Česká národní rada 1990 – 1992

Ministr zemědělství České republiky Bohumil Kubát odpověděl poslanci Josefu Bezděkovi na jeho interpelaci dvěma dopisy, z nichž první byl datován 12. listopadu 1990 a druhý 29. listopadu.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, předkládám České národní radě odpovědi ministra zemědělství České republiky Bohumila Kubáta na interpelaci poslance Josefa Bezděka, které zní:

1. "Interpelace pana poslance Josefa Bezděka a návrh zákonného opatření ČNR presentuje názory Českého mysliveckého svazu na další vývoj myslivosti a změnu právních předpisů vydaných na úseku této činnosti. K samostatnému obsahu dopisu a zákonného opatření uvádíme, že sdělené názory nelze považovat za reprezentativní, neboť jsou předkládány pouze jednou stranou a nerespektují názory dalších skupin uživatelů honiteb jako jsou organizace státních lesů, státních statků, vojenských lesů a statků a vůbec již neberou v úvahu názory samotných uživatelů a případně vlastníků honebních pozemků.

V současné době dochází v naší společnosti pod vlivem demokratizačního procesu k výrazným změnám v oblastech hospodářské činnosti a majetkoprávních a společenských vztazích. Zákon o myslivosti není stěžejní právní normou v našem základním právním řádu, která by byla určující pro stanovení obecných principů v těchto oblastech. Naopak, očekávané přijetí nových stěžejních zákonů, které řeší vlastnické vztahy k půdě, privatizaci, vznik společenských organizací apod., stanoví obecné zásady, ze kterých bude muset vycházet právní úprava ostatních činností, myslivost nevyjímaje. Mnohé názory Českého mysliveckého svazu na další uspořádání myslivosti se však neztotožňují s již známými zásadami budovaného právního řádu a ani s názory dalších zainteresovaných účastníků, kteří jsou současně i neopomenutelnými účastníky případného legislativního procesu.

Provádění myslivosti v našem státě je postaveno na právních základech. Nejvyšší právní normou je zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti. Obsahem citovaného zákona je i způsob uznávání honiteb a využití práva myslivosti. Právo myslivosti v uznané honitbě přísluší organizaci, která má ve správě nebo užívání (právo hospodaření) největší výměru z honebních pozemků jež byly uznány za honitbu nebo oboru. Ne však všechny organizace, kterým byla uznána honitba, si mají právo myslivosti ponechat. Právo myslivosti mohou vykonávat ve svých honitbách pouze organizace státní, to jsou především státní lesy, státní statky, vojenské lesy a statky, výzkumné ústavy, školy apod. Ostatní organizace, zejména zemědělská družstva, mají povinnost ze zákona honitbu pronajmout buďto státní organizací lesního hospodářství v oboru působnosti MZe ČR, nebo, což je v převážné většině případů, mysliveckým sdružením. Honitbu pronajmout mysliveckým sdružením mohou však i státní organizace pokud se sami dobrovolně rozhodnou nevykonávat právo myslivosti ve své honitbě na vlastní účet. Pro informaci uvádíme, že z celkové honební plochy je cca 81% pronajmuto mysliveckým sdružením. Na ostatní ploše hospodaří státní organizace. Zákonným opatřením navrhované vyloučení možnosti, aby pronajimatel po uplynutí smluvené doby nájmu se nemohl ujmout výkonu svého práva myslivosti, je tak hrubým zásahem do vlastnického práva, že nelze očekávat jeho přijetí.

Neztotožňujeme se s názory poslance Josefa Bezděka a Českého mysliveckého svazu, že některé organizace ve sféře MZe ČR zneužívají svého užívacího monopolu k zemědělské a lesní půdě. Myslivecká sdružení vykonávají právo myslivosti na převážné výměře honební plochy, jak je výše uvedeno, (cca 81%). Pokud se státní organizace rozhodne vykonávat právo myslivosti ve vlastní honitbě na vlastní účet je to její zákonný nárok a nelze toto rozhodnutí nazývat "omezování výkonu práva myslivosti pro nejširší vrstvy pracujících". V konkrétních případech Agrokombinátu Cheb a Tachov se jedná o případ uzavření smlouvy o postoupení výkonu práva myslivosti mezi zmíněnými státními organizacemi a mysliveckými sdruženími za podmínky přednostní nabídky ulovené zvěře pronajímateli jako výkupní organizaci. Myslivecká sdružení obdrží za nabídnutou zvěřinu řádně zaplacenu jako od kterékoliv jiné výkupní organizace. Proti tomuto způsobu vzájemných smluvních vztahů neměla samotná myslivecká sdružení vážných výhrad.

Pronajímatelé tak využívají možnosti, kterou jim dává citovaný zákon o myslivosti. Naproti tomu, kdyby tyto smlouvy byly pro myslivecká sdružení nepřijatelné, nemusely by smlouvy uzavírat, neboť jde o dobrovolný smluvní akt dvou stran. Myslivecká sdružení tedy dostávají za dodanou zvěřinu úhradu odpovídající běžným cenám a pronajímatelé při dalším obchodním nakládání se zvěřinou nebo jejím zpracování získávají zpět alespoň část zisku ušlého na zemědělské nebo lesní produkci vlivem škod způsobovaných zvěří. Tato ztráta zisku nemůže být nahrazena ani prostřednictvím stanovené úplaty za postoupení výkonu práva myslivosti ani prostřednictvím regresních náhrad za škody způsobené zvěří. Opět pro informaci uvádíme, že škody způsobené na lesních porostech dosahují výše 8 miliard Kčs a na zemědělských plodinách ročně desítky miliónů Kčs. Následný zisk ze zpracování zvěřiny a z případné další obchodní činnosti, který by jinak zůstal některé jiné výkupní organizaci, se vrací na ty pozemky, na kterých vznikla jak produkce zvěřiny, tak i ztráty na zemědělské nebo lesní výrobě. Kritizovanými smlouvami tak dochází k napřímení vazeb mezi mysliveckými sdruženími a pronajímateli. Komu však nevyhovují tyto přímé vazby je Český myslivecký svaz a jeho hospodářské zařízení Interlov, který tak ztrácí monopolní postavení organizace vykupující zvěřinu, které doposud zastával.

