Česká národní rada 1990 – 1992

Důvodová zpráva

a/ obecná část

Klíčovou úlohou našeho školství jako hlavního nositele rozvoje výchovy a vzdělávání je jít cestou, která navazuje na historické tradice a současně koresponduje s úlohou školství v moderní demokratické společnosti. Tuto úlohu nemůžeme pojímat jen jako záležitost státního aparátu, nechť je jakkoliv moderní, ale musí se stát věcí veřejnou v pravém slova smyslu.

Je třeba, aby se v řízení školství prosazovaly nejen celospolečenské zájmy prezentované státem, ale také individuální zájmy rodiny, lokální zájmy obce a v neposlední řadě zájmy pedagogů, tedy společný zájem všech na výsledcích výchovy a vzdělávání.

Ministerstvo považuje proto za potřebné, aby v řízení školství současně působily dva základní prvky:

- státní správa, která prosazuje celospolečenské zájmy na výchově a vzdělávání,

- samospráva, která prosazuje v činnosti školy místní zájmy obce a individuální zájmy rodiny na výchově a vzdělávání.

Právní subjektivita škol zakotvená ve školském zákoně vyžaduje zjednodušení struktury státní správy ve školství, propojení odborného a ekonomického řízení.

Ministerstvo považuje za důležité, aby především pro základní školství stát garantoval standardní úroveň zajištění výchovně vzdělávacího procesu. Navrhuje proto, aby i zde, kde je zřizovatelem školy obec, byly z prostředků státního rozpočtu hrazeny mzdové výdaje pedagogických pracovníků a náklady na učebnice, učební pomůcky a potřeby. Diferencované zájmy a možnosti rozvoje školství může obec uplatnit prostřednictvím rady školy a poskytnutím příspěvku pro tyto účely.

Je zřejmé, že pro úspěšnou činnost školství je potřeba výrazně více prostředků, než je dosud přidělováno. Zákon umožňuje vytvářet vlastní příjmy škol a školských zařízení, ty však nemohou výrazně hospodářskou situaci ve školství ovlivnit. V současné ekonomické situaci je třeba, aby se rozhodování o rozdělování prostředků pro školství zúčastnila i veřejnost, neboť ta ponese důsledky. tohoto rozhodování. O zvýšené prostředky vynaložené na školství bude nutno omezit jiné výdaje státu.

Navržené demokratické principy, které současně odstraňují dosavadní anonymitu v rozdělování a využívání prostředků, umožňují vysokou míru veřejné kontroly nad způsobem hospodaření a tím zvýšení jeho efektivnosti.

Nabytí účinnosti zákona se předpokládá zároveň s nabytím účinnosti zákona ČNR o obcích a zákona ČNR o okresních úřadech, tj. nejpozději do 23. listopadu 1990, neboť zákon

a/ v některých směrech navazuje na ustanovení těchto zákonů

b/ některá jejich ustanovení doplňuje, případně stanoví odchylky vzhledem ke zvláštnostem školství.

b/ zvláštní část

Ustanovení zakotvuje subjekty vykonávající státní správu ve školství.

Pro zajištění samosprávných činností v řízení školství jsou definovány dva základní samosprávné subjekty. Jeden z nich je spojen se samosprávnými funkcemi obcí, druhý s odvětvovými orgány státní správy ve školství.

Podle školského zákona školy a školská zařízení nabývají právní subjektivitu, proto se podstatně zvyšují pravomoci a odpovědnosti ředitele školy nebo školského zařízení. Ředitel, ve smyslu výkonu státní správy jako první instance, rozhoduje o základních otázkách studia jako např. přijetí, vyloučení apod. Nově se umožňuje, aby ředitel na základě požadavků v rámci učebních plánů modifikoval výuku. Dojde-li z tohoto důvodu ke zvýšení nákladů, zakotvuje se povinnost navrhovatele je uhradit.

