Česká národní rada 1990 – 1992

Předseda vlády České republiky Petr Pithart odpověděl poslanci Pavlu Havlovičovi na jeho interpelaci dopisem ze dne 4. října 1990.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, předkládám České národní radě odpověď předsedy vlády České republiky Petra Pitharta na interpelaci poslance Pavla Havloviče, která zní:

"Vážený pane poslanče,

Vaši interpelaci ze dne 4. 9. 1990 vítám a pokládám ji za důvodnou, protože problémy, na které poukazujete, existují a jejich závažnost je nesporná. Předesílám, že jejich "urychlené a zásadní" řešení, které požadujete, není vždy možné. V řadě případů totiž nebude urychlené řešení tím zásadním a naopak zásadní řešení nebude rychlé ani urychlené. Ne všechno, o čem jste hovořil, se týká kompetence vlády České republiky.

Občas slýchávám, že náš národ, který se právě vymaňuje z totalitní diktatury, bývá přirovnáván k nemocnému člověku. Nikoliv ve smyslu medicínském, ale morálně psychologickém. Pokud je tomu skutečně tak, pak rómská populace je pacientem mnohem těžším. Byla zbavena svého tradičního životního stylu. Například rómská rodina je v mnohem hlubší krizi než rodina česká. Destrukce rómské pospolitosti a jejích vnitřních vazeb je záležitostí posledního půlstoletí. Chování Rómů, zejména těch sociálně neadaptovaných, je mimo jiné důsledkem i této okolnosti. Dosáhnout jejich uspokojivé adaptace, to je úkol na mnoho let; řekl bych, že nejméně na jednu generaci. Je to úkol, který si žádá iniciativy a vytrvalosti nejen vlády a ministerstev, ale také samotné občanské společnosti a jejích institucí. Také ovšem samotných Rómů. Nedokáži předvídat a nedokáže to dnes nikdo - jak se ho zhostíme. Ale snažit se musíme, nic jiného nám nezbývá.

Poukazujete především na nejnaléhavější aspekt věci, na bezpečnostní situaci. I když už došlo v Plzni k zřetelnému uklidnění, může podobná situace nastat jinde. Jde o součást komplexnějšího jevu, tj. obecného vzrůstu kriminality. Pokusy o jeho analýzu jsou ve sdělovacích prostředcích zveřejňovány. Situace, na niž poukazujete, si žádá bezprostřední zásah veřejnobezpečnostních složek MV ČR. Neprozrazuji žádné tajemství, když řeknu, že se to našemu policejnímu sboru nedaří. Problém nebagatelizuji ani neodsouvám, ale naše policie zatím není v potřebné míře akceschopná. A všichni víme proč. Trpí kritickým nedostatkem sil a účinných prostředků právních, materiálních a technických i nedostatečnou profesionální dovedností v situaci pro ni po léta nezvyklé. Vím, že Vás neuspokojím, řeknu-li, že pohotovost k potřebnému okamžitému zásahu je tu podmíněna vyřešením problémů, které má samo bohužel dlouhodobý ráz. Sám jsem s tímto stavem nespokojen jako Vy a ministr vnitra se svými náměstky rovněž. Ale nějaké urychlené opatření tu prostě neexistuje. Policejní sbory potřebují zásadní posilu zvýšením tabulkových míst v ČR o více, než devět tisíc. Takovou posilu nelze čerpat z řad bývalých zaměstnanců státněbezpečnostního aparátu, proti tomu by se jistě ozvala veřejnost, kterou zastupujete. Můžeme učinit službu v policejním sboru atraktivnější, ale nemůžeme k ní občany nutit. Na tomto příkladu je vidět, jak se prolínají možnosti vlády a rezortního ministerstva s postoji občanské společnosti, na nichž koneckonců záleží neméně. Vás požadavek pokládám za plně oprávněný. Ztotožňuje se naprosto i s našimi požadavky.

Stejným způsobem bych mohl pojednat i o našem vězeňství.

Novela trestního řádu přinesla zkrácení vazebních lhůt, což se v praxi projevuje zhoršením již beztoho špatné kvality přípravného řízení. Byla též zrušena právní norma, upravující výkon ochranného dohledu. Připomínám, že obojí bylo schváleno Federálním shromážděním. Sám nejsem pro návrat k represivním opatřením minulých let, jako byl zákon o ochranném dohledu nebo praxe omezující svobodu pohybu. Naproti tomu je třeba prosazovat pozitivní opatření, k nimž by mohl patřit institut domovského práva a vybudování "sociální sítě". Ta však vyžadují dlouhodobější přípravy.

Předpokládáme rostoucí význam prevence. V současné době se připravuje posílení terénní sítě sociálních kurátorů tak, aby jeden kurátor připadal na 70 občanů propuštěných z výkonu trestu (namísto dosavadních 150). I v tomto případě má působnost vlády své meze. Záleží na samotných propuštěných. A také na občanské společnosti, do jaké míry bude ochotna vytvářet předpoklady jejich readaptace.

Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR navrhne Federálnímu ministerstvu práce a sociálních věcí, aby byl ze zákona o sociálním zabezpečení (zákon č. 100/1988 Sb.) vypuštěn okruh občanů, žijících v mimořádně obtížných poměrech "v důsledku návyků pramenících z odlišného způsobu života v minulosti". Předpokládáme tedy, že k 1. lednu 1991 vstoupí v platnost nové předpisy, které zruší dosavadní zvláštní podpory romským rodinám. Potřebná sociální péče se jim bude poskytovat stejným způsobem jako ostatním rodinám a ostatním občanům.

Ministerstvo školství ČR se zabývá novou koncepcí výchovy a vzdělávání dětí z romských rodin, ale tato záležitost je teprve ve stádiu expertního posouzení a realizace nového projektu si opět vyžádá určitý čas.

Vláda samozřejmě uvítá každou konstruktivní iniciativu romských občanů a jejich organizací i vytváření okresních samosprávných center strany ROI. Její podpora však není rozhodujícím činitelem. V tomto ohledu záleží více na postoji samotných romských občanů, na budoucích okresních zastupitelstvech, zkrátka na občanské společnosti.

Vážený pane poslanče, z Vaší iniciativy jsem požádal jednotlivá ministerstva o řešení konkrétních problémových okruhů, a to:

Ministerstvo práce a sociálních věcí o řešení otázek sociální péče a možnosti spolupráce v této věci mezi okresními orgány státní správy a romskými organizacemi.

Ministerstvo školství o řešení otázky, týkající se možností vyučování romských dětí v romském jazyce.

Ministerstvo vnitra o posouzení možnosti spolupráce Rómů s bezpečnostními orgány a jejich náboru k policejnímu sboru.

Ministerstvo vnitra a ministerstvo spravedlnosti o vyjádření se k Vašim návrhům posílení pravomoci policejních složek, přikázaného a zakázaného pobytu, právních a správních aspektů znovuzavedení institutu domovské obce a možnosti úpravy právních předpisů pro případy nevymožitelnosti uložených peněžních pokut.

Dovoluji si připomenout, vážený pane poslanče, že kromě interpelace existuje i jiná cesta, a to poslanecká iniciativa. Je vhodná zejména tam, kde vláda nemá žádné pravomoci. Doporučuji proto, abyste se ve snaze pomoci dobré věci zaměřil též například na možnosti spolupráce s řeholemi a vůbec s církevními a jinými charitativními institucemi. Zatím jsme si příliš zvykli na to, že stát zasahuje do všech oblastí života občanů. Proto je třeba společně hledat možnosti řešení společenských problémů přímo v místech, kde vznikají, a lidmi, jichž se bezprostředně týkají.

Vaše interpelace měla stimulující účinek. Věřím, že urychlí některé postupy, a proto Vám za ni děkuji.