Česká národní rada 1990 – 1992

Výbory České národní rady (kromě mandátového a imunitního) projednaly na svých schůzích v listopadu 1990 návrh poslanců České národní rady na vydání usnesení, kterým Česká národní rada navrhuje Federálnímu shromáždění, aby přijalo ústavní zákon o základních právech a svobodách.

Výbory doporučily, aby Česká národní rada předložený návrh schválila s těmito úpravami:

K názvu zákona

Název zákona se mění takto: "Ústavní zákon, kterým se vyhlašuje Listina lidských práv a svobod".

K preambuli

Slova "vycházejíc ze svrchovanosti České a Slovenské republiky" se nahrazují slovy "vycházejíc z práva na sebeurčení českého a slovenského národa a ze svrchovanosti České a Slovenské Federativní Republiky,".

Slovo "doby" se nahrazuje slovem "dob".

Slova "po bok států ctících" se nahrazují slovy "mezi státy, jež ctí".

Slova "skládajíc naděje na" se nahrazují slovy "vkládajíc naděje v".

K čl. 1

Čl. 1 zní:

Všichni lidé se rodí svobodní a rovni v důstojnosti i právech. Lidská práva a občanské svobody jsou nezadatelné. Nikdo je nemůže zcizit nebo jich být zbaven."

K čl. 2

Čl. 2 zní:

(1) Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

(2) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a způsobem, který zákon stanoví."

K čl. 3

Čl. 3 zní:

(1) Lidská práva a občanské svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyku, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo jiné etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.

(2) Nikomu nemůže být způsobena újma na právech za uplatňování jeho lidských práv a občanských svobod."

K čl. 4

V odstavcích 1 a 2 se slova "základních práv a svobod" nahrazují slovy "lidských práv a občanských svobod".

V odstavci 3 se slovo "základních" nahrazuje slovem "občanských".

Připojuje se odstavec 4, který zní: "(4) Při používání ustanovení o mezích lidských práv a občanských svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu a omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena."

Název hlavy druhé zní: "Základní lidská práva a občanské svobody".

K čl. 7

V odstavci 2 se vypouští slovo "trestní".

K čl. 8

Odstavec 2 zní: "(2) Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.".

K čl. 9

Dosavadní článek 9 se označuje jako článek 11.

V odstavci 4 druhá věta zní: "Soud musí zadrženou nebo zatčenou osobu neprodleně, nejpozději do 24 hodin od převzetí, vyslechnout a rozhodnout o vazbě nebo ji propustit na svobodu."

V odstavci 5 se vypouští druhá věta.

K čl. 10

Dosavadní článek 10 se označuje jako článek 12.

K čl. 11

Dosavadní článek 11 se označuje jako článek 9.

V odstavci 1 se vypouštějí slova "jak sám, tak spolu s jinými".

V odstavci 2 se slovo "blaha" nahrazuje slovem "zájmu".

V odstavci 3 se slovo "zneužíváno" nahrazuje slovem "zneužito", a slova "jiných anebo společnosti" se nahrazují slovy "druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými zájmy".

Odstavec 4 zní: "(4) Vyvlastnění je možné jen ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Jiné nucené omezení vlastnického práva je možné jen na základě zákona."

K čl. 12

Dosavadní článek 12 se označuje jako článek 10.

Nad článek 13 se vkládá označení "Oddíl druhý" a nadpis "Základní občanské svobody".

K čl. 13

V odstavci 3 se vypouští druhá věta.

K čl. 14

Článek 14 zní:

Listovní tajemství a tajemství ostatních přepravovaných zpráv a záznamů, stejně jako tajemství listin a záznamů uchovávaných v soukromí se zaručuje. Do tohoto práva lze zasáhnout pouze v případech a způsobem, jež stanoví zákon."

K čl. 15

Z odstavce 2 se vypouštějí slova "se na něm svobodně pohybovat a zvolit si na něm místo pobytu a".

Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.

Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 3 a zní:

"(3) Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých a na vymezených územích též z důvodu ochrany přírody."

K čl. 16

Článek 16 zní:

(1) Svoboda smýšlení, svědomí, víry a vyznání je zaručena.

(2) Každý má právo odmítnout výkon vojenské služby, pokud je to proti jeho svědomí; podrobnosti stanoví zákon."

Dosavadní nadpis "Oddíl druhý" nahrazuje se nadpisem "Hlava třetí".

Další hlavy se přečíslují.

K čl. 17

V odstavci 4 se za slova "bezpečnost státu" vkládá čárka a slova "a veřejnou bezpečnost." se nahrazují slovy "veřejnou bezpečnost, ochranu zdraví a morálky."

K čl. 18

V odstavci 1 se slovo "místní" nahrazuje slovem "územní".

K čl. 20

V odstavci 1 se ve třetí větě vypouští slovo "též".

K čl. 21

Odstavec 2 se vypouští.

Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 2 a 3.

K čl. 23

Odstavec 2 zní: "(2) Příslušnost ke kterékoli národnosti nebo ke kterémukoli etniku nesmí být nikomu na újmu."

K čl. 24

V odstavci 2 se slova "národnostním menšinám a jiným etnickým skupinám" nahrazují slovy "národnostním a jiným etnickým menšinám".

Odstavec 3 se vypouští.

K čl. 25

Odstavec 1 zní: "(1) Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost."

K čl. 26

V odstavci 3 se za slovo "pořádku" vkládá čárka a slova "hospodářské soutěže".