V návaznosti na zákon o obcích se v těchto ustanoveních upravuje přenesená působnost a úloha obce v řízení a správě školství. Obci se ukládá povinnost v přenesené působnosti zajistit podmínky pro povinnou školní docházku dětí obce. Vymezuje se, které školy a školská zařízení obec povinně zřizuje, určují se povinnosti při zajištění jejich provozu.

Odvětvovým orgánem pro státní správu v území je školský úřad. Územní obvod školského úřadu je totožný s územním obvodem okresního úřadu. Školské úřady přidělují jednotlivým školám a školským zařízením finanční prostředky ze státního rozpočtu. Dále poskytují příspěvky obcím na investiční rozvoj a údržbu pro školy, které zřizují obce.

Školy a školská zařízení nabývají právní subjektivitu podle školského zákona. Školským úřadům se umožňuje na základě smlouvy s ředitelem školy vykonávat některé agendy, které vyplývají z právní subjektivity skol a školských zařízení, avšak jejich zajišťování školou by bylo méně efektivní.

Uplatnění odvětvového principu v řízení školství klade v řadě případů nové nároky na ministerstvo. Proto se vymezují úkoly ministerstva jako ústředního orgánu státní správy ve školství. Stanoví se, které školy a školská zařízení ministerstvo zřizuje. Přitom se vychází z principu, ze ministerstvo zřizuje ty školy a školská zařízení, jejichž působnost výrazně překračuje rámec obcí i okresů.

Ministerstvo se zmocňuje k vydání vyhlášek, které jsou nezbytné pro zajištění činnosti škol a školských zařízení. I když se jedná o poměrně velký rozsah zmocnění, omezí se počet vyhlášek oproti současnému stavu.

V souladu se zákonem o obcích se vymezují základní funkce samosprávy ve školství. Vzhledem k charakteru školství se jednoznačně stanovuje povinnost zřídit komise pro výchovu a vzdělávání v těch obcích, v nichž je více než pět škol. Dvě pětiny členů této komise jsou voleny z řad pedagogů v obci proto, aby byl zajištěn prostor pro vyjádření odborných pedagogických zájmů. I když komise nemají přímou rozhodovací pravomoc, předpokládá se, ze jejich stanoviska se budou prosazovat prostřednictvím demokratických samosprávných mechanismů v obcích.

V současné době se zvyšuje význam jednotlivých územních celků. Proto se koncipuje okresní školská rada, jejímž úkolem je sladit zájmy jednotlivých obcí na rozvoji školství v územním celku a usměrňovat je se záměry školského úřadu.

Zřizuje se Česká školní inspekce jako samostatný orgán přímo řízený ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Právo učitelů volit metody a postupy ve výchovně vzdělávacím procesu zvyšuje nároky na informace o jejich výsledcích. Upravují se proto základní úkoly inspekční činnosti. Vzhledem k samostatnosti škol a školských zařízení a k přenesení odpovědnosti za výchovně vzdělávací proces na obce a další subjekty se nově zavádí možnost uložení pořádkové pokuty až do výše 1 000 Kčs.

Ustanovení upravuje základní podmínky podmíněného vyloučení, vyloučení ze studia a lhůty pro rozhodování v této věci.

Jednou z možností podpory ekonomického jednání škol a školských zařízení je právo škol a školských zařízení na iniciativní využívání svých kapacit pro hospodářskou činnost. Její výnos bude sloužit pro zvýšení zdrojů škol a zlepšování podmínek výchovně vzdělávacího procesu. I když dojde k rozvoji hospodářské činnosti škol, je možno ji chápat jen jako doplňkový zdroj pro školství.

Zákon stanoví případy, kdy na rozhodnutí ředitelů, obcí a školních inspektorů se vztahují ustanovení správního řádu. Obecné předpisy o správním řízení se nevztahují na církevní a soukromé školy. Respektuje se tak právo zřizovatelů těchto skol na výběr žáků; žáci nejsou poškozeni ve svých právech, neboť mohou ukončit vzdělání v ostatních školách podle školského zákona.

Ustanovení napomáhá v přechodném období zabezpečit plynulý průběh delimitace škol a školských zařízení, vyčlenění finančních prostředků na činnost státní správy a škol, jakož i převedení majetkových a pracovněprávních vztahů na školské úřady a obce.

Mezi nedeklarované,ale sledované cíle při formulaci zásad zákona o státní správě a samosprávě ve školství patří i snížení přebujelé administrativy, přiblížení rozhodovacích subjektů k objektům řízení a zajištění zpětných vazeb k rozhodování státní správy.V souladu s tím se předpokládá, že provedené změny nevyvolají žádné nové náklady z prostředků státního rozpočtu, naopak jsou vytvářeny podmínky a budou hledány cesty k tomu, aby bylo možno vytvořit úspory, které by se využily pro zkvalitňování výchovně vzdělávacího procesu. Jde v prvé řadě o počty pracovníků, kteří se podílí na státní správě školství z úrovně bývalých KNV, ONV a jimi zřízených organizací nebo zařízení. Tento zákon přímo nijak zásadně neovlivňuje sítě škol a školských zařízení, proto se nepředpokládá ani globální nárůst počtu pracovníků, kteří se problematikou řízení a správy zabývají, pouze dojde k jejích přerozdělení do školských úřadů a škol. Tito pracovníci se momentálně nedají zcela přesně vyčíslit, neboť mnozí se zabývají problematikou školství jen částí své kapacity. Přesto lze konstatovat, že tento počet se pohybuje kolem 8 300. V globálním součtu je zahrnuto asi 850 okresních a krajských inspektorů, 500 pracovníků technických a materiálových středisek, 1 540 pracovníků školských správ, které pracují v některých městech a dále jsou zde další pracovníci účelových zařízení a odborů školství ONV a KNV. Návrh zásad zákona předpokládá, že tyto počty budou i základem pro posílení hospodářské složky škol, které se stávají samostatnými organizacemi a pro vytvoření školských úřadů v územních celcích, včetně zařízení služeb pro školy a školská zařízení, které budou školské úřady zajišťovat. Z návrhu dále vyplývá předpoklad, že investiční výstavba na úrovni předškolní výchovy a základního školství bude zabezpečována obecními úřady a školské úřady budou investorem pro střední školy, školy speciální a výchovná a jiná zařízení. Z tohoto důvodu by mělo dojít k doplnění školských úřadů o přiměřený počet pracovníků KNV, kteří se výstavbou ve školství zabývali mimo odbor školství. Totéž platí i pro úsek financování /finanční odbory národních výborů, oddělení AIS atd./. Opomenout nelze ani to, že do činnosti školských úřadů se přesunuje v podstatně vyšší míře problematika správy učňovského školství, což však není přímý důsledek navrhovaného zákona o státní správě a samosprávě. Rozpočty školských úřadů a škol bude třeba posílit cestou delimitace o prostředky na zpracováni mezd a platů v systému AIS /dosud je spravuji MF a MV/. Nelze také zapomenout, že jistá část finančních prostředků, především na provoz a údržbu škol musí být delimitována obcím,které budou zřizovat a spravovat základní školy. Zároveň se však předpokládá, že obce budou přispívat na školství i z vlastních zdrojů a to v postupně rostoucím rozsahu.

Celkový objem výdajů plynoucích do předškolní výchovy, základního a středního školství, který činil v roce 1989 17 103 mil. Kčs, nebude v důsledku přijetí zákona o státní správě a samosprávě nijak zřetelně ovlivňován. To samozřejmě neznamená, že uvedeným objemem prostředků jsou v současné době potřeby výchovně vzdělávací soustavy dostatečně kryty. Již realizace novely školského zákona č. 171/1990 Sb. v květnu 1990 přináší zvýšené náklady na prostředky ze státního rozpočtu např. na krytí provozu středních odborných učilišť, mateřských škol přebíraných od podniků apod. K výraznější úpravě rozpočtu a zvýšení počtu pracovníků v důsledku přijetí zákona o státní správě a samosprávě ve školství, dochází pouze u MŠMT, na něž přechází značná část činností, které dosud vykonávaly KNV /kde pouze systemizace odboru školství představovala 80 i více pracovníků na každém KNV/. Vyjdeme-li z objemu rozdělovaných prostředků /viz shora/ a dalších činností, které ministerstvo jako zřizovatel škol a školských zařízení přebíraných z působnosti KNV nemůže delimitovat, vychází požadavek na posílení aparátu ministerstva o 80 pracovníků jako reálný. Podloženým je i požadavek na převod 620 inspektorů z ONV a KNV do jediného sboru školských inspektorů při MŠMT ČR, do České školní inspekce, která bude působit na území České republiky. Do skupiny ekonomických problémů, které s sebou nová koncepce zákona přináší, spadá i problém vlastnictví staveb, budov, strojů a zařízení, pozemků a předmětů postupné spotřeby, s nimiž dosud školy a školská zařízení hospodaří. Tento majetek, u něhož vyčíslení skutečné hodnoty je velmi obtížné, neboť jsou evidovány pouze ceny pořizovací, bude rozdělen mezi obce a stát. Pro provoz školských úřadů musí být blokovány odpovídající prostorové kapacity v objektech dosud užívaných národními výbory.

Navrhovaný systém státní správy ve školství důsledně sleduje profesionalitu činností státní správy a její schopnost prosazovat školskou politiku státu a zároveň vyváří podmínky pro kontrolní a řídící funkce samosprávy, bezprostředně posiluje postavení obcí a podporuje motivace a aktivitu občanů v jejich zájmu o rozvoj a kvalitní práci škol a školských zařízení. Z ekonomického hlediska je cílem zajistit co nejvyšší účelnost ve využívání prostředků uvolňovaných pro školství ze státního rozpočtu a zároveň podpořit iniciativu obcí i samostatných škol při získávání dalších prostředků.

Přiložený informativní přehled uvádí počty předškolních zařízení, škol a školských zařízení včetně dětí a žáků.

1. Druhy zařízení školního stravování a rozsah jejich činnosti.

2. Závazné normy výživové a finanční, technologické normativy spotřeby

potravin, normativy vybavení a zařízení.

3. Způsob hospodaření a výše příspěvků za stravování dětí, žáků a dospělých.

4. Podmínky školního stravování mimo resort školství v církevních a soukromých školách a školských zařízení. Zřizování soukromých jídelen a podmínky stravování v nich.

5. Úkoly obcí při zajišťování školního stravování.

1. V případech rovnocennosti stanovené mezinárodní dohodou platí na území ČSFR vysvědčení vydané školou v zahraničí opatřené ověřovací doložkou.

2. Ověřovací doložku vydává školská správa na žádost žadatele. Sporné případy řeší ministerstvo.

3. Podmínkou uznání vysvědčení je rovnocennost zahraniční školy se školou v ČSFR.

4. způsob vykonání doplňovacích zkoušek,

5. vyhláška se nevztahuje na školy FMNO, FMV a ministerstva spravedlnosti; u zdravotnických škol provádí ověřování ministerstvo zdravotnictví,

6. vzory ověřovacích doložek.

1. Na církevní školy a školy náboženských společenství (dále jen "církevní školy") se vztahují obecně závazné právní předpisy, platné pro základní, střední a speciální školy, pokud vyhláška o církevních školách nestanoví jinak.

2. Církevní školy zřizují církve a náboženská společenství (dále jen "zřizovatel").

3. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zařazuje do sítě škol církevní školu na základě zřizovatelovy žádosti s předepsanými náležitostmi ve stanoveném termínu.

4. Ministerstvo vyřadí církevní školu ze sítě na základě písemného návrhu zřizovatele na zrušení církevní školy nebo při zjištění závažných nedostatků v činnosti školy.

5. Žák, který nedokončí povinnou školní docházku v církevní škole, ukončí povinnou školní docházku v jiné škole.

6. Způsob klasifikace žáků může stanovit ředitel školy v dohodě se zřizovatelem odlišně. V tom případě je ředitel povinen toto oznámit ministerstvu. Při ukončení povinné školní docházky nebo studia nebo přestupu na jinou školu vydá škola žákovi vysvědčení podle obecně závazných právních předpisů, upravujících klasifikaci a hodnocení v základních, středních a speciálních školách.

1. Přijetí do 1. ročníku denního studia se neomezuje věkem uchazeče.

2. Žáci a uchazeči o studium si mohou podat přihlášky na dvě střední školy.

3. Žáci a uchazeči se přijímají ke studiu podle svých schopností, vědomostí, zájmů a zdravotního stavu. Kritéria pro přijímání ke studiu ve střední škole stanoví ředitel střední školy podle výsledků žáka v základní škole a výsledku přijímací zkoušky.

4. Proti rozhodnutí ředitele střední školy o nepřijetí může žák nebo jeho zákonný zástupce nebo uchazeč podat do 8 dnů ode dne doručení rozhodnutí odvolání ke školské správě. Výši rezervy volných míst pro odvolací řízení stanoví ředitel střední školy.

5. Ředitel střední školy stanoví kritéria přijímacího řízení ke studiu při zaměstnání a kombinovanému studiu v návaznosti na specifiku oboru.

6. Při přijímání žáků ke studiu ve speciálních středních školách bude vyhláškou stanovena možnost použít takové prostředky, které umožní žákům sluchově, zrakově a tělesně postiženým zkoušku vykonat.

1. Zřizování a zrušování základních škol.

2. Plnění povinné školní docházky.

3. Umožňuje se vnitřní diferenciace školy podle zájmu žáků a zřizování škol a tříd z rozšířenou výukou některých předmětů.

4. Umožňuje se integrace tělesně a smyslově postižených dětí nebo dětí s vadami řeči do tříd základní školy i zřizování speciálních tříd prvních až čtvrtých ročníků pro tyto děti na základních školách.

5. Upravuje se organizace a řízení výchovně vzdělávací činnosti školy, pravidla hodnocení a klasifikace žáků.

Vyhláška upraví:

1. Typy a názvy speciálních mateřských škol a speciálních škol.

2. Zvláštnosti organizace a výchovně vzdělávacího procesu ve speciálních mateřských školách a speciálních školách.

3. Zařazování tříd pro žáky se specifickými vývojovými poruchami učení a chování, zřizované v základních školách, do systému speciálních škol.

4. Zřizování speciálních tříd pro smyslově nebo tělesně postižené žáky nebo pro žáky s vadami řeči v základních školách nebo v mateřských školách.

5. Ve zvláštních školách se zrušuje variantní výuka a závěrečné třídy.

6. V pomocných školách se vytvářejí podmínky pro rozvíjení pracovních návyků těžce mentálně postižených žáků.

7. Pro zabezpečování diagnostické, poradenské, terapeutické a metodické služby pro zdravotně postižené děti předškolního a školního věku, jejich rodiče a pedagogy se zřizují v mateřských, základních a zvláštních školách pro smyslově postižené a tělesně postižené děti speciálně pedagogická centra.

1. Na soukromé školy se vztahují obecně závazné právní předpisy platné pro základní, střední a speciální školy, pokud vyhláška o soukromých školách nestanoví jinak.

2. Zřizování, zrušování a činnost soukromých škol, organizace vyučování na těchto školách, zařazování soukromých škol do sítě.

3. Zařazování soukromých škol do sítě škol ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen "ministerstvo"),

4. Návrh na zařazení soukromé školy do sítě škol předkládá s předepsanými náležitostmi zřizovatel ministerstvu ve stanoveném termínu.

5. Ministerstvo vyřadí školu ze sítě na základě písemného návrhu zřizovatele nebo při zjištění závažných nedostatků v činnosti školy.

6. Náklady spojené s činností školy hradí jednak zřizovatel, jednak se hradí dotacemi (nařízení vlády ČR o poskytování dotací soukromým školám).

