Česká národní rada 1990 – 1992

Z pověření předsednictva České národní rady předkládám v souladu s § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu ČNR, poslancům České národní rady následující písemnou interpelaci poslankyně ČNR Anny Váchalové ministrovi zdravotnictví České republiky Martinu Bojarovi a ministrovi práce a sociálních věcí Milanu Horálkovi:

"Chci hovořit o problému, který není sice v tyto dny prvořadý, jeho řešení však je a bude vizitkou humánní úrovně naší společnosti. Mám na mysli péči o zdravotně postižené občany, kolem níž je, přes mnohá ujištění a sliby, stále nejasno.

Zákonem č.203/1990 Sb. bylo od 1. 7. 1990 zřízeno ministerstvo práce a sociálních věcí ČR a svěřena mu paragrafem 9 odst.1 téhož zákona i oblast sociální péče a oblast péče o zdravotně postižené. Toto jednoznačné ustanovení však zůstává pouze na papíře a řadu funkcí ve zmíněných oblastech vykonává i nadále ministerstvo zdravotnictví ČR. Rozpor mezi kompetencí zákonnou a faktickou má být podle mých informací snad vyřešen předložením novely zákona, který platí teprve tři měsíce!

Nebudu se podrobněji zabývat argumenty svědčící té které kompetenční variantě, i když jsem důvodně přesvědčena o správnosti a účelnosti platného řešení. Chci pouze upozornit na situaci, která je na jedné straně v rozporu se zákonem, na druhé straně prohlubuje obtíže postižených i jejich zástupců v konkrétních záležitostech. Není jasné, na které ministerstvo a s kterými problémy se mají postižení obracet, navíc se na obou těchto orgánech setkávají s rozpaky.

Obtíže postižených narůstají a s ekonomickými změnami budou narůstat. Bude se zvyšovat nájemné, již nyní se například drasticky zvyšuje úhrada za užívání garáží při bezbariérových bytech pro nejtíže postižené. Kritická je situace ve školství, kde kupř. narůstají tlaky na rušení speciálních výchovných zařízení pro postižené. Postavení postižených v pracovněprávních vztazích je nerovnoprávné, podniky, které je zaměstnávají ve větší míře, jsou značně znevýhodněny. Takto je možno pokračovat dlouho. Nyní již nejde pouze o životní úroveň, ale o základní existenční podmínky postižených.

Každý, kdo měl s otázkami postižených občanů co do činění, chápe nejvyšší naléhavost urychleného vypracování jasné koncepce a institucionálního systému péče o zdravotně postižené kompetentním státním orgánem, který bude zároveň garantem fungování této péče.

Zdržení, ke kterému již došlo z příčin ne zcela jasných, zatemněná kompetence a případné změny krátkou dobu platných norem, to vše vzbuzuje oprávněné obavy těch, kterých se to bezprostředně týká - samotných postižených - z dalšího vývoje. Jejich jménem tedy žádám jasné stanovisko obou zainteresovaných resortů k dalšímu postupu v otázkách péče o zdravotně postižené a zároveň též o vysvětlení, z jakých důvodů došlo ke zmíněným problémům.

Osobně velmi vítám připravované vytvoření výboru vlády ČR pro zdravotně postižené. Aby však byl tento výbor orgánem dělným, výkonným, kvalifikovaným, ale zároveň i zasvěceným a chápajícím, je nezbytné věnovat mimořádnou pozornost jeho kompetencím a především personálnímu obsazení. Ideální řešení spatřuji ve využití zdravotně postižených odborníků, kteří kromě nutných profesionálních předpokladů mají k celé věci navíc hluboký vztah, daný osobním prožitkem a zkušeností. Doporučuji, aby všechny otázky spojené s vytvořením tohoto potřebného orgánu byly v předstihu projednávány s výborem pro sociální politiku a zdravotnictví.