ČESKÁ NÁRODNÍ RADA 1990

VI. volební období

91a

Návrh

poslanců České národní rady Dagmar Burešové, Václava Žáka, Michala Krause, Jana Kasala, Zdeňka Malíka, Jaroslava Ortmana, Jana Kalvody, lva Palkosky, Karla Holomka a Ivany Janů

na vydání usnesení,

kterým Česká národní rada navrhuje Federálnímu shromáždění, aby přijalo ústavní zákon o základních právech a svobodách.

Podepsaní navrhují, aby se Česká národní rada usnesla takto:

Usnesení

České národní rady

z listopadu 1990

k návrhu ústavního zákona o základních právech a svobodách.

Česká národní rada se ve své schůzi dnešního dne, využívajíc svého ústavního práva zákonodárné iniciativy podle čl. 45 odst. 1 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, usnesla navrhnout Federálnímu shromáždění, aby projednalo a schválilo tento návrh ústavního zákona o základních právech a svobodách:

Ústavní

zákon z ........... 1990

o základních právech a svobodách

Federální shromáždění na základě iniciativy České národní rady a Slovenské národní rady

vycházejíc se svrchovanosti České republiky a Slovenské republiky,

navazujíc na humanitní hodnoty dosavadní historie lidstva a na demokratické tradice v dějinách našich národů,

vycházejíc z trpkých zkušeností z doby, kdy lidská práva a základní svobody byly v naší vlasti potlačovány,

uznávajíc svrchovanost práva a neporušitelnost přirozených práv člověka a občana,

vyjadřujíc vůli, aby se Česká a Slovenská Federativní Republika důstojně zařadila po bok států ctících tyto hodnoty a

skládajíc naděje na zabezpečení těchto práv společným úsilím všech svobodných národů

usneslo se na tomto ústavním zákoně:

Hlava první

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

Čl. 1.

/1/ Člověk je svobodný. Nikomu nesmí být bráněno v tom, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit něco, co zákon neukládá.

/2/ Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a způsobem, jejž zákon stanoví.

Čl. 2

Základní práva a svobody jsou nezadatelné. Nikdo je nemůže zcizit nebo být jich zbaven.

Čl. 3

/1/ Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyku, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo jiné etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.

/2/ Nikomu nemůže být způsobena újma na právech za uplatňování jeho základních práv a svobod.

Čl. 4.

/1/ Povinnosti mohou být ukládány na základě zákona a v jeho mezích jen při zachování základních práv a svobod.

/2/ Jakákoli zákonná omezení základních práv a svobod musí platit obecně pro všechny případy, které splňuji stanovené podmínky.

/3/ Meze lidských práv a základních svobod mohou být za podmínek stanovených tímto ústavním zákonem upraveny pouze zákonem.

/4/ Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu a tato ustanovení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro která byla stanovena.

Čl. 5

/1/ Mezinárodní smlouvy o lidských (občanských a politických) právech a svobodách, které Česká a Slovenská Federativní Republika ratifikovala a které jsou řádně vyhlášeny, mají na jejím území stejnou závaznost jako její ústavní zákony.

/2/ K ratifikaci mezinárodních smluv, uvedených v odstavci 1, dává Federální shromáždění souhlas stejným způsobem jako k přijeti ústavního zákona.

Hlava druhá

LIDSKÁ PRÁVA A ZÁKLADNÍ SVOBODY

Oddíl první.

Základní lidská práva

Čl. 6

Každý má způsobilost k právům.

Čl. 7

/1/ Každý má právo na život.

/2/ Nikdo nesmí být usmrcen vyjma případy, kdy zákon vylučuje protiprávnost takového činu.

/3/ Trest smrti se nepřipouští.

Čl. 8

/1/ Nedotknutelnost osoby je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem.

/2/ Nikdo nesmí být podrobován mučení ani krutému, nelidskému nebo ponižujícímu trestu nebo zacházení.

Čl. 9

/1/ Osobní svoboda je zaručena.

/2/ Nikdo nemůže být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Nikdo nemůže být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku.