7. Žák, který nedokončí povinnou školní docházku v soukromé škole, ukončí povinnou školní docházku v jiné škole.

1. Konkursy se vyhlašují na obsazování funkcí ředitelů škol a školských zařízení, školních inspektorů a ředitelů školských správ.

2. Konkurs na obsazení funkce ředitele školy a školského zařízení zřizovaných obcemi vyhlašuje obec. Na základě výsledků konkursního řízení, po souhlasu školské správy a na doporučení komise pro výchovu a vzdělávání jmenuje ředitele do funkce obec.

3. Konkurs na obsazení funkce ředitele školy a školského zařízení zřizovaných ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen "ministerstvo") vyhlašuje školská správa. Na základě výsledků konkursního řízení a na doporučení komise pro výchovu a vzdělávání jmenuje ředitele do funkce školská správa.

4. Konkurs na obsazení funkce školních inspektorů a ředitelů školských správ vyhlašuje ministerstvo. Na základě výsledků konkursního řízení jmenuje ministerstvo školního inspektora a ředitele školské správy.

5. Stanoví se postup při sestavování konkursních komisí, pravidla jejich činnosti a způsob vyhlašování výsledků konkursního řízení.

1. Výčet školských zařízení, v nichž se vykonává ústavní a ochranná výchova

2. Postup při poskytování ošacení a věcné pomoci

3. Poskytování kapesného se rozšiřuje i na děti předškolního věku a zvyšují se jeho limity pro jednotlivé věkové kategorie

4. Zavádí se poskytování věcných či finančních příležitostních darů (narozeniny, vánoce apod.)

5. Přílohy: Normy ošacení a vybavení se stanovují podle věkových kategorií dětí a mladistvých, aktualizuje se jejich rozsah; vypouští se předpokládaná doba upotřebitelnosti jednotlivých součástek.

Vyhláška upraví:

1. Zřizování a zrušování středních škol.

2. Nové typy středních odborných škol: obchodní škola, obchodní akademie, rodinná škola, sociálně právní akademie, střední zahradnická škola.

3. Změny studijního nebo učebního oboru, přestup do jiné střední školy, přerušení studia, přestup do vyššího ročníku, opakování ročníku a zanechání studia svěřit do pravomoci ředitele střední školy.

4. Organizaci středních škol a rámcově stanoví organizaci středních odborných škol a gymnázií.

Vyhláška dále:

5. Umožní řediteli školy navrhnout nový učební nebo studijní obor podle požadavků praxe nebo územního celku, popřípadě další vyučovací předmět, a to se souhlasem ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

6. Koncipuje výuku odborného výcviku ve středních odborných učilištích jako jednotný celek a dosavadní organizační členění na období přípravné a období odborného rozvoje řeší pouze obsahově. V oblasti výchovy mimo vyučování stanoví základní úkoly pro všechny druhy středních škol a při tom samostatně upraví problematiku středních odborných učilišť a středisek praktického vyučování.

7. Taxativně stanoví druhy dokumentace a tiskopisů, které střední školy mohou vést.

1. Mimo území ČSFR lze plnit povinnou školní docházku ve škole zřízené zastupitelským úřadem ČSFR nebo ve škole na území státu pobytu nebo ve škole zřízené při zastupitelském orgánu jiného státu nebo i v ČSFR ve škole jiného státu, popřípadě individuální výukou (zvláštní způsob školní docházky).

2. zařazování žáků do školy při zastupitelských úřadech ČSFR a postup při přihlašování ke školní docházce.

3. povolování zvláštního způsobu plnění povinné školní docházky ředitelem školy, kde by žák školní docházku plnil (dále jen "kmenová škola").

4. způsob poskytování učebnic a školních potřeb žákům.

5. zkoušky žáků v kmenové škole, organizace zkoušek a období, za které žák zkoušky vykoná.

6. vedení dokumentace o plnění povinné školní docházky v kmenové škole žáka,

7. vydávání vysvědčení a způsob doplňování klasifikace o předměty, které se na

zahraniční škole nevyučují.