Česká národní rada 1990 – 1992

Ministr vnitra České republiky odpověděl poslanci Petru Lomovi na jeho ústní interpelaci z 5. schůze ČNR dopisem ze dne 27. listopadu 1990.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, předkládám České národní radě odpověď ministra vnitra České republiky na interpelaci poslance Petra Loma, která zní:

"Vážený pane, k Vaší interpelaci ve věci zavedení slev na jízdném ČSAD pro důchodce - seniory uvádím následující stanovisko:

V oblasti veřejné hromadné dopravy se zřejmě více než jinde střetávají výrazně protichůdné názorové tendence na způsob přechodu k tržnímu hospodářství a míru uplatnění obecných ekonomických podmínek trhu. Centralizace hospodářského a společenského života, zdravotnických, obchodních, kulturních i školských zařízení v minulých letech vyvolaly značnou poptávku obyvatelstva po přepravě. Nezbytnost těchto přeprav si pak logicky vynutila postupné uskutečňování velkorysé sociální politiky v oblasti jízdného, které se stalo nedílnou součástí sociální politiky státu a takto je na tyto výhody stále nahlíženo. Ekonomické deformace jízdného vyvolávaly již v minulosti obtížně řešitelné problémy a silnou závislost víceméně monopolních dopravců na státním rozpočtu. Změněné podmínky, konkrétně v autobusové dopravě, její postupná privatizace, jednoznačné úsilí finančních orgánů omezit alespoň pro nejbližší období poskytování dotací, potřeba snížit spotřebu nafty v dopravě a omezit autobusovou dopravu z ekologických důvodů si nyní přímo vynucují přehodnocení tarifní politiky.

Z tohoto důvodu se již při úpravě jízdného k 1. 9. t. r. obecně formulovalo v usnesení vlády ČSFR č. 332/1990 poskytování slev v ČSAD na komerční bázi takto:

"Umožnit dopravním organizacím poskytování komerčních slev jízdného například u ČSD pro hromadné školní akce, odborářské akce, sportovní a turistické akce a u ČSAD zavedení zvýhodněného jízdného pro důchodce, případně jiné druhy slev s cílem využití přepravních kapacit v dopravních sedlech".

Rozdílné řešení jízdného u důchodců oproti ČSD, kde jsou nároky důchodců zakotveny přímo v tarifu, vyplývá ze zcela odlišných podmínek pravidelné autobusové dopravy. Malá přepravní kapacita autobusu a nesrovnatelně vyšší koeficient jejího využívání oproti železnici vylučuje možnost vyhlášení paušálního a obecně platného nároku důchodců na zlevněnou, resp. bezplatnou přepravu. Takové řešení by nesporně vyvolalo výrazné zvýšení požadavků této sociální skupiny na přepravu i na spojích a linkách, které jsou již dnes plně využité. Nasazení dalších vozidel na tyto spoje by vedlo ke zhoršení celkové ekonomiky autobusové dopravy a jejich přeplňování, ke zhoršení kultury cestování.

Z těchto důvodů se volilo řešení, které umožňuje dopravcům individuálně posoudit možnosti a využití jednotlivých linek a určité cenové zvýhodnění na nevyužívaných spojích pak nabídnout v jízdních řádech.

Vydavatel Tarifu pro pravidelnou autobusovou přepravu cestujících, zavazadel a autobusových zásilek, tj. federální ministerstvo dopravy, výkladem potvrdil, že poskytování těchto komerčních slev nebude z úrovně ústředních orgánů metodicky usměrňováno a jejich přiznání je ve výlučně pravomoci dopravních organizací.

Tento přístup k problematice slev z jízdného by měl umožnit překlenout období do realizace návrhu Zásad státní dopravní politiky, který má být v nejbližší době předložen ministrem dopravy vládě ČSFR. V něm se uvádí tato zásada: "Omezovat společensko ekonomické výkony, které jsou dopravci ukládány ve veřejném zájmu v podobě cenových slev pro určité skupiny cestujících, dopravní obsluhu málo rozvinutých oblastí apod. Určitý rozsah výkonů kompenzovat v rámci udělených povolení (koncesí, licencí, kdy se při vystavování povolení k nadměrně ziskové činnosti přidá povinnost provádět činnost méně ziskovou, případně i ztrátovou); zbylou část uhradit z veřejných prostředků jako rozdíl mezi požadovanou cenou a skutečnými náklady maximálně racionalizovaných služeb" a dále pak: "U sociálních slev (jízdné žákovské, pro důchodce, děti, tělesně postižené aj.) se hradí rozdíl mezi povoleným jízdným a ekonomickou cenou z rozpočtu příslušného orgánu, v zájmu kterého byl výkon proveden".

Závěrem upozorňuji, že výše uvedené přístupy pro zapracování sociálních hledisek do cen jízdného v autobusové dopravě musí v souladu s platnými kompetencemi zabezpečit federální ministerstvo dopravy a federální ministerstvo financí, tj. orgány pověřené cenovou působností v dopravě, kterým naše stanovisko zasíláme na vědomí.