A. Obecná část
V nových společenských a z nich vyplývajících
ekonomických podmínkách je zapotřebí
nově upravit také vztahy v oblasti neperiodických
publikací.
Dosavadní právní úpravu představuje
zákon č.94/1949 Sb. o vydávání
a rozšiřování knih, hudebnin a jiných
neperiodických publikací, ve znění
pozdějších předpisů, který
po léta plnil funkci přímého nástroje,
jenž umožňoval orgánům státní
správy rozhodovat jak o vzniku nakladatelských podniků,
tak i prostřednictvím schvalování
edičních plánů a jednotlivých
titulů o obsahu jejich činnosti.
V souladu se skutečným respektováním
svobody projevu ve všech oblastech života společnosti
(zaručené Ústavou - čl. 28), byl připraven
návrh zákona České národní
rady o neperiodických publikacích. Záměrem
tohoto návrhu je umožnit všem subjektům
činnost v oblasti neperiodických publikací.
Návrh současně odpovídá požadavku
výrazné redukce počtu povinných výtisků
a konkrétního určení subjektů
- příjemců, čímž zajišťuje
jejich užití výhradně pro společenské
a nikoli soukromé účely.
Návrh obsahuje tyto nejzákladnější
změny:
- ruší dosavadní právní úpravu
vydávání a šíření
neperiodických publikací a tím umožňuje
všem (při respektování práv duševního
vlastnictví včetně práva autorského)
získávat, vlastnit, reprodukovat a rozšiřovat
jakékoliv informativní materiály charakteru
neperiodické publikace,
- ruší pro oblast neperiodických publikací
vyhlášku č. 140/1964 Sb., o povinných
a pracovních výtiscích, která, až
je prováděcím předpisem, překračovala
rámec zákona. Návrh zákona přímo
a bez dalších možných výjimek stanoví
vydavateli povinnost bezplatně odevzdat přesně
vymezenému okruhu příjemců povinné
výtisky. Okruh oprávněných příjemců
byl oproti dosavadní praxi výrazně snížen.
Toto snížení se týká zejména
státních (a stranických) orgánů.
Nově je upraven režim tzv. oborového povinného
výtisku, který je určen pouze pro specializované
knihovny jednotlivých resortů. Jedná se o
ústřední knihovny jednotlivých resortů,
které po řadu let kontinuálně budují
fond národní odborné literatury. Je proto
zapotřebí umožnit těmto knihovnám
přístup k veškeré oborové produkci
neperiodických publikací v dosavadním rozsahu.
Na druhé straně je nutno respektovat oprávněné
zájmy jednotlivých vydavatelů, a není
proto možné zachovat stávající
okruh příjemců bezplatných povinných
výtisků. Z toho důvodu návrh zákona
zřizuje institut povinného výtisku za úplatu
pro potřebu vybraných knihoven,
- nová právní úprava nepočítá
nadále s povinným zasíláním
tzv. pracovních výtisků. Jejich poskytování
může být upraveno smlouvou mezi jednotlivými
vydavateli a autory a příjemci těchto pracovních
výtisků.
Současně s nabytím účinnosti
zákona se dosáhne podstatného snížení
počtu právních předpisů v oblasti
vydávání a rozšiřování
neperiodických publikací. Kromě tohoto jediného
zákona se v uvedené oblasti předpokládá
pouze existence československých státních
norem. ČSN 01 0189 stanoví povinné označování
vybraných neperiodických publikací mezinárodním
standardním číslem knihy (ISBN), a tak upravuje
i vztah vydavatele k Národní agentuře ISBN
v České republikce. Připravuje se také
ČSN, která upraví povinné údaje
publikací, jejich formální úpravu
apod.
Článek 8 odst. 1 písm. o) ústavního
zákona č. 143/1968 Sb., o československé
federaci, svěřuje věci tisku a jiných
informačních prostředků do společné
působnosti Československé socialistické
republiky a obou republik. Ustanovení § 1 zákona
č. 167/1968 Sb., o vymezení působnosti Československé
socialistické republiky ve věcech tisku a jných
informačních prostředků, pak svěřilo
do výlučné působnosti federace mj.
"přijímat zákonodárnou úpravu
na úseku tisku a jiných informačních
prostředků a stanovit zásady vydavatelského
práva". Tato kompetence však dosud nebyla uplatněna.
Podle článku 38 odst. 2 ústavního
zákona č. 143/1968 Sb., o československé
federaci, mohou národní rady upravit vlastním
zákonodárstvím i věci patřící
podle článku 37 odst. 1 písm. b) citovaného
ústavního zákona do společné
působnosti, kam podle článku 8 odst. 1 písm.
o) téhož ústavního zákona patří
i věci tisku a jiných informačních
prostředků. Na základě širšího
výkladu lze neperiodické publikace řadit
pod pojem "jiné informační prostředky".
Přesto však je nutno zdůraznit především
jejich charakter kulturního statku, jehož úprava
patří do výlučné působnosti
republik (čl. 9 ústavního zákona č.
143/1968 Sb. ve znění pozdějších
předpisů a § 9 zákona ČNR č.
2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných
ústředních orgánů státní
správy České socialistické republiky,
ve znění pozdějších předpisů).
Z toho důvodu ministerstvo kultury České
republiky přistoupilo k úpravě vztahů
v oblasti neperiodických publikací formou zákona
České národní rady.
Realizace navrhovaného zákona si nevyžádá
zvýšené nároky na státní
rozpočet (činnost oborových knihoven je financována
ze státních prostředků a nepůjde
zde o zvýšení finančních nároků
na státní rozpočet, ale o přerozdělení
stávajícího objemu prostředků).
Zároveň významných způsobem
snižuje administrativní náročnost při
výkonu státní správy.
B. Zvláštní část
K § 1:
Ustanovení tohoto paragrafu vymezuje předmět
společenských vztahů, které jsou zákonu
svěřeny k regulaci. Jde o rozmnoženiny literárních,
uměleckých a vědeckých děl,
ať již v původní podobě vyjádřené
autorem (knihy, notoviny, díla fotografická, díla
výtvarných umění, plakáty a
kalendáře), nebo provedených ke sledovanému
účelu výkonnými umělci a zaznamenaných
na hmotný podklad umožňující
rozmnožování takových záznamů
příslušnou technikou (zvukové snímky
ve formě gramofonových desek, kazet, zvukově
obrazové snímky audiovizuálních děl
ve formě filmů nebo videogramů). Časové
hledisko použité jako kritérium pro vymezení
a odlišení neperiodických publikací
a periodického tisku je doplněno o skutečnost,
že neperiodická publikace, vydaná výjimečně
znovu v témže roce, neztrácí ani v takovémto
případě svůj charakter. Účelem
je zachovat právní povahu neperiodické publikace
pro takové případy, jako je vydání
samostatného díla na pokračování,
dotisky, vydání sebraných spisů či
souhrnného vydání děl apod.
K § 2:
V odstavci 1 je pro potřeby tohoto zákona definován
pojem vydavatel a tím je vymezen okruh subjektů,
jímž je předpis adresován.
Úprava obsažené v odstavci 2 představuje
významnou, zásadní změnu v dosavadní
koncepci vydavatelské oblasti. Namísto dřívějšího
povolování vydavatelské činnosti předpokládá
její pouhé oznamování. Vydavatelská
činnost svým charakterem náleží
mezi aktivity kulturního zaměření,
které mají i jiné poslání,
než výlučně komerční.
Výkon funkce ministerstva kultury České republiky
jakožto orgánu pečujícího o tuto
oblast jek v republice, tak při její propagaci v
zahraničí, si vyžaduje vytvoření
určitého informačního systému,
který vytvoří předpoklady pro samoregulaci
vydavatelské činnosti všech zúčastněných
partnerů a respektování jejich vzájemných
vztahů. Evidence vydavatelů na podkladě zákona
bude zároveň jediným a základním
předpokladem pro kontrolu plnění povinností,
které vyplývají pro vydavatele z nařízení
vlády č. 159/1969 Sb., o kulturních fondech,
o příspěvcích příjemců
autorských odměn a odměn výkonných
umělců kulturním fondům, o příspěvcích
za užití volných děl literárních,
vědeckých a uměleckých a o příspěvcích
uživatelů děl, pokud jde o příspěvky,
které tvoří materiální základnu
pro plnění společenských úkolů
těchto fondů.
Tato úprava má dále přímou
souvislost s ustanovením o uložení sankcí
za nedodržení povinnosti stanovené v §
3. Možnost uplatnění sankčních
ustanovení předpokládá nezbytnou znalost
okruhu vydavatelů neperiodických publikací.
V odstavci 3 je zakotvena povinnost ministerstva kultury zasílat
seznamy vydavatelů okresním úřadům.
Tímto opatřením se zajišťuje zpětná
kontrola nutná pro případné použití
sankčních ustanovení.
Při zpracování návrhu zákona
byla zvažována možnost evidence i u jiných
institucí, např. Národní agenturou
ISBN v České republice nebo Národní
knihovnou v Praze. K rozhodnutí zachovat evidenci na ministerstvu
kultury České republiky bylo přistoupeno
zejména z toho důvodu, že tyto uvažované
instituce nepokrývají svou činností
celou oblast neperiodických publikací. Zároveň
se tak zvýrazňuje úloha ministerstva kultury
České republiky jako instituce garantující,
zprostředkující a odborně konzultující.
Toto ustanovení neznamená nárůst
aparátu ani nesměřuje k byrokratickému
zasahování do podnikatelské sféry
organizací či jednotlivců, a to i z toho
důvodu, že se jedná o následnou evidenci,
k jejímuž splnění stačí
např. zaslání kopie zápisu do podnikového
rejstříku či rozhodnutí o registraci
u příslušných orgánů.
K § 3:
V odstavci 1 je založena povinnost vydavatele odevzdat
bezplatně neperiodické publikace oprávněným
příjemcům, kteří jsou uvedeni
taxativně v části I. přílohy
tohoto zákona. Institut povinného výtisku
umožňuje státu převzít garanci
za rovnoprávné zpřístupnění
domácí produkce neperiodických publikací
a v nich obsažených informací všem občanům,
zejména pak její plné využití
pro vědecké účely:
- umožňuje bibliografickou registraci domácí
produkce neperiodických publikací jako výchozí
podmínky pro její zpřístupnění
jak ve vnitrostátním, tak i mezinárodním
měřítku. Podporuje propagaci české
kultury a ČSFR v zahraničí,
- umožňuje trvalé uchování
a zpřístupnění domácí
produkce neperiodických publikací pro budoucí
generaci jako důležité sbírky dokumentující
ekonomický, sociální a kulturní rozvoj
českého národa.
Povinný výtisk je určen tak, že zahrnuje
rozmnoženiny neperiodických publikací pořízené
jakoukoli technikou, tedy nejen tiskoviny, ale i zvukové,
zvukově obrazové a obrazové rozmnoženiny.
V odstavci 2 je stanovena vydavateli stejná povinnost
odevzdat povinný výtisk, avšak za úplatu,
a to oborovým knihovnám. Druhy neperiodických
publikací jsou v současné době označovány
tzv. tématickými skupinami, které rozlišují
jednotlivé obory a oblasti literatury. Tímto ustanovením
se vyhovuje požadavkům jednotlivých resortů
na zachování kontinuity při budování
těchto knihoven.
K § 4:
Toto ustanovení vymezuje, které neperiodické
publikace nepodléhají režimu povinných
výtisků (a evidenci vydavatelů), ač
vykazují veškeré znaky neperiodických
publikací ve smyslu ustanovení § 1. Takto jsou
vyňaty kinematografické filmy, zvukové, obrazové
a zvukově obrazové snímky pořízené
rozhlasovými a televizními organizacemi, určené
k veřejnému užití (např. promítání
v kinech přístupných veřejnosti, rozhlasové
a televizní vysílání).
Dále jsou z těchto režimů vyňaty
neperiodické publikace s ohledem na jejich výlučnost,
mimořádný charakter, finanční
náročnost, osobní a rodinný charaktere,
publikace sloužící společenskému
životu (např. pořádání
kulturních a sportovních akcí) apod. Nezbytnost
zachování kompletní dokumentace neperiodických
publikací u základních knihovnických
institucí, uvedených v příloze tohoto
zákona, byla důvodem pro zavedení výjimek
i z ustanovení tohoto paragrafu.
K § 5:
Tato ustanovení formulují v zákoně
sankce za nesplnění povinností uvedených
v § 3.
O pokutách budou rozhodovat orgány státní
správy podle obecných předpisů /tj.
zákona č. 71/1967 Sb., o správním
řízení (správní řád)
a v případě občanů i předpisy
upravující řízení o přestupcích/.
K § 6:
V tomto § jsou zahrnuta ustanovení přechodná
a závěrečná. Ustanovení odst.
1 slouží k zachování právní
jistoty existujících vydavatelů.
Odst. 2 zabezpečuje to, že uložením
pokuty za nesplnění povinností stanovených
tímto zákonem tyto povinnosti nezanikají.
K § 7:
Tento § obsahuje zrušovací ustanovení,
které zahrnuje i řadu zastaralých a nepoužívaných,
však dosud formálně platných právních
předpisů. Jedná se o předpisy s časově
omezených společenským posláním
nebo o právní normy již delší dobu
důsledná společenského vývoje
neúčinné.
Zrušením právních předpisů
uvedených v derogačním ustanovení
se přispěje k očištění,
zjednodušení a přehlednosti československého
právního řádu.
K § 8: