Česká národní rada 1990 – 1992

Ministr práce a sociálních věcí České republiky Milan Horálek zaslal poslancům Josefu Hejskovi a Aloisi Válkovi dodatečnou odpověď na jejich interpelaci dne 23. dubna 1991.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, předkládám České národní radě odpověď ministra práce a sociálních věcí České republiky Milana Horálka na interpelaci poslanců Josefa Hejska a Aloise Válka, která zní:

"Vážená paní předsedkyně, plénum České národní rady na své 12. schůzi vyslovilo nesouhlas s mou odpovědí na interpelaci poslanců Josefa Hejska a Aloise Válka ve věci osobních důchodů bývalých nomenklaturních kádrů a funkcionářů KSČ podle tisku ČNR č. 92. Interpelujícím poslancům jsem proto navrhl osobní projednání celé problematiky v termínu, který jim bude vyhovovat. K navrženému jednání dosud, nikoliv mým zaviněním, nedošlo.

Pan poslanec Josef Hejsek jménem svým a poslanců Aloise Válka, Václava Šplíchala a Jarmily Maleňákové vznesl v této věci další podnět, kterým navrhuje, aby pracovníci archivů, do kterých byly předány dokumenty KSČ, pracovníci okresních úřadů a pověření pracovníci Úřadu předsednictva vlády vyhledali jména a adresy bývalých funkcionářů KSČ na závodech a institucích, předsedů, místopředsedů a tajemníků NV a členů bývalých vlád od doby totality. Těmto bývalým exponentům předchozího režimu by pak byl důchod přepočten, a to tak, že za základ pro výpočet by byl vzat průměrný výdělek, kterého by tito lidé dosáhli, kdyby v rozhodném období pracovali ve své původní profesi nebo vykonávali povolání odpovídající své kvalifikaci. Pokud by se takový způsob ukázal technicky neproveditelný, navrhuje pan poslanec výpočet důchodu provést z celostátní průměrné mzdy.

Přesto, že k osobnímu jednání s interpelujícími poslanci dosud nedošlo, považuji za nezbytné v souladu s žádostí pana předsedy vlády svoji odpověď ze dne 4. 12. 1990 (tisk ČNR č. 92 E) doplnit a zaujmout stanovisko k novému podnětu pana poslance Hejska.

Stejně jako páni poslanci jsem toho názoru, že bývalým funkcionářům KSČ a dalším představitelům totalitního režimu žádné zvýhodnění nepřísluší. Jak jsem však již upozornil ve své odpovědi ze dne 4. 12. 1990, jsou důchody těchto osob vesměs vyšší než 2 200,- Kčs. Jejich, i když vysoké, důchody jsou vyměřeny v souladu se zákonem z výdělků, kterých dosahovali a s přihlédnutím k počtu získaných let zaměstnání. Pro jejich snížení není v zákoně opory, a proto by musel být přijat zákon nový.

Právní úprava sociálního zabezpečení přísluší podle úst. zák. č. 556/1990 Sb. do kompetence federace, nikoli do kompetence České republiky. Uplatnění podnětu v tomto směru je samozřejmě možné, musím však upozornit, že právo na sociální zabezpečení je objektivním sociálním prvkem. Předpisy o sociálním zabezpečení nemohou obsahovat ustanovení, mající charakter trestu.

V souladu s úmluvami Mezinárodní organizace práce, jež ČSFR ratifikovala, lze nárokový - zákonný důchod snížit jen v těchto případech:

- zjistí-li se, že důchod byl přiznán ve vyšší částce než náležel, např. zaviněním příjemce nebo orgánu důchodového zabezpečení,

- po dobu zaměstnání,

- po dobu, po kterou je příjemce zabezpečen na veřejné náklady, např. při pobytu v psychiatrické léčebně, při výkonu trestu,

- v případě, že příjemce pobírá jiné pravidelné dávky, např. nemocenské.

Každá právní úprava, která by umožňovala snížení nebo odnětí nárokového důchodu z jiných důvodů, by byla označena za odporující závazkům, které na sebe ČSFR podepsáním úmluv Mezinárodní organizace práce vzala.

Opakovala by se situace 50. a 60. let, kdy bylo Československo ostře kritizováno za diskriminující zákony a jiné předpisy, podle nichž byly kráceny důchody např. "osobám nepřátelským lidově demokratickému zřízení", bývalým podnikatelům a význačným představitelům dřívějšího politického a hospodářského zřízení. Všechny tyto předpisy musely být zrušeny.

I když plně chápu pohnutky pana poslance Hejska a jeho kolegů, jsem přesvědčen, že jejich podnětu není možno vyhovět. Nemůžeme nastolovat praktiky bývalého režimu, ale pouze důsledně rehabilitovat a odškodňovat občany jím poškozené.

O důvodech, které vedly federální vládu k přijetí usnesení č. 333 z 11. 5. 1990, jímž byly od srpna 1990 sníženy vyplácené osobní důchody na maximální částku Kčs 2 200,- měsíčně, jsem informoval již ve své odpovědi ze dne 4. 12. 1990. Současně jsem zdůvodnil, proč by se případné přehodnocení osobních důchodů mělo týkat maximálně pouze důchodů, zvýšených ke 40. výročí Února 1948. Uložil jsem proto řediteli České správy sociálního zabezpečení, aby mi předložil seznam všech důchodců, kterým byl důchod upraven z tohoto důvodu. Přezkoumáním seznamu jsem zjistil následující:

Česká správa sociálního zabezpečení uvedla ve stejném souboru i důchody zvýšené mimořádně v roce 1985 ke 40. výročí osvobození. V celém souboru bylo před snížením od srpna 1990 pouze 939 důchodů vyšších než 2 200,- Kčs. Rozlišení obou typů případů by vyžadovalo individuální prověření všech dávkových spisů. Vzhledem k tomu, že z předložených 9 408 případů bylo 2 720 poživatelů důchodu ve věku 80 let a vyšším a 4 499 ve věku 70 - 79 let, a pokud jde o výši celkem 558 důchodů bylo nižších než 1 500,- Kčs, nepovažoval jsem provedení časově i finančně náročného přešetřování za účelné. Počet poživatelů takto upravených důchodů vzhledem k vysokému věku stále klesá, např. za 11 měsíců roku 1990 o 661 důchodů.

Současně sděluji, že jsem písemně vyzval pana poslance Hejska a jeho prostřednictvím i ostatní pány poslance k osobnímu projednání dané problematiky (kopii dopisu připojuji). S pozdravem