Česká národní rada 1990 – 1992

Z pověření předsednictva České národní rady předkládám v souladu s § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu ČNR, poslancům České národní rady následující písemnou interpelaci poslance ČNR Josefa Hejska na ministra strojírenství a elektrotechniky České republiky Miroslava Grégra:

"Vážený pane ministře, dne 19. 9. 1990 jsem se spolu s ředitelem závodu TONA Hlinsko panem Josefem Šourkem zúčastnil jednání na odboru Vašeho ministerstva, které vede ředitel ing. Lafek. Cílem jednání bylo podání přihlášky výše zmíněného závodu jako samostatného státního podniku s dnem osamostatnění 1. 10. 1990. Jednání byl dále přítomen pan ing. Kaše, podnikový ředitel TONA Pečky.

Žádost závodu Tona Hlinsko byla podložena potřebnými ekonomickými rozbory a patřičným zdůvodněním. Z vystoupení ředitele hlineckého závodu i podnikového ředitele vyplynulo, že s osamostatněním hlineckého závodu je oboustranný souhlas a že neexistují žádné závažné ekonomické důvody, aby nemohlo být realizováno. Byla vznesena řada argumentů, která toto osamostatnění dále podpořila - mimo jiné i argumenty, které jsou podle mého názoru v naprostém souladu se současnou privatizační politikou. Pro dokreslení situace uvádím následující konkrétní fakta:

Závod Tona Hlinsko požádal o osamostatnění dne 19. 9. 1990 s tím, že k osamostatnění dojde k 1. 10. 1990. Jde o závod, který má asi 170 zaměstnanců, ucelený výrobní program (výroba nářadí) a univerzální strojní vybavení umožňující velmi operativní změnu výrobního programu. Jeho osamostatnění nebude mít negativní vliv na výrobu stávajícího podniku.

Odpovědí na žádost hlineckého závodu však bylo prohlášení ředitele odboru ing. Lafka, že další žádosti o osamostatnění nebudou projednávány a to na základě instrukce či rozhodnutí, které bylo vydáno Vámi. Napříště prý budou projednávány pouze žádosti o založení akciových společností ke dni založení 1. 1. 2991.

Jsem si velmi dobře vědom, že Vy jakožto ministr vidíte celou záležitost vzniku nových státních podniků i budoucí privatizace v daleko širších souvislostech než řídící pracovníci jednotlivých závodů. Proto jsem také celkem třikrát žádal pana ředitele Lafka o zdůvodnění, co Vás k vydání výše zmíněného nařízení vedlo, jaké je jeho opodstatnění. Vysvětlení se mi však nedostalo a protože se mi tento postup zdá býti v rozporu se zákonem o státním podniku, ale hlavně se záměry co nejrychlejšího a nejjednoduššího průběhu privatizace, ke které v nedaleké budoucnosti dojde, dovoluji si položit Vám následující otázky:

1. Jaký je záměr Vámi vydané instrukce zastavující již nyní vznik nových státních podniků

2. Co brání tomu, aby byly žádosti o osamostatnění závodů projednávány, jestliže z nich zcela zjevně vyplývá, že vzhledem k budoucí privatizaci by přinesly zjednodušení a urychlení celého tohoto procesu. Co je důvodem, jestliže je dnes zcela jasné, že menší podniky se budou privatizovat daleko snáze než velké výrobní celky a vedle toho mají tyto daleko větší šanci na přežití, daleko větší možnost udržet si současnou úroveň výroby i zaměstnanosti i ve změněných ekonomických podmínkách

3. Proč je úředníky Vašeho ministerstva na žádající závody vyvíjen tlak, aby zakládaly akciové společnosti a to i s podniky, od nichž by se jinak naprosto odůvodněně odtrhly

4. Jak Vaše ministerstvo zajistí, aby v tomto přechodném období nedošlo k úniku majetku jednotlivých závodů. Stávající podniky mají totiž možnost - nebudou-li žádosti o osamostatnění vyřízeny, získat na majetek těchto závodů půjčky, popřípadě tento majetek, se kterým mají právo disponovat, rozprodat

5. Jak Vaše ministerstvo zajistí, aby v případě vzniku akciových společností nestaly se tyto prostředkem k uchování nežádoucích řídících struktur.

Na výše uvedené otázky požaduji písemnou odpověď.