Česká národní rada 1990 – 1992

Z pověření předsednictva České národní rady předkládám v souladu s § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu ČNR, poslancům České národní rady následující písemnou interpelaci poslance ČNR Zdeňka Smělíka na ministra zemědělství Bohumila Kubáta:

"V důsledku trvalého zhoršování kvality povrchových vod stále více vystupuje, při zásobování obyvatelstva pitnou vodou, význam podzemních zdrojů. V posledních desetiletích jsou však znečišťovány látkami, které již v malých koncentracích jsou škodlivé pro zdraví člověka, např. ve veřejnosti známé bifenyly, ropné látky, těžké kovy a dusičnany. Zvyšující se koncentrace posledních dvou komponent ve vodách jde výhradně na vrub zemědělské velkovýroby. Ještě před 20 - 30 lety, kdy aplikace průmyslových hnojiv byla oproti současnému stavu pětinová, ve sledovaných podzemních zdrojích i vodárenských nádržích byly obsahy dusičnanů na velmi nízkých hodnotách (okolo 10 mg/l), plně vyhovujících ČSN 830611 "Pitná voda".

V posledním období nárůst dávek průmyslových hnojiv vzrostl pětinásobně, přičemž "cílevědomým a vědecky řízeným rozvojem JZD" vzrostly výnosy obilovin o cca 50%. Současně s tím trvale rostly koncentrace dusičnanů o 1 mg/l ročně ve vodách v územích s výraznou zemědělskou činností i ku příkladu v oblastech Českomoravské vysočiny. Příkladem mohou sloužit vodárenské nádrže Hubenov, Opatovice, Vír a další. Evidentní je výrazný nárůst koncentrace v období březen - září. Na zhoršování jakosti podzemních vod se dále podílí i nevhodné vypouštění odpadních vod na půdu pod záminkou závlah, nízká jakost strojených hnojiv, nevhodný sortiment hnojiv použitý v konkrétním území apod.

Náš zákon o vodách č. 138/73 Sb. zdůrazňuje celospolečenský význam a nenahraditelnost podzemních vod. V § 25 jsou stanoveny povinnosti při zacházení s látkami ohrožujícími nezávadnost podzemních vod a podle § 17 jsou správci zemědělských nebo lesních pozemků a rybníků povinni obhospodařovat je takovým způsobem, aby jakost a množství vod byly zachovány a aby i napomáhali zlepšovat vodohospodářské poměry.

V kontextu s tímto zákonem a navazujícími směrnicemi ministerstva zdravotnictví ČSR č. j. MZM-324.2 - 1. 9. 78 o zásadách vymezování a využívání ochranných pásem vodních zdrojů k hromadnému zásobování vodou, dále Předpisy o stanovení a vymezení pásem hygienické ochrany jednotlivých zdrojů a Instrukce, bývalého MZVž ČSR z 25. 8. 1987 č.j. 795/85-410 (čl. 43 Věstník MZVž) k hospodaření zemědělských organizací v ochranných pásmech vodních zdrojů, musím konstatovat, že všechna opatření jsou neúčinná, ne-li pouze deklarativní.

Pro ilustraci uvádím příklady důsledků zemědělské velkovýroby na jižní Moravě. Mohutné zdroje podzemních vod v Březové (horská oblast) zásobující Brno, mají zvýšený obsah dusičnanů za 20 let o 20 mg/l, a obdobné zhoršení nastalo i v údolních nivách se zemědělskou velkovýrobou kupř. u zdrojů Hrdibořice, Smržice - okr. Prostějov, Břest, Postoupky, Hulín - okr. Kroměříž, Kněžpole - okr. Uherské Hradiště, Bzenec - okr. Hodonín. Vodní zdroj Bažantnice u Břeclavi musel být již před 3 lety zastaven, když koncentrace dusičnanů dosáhly 150 mg/l, a nemohl být ani výjimkou (do 100 mg/l) dále využíván. Obdobná situace byla u zdroje Široký dvůr a dalších.

Přitom kvalita těchto vod před 25 lety odpovídala požadavkům ČSN a byla dodávána do vodovodní sítě bez úpravy. V této souvislosti považuji znehodnocování podzemních zdrojů vod a zhoršování její kvality, vyvolávající vážné zdravotní problémy pro uživatele za paradoxní, v protikladu s proklamovanými úspěchy a přednostmi zemědělské velkovýroby v našich JZD a státních statcích.

Negativní účinky dusičnanů na zažívací trakt, neurotoxicitu, byly jednoznačně prokázány a rovněž i vznik methemoglobinemie (oxidací hemoglobinu). Neoddiskutovatelné karcinogenní účinky mají dusitany a N-nitrosoaminy, vznikající redukčními procesy z dusičnanů.

Nerespektování platných zákonů a směrnic, při bezohledné exploataci zemědělské půdy ve vodárensky exponovaném území, vede k nenávratné devastaci přírodních vodních zdrojů, které považuji za součást národního bohatství. Bez neprodleného účinného zásahu bychom byli v blízké budoucnosti postaveni před úkol, nahrazovat tyto zdroje technologicky složitým a ekonomicky náročným způsobem. Současná situace nemůže být řešena ani poskytováním výjimek ke kvalitě pitné vody, jichž je v ČR 1.000. Nicméně i to ukazuje na velký nepoměr mezi legislativou a praxí v pásmové ochraně vod při vodárenském zásobování, přičemž je nutno vzít v úvahu rozšíření výskytu dalších toxických látek, jako jsou pesticidy, herbicidy aj., které v době přípravy směrnic nebyly v zemědělské velkovýrobě zavedeny.

Poněvadž rozdělení kompetencí spadá do resortu ministerstva zemědělství oblast zajišťování pitné vody a současně činnost významného znečišťovatele podzemních zdrojů, žádám o odpověď na otázky:

1. Jaká účinná kontrolní opatření bude resort uplatňovat v pásmech hygienické ochrany podzemních zdrojů, aby byly dodržovány vydané směrnice, nedocházelo ke zhoršování kvality vod a odstavování zdrojů?

2. Zda budou nadále poskytovány výjimky ze směrnice č. 51/79 hygienických předpisů MZ a jak bude prosazováno prioritní hygienické hledisko při vodárenském zásobování?