/3/ Vyjma případy přistižení při trestném činu je zadržení přípustné jen na písemný odůvodněný příkaz soudu, ledaže věc nesnese odkladu a příkaz nelze předem opatřit. Jen na příkaz soudu je přípustné zatčení obviněného.

/4/ Každý, kdo je zadržen nebo zatčen, musí být neprodleně seznámen s důvody zadržení nebo zatčení a nejpozději do 24 hodin odevzdán soudu. Soud musí zadrženou nebo zatčenou osobu neprodleně, nejpozději do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě nebo ji propustit na svobodu.

/5/ Nikdo nemůže být vzat do vazby, leč v případech stanovených zákonem a na základě rozhodnutí soudu. Vazba v přípravném řízení trestním může jen výjimečně trvat déle než dva měsíce, nejdéle však jeden rok a v řízení před soudem jen nezbytnou dobu, přiměřenou okolnostem případu.

Čl. 10

/1/ Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám.

/2/ Toto ustanovení se nevztahuje na

a/ práce ukládané podle zákona osobám ve výkonu trestu odnětí svobody.

b/ vojenskou službu nebo jinou službu stanovenou zákonem namísto povinné vojenské služby.

c/ službu vyžadovanou na základě zákona v případě živelních pohrom nebo havárií. které ohrožují životy, zdraví nebo značné majetkové hodnoty.

d/ jednání uložené zákonem pro ochranu života, zdraví nebo práv druhých.

Čl. 11

/1/ Každý má právo vlastnit majetek jak sám, tak spolu s jinými. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.

/2/ Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného blaha smí být jen ve vlastnictví státu, obcí nebo jiných určených právnických osob; zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice.

/3/ Vlastnické právo nesmí být zneužíváno na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad nezbytnou míru.

/4/ Vyvlastnění nebo jiné nucené omezení vlastnického práva je možné jen ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.

Čl. 12

/1/ Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

/2/ Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.

/3/ Každý má právo na ochranu údajů o své osobě před neoprávněným zveřejněním nebo jiným zneužitím.

Čl. 13

/1/ Domovní svoboda a nedotknutelnost obydlí je zaručena.

/2/ Do tohoto práva lze zasáhnout pouze v případech a způsobem, jež stanoví zákon.

/3/ Domovní prohlídka pro účely trestního řízení je přípustná jen na písemný odůvodněný příkaz soudu. Příkaz musí být doručen před provedením domovní prohlídky a není-li to možné, nejdéle do 24 hodin po jejím provedení.

Čl. 14

Nikdo nesmí porušovat tajemství dopisů ani jiných písemností, ať chovaných v soukromí, ať zasílaných poštou nebo jiným dopravním prostředkem, leč v případech a způsobem, jež stanoví zákon. Obdobně je chráněno tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením.

Čl. 15

/1/ Svoboda pohybu a pobytu je zaručena.

/2/ Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území České a Slovenské Federativní Republiky, má právo se na něm svobodně pohybovat a zvolit si na něm místo pobytu a svobodně je opustit.

/3/ Každý občan má právo na svobodný vstup na území České a Slovenské Federativní Republiky.

/4/ Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku nebo ochranu práv a svobod druhých; na vymezených územích též z důvodu ochrany přírody nebo jiného veřejného zájmu.

/5/ Občan nemůže být vyhoštěn. Cizinec může být vyhoštěn jen v případech stanovených zákonem nebo podle mezinárodního práva. Hromadné vyhošťování cizinců je nepřípustné.

Čl. 16

/1/ Svoboda smýšlení, svědomí a vyznání je zaručena. Každý má právo změnit vyznání nebo být bez vyznání.

/2/ Nikdo nemůže být nucen vykonávat vojenskou službu proti svému svědomí; podrobnosti stanoví zákon.

Oddíl druhý

Práva politická

Čl. 17

/1/ Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.

/2/ Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem a svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.

/3/ Cenzurní zásahy veřejné správy jsou nepřípustné.

