Z pověření předsednictva České
národní rady předkládám v souladu
s § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o
jednacím řádu ČNR, poslancům
České národní rady následující
písemnou interpelaci poslance ČNR Vladimíra
Rozlivky vládě České republiky:
"Na základě usnesení ze shromáždění
učitelů a školských pracovníků
dne 17. 10. 1990, kteří byli na okrese Nymburk v
minulosti politicky postiženi, se na mne obrátili
zástupci okresního sdružení svazu těchto
pracovníků, abych formou interpelace poukázal
na disproporce mezi možnostmi jejich hmotných odškodnění
a odstupným, vypláceným pracovníkům
ministerstva vnitra a ministerstva národní obrany.
Na okrese Nymburk bylo postiženo v oblasti školství
celkem 68 osob /5 osob po roce 1948, 63 osoby po r. 1968/. Někteří
z těchto lidí se mohli ještě v současné
době zapojit do činné služby a tak alespoň
částečně řešit svoje hmotné
zabezpečení. Z větší části
se ale jedná o ty, kteří se z důvodu
pokročilého stáří nebo podlomeného
zdraví nemohou vrátit do aktivní práce.
Tito lidé žijí z minimálních
důchodů, které jim byly vyměřeny
z příjmů nekvalifikovaných povolání,
které museli vykonávat. Žijí tak stále
na pokraji chudoby bez možnosti tuto situaci sami řešit.
Proti tomuto neutěšenému stavu stojí
všeobecně známá skutečnost vyplácení
vysokých odstupných pracovníkům ministerstva
vnitra a národní obrany, kteří v produktivním
věku odchází ze svazku těchto ministerstev
například proto, že odmítli složit
novou přísahu. Tím jednoznačně
vyjadřují svůj negativní přístup
k tomu, co jsme s nadšením nastoupili. Čerpat
ale omezené prostředky nás všech se
nestydí.
Na výše uvedenou problematiku v celé České
republice poukázal i dopis ústředního
výboru "Svazu učitelů a školských
pracovníků, postižených z politických
důvodů" ze dne 12. 10. 1990, adresovaný
místopředsedovi vlády ČSFR p. Mikloškovi
/na vědomí prezidentu republiky, předsedovi
FS a předsedkyni ČNR/, za který se jako poslanec
ČNR plně stavím /opis přiložen/.
Problém mimosoudních rehabilitací překračuje
samozřejmě rámec problematiky resortu školství
a týká se všech postižených v ČSFR.
Proto žádám vládu České
republiky:
1. Působit na vládu ČSFR, aby při
návrhu zákona o mimosoudních rehabilitacích
spolupracovali i odborníci z řad postižených.
2. Působit na vládu ČSFR, aby vládní
návrh zákona o mimosoudních rehabilitacích
byl předložen FS i ČNR tak včas, aby
ho oba zákonodárné sbory mohly bez časové
tísně projednat.
3. Přerozdělením prostředků
ministerstva vnitra a národní obrany prosadit u
vlády ČSFR možnost odškodnění
alespoň těch, kteří si již nemohou
pomoci sami.
Věřím, že i když moje interpelace
přesahuje kompetenci republikové vlády, budou
k ní přijaty konkrétní závěry,
se kterými seznámím svoje voliče.
V Nymburce, dne 29. října 1990 | Vladimír Rozlivka, v.r." |
RNDr. Jozef MIKLOŠKO, DrSc.
místopředseda vlády ČSFR
Nábřeží kpt. Jaroše 4
110 00 Praha 1
Věc - Zásadní nesouhlas s návrhem
zákona o mimosoudních rehabilitacích.
Vážený pane místopředsedo,
jménem Svazu učitelů a školských
pracovníků postižených z politických
důvodů vznášíme zásadní
protest proti návrhu zákona o mimosoudních
rehabilitacích, se kterým jsme se v těchto
dnech seznámili. Zvlášť se jedná
o čtvrtou část - oblast pracovněprávních
a sociálních vztahů.
Uvedený návrh je v této části
přímo výsměchem všem poškozeným
a postiženým a nechápeme, jak by se někdo
mohl odvážit takovýto trapný zákon
schválit a zveřejnit. Zástupci našeho
Svazu jsou současně i členy Ústřední
rehabilitační komise ministerstva školství,
mládeže a tělovýchovy ČR a do
hloubi duše bychom se museli stydět, kdybychom s tímto
návrhem měli předstoupit před rehabilitované
učitele. Životní osudy mnoha z nich jsou přímo
otřesné.
Dovolte uvést alespoň některé konkrétní
výhrady.
1. Návrh zákona nepočítá nejen
s alespoň částečným jednorázovým
odškodněním pro alespoň nejvíce
postižené, ale nepočítá ani s
žádnou symbolickou "náplastí".
V návrhu, který jsme obdrželi v červenci,
byla alespoň pro nejvíce postižené možnost,
aby jim bývalý zaměstnavatel vyplatil 6 -
nejvýše 12 měsíčních platů.
Nebylo to moc, ale víme, v jaké je stát situaci
a řekli jsme si, budiž, alespoň ona symbolická
náplast. Dále jsme si tehdy řekli, že
snad bude solidně pamatováno na úpravu důchodů
pro rehabilitované, takže obě formy budou znamenat
alespoň něco.
Přesto jsme v červenci zpracovali návrhy
a připomínky, jednak MŠMT ČR společně
s Ústřední rehab. komisí a nezávisle
i náš Svaz. Poslali jsme tyto připomínky
na ministerstvo spravedlnosti, financí, práce a
soc. věcí.
A výsledek? Nejen že žádná z
připomínek nebyla akceptována, ale z nového
návrhu zákona zmizelo všechno to pozitivní,
co tam v alespoň malé míře bylo!
Uveďme malý konkrétní příklad.
Jeden z mnoha, jaké bychom mohli uvést.
Dr. Boreš z Tábora byl v r. 1970 vyhozen ze
školy, znovu zanedlouho vyhozen jako ASFALTÉR, v r.
1971 vyhozen potřetí jako SKLADNÍK.
O dopadech na rodinu, děti atd., je snad zbytečné
mluvit.
Co by získal dr. Boreš podle nového návrhu
zákona za to, že se zachoval statečně
a čestně, že pomáhal zachraňovat
čest našeho školství?
Získal by prohlášení, že skončení
prac. poměru je neplatné, ale kdyby se chtěl
vrátit např. tam, odkud byl vyhozen jako skladník
nebo asfaltér, musel by o tom rozhodnout soud. A to je
vše, co by získal.
V par. 22, odst. 6 se totiž praví -
"Neplatnost podle par. 21 odst. 1 zákona a neplatnost
právního úkonu uvedeného v odst. "1
nemají vliv na skončení pracovního
vztahu, jehož se týkaly a nezakládají
nárok na náhradu škody."
Zatímco např. důstojník v hodnosti
kapitána. který po srpnové agresi založil
svoji kariéru na spolupráci s okupanty, dosáhl
vysokých hodností, 20 let se vezl pohodlně
na "normalizačním voze", odchází
/pokud vůbec odchází!/ s vysokým důchodem
a vysokým odškodněním. Za to, že
20 let pomáhal úspěšně potlačovat
základní lidské svobody, za to, že pomáhal
úspěšně šlapat po lidech, kteří
jsou dnes rehabilitováni!
2. Návrh zákona, který jsme dostali v červenci,
pamatoval i na skončení prac. poměru vynucenou
t. zv. "dohodou", kterou normalizátoři
začali používat, když zjistili, že
mnozí vyhození se odvolávají k soudu.
3. A pokud jde o návrh zákona v oblasti důchodů?
Také velmi trapné,
- nebere se do úvahy ani zákonitý časový
postup, jaký existuje např. ve školství
/podle počtu odpracovaných let/
- vůbec se nebere v úvahu možnost služebního
postupu do vyšších funkcí atd. Pouze mzdový
nárůst v národním hospodářství,
který má stanovit vláda.
Nemá smysl uvádět dále konkrétní
nedostatky tohoto návrhu. Je nutné odmítnout
ho jako celek.
Výše uvedené nás vede k položení
několika otázek.
a/ Byla v listopadu 89 revoluce nebo nebyla? Myslíme si,
že takovouto formu odškodnění by zvládla
i KSČ.
b/ Jak bude naloženo s majetkem KSČ, která
má všechny nezákonnosti a zločiny na
svědomí? Z jako části bude použit
na rehabilitace?
c/ Kolik stamilionů nás jenom letos stály
mzdy příslušníků StB, odškodnění
vysokých důstojníků min. vnitra, armády
a pod.?
d/ Žádáme zveřejnění seznamu
pracovníků, kteří na uvedeném
návrhu pracovali, včetně jejich pracovního
zařazení před listopadem 89.
Předložený návrh je i nebezpečným
morálním precedentem, protože nepřímo
vyzývá -
"Buďte zbabělí, nečestní,
udávejte a šlapejte po čestných, dobrých
a statečných, spolupracujte s okupanty. Budete odměňováni.
Penězi i mocí. A kdyby přece přišla
hodina "skládání účtů"?
Nebojte se, dopadnete líp než vaše oběti!"
Snad jsme dostatečně vyjádřili názor
našeho Svazu. Závěrem proto dovolte předložit
konstruktivní návrh:
Mezi našimi rehabilitovanými je řada schopných
lidí /i právníků/, kteří
rádi při vypracování nového
návrhu zákona o mimosoudních rehabilitacích
pomohou.
PhDr. Miloslav Frömer, CSc., | Jaromír Nosál, předseda |
místopředseda | Sokolovská 40 |
186 00 Praha 8 |
Kopie zaslána - prezident ČSFR
předseda FS