přírody, kterou vykonávají,
pokud není svěřena Českému
ústavu ochrany přírody či příslušnému
místnímu orgánu. Pracovníci uvedených
orgánů (organizací) smí používat
při výkonu služby stejnokroje.
Odůvodnění:
Většina prvoinstanční působnosti
podle hmotně-právních ustanovení zákona
je svěřena regionálním orgánům
ochrany přírody, které se člení
na obecné, t. j. okresní úřady - a
zvláštní - správy národních
parků a správy chráněných krajinných
oblastí. Pravomoc správ chráněných
krajinných oblastí i národních parků
dosud neexistovala. Přestože mají tyto orgány
působnost nejméně pro 20% území
České republiky a mají rovněž
velmi dobrý přehled a znalosti o ochraně
přírody svěřeného regionu,
nebyly podle dosavadních pravidel ani dotčenými
orgány ve správním řízení.
Vzhledem k tomu, že působnosti správ národních
parků budou předmětem samostatného
zákona, je třeba považovat vymezení
působnosti dle tohoto zákona jen za základní.
Zákon o národních parcích České
republiky ji může rozšířit i na
jiné oblasti přírodního prostředí
(voda, lesy, ovzduší apod.).
Úloha Českého ústavu ochrany přírody
ve státní správě ochrany přírody
je omezena pouze na nejsložitější případy
v rozhodovací činnosti. Český ústav
ochrany přírody jinak plní odborné
úkoly v ochraně přírody.
Zásada č. 5 - Státní dozor
ochrany přírody
Vrchní státní dozor v ochraně přírody
vykonává ministerstvo. Státní dozor
v ochraně přírody vykonávají
regionální orgány státní ochrany
přírody a Český ústav ochrany
přírody.
Odůvodnění:
Vrchní státní dozor bude zaměřen
zejména na plnění povinností vyplývajících
z tohoto zákona, zpracování a dodržování
plánů péče o chráněná
území a dodržování podmínek
ochrany v národních parcích, chráněných
krajinných oblastech a národních přírodních
rezervacích.
Zásada č. 6 - Obecná ochrana přírody
Obecná ochrana přírody se opírá
o stanovení základních povinností
při využívání přírody,
která může být využívána
jen tak, aby zůstala zachována její ekologická
stabilita, estetická hodnota a zdravotně rekreační
a produkční potenciál.
Územní systém ekologické stability
musí být udržován, chráněn
a obnovován. K rekonstrukci zaniklého či
poškozeného systému územní stability
jsou navrhovány a realizovány plány, projekty
a opatření obnovy územního systému
stability. Obnova systému stability je veřejným
zájmem, na němž se podílejí vlastníci
pozemků, stát i obce.
Významné krajinné prvky jsou chráněny
před poškozováním a ničením.
Hospodářsky je lze využívat jen tak,
aby nebyla narušena jejich přirozená obnova
a nedošlo k nežádoucím změnám
jejich vzhledu a složení. K zásahům,
které by mohly poškodit nebo zničit významný
krajinný prvek, je nezbytné závazné
stanovisko orgánu státní ochrany přírody.
Odůvodnění:
Zásada formuluje základní nástroje
obecné ochrany přírody v péči
o krajinu. Významný posun v nové právní
úpravě je formulace omezující využívání
přírody na podmínky zajištění
její ekologické stability a udržení
estetické hodnoty. Velmi významnou povinností
obecné ochrany přírody je péče
o územní systém ekologické stability
krajiny, který rozhodujícím způsobem
musí přispět k uchování a reprodukci
přírodního bohatství a tím
vytvořit základ pro mnohostranné využívání
krajiny. Záměrná rekonstrukce systému
stability prostřednictvím plánů, projektů
a opatření k jeho obnově je zcela nezbytným
nástrojem, který musí mít v našem
právním řádu svůj podklad.
Většina krajiny České republiky je ekologicky
destabilizována, místy rozvrácena. Plány,
projekty a opatření k její stabilizaci mohou
být realizovány prostřednictvím jiných
právních institutů (pozemkových úprav,
rekultivací) nebo samostatně.
Zásada č. 7 - Obecná ochrana živočichů
a rostlin
Živočichové a rostliny jsou chráněni.
Umožňuje se takové jejich využívání
a nakládání s nimi, které nevede k
ohrožení příslušného druhu
na bytí, degeneraci jejich rozmnožovacích schopností
nebo zničení ekosystému, jehož jsou
součástí. Ochrana se nevztahuje na zásahy
při hubení živočichů a rostlin
upravené zvláštními, zejména
rostlinolékařskými, veterinárními,
hygienickými, mysliveckými a rybářskými
předpisy.