K problematice povinného přijetí vlastníků půdy za člena sdružení, které by mělo vyřešit případné nároky těchto vlastníků půdy na právo myslivosti na svých pozemcích, sdělujeme, že navrhované řešení nevychází z reálných základů. Řešení této otázky za současných právních předpisů vydaných na úseku myslivosti naráží na skutečnost, že myslivecké sdružení je samostatnou organizací (právním subjektem) a o otázkách členské základny rozhoduje výhradně členská schůze. Výhledově, při uvažované změně právních předpisů, je nutno vycházet z obecných principů sdružování občanů, zejména ze zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, kde otázky vzniku členství jsou postaveny na dobrovolnosti a jsou záležitostí opět pouze dané organizace a nikoliv direktivního postupu. Samotný princip návrhu, pakliže je označován jako "respektování práv vlastníků půdy", by měl spíše ctít vlastnická práva a přiznávat právo mysliveckého hospodaření přímo těmto vlastníkům a nikoliv je navrhovaným způsobem obcházet ve snaze budit zdání těchto práv.

Interpelace i návrh změn právních předpisů o myslivosti je vedena snahou o zachování užívacích vztahů k honitbám pouze ze strany mysliveckého sdružení jako základních organizací Českého mysliveckého svazu. Tato snaha je evidentně v rozporu se zájmy prováděné privatizace a zavádění tržního hospodářství.

Je nutno odmítnout i názory uvedené v odůvodnění návrhu zákonného opatření o tom, že výkon práva myslivosti někým jiným než mysliveckým sdružením povede k decimování stavů zvěře a že jen myslivecké sdružení umí provozovat myslivost na potřebné odborné úrovni. Zákonná funkce státního orgánu na úseku schvalování plánů chovu a lovu zvěře, schvalování osoby mysliveckého hospodáře a dosahované výsledky mysliveckého hospodaření ve státních honitbách tyto názory samy vyvrací.

Skutečností však zůstává, že vlivem změn, ke kterým dochází v naší společnosti na úseku hospodářské činnosti a v majetkoprávních a společenských vztazích, bude nutno přehodnotit i řadu otázek týkajících se také myslivosti. Nikoliv však cestou prosazování pouze jednoho názoru, ale na základě názorů všech účastníků, kteří jsou zainteresováni na provádění myslivosti, ať jako uživatelé honiteb, nebo jako uživatelé honebních pozemků.

V současné době probíhá k uvedeným podnětům řada jednání našeho ministerstva přímo s Českým mysliveckým svazem. Stávající právní úpravu na úseku myslivosti považujeme prozatím za stabilizující prvek myslivosti, neboť svým obsahem plně zabraňuje kritizovaným tendencím pronájmu honiteb do zahraničí. Ministerstvo zemědělství ČR vyvine v rámci řádných legislativních možností maximální úsilí o vytvoření podmínek k účasti všech zainteresovaných zájemců o výkon práva myslivosti, včetně podílu lidové myslivosti a navrhne takovou formu, aby i do budoucna nedošlo k rozprodeji československé myslivosti a k zániku jejích dlouholetých tradic v našem státě.

2. "Po zvážení řady variant řešení problému, jehož se týká předložená interpelace, jsem došel k závěru, že racionálním řešením by bylo doplnění zákona o myslivosti č. 23/1962 Sb. Za paragraf 16 by byl vložen § 16a následujícího znění:

"(1) Platnost smluv o postoupení výkonu práva myslivosti, s výjimkou jejich ustanovení o výši úplaty za toto postoupení, uzavřených před účinností tohoto zákona, se prodlužuje až do účinnosti nové právní úpravy myslivosti, s výjimkou případů, kde bylo účastníky těchto smluv požádáno o rozdělení honiteb uvnitř stávajících hranic."

K tomuto závěru jsem se přiklonil z následujících důvodů:

a) Umožňuje se tím překlenout období, kdy by došlo ke kolisi dvou norem stejného stupně právní síly.

b) Zákon o myslivosti č. 23/1962 Sb. přiznává výkon práva myslivosti (§ 11) pouze socialistické organizaci. Toto ustanovení je zřejmě nepoužitelné a je v kolisi se zákonem o akciových společnostech, podle něhož akciové společnosti plně využívají svých vlastnických práv, tedy i pozemků včetně výkonu práva myslivosti, i s novelou Ústavy ČSFR z 18. 4. 1990, která zrovnoprávnila všechny formy vlastnictví.

c) Tím, že by tímto ustanovením byla prolongována platnost nájemních smluv, byla by zaručena kontinuita v péči o zvěř, která je význačným kulturním fenomenem naší krajiny a zároveň by byl umožněn výkon práva myslivosti široké vrstvě obyvatel, která o zvěř pečuje a je zárukou, že myslivost zůstane na nejméně stejné kvalitní úrovni. Vytváření příhodných podmínek pro zvěř je zároveň význačným prvkem v péči o životní prostředí a o krajinu.

d) Toto opatření by zabezpečovalo, aby v žádném případě nebyly zachovány výsady dřívějších mocenských struktur.

e) Tímto opatřením se neomezuje výše úplaty za postoupení práva myslivosti.