Odstavec 4 zní: "(4) Právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem."

K čl. 27

Článek 27 zní:

Zaměstnanci mají právo na odměnu za práci a na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky. Podrobnosti stanoví zákon."

K čl. 29

V odstavci 2 se za slovo "nouzi" vkládá čárka.

K čl. 30

Čl. 30 zní:

Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají právo na léčebnou péči a zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon."

K čl. 31

V odstavci 1 v první větě se slovo "mateřství" nahrazuje slovem "rodičovství".

Druhá věta odstavce 1 zní: "Ženě v těhotenství a rodiči, který pečuje o dítě, je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních vztazích a odpovídající pracovní podmínky."

Odstavec 2 zní: "(2) Péče o děti a jejich výchovu je právem jejich rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen ve svém zájmu na základě zákona rozhodnutím soudu."

V odstavci 3 v první větě se slovo "zvláštní" nahrazuje slovem "odpovídající".

K čl. 32

V odstavci 1 se vypouštějí slova "podle svých schopností". Za první větu se vkládá nová věta, která zní: "Vzdělání má směřovat k plnému rozvoji lidské osobnosti."

Odstavec 2 zní: "(2) Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních školách a podle schopností občana a možností společnosti též na středních a vysokých školách."

V odstavci 3 se vypouštějí slova "jakož i způsob státního dozoru nad nimi".

V odstavci 4 se slovo "studenti" nahrazuje slovem "občané".

K čl. 33

V odstavci 1 se slovo "umění" nahrazuje slovy "umělecké tvorby".

K čl. 34

Odstavec 4 zní: "(4) Zákon stanoví podmínky vyučování náboženství na státních školách."

K čl. 35

Článek 35 zní:

(1) Každý má právo žít v příznivém životním prostředí. Podmínky stanoví zákon.

(2) Každý má právo na úplné a pravdivé informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů.

(3) Každý je povinen při výkonu svých práv dbát, aby nepoškozoval ani neohrožoval životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky, pokud nejde o činnost povolenou na základě zákona."

K čl. 36

Článek 36 zní:

(1) Každý má právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u soudu a ve stanovených případech u orgánu veřejné správy.

(2) Každý, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím nebo opatřením orgánu veřejné správy, se může obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí nebo opatření, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nemůže být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí nebo opatření vztahujících se k právům a svobodám uvedeným v hlavě druhé a třetí tohoto ústavního zákona.

(3) Každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.

(4) Provedení upravuje zákon."

K čl. 37

V odstavci 2 se za slovo "soudy" vkládá čárka a slova "a orgány veřejné správy" se nahrazují slovy "jinými státními orgány či orgány veřejné správy".

K čl. 38

V odstavci 2 se slovo "záležitost" nahrazuje slovem "věc" a za slovem "přítomnosti" se vypouští spojka "a".

V odstavci 4 se slovo "bezplatná" nahrazuje slovy "hrazena státem".

K čl. 39

Článek 39 zní:

Pouze zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit."

K čl. 40

Článek 40 zní:

(1) Pouze soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. Každý má právo na odvolání k soudu vyššího stupně.

(2) Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.

(3) Obviněný má právo na obhajobu. Zákon stanoví, kdy je obhajoba nutná a kdy ji hradí stát.

(4) Obviněný nesmí být nucen k výpovědi.

(5) Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Podle pozdějšího zákona se postupuje tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější."

Pod nadpis dosavadní hlavy šesté se vkládají nové články 41 a 42, které zní:

Práv uvedených v čl. 25, čl. 26 odst. 4, čl. 27 až 30, čl. 31 odst. 1 a 3, čl. 32 a čl. 35 odst. 1 a 2 tohoto ústavního zákona je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které je provádějí.

Ani v době zvýšeného ohrožení státu, života národa či branné pohotovosti nesmějí být omezena práva uvedená v čl. 6, čl. 7 odst. 1, čl. 8 odst. 2, čl. 9 odst. 1, čl. 16, čl. 34 a čl. 40 odst. 5 tohoto ústavního zákona."

Dosavadní články 41 až 48 se označují jako články 43 až 50.

K dosavadnímu čl. 41

Odstavec 1 zní: "(1) Tento ústavní zákon nevylučuje, aby úprava lidských práv a svobod byla začleněna do nové Ústavy České a Slovenské Federativní Republiky a do ústav České republiky a Slovenské republiky."

K dosavadnímu čl. 42

V odstavci 2 se slovo "základních" nahrazuje slovem "občanských".

K dosavadnímu čl. 43

Na konec druhé věty se připojují slova "a svobodami."

K dosavadnímu čl. 44

V první větě se slovo "místní" nahrazuje slovem "územní". Ve druhé větě se za slova "omezit též" vkládají slova "soudcům a" a na konci této věty se vypouštějí slova "jakož i soudcům".

K dosavadnímu čl. 45

Slovo "místní" se nahrazuje slovem "územní".

K dosavadnímu čl. 47

V bodu 1. se před slova "hlava druhá" vkládají slova "preambule a"

Bod 2. zní: "2. články 2 až 4 ústavního zákona č. 144/1968 Sb. o postavení národností v Československé socialistické republice." Čl. 1 tohoto ústavního zákona zní: "Česká a Slovenská Federativní Republika jako společný stát českého a slovenského národa a národností žijících na jeho území zabezpečuje národnostním a etnickým menšinám možnosti všestranného rozvoje."