Fyzické a právnické osoby jsou povinny při
provádění zemědělských
a lesnických pracích, při vodohospodářských
úpravách a v dopravě postupovat tak, aby
v co nejmenší míře docházelo
k úhynu živočichů a rostlin.
Záměrné šíření,
resp. křížení a následné
šíření geograficky nepůvodních
druhů živočichů a rostlin do volné
přírody je vázáno na souhlas Českého
ústavu ochrany přírody.
Odůvodnění:
Zakotvení zásady všeobecné ochrany živočichů
a rostlin je nepochybně výrazným kvalitativním
posunem v právní úpravě ochrany přírody.
Neznamená ovšem "absolutní nedotknutelnost"
jedinců jednotlivých druhů, naopak jejich
hubení z výslovně stanovených důvodů
a na základě zvláštních předpisů
je přípustné a nezbytné. Hubení
je možné i bez těchto výslovně
stanovených důvodů plynoucích ze zvláštních
právních předpisů, pokud ovšem
neznamená určité překročení
hranice, které vede k zařazení rostlinného
nebo živočišného druhu mezi ohrožené,
neznamená-li zničení ekosystému, či
degeneraci reprodukčních schopností populace.
Geograficky nepůvodní druh živočicha
nebo rostliny je druhem, který není součástí
přirozených společenstev určitého
regionu a s ostatními druhy není schopen koexistence
ve vyvážených vztazích (hrozí
expanzivním rozšířením nebo narušením
přirozených společenstev či ohrožuje
genetické vlastnosti druhů původních).
Zásada č. 8 - Dřeviny rostoucí
mimo les
Dřeviny - stromy a keře - rostoucí mimo les
jsou chráněny před poškozováním
a ničením. K jejich kácení je zásadně
nezbytné povolení místního orgánu
státní ochrany přírody, pokud nejde
o výkon práva podle zvláštních
předpisů (např.vodní zákon,
plynárenský zákon, elektrizační
zákon) nebo o stav krajní nouze. Regionální
orgány státní ochrany přírody
si mohou rozhodování vyhradit. Povolení není
též třeba, jde-li o dřeviny na pozemcích
ve vlastnictví či osobním užívání
občanů do stanoveného rozsahu nebo zásah
v zájmu údržby zeleně - ten však
musí být orgánu povolujícímu
kácení předem oznámen. Rozsah, t.
j. velikost, obvod případně výměru
zeleně k jejímuž kácení není
třeba povolení, stanoví prováděcí
předpis. Příslušný orgán
státní ochrany přírody může
v rozhodnutí o povolení kácení uložit
přiměřenou náhradní výsadbu
nebo uložit následnou péči o dřeviny
nejdéle po dobu tří let.
Odůvodnění:
Zvláštní ochrana je poskytována dřevinám
rostoucím mimo les. Zásahem v zájmu údržby
zeleně se rozumí plánovitá péče
o porosty, jejich probírka, obnova koruny stromů,
ořezávání suchých větví
apod.
Zásada č. 9 - Zvláště
chráněné části přírody
Zvláště chráněné části
přírody se vyhlašují způsobem
stanoveným v tomto zákoně.
Za zvláště chráněná území
lze vyhlásit:
- národní parky,
- chráněné krajinné oblasti,
- národní přírodní rezervace,
- přírodní rezervace,
- přírodní památky.
Za zvláště chráněné lze
vyhlásit ohrožené nebo vzácně
se vyskytující planě rostoucí rostliny
a volně žijící živočichy.
Bližší podmínky jejich ochrany stanoví
obecně závazný právní předpis
ministerstva.
Mimořádně hodnotné dřeviny,
či jejich skupiny mohou být vyhlášeny
za památné stromy.
Vybrané minerály a zkameněliny lze vyhlásit
za zvlášť chráněné.
K zabezpečení zvláště chráněných
území, přírodních památek
a památných stromů před rušivými
vlivy lze vyhlásit ochranná pásma. Základní
ochranné pásmo ze zákona pro národní
přírodní rezervace, přírodní
rezervace a přírodní památky činí
50 m od jejich hranic. V ochranném pásmu není
dovoleno umisťovat stavby, provádět terénní
a vodohospodářské úpravy či
používat chemikálií v lesním
a zemědělském hospodaření bez
souhlasu příslušného orgánu státní
ochrany přírody. K zajištění
dočasné ochrany lokalit s neočekávaným
či novým výskytem zvláště
chráněných druhů lze vyhlásit
přechodně chráněné plochy.
Národní parky se vyhlašují zákonem
České národní rady. Ministerstvo životního
prostředí ČR vyhlašuje obecně
závazným právním předpisem
chráněné krajinné oblasti, národní
přírodní rezervace a zvláště
chráněné druhy rostlin, živočichů,
nerostů a zkamenělin. Přírodní
památky se vyhlašují obecně závazným
právním nařízením obecního
zastupitelstva, přechodně chráněné
plochy rozhodnutím regionálního orgánu
státní ochrany přírody, přírodní
rezervace obecně závazným nařízením
regionálního orgánu státní
ochrany přírody. Přírodní rezervace,
přírodní památky, přechodně
chráněné plochy a památné stromy,
včetně jejich ochranných pásem mohou
být vyhlašovány též na základě
písemné dohody o ochranných podmínkách
uzavřené mezi orgánem určeným
k jejich vyhlašování a vlastníkem pozemku
za předpokladu, že takto zřízená
ochrana bude k pozemku vázána trvale - formou věcného
břemene.
Odůvodnění:
Při vyhlašování zvláštní
ochrany se jedná o nejvíce zachované části
přírody. Celkově se předpokládá
snížení počtu kategorií a odstupňování
podle rozlohy, charakteru a významu.
Zásada č. 10 - Podmínky ochrany živočichů
a rostlin zvláště chráněných
Zvláště chráněné rostliny
a živočichové se z hlediska stupně jejich
ohrožení zařazují mezi kriticky ohrožené,
silně ohrožené a ohrožené. V závislosti
na takto odstupňované kategorizaci budou stanoveny
podmínky jejich ochrany, působnost orgánů
udělovat z ní výjimky a rovněž
sankce za porušení podmínek ochrany. Přemisťování
zvláště chráněných rostlin
a živočichů je přípustné
pouze z důvodů vědeckých a záchranných.
Vývoz zvláště chráněných
živočichů a rostlin, jakož i minerálů
a zkamenělin vyžaduje souhlas ministerstva. Každý
je povinen prokázat původ zvláště
chráněných rostlin a živočichů,
které drží u sebe.
Odůvodnění:
V druhové ochraně se předpokládá
značné rozšíření seznamů
zvlášť chráněných druhů
rostlin a živočichů. Navrhuje se kategorizace
podle stupně ohrožení na kriticky ohrožené,
silně ohrožené a ohrožené. Seznam
zvláště chráněných druhů
bude tvořit přílohu prováděcí
vyhlášky k tomuto zákonu.
Zásada č. 11 - Postup při vyhlašování
vybraných zvláště chráněných
částí přírody
Vyhlašování zvláště chráněných
částí přírody budou provádět
státní orgány formou stanovenou zákonem
(viz zásada č. 9). Návrh či podnět
k vyhlášení může dát kdokoliv,
bližší podmínky a postup vyhlašování
upraví zákon, který zejména určí
orgán příslušný k odbornému
posouzení návrhu, rozsah subjektů, které
musí být o záměru na vyhlášení
informovány a upraví podávání
námitek proti vyhlášení podmínek
zvláštní ochrany. Záměr vyhlášení
zvláště chráněných území
se projedná s ústředními orgány
státní správy dotčenými podle
zvláštních předpisů. Zvláště
chráněná území a památné
stromy a přírodní památky jsou evidovány
ve státních seznamech ochrany přírody,
který vede Český ústav ochrany přírody.
Seznamy jsou veřejné.
Odůvodnění:
Postup vyhlašování zvláště
chráněných částí přírody
nebyl dosud právně upraven. Zásada předpokládá
zvláštní postup od záměru (návrhu)
vyhlášení až do konečného
rozhodnutí. Vlastník či uživatel pozemků
dotčených zamýšlenou zvláštní
ochranou bude mít možnost podat do stanovené
lhůty námitky k vyhlášení. Vybrané
zvláště chráněné části
přírody se evidují ve státním
seznamu ochrany přírody, určeném k
úplné informovanosti odborné i laické
veřejnosti.
Zásada č. 12 - Výjimky ze zvláštní
ochrany
Pokud není zákonem či jiným obecně
závazným právním předpisem
stanoveno výslovně jinak, je zakázáno
ničit, poškozovat, měnit, rušit nebo ohrožovat
dochovaný stav zvláště chráněných
částí přírody. Výjimky
lze udělit pouze z vědeckých důvodů,
zájmů obrany státu nebo převáží-li
veřejný prospěch z udělené
výjimky výrazně nad zájmem ochrany
přírody. V případě chráněných
krajinných oblastí a národních parků
rovněž na základě schváleného
územního plánu.
Odůvodnění:
Tato zásada v obecné poloze zakotvuje zdržení
se všech zásahů, které by ničivým
způsobem zasahovaly do zvláště chráněných
částí přírody. Předpokládá
se, že udělování výjimek bude
značně omezeno a bude-li to nezbytné i zastaveno.
Zásada č. 13 - Plány péče
o zvláště chráněná území
a záchranné programy živočichů
a rostlin
Řízení vývoje přírodních
poměrů v národních přírodních
rezervacích, přírodních rezervacích
a přírodních památkách a jejich
ochranných pásmech se provádí podle
plánů péče, které obsahují
směrné pokyny pro regulaci jejich přirozeného
vývoje i lidských aktivit v nich. Tyto plány
zpracovávají příslušné
regionální orgány státní ochrany
přírody, plány pak schvaluje Český
ústav ochrany přírody. Slouží
pro plánování a provádění
praktických zásahů v chráněných
územích a jako podklad pro jiné druhy plánovacích
dokumentů (lesní hospodářské
plány, územně plánovací dokumentace
apod.). K záchraně zvláště chráněných
druhů živočichů a rostlin zpracovávají
orgány státní ochrany přírody
záchranné programy.
Odůvodnění:
Jedním z nedostatků předcházející
právní úpravy bylo i to, že právně
nebyla upravena povinnost a způsoby nezbytné péče
o chráněná území. Proto se
zavádí institut plánů péče
o vybraná chráněná území
jako směrné pokyny pro realizaci praktické
péče o tato území. Obdobný
účel sledují i záchranné programy
živočišných a rostlinných druhů.
Zásada č. 14 - Zrušení a upuštění
od zvláštní ochrany přírody
Orgán, který vyhlašuje část přírody
za zvláště chráněnou, smí
zrušit její ochranu jen v případě,
kdy lze udělit výjimku podle zásady č.
12. Od zvláštní ochrany se ze zákona
upustí, dojde-li k fyzickému zániku takto
zvláště chráněné části
přírody, pokud není výslovně
stanoveno jinak.
Odůvodnění:
Zrušení či upuštění od zvláštní
ochrany je důležitým právním
institutem, který předchozí právní
úprava postrádala. Návrh plně odpovídá
potřebám praktické ochrany přírody.
Zásada č. 15 - Výzkum zvláště
chráněných částí přírody
Výzkumy zvláště chráněných
částí přírody mohou vykonávat
pouze fyzické nebo právnické osoby mající
k jejich provádění kvalifikační
a materiální předpoklady a na základě
povolení orgánu státní ochrany přírody,
kterému jsou povinny na jeho vyžádání
výsledky výzkumu předat.
Odůvodnění:
Výzkumnou činnost je nezbytné sledovat a
připouštět ve všech případech,
kdy neohrožuje dochovaný stav zvláště
chráněných částí přírody,
její výsledky je žádoucí též
předat orgánům ochrany přírody.
Zásada č. 16 - Základní omezení
při ochraně přírody
Každý je povinen strpět omezení při
užívání přírody vyplývající
z tohoto zákona a předpisů vydaných
k jeho provedení.
Odůvodnění:
Navrhovaná právní úprava musí
být natolik striktní, že z ní bude vyplývat
omezení plynoucí pro každého. Jde o
zcela principiální, právně vyjádřený
požadavek, který má zajistit naplnění
ustanovení tohoto zákona a garantovat dodržování
ochranných podmínek.
Zásada č. 17 - Vyvlastnění
nemovitostí
Vyvlastnění nemovitostí či práv
k nim za účelem zajištění podmínek
ochrany zvláště chráněných
území, památných stromů a jejich
ochranných pásem, není-li možno zajistit
ochranné podmínky jiným způsobem,
se provádí za náhradu a dle zvláštních
předpisů o vyvlastnění. Ze stejných
důvodů a pro shodně vymezený okruh
zvláště chráněných částí
přírody musí být převedeno
právo hospodaření na určené
orgány státní ochrany přírody,
jde-li o nemovitosti ve státním vlastnictví.
Náhrada se v tomto případě poskytne
jen pokud organizace převádějící
právo hospodaření nabyla převáděný
objekt úplatně, v ostatních případech
je převod bezúplatný.
Odůvodnění:
Zákon musí obsahovat ustanovení a zajištění
ochrany nejvýznamnějších zvláště
chráněných částí přírody
i prostřednictvím institutu vyvlastnění
a obligatorního převodu nemovitého národního
majetku, nejde-li zajistit ochranné podmínky jinak.
Zájem na zvláštní ochraně přírody
je natolik významným státním zájmem,
zejména v etapě nynější ekologické
krize a rozpadu ekologické stability krajiny, že je
nepochybně oprávněné, aby ve výjimečných
případech při respektování
předpisů o vyvlastnění bylo tohoto
krajního prostředku zajištění
práv k nemovitostem použito. I současná
právní úprava (zákon č. 50/1976
Sb.) zná institut vyvlastnění nemovitostí
v chráněných územích. Orgány
oprávněnými ke stanovení obligatorního
převodu práva hospodaření jsou regionální
orgány státní ochrany přírody,
popř. Český stav ochrany přírody.
Zásada č. 18 - Přístup do krajiny
Ke zřizování nebo rušení veřejně
přístupných účelových
komunikací a místních komunikací mimo
zastavěné území obce se vyžaduje
souhlas místního a regionálního orgánu
státní ochrany přírody. Místní
orgány ochrany přírody jsou povinny vést
seznam těchto veřejně přístupných
komunikací v územním obvodu. V případech
nadměrné návštěvnosti ve zvláště
chráněných územích, kdy hrozí
poškozování zájmů ochrany přírody,
může regionální orgán státní
ochrany přírody přístup omezit nebo
zcela zakázat.
Odůvodnění:
Jedná se o úpravu přístupu do krajiny,
která se dotýká otázek obecné
přístupnosti účelových komunikací,
stezek a pěšin i místních komunikací
vně obcí, kdy bude nutný souhlas k jejich
zřizování a rušení územně
příslušným regionálním
orgánem státní ochrany přírody
a orgánem místní správy. V těchto
případech nejde o restrikci vstupu do území,
ale naopak ochranu a zachování sítě
komunikací (polní a lesní cesty), které
byly často bez jakéhokoliv projednání
rušeny. V některých částech se
tak vytvořil zcela neúnosný stav "neprůchodnosti"
jinak velmi hodnotné a esteticky zajímavé
krajiny. Ve velmi omezených případech zvláště
chráněných území (zejména
v národních parcích a národních
přírodních rezervacích) se někdy
musí též omezit či regulovat návštěvnost
turistů.
Zásada č. 19 - Povinný průzkum
a biologické hodnocení dopadů investic v
krajině
Investor plánující zásahy, které
se mohou dotknout zájmů chráněných
tímto zákonem, je povinen zajistit na svůj
náklad přírodovědný výzkum
pozemků dotčených zamýšlenou
investicí včetně biologického zhodnocení
investičních dopadů, pokud o jeho nezbytnosti
rozhodne orgán státní ochrany přírody.
Orgán státní ochrany přírody
je oprávněn uložit investorovi provést
na vlastní náklad přiměřené
náhradní opatření k ochraně
přírody, vyplyne-li jeho potřeba z výsledků
přírodovědného výzkumu nebo
přímo podle tohoto zákona.
Činnost, která může nepříznivě
změnit stav obecně nebo zvláště
chráněných částí přírody,
je orgán ochrany přírody oprávněn
zakázat, popř. stanovit podmínky pro její
výkon.
Odůvodnění:
Tato zásada upravuje důležitá oprávnění
státních orgánů přírody
vůči investorům plánujícím
zásahy do přírody a vůči subjektům
provozujícím činnost, která může
nepříznivě změnit stav obecně
či zvláště chráněných
částí přírody. Náhradní
opatření investorů mohou spočívat
ve vybudování technických zábran,
v přemístění živočichů
nebo rostlin na jiné lokality, provedení výsadby
stromů apod.
Zásada č. 20 - Dohoda správních
orgánů, účast zájmových
sdružení
Rozhodnutí, jimiž mohou být dotčeny
zájmy chráněné tímto zákonem,
vydávají orgány státní správy
jen v dohodě s příslušným orgánem
státní ochrany přírody a po projednání
s místně příslušnými zájmovými
sdruženími, která se zabývají
ochranou přírody.
Odůvodnění:
Rozhodování orgánů státní
správy ve správním řízení
i řízení, na něž se správní
řád nevztahuje, musí být ovlivnitelné
orgány státní ochrany přírody,
pokud se dotýká zájmů chráněných
tímto zákonem. Dosavadní právní
úprava této problematiky je nedostatečná,
neboť se opírá pouze o účast
orgánů státní ochrany přírody
podle § 126 zákona č. 50/1976 Sb., o územním
plánování a stavebním řádu,
nezahrnuje tedy v potřebné míře účast
orgánů státní ochrany přírody
na těch druzích řízení, na
něž se působnost zákona č. 50/1976
Sb. nevztahuje.
Účast organizací zaměřených
na ochranu přírody je neodmyslitelnou součástí
zásady podílu veřejnosti na rozhodovacích
procesech v ochraně přírody a musí
být právně vyjádřena.
Zásada č. 21 - Dohody o zlepšování
přírodního prostředí a finanční
příspěvky
Orgány státní ochrany přírody
mohou v zájmu zlepšování stavu přírodního
a krajinného prostředí uzavírat s
vlastníky nebo uživateli pozemků smlouvy o
péči o toto prostředí, kterou budou
vlastníci nebo uživatelé pozemků vykonávat
nad rámec svých povinností stanovených
obecně závaznými právními předpisy.
K zajištění cílů této
péče je možno poskytnout finanční
příspěvek podle prováděcích
nebo zvláštních předpisů.
Odůvodnění:
Provádění praktických pozitivních
zásahů ke zlepšování přírodních
poměrů je jedním ze stěžejních
zájmů orgánů ochrany přírody,
které k němu vedou rovněž vlastníky
a uživatele pozemků s významnými krajinnými
prvky nebo zvláště chráněnými
částmi přírody. Činí
tak zejména výchovou, odbornou pomocí, konzultační
činností i realizací praktických zásahů.
Pokud jsou opatření ke zlepšování
přírodního prostředí prováděna
nad rámec omezení, která musí vlastník
nebo uživatel pozemku strpět v rámci ochranných
podmínek, mohou orgány státní orgány
přírody poskytovat na taková opatření
finanční příspěvek po uzavření
písemné dohody s vlastníkem nebo uživatelem.
Příspěvek bude ze svého rozpočtu
moci přiznat regionálně příslušný
orgán státní ochrany přírody,
nebo Český ústav ochrany přírody
případně obec na základě písemně
uzavřené dohody. Toto řešení
neklade velké nároky na poskytnutí dalších
financí, ale vhodným způsobem motivuje drobné
a nepříliš náročné opatření,
např. k rozšiřování hnízdění
některých kriticky a silně ohrožených
druhů živočichů, kosení vstavačovitých
luk z ryze ochranářských důvodů
apod.
Zásada č. 22 - Účast obcí
a občanů na ochraně přírody
Ochrana přírody se realizuje za přímé
účasti občanů prostřednictvím
jejich zájmových sdružení, dobrovolných
sborů či aktivů při orgánech
a organizacích státní ochrany přírody.
Obce se zejména prostřednictvím svých
samosprávných orgánů zapojují
do projednávání všech otázek
ochrany přírody ve svých územních
obvodech. Samosprávné orgány obcí
a měst se budou obligatorně vyjadřovat ke
zřizování a rušení zvláště
chráněných území a jejich ochranných
pásem, mít možnost organizovat veřejné
diskuse, svolávat veřejná shromáždění
a předkládat příslušným
orgánům své vlastní požadavky
k problémům ochrany přírody.
Odůvodnění:
Účast občanů, obcí a měst
i zájmových sdružení na naplňování
jednotlivých ustanovení zákona je nutno považovat
za významný pokrok, který v současné
době na tomto úseku ochrany přírody
existuje. Zákon upraví zásadní formy
účasti obcí a měst, zájmových
sdružení i občanů na jeho naplňování.
Zásada č. 23 - Stráž přírody
Regionální orgány státní ochrany
přírody ustanovují z řad občanů
stráž přírody. Členem stráže
přírody může být pouze československý
občan, občansky bezúhonný a starší
18 let. Stráž přírody bude působit
k ochraně přírody podle tohoto zákona
při obecných a zvláštních regionálních
orgánech přírody. Při plnění
úkolů v ochraně přírody mohou
členové Stráže přírody
vstupovat na cizí pozemky, není-li však k tomu
třeba oprávnění podle zvláštních
předpisů, zjišťovat totožnost osob
porušujících předpisy na ochranu přírody,
ukládat a vybírat blokové pokuty za přestupky
na úseku ochrany přírody. Stráž
přírody se člení na strážce
a zpravodaje. Strážce může v případě
bezprostředního ohrožení zájmů
chráněných tímto zákonem vydat
opatření k pozastavení rušivé
činnosti, o němž však musí do 15
dnů rozhodnout příslušný orgán
státní ochrany přírody.
Odůvodnění:
Stráž přírody je konstituována
na obdobném základě jako lesní, vodní,
rybářská a myslivecká stráž.
Půjde o složku neozbrojenou, vybavenou srovnatelnými
kompetencemi s ostatními uváděnými
druhy stráží v čs. právním
řádu. Oprávnění k pozastavení
činnosti má charakter předběžného
opatření, které má operativně
řešit případy negativních zásahů
do přírody in situ. Vychází se přitom
z toho, že obdobné oprávnění
přísluší podle dosud platného
zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně
přírody konzervátorovi.
Zásada č. 24 - Správní řízení
v ochraně přírody
Řízení ve věcech státní
ochrany přírody se provádí podle zákona
č. 71/1967 Sb., o správním řízení
(správní řád), pokud zákon
o ochraně přírody výslovně
nestanoví případy, na které se správní
řád nevztahuje. Oznamování o zahájení
správního řízení veřejnou
vyhláškou je možné tehdy, pokud se řízení
týká územních obvodů několika
obcí. Individuální vyrozumění
k nařízenému ústnímu jednání
je nutno doručit buď třicet nebo osm dnů
před dnem ústního jednání v
závislosti na složitosti projednávané
věci. Lhůta pro vydání rozhodnutí
je 60 dnů, v jednoduchých případech
však bude rozhodnuto bezodkladně, ve zvláště
složitých případech je lhůta
pro rozhodnutí 90 dnů.
Odůvodnění:
Správní řízení v ochraně
přírody je důležitým institutem,
který tato zásada upravuje. Odchylky od správního
řádu, který je ostatně subsidiárním
předpisem pro správní řízení,
jsou přípustné s ohledem na specifičnost
otázek ochrany přírody (analogie s vodním
zákonem).
Zásada č. 25 - Mezinárodní
spolupráce v ochraně přírody
Orgány státní ochrany přírody
se aktivně podílejí na mezinárodní
spolupráci při ochraně přírody.
Orgány státní ochrany přírody
zajišťují závazky vyplývající
z mezinárodních smluv v oblasti ochrany přírody.
Odůvodnění:
Zákon se musí nezbytně zabývat mezinárodní
spoluprácí při ochraně přírody.
Zejména se jedná o závazky vyplývající
z mezinárodních dohod. Navrhované ustanovení
směřuje rovněž k problematice ochrany
přírody ve vztahu k sousedním státům.
Zásada č. 26 - Náprava neoprávněných
zásahů do přírody
Kdo neoprávněně zasáhne do části
přírody chráněné podle tohoto
zákona, je povinen, je-li to možné nebo účelné,
zajistit uvedení do původního stavu, není-li
to možné a účelné, může
mu orgán státní ochrany přírody
uložit náhradní kompenzační opatření.
Nezajistí-li povinný uvedení do původního
stavu nebo splnění náhradního kompenzačního
opatření, může je orgán státní
ochrany přírody zajistit na náklady povinného
sám nebo prostřednictvím jiného. Obecné
předpisy o náhradě škody nejsou tímto
ustanovením dotčeny.
Odůvodnění:
Jedná se o velmi důležitou problematiku ekologické
a právní odpovědnosti při ochraně
přírody. Jednoznačně se umožňuje
a preferuje náprava vzniklé újmy na přírodě
uvedením do původního stavu, je-li to možné
nebo účelné, či alespoň provedení
vhodných opatřeních k nápravě
(ekologická kompenzace). Jako příklad lze
uvést vybudování náhradního
umělého ptačího hnízda za zničené,
nebo ekologická rekultivace nedovoleně zdevastované
plochy či provedení náhradní výsadby
apod. Vzhledem k tomu, že se ve většině
případů bude jednat o zastupitelná
plnění, neměl by být problém
s vynucením těchto rozhodnutí. Uložením
povinnosti k uvedení do původního stavu či
uložením náhradního kompenzačního
opatření není dotčena možnost
postihu za přestupek nebo trestný čin.
Zásada č. 27 - Přestupky a protiprávní
jednání
Za přestupek na úseku ochrany přírody
lze občanovi uložit pokutu až do tří,
pěti a dvaceti tisíc Kčs v závislosti
na závažnosti jeho protiprávního jednání.
Skutkové podstaty přestupků se podle závažnosti
dělí do tří skupin.
Za protiprávní jednání právnické
osoby se udělí pokuta až do 250 nebo 500 tisíc
Kčs v závislosti na jeho závažnosti.
Skutkové podstaty protiprávních jednání
se člení podle závažnosti do dvou skupin.
Za přestupky nebo protiprávní jednání
způsobené ve zvláště chráněných
územích, na vybraných zvláště
chráněných živočiších
a rostlinách nebo v souvislosti s výdělečnou
činností lze uložit pokutu až do dvojnásobné
výše.
Odůvodnění:
Dosavadní úprava sankcí na úseku ochrany
přírody bude rozšířena o některé
nové skutkové podstaty přestupků i
protiprávních jednání organizací
v souladu s novými hmotně právními
ustanoveními zákona. Zvyšuje se i horní
hranice pokut za přestupky z nynějších
maximálně pěti tisíc korun i pokut
organizacím z nynějších maximálně
dvousetpadesáti tisíc korun.
Zásada č. 28 - Zmocnění k vydání
prováděcího předpisu
Nový zákon o ochraně přírody
zavádí rovněž nové kategorie
jednotlivých zvláště chráněných
částí přírody. Převedení
dosavadních kategorií zvláštní
ochrany přírody do kategorií navržených
tímto zákonem stanoví závěrečná
ustanovení tohoto zákona. Ministerstvo je zmocněno
k vydání obecně závazného právního
předpisu provádějící ustanovení
zákona o ochraně přírody. Jedná
se o:
- plány, projekty a opatření obnovy systému
stability,
- povolení k vývozu a dovozu zvláště
chráněných živočichů a
rostlin,
- vymezování zón chráněných
krajinných oblastí a jejich režim,
- podrobnosti o podmínkách ochrany dřevin
a o povolování jejich kácení,
- určení zvláště chráněných
druhů rostlin a živočichů a jejich kategorizace,
- podrobnosti zřizování přírodních
rezervací, přírodních památek
a památných stromů na základě
dohody s vlastníky pozemků,
- podrobnosti ochrany zvláště chráněných
druhů rostlin,
- podrobnosti ochrany zvláště chráněných
druhů živočichů,
- podrobnosti oznámení záměru vyhlášení
národních parků a chráněných
krajinných oblastí,
- označování zvláště chráněných
částí přírody,
- vedení státních seznamů zvláště
chráněných částí přírody,
- obligatorní převod práva hospodaření,
- podmínky poskytování finančního
příspěvku,
- organizace, úkoly a předpoklady pro výkon
Stráže přírody,
- náležitosti plánů péče
o chráněná území,
- podrobnosti o evidenci zvláště chráněných
částí přírody,
- způsob užívání stejnokroje
a označení pracovníků státní
ochrany přírody.
Zásada č. 29 - Zrušovací ustanovení
a účinnost zákona
Zrušují se
1. zákon č. 40/1956 Sb., o státní
ochraně přírody ve znění pozdějších
předpisů,
2. vyhláška č. 80/1965 Sb., o ochraně
volně žijících živočichů,
3. vyhláška č. 142/1980 Sb., o ochraně
stromů rostoucích mimo les,
4. vyhláška č. 131/1957 Ú. l., o dobrovolných
pracovnících státní ochrany přírody,
5. vyhláška č. 54/1958 Ú. l., kterou
se určují chráněné druhy rostlin
a podmínky jejich ochrany,
6. vyhláška č. 228/1959 Ú. l., o evidenci
chráněných částí přírody,
7. § 2 odst. 1 písm. f) zákona ČNR č.
68 /1990 Sb., o užívání státního
znaku a státní vlajky České republiky.
Navrhuje se, aby zákon nabyl účinnosti nejpozději
do 1. července 1991.
Odůvodnění:
Dosud platné předpisy k ochraně přírody,
zejména zákon č. 40/1956 Sb. poskytují
ochranu územím, která budou chráněna
i nadále. K tomu je nezbytné zajistit jejich převedení
do nových kategorií podle tohoto zákona,
což provedou závěrečná ustanovení.
Podrobnosti zákona o ochraně přírody
provede obecně závazný předpis - vyhláška
ministerstva životního prostředí České
republiky.