/4/ Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření nezbytná v demokratické společnosti pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu a veřejnou bezpečnost.

Čl. 18

/1/ Každý má právo sám nebo společně s jinými se obracet na státní orgány a orgány místní samosprávy se žádostmi, návrhy a stížnostmi ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu /petice/.

/2/ Výkon tohoto práva nesmí být na újmu práv druhých.

Čl. 19

/1/ Svoboda pokojně se shromažďovat je zaručena.

/2/ Toto právo lze omezit zákonem v případech shromáždění na veřejných místech, jde-li o opatření nezbytná v demokratické společnosti pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu. Shromažďování však nesmí být podmiňováno povolením orgánu veřejné správy.

Čl. 20

/1/ Svoboda sdružování je zaručena, každý má právo spolu s jinými se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích. Občané mají právo zakládat též politické strany a hnutí a sdružovat se v nich.

/2/ Výkon tohoto práva lze omezit jen v případech stanovených zákonem, jde-li o opatření, které je v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých.

/3/ Politické strany a hnutí i jiná sdružení jsou odděleny od státu.

Čl. 21

/1/ Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí buď přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.

/2/ Volby se musí konat ve lhůtách, nepřesahujících pravidelná volební období, stanovená zákonem.

/3/ Volební právo je všeobecné, rovné a přímé a vykonává se tajným hlasováním. Podmínky výkonu volebního práva stanoví zákon.

/4/ Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím.

Čl. 22

Zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti.

Hlava třetí

PRÁVA NÁRODNOSTNÍ

Čl. 23

/1/ Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoli ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování.

/2/ Příslušnost ke kterékoli národnosti nebo jiné etnické skupině nesmí být nikomu na újmu.

Čl. 24

/1/ Občanům, tvořícím národnostní a jiné etnické menšiny, se zaručuje právo rozvíjet vlastní kulturu, právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich jazyku a právo spolčovat se v národnostních sdruženích. Podrobnosti stanoví zákon.

/2/ Občanům, příslušejícím k národnostním menšinám a jiným etnickým skupinám se za podmínek stanovených zákonem zaručuje též

a) právo na vzdělání v jejich jazyku,

b) právo užívat jejich jazyku v úředním styku.

/3/ Výkon práv příslušníky národnostních menšin a jiných etnických skupin nesmí být na újmu práv ostatního obyvatelstva.

Hlava čtvrtá

HOSPODÁŘSKÁ, SOCIÁLNÍ A KULTURNÍ PRÁVA

Čl. 25

/1 / Každý má právo svobodně si volit povolání a přípravu k němu včetně práva na podnikání a jinou hospodářskou iniciativu.

/2/ Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností.

/3/ Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto své právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky stanoví zákon.

Čl. 26

/1/ Každý má právo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů.

/2/ Odborové organizace vznikají nezávisle na státu. Omezovat počet odborových organizací je nepřípustné, stejně jako zvýhodňovat některé z nich v podniku nebo odvětví.

/3/ Činnost odborových organizací a vznik a činnost jiných sdružení na ochranu hospodářských a sociálních zájmů mohou být omezeny zákonem, jde-li o opatření nezbytná v demokratické společnosti pro ochranu vezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých.

/4/ Právo na stávku je zaručeno; podmínky stanoví zákon.

Čl. 27

Zaměstnanci mají právo na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky. Zákon zajišťuje zejména

a) právo na odměnu za práci dostatečnou k tomu, aby jim zabezpečila důstojnou životní úroveň,

b) ochranu proti svévolnému propouštění,

c) ochranu bezpečnosti a zdraví při práci,

d) nejvýše přípustnou délku pracovní doby,

e) přiměřený odpočinek po práci,

f) nejkratší přípustnou dobu placené dovolené na zotavenou.

Čl. 28

/1/ Ženy, mladiství a osoby se změněnou pracovní schopností mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky.

/2/ Mladiství a osoby se změněnou pracovní schopností mají právo na zvláštní ochranu v pracovních vztazích a pomoc při přípravě k povolání.

/3/ Podrobnosti stanoví zákon.

Čl. 29

/1/ Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele.

/2/ Každý, kdo je v sociální nouzi má právo na pomoc pro zajištění základních životních podmínek.

/3/ Podrobnosti stanoví zákon.

Čl. 30

Občané mají právo na ochranu zdraví, léčebnou péči a zdravotní pomůcky na základě veřejného nemocenského pojištění za podmínek, které stanoví zákon.

Čl. 31

/1/ Manželství, rodičovství a rodina jsou pod ochranou státu. Ženám v těhotenství a mateřství je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních vztazích a odpovídající pracovní podmínky.

/2/ Péče o děti a jejich výchovu je právem a povinností jejich rodičů. Nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen na základě zákona rozhodnutím soudu.

/3/ Rodiče vychovávající děti mají právo na zvláštní péči a pomoc státu. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena.

/4/ Děti narozené v manželství i mimo ně mají stejná práva.

/5/ Podrobnosti stanoví zákon.

Čl. 32

/1/ Každý má právo na vzdělání podle svých schopností. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon.

/2/ Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách a podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách.

/3/ Zákon stanoví, za jakých podmínek lze zřizovat a provozovat jiné školy než státní, jakož i způsob státního dozoru nad nimi, v jiných školách než státních se může vzdělání zajišťovat za úplatu.

/4/ Studenti mají právo na státní podporu při studiu za podmínek stanovených zákonem.

Čl. 33

/1/ Svoboda vědeckého bádání a umění je zaručena.

/2/ Práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti jsou chráněna zákonem.

Čl. 34

/1/ Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadů.

/2/ Všechny církve a nábor ženské společnosti mají rovné postavení.

/3/ Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce bez zásahů státních orgánů.

/4/ Podmínky vyučování náboženství na státních školách stanoví zákon.

/5/ Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření nezbytná v demokratické společnost i pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.

Čl. 35

Každý je povinen při výkonu svých práv dbát, aby nepoškozoval ani neohrožoval životní prostředí, přírodní zdroje a kulturní památky pokud nejde o činnost povolenou na základě zákona.

Hlava pátá

PRÁVO NA SOUDNÍ OCHRANU

Čl. 36

/1/ Každý má právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u soudu a ve stanovených případech u orgánu veřejné správy.

/2/ Každý, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím nebo opatřením orgánu veřejné správy, se může obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí nebo opatření, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nemůže být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí nebo opatření vztahujících se k právům a svobodám uvedeným v hlavě druhé a třetí tohoto ústavního zákona.

/3/ Každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím státního orgánu nebo nesprávným úředním postupem.

/4/ Provedení upravuje zákon.

Čl. 37

/1/ Každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké.

/2/ Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy a orgány veřejné správy, a to od zahájení řízení nebo od počátku zadržení.

Čl. 38

/1/ Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.

/2/ Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla projednána soudem v jeho přítomnosti a bez zbytečných průtahů a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

/3/ Všichni účastníci jsou si před soudem rovni.

/4/ Každý má právo na pomoc tlumočníka, jestliže nemluví jazykem jednání; zákon stanoví, kdy je tato pomoc hrazena státem.

Čl. 39

Které jednání je trestným činem a jaký trest lze za jeho spáchání uložit, jakož i jiné újmy pro porušení práva na majetku a právech, stanoví jedině zákon.

Čl. 40

/1/ Jedině soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. Každý, kdo byl uznán vinným trestným činem, má právo na odvolání k soudu vyššího stupně.

/2/ Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení se považuje za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.

/3/ Obviněný má právo na včasnou, řádnou a v zákonem stanovených případech nutnou obhajobu. Zákon stanoví, kdy je obhajoba hrazena státem.

/4/ Nikdo nemůže být trestně stíhán pro čin, pro který byl již pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby.

/5/ Trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Podle pozdějšího zákona se postupuje tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější.

Hlava šestá

USTANOVENÍ SPOLEČNÁ A ZÁVĚREČNÁ

Čl. 41

/1/ Práva a svobody uvedené v tomto ústavním zákonu jsou chráněny státní mocí.

/2/ Zákonodárné sbory se řídí zásadami uvedenými v čl. 25, čl. 27 až 30, čl. 34 odst. 1 a 3, čl. 32 a 35 tohoto ústavního zákona. Práv uvedených v těchto zásadách je možno se domáhat pouze v mezích zákonům které je provádějí.

Čl. 42

/1/ Tento ústavní zákon nevylučuje, aby úprava základních práv a svobod byla začleněna do nové Ústavy České a Slovenské Federativní Republiky a do ústav České republiky a Slovenské republiky.

/2/ Ustanovení ústavních zákonů o rozdělení zákonodárné působnosti mezi federaci a republiky nejsou tímto ústavním zákonem dotčena.

Čl. 43

/1/ Pokud tento ústavní zákon používá pojmu "občan", rozumí se tím státní občan České a Slovenské Federativní Republiky.

/2/ Cizinci požívají v České a Slovenské Federativní Republice lidských práv a základních svobod zaručených tímto ústavním zákonem, pokud nejsou přiznána výslovně občanům. Zákon může stanovit pro cizince odchylnou úpravu práv uvedených v čl. 25.

/3/ Pokud tento ústavní zákon přiznává základní práva a svobody každému bez ohledu na státní občanství, rozumí se pojmem "občan" v dosavadních předpisech každý člověk.

Čl. 44

Česká a Slovenská Federativní Republika poskytuje azyl cizincům pronásledovaným za uplatňování lidských a politických práv a svobod. Azyl může být odepřen tomu, kdo jednal v rozporu se základními lidskými právy.

Čl. 45

Zákon může zaměstnancům státních orgánů ve funkcích, které určí, omezit práva uvedená v čl. 20 a 26 tohoto ústavního zákona, jakož i právo na podnikání a jinou hospodářskou iniciativu; vojákům v činné službě a příslušníkům bezpečnostních sborů též práva uvedená v čl. 18 a 19. Právo uvedené v čl. 26 odst. 4 může zákon omezit též osobám v povoláních, která jsou bezprostředně nezbytná pro ochranu života a zdraví, jakož i soudcům.

Čl. 46

Pod pojmem "orgány veřejné správy" se rozumějí orgány vykonávající státní správu a orgány místní samosprávy, jakož i orgány právnických osob, pokud jim zákon svěřuje rozhodování o právech a povinnostech občanů nebo jiných fyzických nebo právnických osob. Státními orgány se pro účel tohoto ústavního zákona rozumějí orgány veřejné správy a ostatní státní orgány.

Čl. 47

Článek 5 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění pozdějších předpisů zní:

"/1/ Státní občan každé z obou republik je zároveň státním občanem České a Slovenské Federativní Republiky.

/2/ Občan jedné republiky má na území druhé republiky stejná práva a stejné povinnosti jako občan této republiky.

/3/ Nikomu nemůže být bez jeho vůle odňato jeho státní občanství.

/4/ Zásady nabývání a pozbývání státního občanství republik stanoví zákon Federálního shromáždění."

Čl. 48

Zrušují se:

1. hlava druhá /čl. 19 až 38/ ústavního zákona č. 100/1960 Sb. Ústava Československé socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů,

2. ústavní zákon č. 144/1968 Sb., o postavení národností v Československé socialistické republice s výjimkou čl. 1 a 5, přičemž čl. 1 zní: "Česká a Slovenská Federativní Republika jako společný stát českého a slovenského národa a národností žijících na jeho území zabezpečuje národnostním menšinám a etnickým skupinám možnosti a prostředky všestranného rozvoje.

Čl. 49

Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem .............

V Praze 15. listopadu 1990

Dagmar Burešová

Václav Žák

Michal Kraus

Jan Kasal

Zdeněk Malík

Jaroslav Ortman

Jan Kalvoda

Ivo Palkoska

Karel Holomek

Ivana Janů



Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP