Česká národní rada 1990 – 1992

poslance Viktora Dobala a dále poslanců Jiřího Fiedora, Jiřího Honajzera a Ivana Maška ministru vlády České republiky Miroslavu Grégrovi ve věci dokumentu nazvanému Iniciativní materiál ke koncepci deetatizace a privatizace.

Z pověření předsednictva České národní rady předkládám v souladu s § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady poslancům ČNR následující písemnou interpelaci poslance ČNR Viktora Dobala a poslanců Jiřího Fiedora, Jiřího Honajzera a Ivana Maška ministru vlády České republiky Miroslavu Grégrovi:

"Pane ministře,

ve čtvrtek 26. července t. r. jste se v Hospodářských novinách přihlásil k dokumentu nazvanému Iniciativní materiál ke koncepci deetatizace a privatizace. Tento dokument je datován 4. července t. r. a za Svaz průmyslu ČR je podepsán Vámi. Na půdě parlamentu není místo zabývat se věcnou stránkou dokumentu, který není předložen ani vládou ani parlamentem. Nemůže však být na půdě parlamentu zamlčeno, že se člen vlády hlásí k dokumentu, který je v zásadním nepopíratelném rozporu s programovým prohlášením vlády České republiky.

Tvrzení, že oba dokumenty nelze uvést do souladu ani při velmi volné interpretaci obou, si dovolujeme doložit několika citáty.

1. Vláda v programovém prohlášení uvádí, že "zřídí malé, ale důležité ministerstvo pro správu státního majetku a jeho privatizaci". Proti tomu staví iniciativní materiál koncepci, jejíž "základním nástrojem deetatizace" je Fond národního majetku jehož správa ... musí být svěřena nezávislému ekonomickému subjektu" (viz § 1 Iniciativního materiálu). Na správě Fondu se mají podílet svazy průmyslu a odbory, naopak vláda je z jeho správy plně vytěsněna (oddělení správy Fondu od orgánu státní správy je ostatně v § 3 postupováno explicitně). Důležité je, že stát v přechodném období není vyloučen jen z řízení běžného chodu podniku, nýbrž že je vyloučen z výkonu vlastnického, zejména dispozičního práva nad státním majetkem. Právě pro výkon tohoto práva je zřízeno ministerstvo státního majetku a privatizace.

2. Za nejdůležitější rozpor mezi koncepcemi vlády a Iniciativního materiálu považujeme pojetí vlastní privatizace. Česká vláda se v programovém prohlášení zavázala k "privatizaci převážné části státních podniků". Iniciativní materiál, ve výslovném rozporu s vládním prohlášením, omezuje v § 7 privatizaci na některé, taxativně uvedené případy: "podniky, u nichž je vlastník zároveň podnikatelem", tedy na malé provozy, dále na podniky, které budou zavádět různé systémy majetkového podílnictví zaměstnanců a konečně na podniky, "jejichž úspěšné vystupování na trhu je podmíněno účastní soukromého, zejména zahraničního kapitálu". "Privatizace", kterou Iniciativní materiál navrhuje, tedy nemá být ničím jiným, než novým zdrojem kapitálu pro již existující státní podniky. Takovéto pojetí nemá s privatizací zhola nic společného: privatizací se rozumí transakce, v níž dosavadní státní majetek, např. státní podnik, mění majitele, jímž se místo státu stává soukromá osoba, resp. právnická osoba, nemající charakter státního majetku. Pojetí "privatizace" jako zdroje příjmů státních podniků ilustruje také § 9, který říká, že "východiskem privatizace národního majetku, s nímž hospodaří dnešní státní podniky, musí být v každém případě podnikatelské rozhodnutí existujících hospodářských subjektů (podniků)"; kuriozitou je, že tento projekt privatizace, tedy majetkové transakce přikládá veškerou aktivní úlohu předmětu transakce, zatímco majitel, tedy subjekt transakce, je odsouzen do pozice trpného pozorovatele. Koncepce privatizace v Iniciativním materiálu se tedy od prohlášení vlády liší ve dvou základních otázkách: v rozsahu privatizace a ve vlastním chápání pojmu privatizace.

Ve dvou předchozích bodech jsme uvedli některé z rozporů mezi Programovým prohlášením a Iniciativním materiálem, které lze doložit doslovnými citacemi. Podle našeho názoru se však oba dokumenty zásadně rozcházejí již v samotném smyslu a pojetí ekonomické reformy.

Pane ministře, programové prohlášení vlády České republiky je pro Vás, jako pro jejího člena, závazné. Proto považujeme za nezbytné, abyste v zákonné lhůtě:

- potvrdil, či popřel autenticitu "Iniciativního materiálu ke koncepci deetatizace a privatizace" ze dne 4. 7. 1990,

- objasnil okolnosti, které se týkají Vaší účasti na přípravě zmíněného materiálu a vysvětlil příčiny, které Vás, jako člena vlády, vedly k jeho podpoře.

- plně se distancoval od těch pasáží Iniciativního návrhu, které jsou v rozporu s programovým prohlášením vlády ČR, tedy od §§ 1, 2, 3, 7, 8, 9.

Na tuto interpelaci požadujeme písemnou odpověď.

Příloha interpelace:

Iniciativní materiál ke koncepci deetatizace a privatizace.

Iniciativní materiál ke koncepci deetatizace a privatizace

(Svaz průmyslu ČR, Svaz průmyslu SR, Svaz státních podniků a akciových společností)

Deetatizace a privatizace jsou významné složky ekonomické reformy k překonání současného krizového postavení a přechodu k vyšší výkonnosti a dynamice rozvoje národního hospodářství. Obsahem procesu odstátnění rozumíme vytvoření samostatných podnikatelských subjektů, schopných konkurence v náročném tržním prostředí a plně odpovědných za své zisky a ztráty. To předpokládá především ekonomické ceny, odstranění přímého řízení podniků orgány státní správy a odstranění individualizovaných vztahů podniků ke státnímu rozpočtu.

1. Základním nástrojem deetatizace rozumíme zřízení fondu národního majetku, který v sobě zahrne veškerý majetek odstátněním podniků a jiných organizací. Správa Fondu národního majetku musí být svěřena nezávislému ekonomickému subjektu, který pracuje na základě příslušných právních norem a pod kontrolou parlamentu. Na vytváření těchto norem, správě a kontrole Fondu se musejí podílet i zástupci zájmových podnikatelských svazů a zaměstnanců. Fond národního majetku je třeba budovat podle principů, které odpovídají politice formování československé federace jako svazku dvou suverénních národních republik.

2. Fond musí sehrát významnou podnikatelskou roli jak z hlediska překonání krizového stavu, tak získání potřebné dynamiky podniků. Proto nemůže Fond vzniknout jen jako kategorie správně finanční.

3. Proces deetatizace vyžaduje urychlení zpracování právních norem, které vymezí postavení podniků a odstraní jejich vazby s orgány státní správy. V souladu s tím považujeme za nezbytné jasně vymezit úlohu správy Fondu, oddělit ji od vykonavatele, tj. od ogránů státní správy. Povinnosti správy Fondu je neprodleně upozornit vykonavatele na neplnění závazků podniky. Vykonavatel musí přijmout odpovídající opatření. Funkci vykonavatele by v přechodném krizovém období měly plnit odvětvové orgány s poradní účastí podnikatelských svazů.

4. Různé formy deetatizace je možno uplatňovat jen na základě konkrétních ekonomických podmínek a charakteru hospodářské činnosti podniků a nikoli administrativním rozhodnutím. Není nutné uplatňovat pouze formu státní akciové společnosti. Vhodnější se v konkrétních případech mohou ukázat např. pronájmem, obchodní společnosti, státní podnik atd. Odstátněný podnik má vůči Fondu povinnost platit určenou částku (nájemné, dividenda, odvod či jiná forma úhrady) odvozenou z hodnoty majetku.

5. Proces deetatizace doporučujeme provést co nejrychleji, nikoliv však šablonovitě. Ve sporných případech rozhodne vykonavatel, tj. odvětvový orgán, v souladu s obecně platnými předpisy, za účasti zástupců podnikatelských svazů a odborů.

6. Mimořádnou důležitost i ve vztahu k překonání krizového postavení a zvýšení výkonnosti, má komplexní vyřešení daňového a odvodového systému. V této souvislosti zdůrazňujeme, že není možné dále pokračovat ve vysokém daňovém a odvodovém zatížení podniků. Je však nezbytné snížit celkový příjem státního rozpočtu z hospodaření podniků nejméně o odvodové povinnosti vůči Fondu.

7. Na rozdíl od deetatizace musí privatizace probíhat jako dlouhodobý proces posilování pozitivního vlivu soukromého vlastnictví v ekonomice. Půjde o podniky:

- u nichž je vlastník zároveň podnikatelem

- jejichž úspěšné vystupování na trhu je podmíněno účastí soukromého, zejména zahraničního kapitálu, přinášejícího nové výrobní činitele a zlepšování podmínek k podnikání, zvýšení kapitálu, přístup na zahraniční trhy, nové technologie, know-how, včetně zdokonalení managementu a vnitropodnikového řízení

- které budou aktivizovat participací zaměstnanců uplatněním systému zaměstnaneckých akcií (viz obdoba systému "Baťa", japonského RINGI a americké ESOP).

Přitom musí jít i o podporu zakládání drobných a středních soukromých podniků.

8. Privatizace formou "investičních kuponů" považujeme za naprosto nepřijatelnou, jak z teoretického, tak praktického hlediska. Popírá základní zásadu podnikatelské motivace vlastníka a vzniku vlastnictví, tj. zřeknutí se okamžité potřeby ve prospěch budoucího očekávaného zisku. Je jakýmsi znárodněním "naruby". Je motivována více ideologicky než ekonomicky. Nadměrně přeceňuje roli institutu vlastnictví v procesu tvorby tržního prostředí.

9. Východiskem privatizace národního majetku, s nímž hospodaří dnešní státní podniky, musí být v každém případě podnikatelské rozhodnutí existujících hospodářských subjektů (podniků) ve spolupráci s potencionálními investory a s podporou osazenstva podniku. Proto není možné, aby státní orgány kategorizovaly podniky k privatizaci, ať už zvolí jakákoli kriteria a určovaly pořadí, formy a subjekty privatizace. Jejich úloha v procesu privatizace musí spočívat výlučně v dohledu nad dodržováním příslušných právních norem.

10. Nezbytnou podmínkou privatizace zároveň součástí uskutečnění privatizačního procesu je reálné, tržní ocenění majetku podniku, přijatelné i pro zahraniční investory. Mimo jiné předpokládá i existenci trhu, pro který má vytvořit základ i deetatizace. S oceněním majetku souvisí i likvidace pro podniky nepotřebných statků. Považujeme za nutné zreálnit i finanční a úvěrové vztahy podniků a státu. Řada úvěrů, provozních i investičních, byla dříve podnikům, po odčerpání jejich vlastního jmění, vnucena. Nelze proto požadovat, aby tyto fiktivní úvěry byly podniky znovu spláceny.

11. Privatizace lze přednostně konsolidované podniky, které se dovedou racionálně chovat ve vznikajícím tržním prostředí. Jen takové podniky přitáhnou dodatečný kapitál jak ze zahraničí, tak z postupně vznikajících tuzemských zdrojů.

12. Deetatizace i privatizace přispěje ke zvýšení výkonnosti a efektivnosti ekonomiky, ale bude mít i důsledky na snižování zaměstnanosti. Proto je nutno, souběžně s těmito procesy, řešit i podporu státního rozpočtu podnikatelským záměrům rozšiřujícím nabídku pracovních míst, otázkám rekvalifikace apod.

Za zásadní otázky našeho návrhu pokládáme:

1. Odstátnění podniků provést co nejrychleji, ale diferencovaně z hlediska forem, které musí vyplynout z návrhů podnikatelské sféry.

2. Jako základní nástroj odstátnění použít fond národního majetku, který nesmí mít jen funkci finančně správní, ale podnikatelskou. Na správě Fondu se musejí podílet podnikatelské svazy a odbory.

3. Deetatizaci je nutno řešit současně se zásadní změnou pojetí daňové, odvodové, úvěrové a odpisové politiky.

4. Privatizaci nutno chápat jako dlouhodobější proces. V žádném případě ji nerealizovat formou investičních kuponů, ale mobilizací úspor obyvatel především přednostním výhodným prodejem zaměstnaneckých akcií.

Rovněž podporovat příliv zahraničního kapitálu, zejména u konzolidovaných, perspektivních podniků, se zárukou rovnoprávného partnerství.

4. července 1990