Podepsaní navrhují, aby se Česká národní
rada usnesla takto:
Česká národní rada se ve své
schůzi dnešního dne, využívajíc
svého ústavního práva zákonodárné
iniciativy podle čl. 45 odst. 1 ústavního
zákona č. 143/1968 Sb., o československé
federaci, usnesla navrhnout Federálnímu shromáždění,
aby projednalo a schválilo tento návrh ústavního
zákona o základních právech a svobodách:
Federální shromáždění
na základě iniciativy České národní
rady a Slovenské národní rady
vycházejíc se svrchovanosti České
republiky a Slovenské republiky,
navazujíc na humanitní hodnoty dosavadní
historie lidstva a na demokratické tradice v dějinách
našich národů,
vycházejíc z trpkých zkušeností
z doby, kdy lidská práva a základní
svobody byly v naší vlasti potlačovány,
uznávajíc svrchovanost práva a neporušitelnost
přirozených práv člověka a
občana,
vyjadřujíc vůli, aby se Česká
a Slovenská Federativní Republika důstojně
zařadila po bok států ctících
tyto hodnoty a
skládajíc naděje na zabezpečení
těchto práv společným úsilím
všech svobodných národů
usneslo se na tomto ústavním zákoně:
/1/ Člověk je svobodný. Nikomu nesmí
být bráněno v tom, co není zákonem
zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit
něco, co zákon neukládá.
/2/ Státní moc lze uplatňovat jen v případech
a v mezích stanovených zákonem a způsobem,
jejž zákon stanoví.
Základní práva a svobody jsou nezadatelné.
Nikdo je nemůže zcizit nebo být jich zbaven.
/1/ Základní práva a svobody se zaručují
všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti,
jazyku, víry a náboženství, politického
či jiného smýšlení, národního
nebo sociálního původu, příslušnosti
k národnostní nebo jiné etnické menšině,
majetku, rodu nebo jiného postavení.
/2/ Nikomu nemůže být způsobena újma
na právech za uplatňování jeho základních
práv a svobod.
/1/ Povinnosti mohou být ukládány na základě
zákona a v jeho mezích jen při zachování
základních práv a svobod.
/2/ Jakákoli zákonná omezení základních
práv a svobod musí platit obecně pro všechny
případy, které splňuji stanovené
podmínky.
/3/ Meze lidských práv a základních
svobod mohou být za podmínek stanovených
tímto ústavním zákonem upraveny pouze
zákonem.
/4/ Při používání ustanovení
o mezích základních práv a svobod
musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu
a tato ustanovení nesmějí být zneužívána
k jiným účelům, než pro která
byla stanovena.
/1/ Mezinárodní smlouvy o lidských (občanských
a politických) právech a svobodách, které
Česká a Slovenská Federativní Republika
ratifikovala a které jsou řádně vyhlášeny,
mají na jejím území stejnou závaznost
jako její ústavní zákony.
/2/ K ratifikaci mezinárodních smluv, uvedených
v odstavci 1, dává Federální shromáždění
souhlas stejným způsobem jako k přijeti ústavního
zákona.
Každý má způsobilost k právům.
/1/ Každý má právo na život.
/2/ Nikdo nesmí být usmrcen vyjma případy,
kdy zákon vylučuje protiprávnost takového
činu.
/3/ Trest smrti se nepřipouští.
/1/ Nedotknutelnost osoby je zaručena. Omezena může
být jen v případech stanovených zákonem.
/2/ Nikdo nesmí být podrobován mučení
ani krutému, nelidskému nebo ponižujícímu
trestu nebo zacházení.
/1/ Osobní svoboda je zaručena.
/2/ Nikdo nemůže být stíhán nebo
zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem,
který stanoví zákon. Nikdo nemůže
být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát
smluvnímu závazku.
/3/ Vyjma případy přistižení
při trestném činu je zadržení
přípustné jen na písemný odůvodněný
příkaz soudu, ledaže věc nesnese odkladu
a příkaz nelze předem opatřit. Jen
na příkaz soudu je přípustné
zatčení obviněného.
/4/ Každý, kdo je zadržen nebo zatčen,
musí být neprodleně seznámen s důvody
zadržení nebo zatčení a nejpozději
do 24 hodin odevzdán soudu. Soud musí zadrženou
nebo zatčenou osobu neprodleně, nejpozději
do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout
o vazbě nebo ji propustit na svobodu.
/5/ Nikdo nemůže být vzat do vazby, leč
v případech stanovených zákonem a
na základě rozhodnutí soudu. Vazba v přípravném
řízení trestním může jen
výjimečně trvat déle než dva
měsíce, nejdéle však jeden rok a v řízení
před soudem jen nezbytnou dobu, přiměřenou
okolnostem případu.
/1/ Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím
nebo službám.
/2/ Toto ustanovení se nevztahuje na
a/ práce ukládané podle zákona osobám
ve výkonu trestu odnětí svobody.
b/ vojenskou službu nebo jinou službu stanovenou zákonem
namísto povinné vojenské služby.
c/ službu vyžadovanou na základě zákona
v případě živelních pohrom nebo
havárií. které ohrožují životy,
zdraví nebo značné majetkové hodnoty.
d/ jednání uložené zákonem pro
ochranu života, zdraví nebo práv druhých.
/1/ Každý má právo vlastnit majetek
jak sám, tak spolu s jinými. Vlastnické právo
všech vlastníků má stejný zákonný
obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.
/2/ Zákon stanoví, který majetek nezbytný
k zabezpečování potřeb celé
společnosti, rozvoje národního hospodářství
a veřejného blaha smí být jen ve vlastnictví
státu, obcí nebo jiných určených
právnických osob; zákon může
také stanovit, že určité věci
mohou být pouze ve vlastnictví občanů
nebo právnických osob se sídlem v České
a Slovenské Federativní Republice.
/3/ Vlastnické právo nesmí být zneužíváno
na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem
chráněnými zájmy. Jeho výkon
nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu
a životní prostředí nad nezbytnou míru.
/4/ Vyvlastnění nebo jiné nucené omezení
vlastnického práva je možné jen ve veřejném
zájmu, a to na základě zákona a za
náhradu.
/1/ Každý má právo, aby byla zachována
jeho lidská důstojnost, osobní čest,
dobrá pověst a chráněno jeho jméno.
/2/ Každý má právo na ochranu před
neoprávněným zasahováním do
soukromého a rodinného života.
/3/ Každý má právo na ochranu údajů
o své osobě před neoprávněným
zveřejněním nebo jiným zneužitím.
/1/ Domovní svoboda a nedotknutelnost obydlí je
zaručena.
/2/ Do tohoto práva lze zasáhnout pouze v případech
a způsobem, jež stanoví zákon.
/3/ Domovní prohlídka pro účely trestního
řízení je přípustná
jen na písemný odůvodněný příkaz
soudu. Příkaz musí být doručen
před provedením domovní prohlídky
a není-li to možné, nejdéle do 24 hodin
po jejím provedení.
Nikdo nesmí porušovat tajemství dopisů
ani jiných písemností, ať chovaných
v soukromí, ať zasílaných poštou
nebo jiným dopravním prostředkem, leč
v případech a způsobem, jež stanoví
zákon. Obdobně je chráněno tajemství
zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo
jiným podobným zařízením.
/1/ Svoboda pohybu a pobytu je zaručena.
/2/ Každý, kdo se oprávněně zdržuje
na území České a Slovenské
Federativní Republiky, má právo se na něm
svobodně pohybovat a zvolit si na něm místo
pobytu a svobodně je opustit.
/3/ Každý občan má právo na svobodný
vstup na území České a Slovenské
Federativní Republiky.
/4/ Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže
je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu,
udržení veřejného pořádku
nebo ochranu práv a svobod druhých; na vymezených
územích též z důvodu ochrany
přírody nebo jiného veřejného
zájmu.
/5/ Občan nemůže být vyhoštěn.
Cizinec může být vyhoštěn jen v
případech stanovených zákonem nebo
podle mezinárodního práva. Hromadné
vyhošťování cizinců je nepřípustné.
/1/ Svoboda smýšlení, svědomí
a vyznání je zaručena. Každý
má právo změnit vyznání nebo
být bez vyznání.
/2/ Nikdo nemůže být nucen vykonávat
vojenskou službu proti svému svědomí;
podrobnosti stanoví zákon.
/1/ Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
/2/ Každý má právo vyjadřovat
své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem
nebo jiným způsobem a svobodně vyhledávat,
přijímat a rozšiřovat ideje a informace
bez ohledu na hranice státu.
/3/ Cenzurní zásahy veřejné správy
jsou nepřípustné.
/4/ Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit
informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření
nezbytná v demokratické společnosti pro ochranu
práv a svobod druhých, bezpečnost státu
a veřejnou bezpečnost.
/1/ Každý má právo sám nebo společně
s jinými se obracet na státní orgány
a orgány místní samosprávy se žádostmi,
návrhy a stížnostmi ve věcech veřejného
nebo jiného společného zájmu /petice/.
/2/ Výkon tohoto práva nesmí být na
újmu práv druhých.
/1/ Svoboda pokojně se shromažďovat je zaručena.
/2/ Toto právo lze omezit zákonem v případech
shromáždění na veřejných
místech, jde-li o opatření nezbytná
v demokratické společnosti pro ochranu práv
a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku,
zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu.
Shromažďování však nesmí být
podmiňováno povolením orgánu veřejné
správy.
/1/ Svoboda sdružování je zaručena,
každý má právo spolu s jinými
se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných
sdruženích. Občané mají právo
zakládat též politické strany a hnutí
a sdružovat se v nich.
/2/ Výkon tohoto práva lze omezit jen v případech
stanovených zákonem, jde-li o opatření,
které je v demokratické společnosti nezbytné
pro bezpečnost státu, ochranu veřejné
bezpečnosti a veřejného pořádku,
předcházení trestným činům
nebo pro ochranu práv a svobod druhých.
/3/ Politické strany a hnutí i jiná sdružení
jsou odděleny od státu.
/1/ Občané mají právo podílet
se na správě veřejných věcí
buď přímo nebo svobodnou volbou svých
zástupců.
/2/ Volby se musí konat ve lhůtách, nepřesahujících
pravidelná volební období, stanovená
zákonem.
/3/ Volební právo je všeobecné, rovné
a přímé a vykonává se tajným
hlasováním. Podmínky výkonu volebního
práva stanoví zákon.
/4/ Občané mají za rovných podmínek
přístup k voleným a jiným veřejným
funkcím.
Zákonná úprava všech politických
práv a svobod a její výklad a používání
musí umožňovat a ochraňovat svobodnou
soutěž politických sil v demokratické
společnosti.
/1/ Každý má právo svobodně rozhodovat
o své národnosti. Zakazuje se jakékoli ovlivňování
tohoto rozhodování a všechny způsoby
nátlaku směřující k odnárodňování.
/2/ Příslušnost ke kterékoli národnosti
nebo jiné etnické skupině nesmí být
nikomu na újmu.
/1/ Občanům, tvořícím národnostní
a jiné etnické menšiny, se zaručuje
právo rozvíjet vlastní kulturu, právo
rozšiřovat a přijímat informace v jejich
jazyku a právo spolčovat se v národnostních
sdruženích. Podrobnosti stanoví zákon.
/2/ Občanům, příslušejícím
k národnostním menšinám a jiným
etnickým skupinám se za podmínek stanovených
zákonem zaručuje též
a) právo na vzdělání v jejich jazyku,
b) právo užívat jejich jazyku v úředním
styku.
/3/ Výkon práv příslušníky
národnostních menšin a jiných etnických
skupin nesmí být na újmu práv ostatního
obyvatelstva.
/1 / Každý má právo svobodně
si volit povolání a přípravu k němu
včetně práva na podnikání a
jinou hospodářskou iniciativu.
/2/ Zákon může stanovit podmínky a omezení
pro výkon určitých povolání
nebo činností.
/3/ Každý má právo získávat
prostředky pro své životní potřeby
prací. Občany, kteří toto své
právo nemohou bez své viny vykonávat, stát
v přiměřeném rozsahu hmotně
zajišťuje; podmínky stanoví zákon.
/1/ Každý má právo svobodně se
sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských
a sociálních zájmů.
/2/ Odborové organizace vznikají nezávisle
na státu. Omezovat počet odborových organizací
je nepřípustné, stejně jako zvýhodňovat
některé z nich v podniku nebo odvětví.
/3/ Činnost odborových organizací a vznik
a činnost jiných sdružení na ochranu
hospodářských a sociálních
zájmů mohou být omezeny zákonem, jde-li
o opatření nezbytná v demokratické
společnosti pro ochranu vezpečnosti státu,
veřejného pořádku nebo práv
a svobod druhých.
/4/ Právo na stávku je zaručeno; podmínky
stanoví zákon.
Zaměstnanci mají právo na spravedlivé
a uspokojivé pracovní podmínky. Zákon
zajišťuje zejména
a) právo na odměnu za práci dostatečnou
k tomu, aby jim zabezpečila důstojnou životní
úroveň,
b) ochranu proti svévolnému propouštění,
c) ochranu bezpečnosti a zdraví při práci,
d) nejvýše přípustnou délku pracovní
doby,
e) přiměřený odpočinek po práci,
f) nejkratší přípustnou dobu placené
dovolené na zotavenou.
/1/ Ženy, mladiství a osoby se změněnou
pracovní schopností mají právo na
zvýšenou ochranu zdraví při práci
a na zvláštní pracovní podmínky.
/2/ Mladiství a osoby se změněnou pracovní
schopností mají právo na zvláštní
ochranu v pracovních vztazích a pomoc při
přípravě k povolání.
/3/ Podrobnosti stanoví zákon.
/1/ Občané mají právo na přiměřené
hmotné zabezpečení ve stáří
a při nezpůsobilosti k práci, jakož
i při ztrátě živitele.
/2/ Každý, kdo je v sociální nouzi má
právo na pomoc pro zajištění základních
životních podmínek.
/3/ Podrobnosti stanoví zákon.
Občané mají právo na ochranu zdraví,
léčebnou péči a zdravotní pomůcky
na základě veřejného nemocenského
pojištění za podmínek, které
stanoví zákon.
/1/ Manželství, rodičovství a rodina
jsou pod ochranou státu. Ženám v těhotenství
a mateřství je zaručena zvláštní
péče, ochrana v pracovních vztazích
a odpovídající pracovní podmínky.
/2/ Péče o děti a jejich výchovu je
právem a povinností jejich rodičů.
Nezletilé děti mohou být od rodičů
odloučeny proti jejich vůli jen na základě
zákona rozhodnutím soudu.
/3/ Rodiče vychovávající děti
mají právo na zvláštní péči
a pomoc státu. Zvláštní ochrana dětí
a mladistvých je zaručena.
/4/ Děti narozené v manželství i mimo
ně mají stejná práva.
/5/ Podrobnosti stanoví zákon.
/1/ Každý má právo na vzdělání
podle svých schopností. Školní docházka
je povinná po dobu, kterou stanoví zákon.
/2/ Občané mají právo na bezplatné
vzdělání v základních a středních
školách a podle schopností občana a
možností společnosti též na vysokých
školách.
/3/ Zákon stanoví, za jakých podmínek
lze zřizovat a provozovat jiné školy než
státní, jakož i způsob státního
dozoru nad nimi, v jiných školách než
státních se může vzdělání
zajišťovat za úplatu.
/4/ Studenti mají právo na státní
podporu při studiu za podmínek stanovených
zákonem.
/1/ Svoboda vědeckého bádání
a umění je zaručena.
/2/ Práva k výsledkům tvůrčí
duševní činnosti jsou chráněna
zákonem.
/1/ Každý má právo svobodně projevovat
své náboženství nebo víru sám
nebo společně s jinými, soukromě nebo
veřejně, bohoslužbou, vyučováním,
náboženskými úkony nebo zachováváním
obřadů.
/2/ Všechny církve a nábor ženské
společnosti mají rovné postavení.
/3/ Církve a náboženské společnosti
spravují své záležitosti, zejména
ustavují své orgány, ustanovují své
duchovní a zřizují řeholní
a jiné církevní instituce bez zásahů
státních orgánů.
/4/ Podmínky vyučování náboženství
na státních školách stanoví zákon.
/5/ Výkon těchto práv může být
omezen zákonem, jde-li o opatření nezbytná
v demokratické společnost i pro ochranu veřejné
bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti
nebo práv a svobod druhých.
Každý je povinen při výkonu svých
práv dbát, aby nepoškozoval ani neohrožoval
životní prostředí, přírodní
zdroje a kulturní památky pokud nejde o činnost
povolenou na základě zákona.
/1/ Každý má právo domáhat se
stanoveným postupem svého práva u soudu a
ve stanovených případech u orgánu
veřejné správy.
/2/ Každý, kdo tvrdí, že byl na svých
právech zkrácen rozhodnutím nebo opatřením
orgánu veřejné správy, se může
obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost
takového rozhodnutí nebo opatření,
nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však
nemůže být vyloučeno přezkoumávání
rozhodnutí nebo opatření vztahujících
se k právům a svobodám uvedeným v
hlavě druhé a třetí tohoto ústavního
zákona.
/3/ Každý má právo na náhradu
škody způsobené mu nezákonným
rozhodnutím státního orgánu nebo nesprávným
úředním postupem.
/4/ Provedení upravuje zákon.
/1/ Každý má právo odepřít
výpověď, jestliže by jí způsobil
nebezpečí trestního stíhání
sobě nebo osobě blízké.
/2/ Každý má právo na právní
pomoc v řízení před soudy a orgány
veřejné správy, a to od zahájení
řízení nebo od počátku zadržení.
/1/ Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému
soudci.
/2/ Každý má právo na to, aby jeho záležitost
byla projednána soudem v jeho přítomnosti
a bez zbytečných průtahů a aby se
mohl vyjádřit ke všem prováděným
důkazům.
/3/ Všichni účastníci jsou si před
soudem rovni.
/4/ Každý má právo na pomoc tlumočníka,
jestliže nemluví jazykem jednání; zákon
stanoví, kdy je tato pomoc hrazena státem.
Které jednání je trestným činem
a jaký trest lze za jeho spáchání
uložit, jakož i jiné újmy pro porušení
práva na majetku a právech, stanoví jedině
zákon.
/1/ Jedině soud rozhoduje o vině a trestu za trestné
činy. Každý, kdo byl uznán vinným
trestným činem, má právo na odvolání
k soudu vyššího stupně.
/2/ Každý, proti němuž je vedeno trestní
řízení se považuje za nevinného,
pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu
nebyla jeho vina vyslovena.
/3/ Obviněný má právo na včasnou,
řádnou a v zákonem stanovených případech
nutnou obhajobu. Zákon stanoví, kdy je obhajoba
hrazena státem.
/4/ Nikdo nemůže být trestně stíhán
pro čin, pro který byl již pravomocně
odsouzen nebo zproštěn obžaloby.
/5/ Trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného
v době, kdy byl čin spáchán. Podle
pozdějšího zákona se postupuje tehdy,
jestliže je to pro pachatele příznivější.
/1/ Práva a svobody uvedené v tomto ústavním
zákonu jsou chráněny státní
mocí.
/2/ Zákonodárné sbory se řídí
zásadami uvedenými v čl. 25, čl. 27
až 30, čl. 34 odst. 1 a 3, čl. 32 a 35 tohoto
ústavního zákona. Práv uvedených
v těchto zásadách je možno se domáhat
pouze v mezích zákonům které je provádějí.
/1/ Tento ústavní zákon nevylučuje,
aby úprava základních práv a svobod
byla začleněna do nové Ústavy České
a Slovenské Federativní Republiky a do ústav
České republiky a Slovenské republiky.
/2/ Ustanovení ústavních zákonů
o rozdělení zákonodárné působnosti
mezi federaci a republiky nejsou tímto ústavním
zákonem dotčena.
/1/ Pokud tento ústavní zákon používá
pojmu "občan", rozumí se tím státní
občan České a Slovenské Federativní
Republiky.
/2/ Cizinci požívají v České
a Slovenské Federativní Republice lidských
práv a základních svobod zaručených
tímto ústavním zákonem, pokud nejsou
přiznána výslovně občanům.
Zákon může stanovit pro cizince odchylnou úpravu
práv uvedených v čl. 25.
/3/ Pokud tento ústavní zákon přiznává
základní práva a svobody každému
bez ohledu na státní občanství, rozumí
se pojmem "občan" v dosavadních předpisech
každý člověk.
Česká a Slovenská Federativní Republika
poskytuje azyl cizincům pronásledovaným za
uplatňování lidských a politických
práv a svobod. Azyl může být odepřen
tomu, kdo jednal v rozporu se základními lidskými
právy.
Zákon může zaměstnancům státních
orgánů ve funkcích, které určí,
omezit práva uvedená v čl. 20 a 26 tohoto
ústavního zákona, jakož i právo
na podnikání a jinou hospodářskou
iniciativu; vojákům v činné službě
a příslušníkům bezpečnostních
sborů též práva uvedená v čl.
18 a 19. Právo uvedené v čl. 26 odst. 4 může
zákon omezit též osobám v povoláních,
která jsou bezprostředně nezbytná
pro ochranu života a zdraví, jakož i soudcům.
Pod pojmem "orgány veřejné správy"
se rozumějí orgány vykonávající
státní správu a orgány místní
samosprávy, jakož i orgány právnických
osob, pokud jim zákon svěřuje rozhodování
o právech a povinnostech občanů nebo jiných
fyzických nebo právnických osob. Státními
orgány se pro účel tohoto ústavního
zákona rozumějí orgány veřejné
správy a ostatní státní orgány.
Článek 5 ústavního zákona č.
143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění
pozdějších předpisů zní:
"/1/ Státní občan každé
z obou republik je zároveň státním
občanem České a Slovenské Federativní
Republiky.
/2/ Občan jedné republiky má na území
druhé republiky stejná práva a stejné
povinnosti jako občan této republiky.
/3/ Nikomu nemůže být bez jeho vůle
odňato jeho státní občanství.
/4/ Zásady nabývání a pozbývání
státního občanství republik stanoví
zákon Federálního shromáždění."
Zrušují se:
1. hlava druhá /čl. 19 až 38/ ústavního
zákona č. 100/1960 Sb. Ústava Československé
socialistické republiky, ve znění pozdějších
předpisů,
2. ústavní zákon č. 144/1968 Sb.,
o postavení národností v Československé
socialistické republice s výjimkou čl. 1
a 5, přičemž čl. 1 zní: "Česká
a Slovenská Federativní Republika jako společný
stát českého a slovenského národa
a národností žijících na jeho
území zabezpečuje národnostním
menšinám a etnickým skupinám možnosti
a prostředky všestranného rozvoje.
Tento ústavní zákon nabývá
účinnosti dnem .............
Dagmar Burešová
Václav Žák
Michal Kraus
Jan Kasal
Zdeněk Malík
Jaroslav Ortman
Jan Kalvoda
Ivo Palkoska
Karel Holomek