Předsedkyně ČNR D. Burešová,
místopředsedové J. Kasal, Z. Malík,
J. Vlach a 156 poslanců.
Za vládu České republiky: vláda
omluvena, předseda Nejvyššího soudu A.
Mokrý.
Místopředseda ČNR Zdeněk
Malík: Vážené poslankyně,
vážení poslanci, milí hosté,
zahajuji třetí jednací den 34. schůze
České národní rady a všechny
vás srdečně vítám.
Ze schváleného pořadu 34. schůze České
národní rady zbývají k projednání
tyto body:
Odpovědi členů vlády České
republiky na interpelace, otázky a podněty poslanců
České národní rady,
Naléhavé interpelace poslankyně Gerty Mazalové,
Návrh poslance Františka Nerada na přijetí
usnesení České národní rady
a
Zpráva o činnosti předsednictva České
národní rady za dobu od 17. března do 13.
dubna 1992 - sněm. tisk 694.
Dále vás upozorňuji, že vláda
nám posílá plnění programového
prohlášení vlády, které vám
bude ještě dnes rozdáno.
Hlásí se paní poslankyně Röschová.
Poslankyně Anna Röschová: Pane předsedající,
vážená sněmovno, dovolte, abych navrhla
rozšířit bod programu o jeden krátký
bod - rozhodnutí o pozastavení vyhlášky
č. 10 z r. 1991 města Plzně.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Slyšeli jste žádost paní poslankyně
Röschové. Hlásí se pan poslanec Stodůlka.
Poslanec Zbyšek Stodůlka: Pane předsedající,
žádám, aby paní poslankyně blíže
upřesnila, oč jde, neboť podle mého
názoru pozastavení obecní vyhlášky
přísluší okresnímu úřadu
a nikoliv České národní radě.
Poslankyně Anna Röschová: Omlouvám
se, řekla jsem to v úvodu, tato vyhláška
byla pozastavena okresním úřadem a tudíž
to projednával výbor pro územní správu
a národnosti a výbor ústavně právní.
Jedná se tedy o zrušení či nezrušení.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Děkuji za toto vysvětlení, dávám
hlasovat.
Kdo souhlasí se zařazením tohoto bodu do
programu dnešní schůze, ať zvedne ruku.
65.
Kdo je proti? 3.
Kdo se zdržel hlasování? 35.
Děkuji.
Konstatuji, že jsme usnášeníschopní
a zařazení tohoto bodu programu bylo přijato.
Tento bod bude zařazen před zprávu o činnosti
předsednictva jako předposlední bod jednání
schůze.
Nyní můžeme přistoupit k odpovědím
členů vlády na interpelace, otázky
a podněty poslanců ČNR.
Ministr zdravotnictví ČR Martin Bojar odpověděl
na interpelaci poslance Petra Loma na vládu ČR ve
věci porovnání výše zvláštních
odměn uvedených v § 17 a v § 51 vyhlášky
č. 568/91 Sb. - tisk 600. Odpověď se předkládá
jako tisk 600 A.
Považuje pan poslanec odpověď za uspokojivou?
Poslanec Petr Lom: Paní předsedkyně,
pane místopředsedo, dovolte, abych se k odpovědi
stručně vyjádřil.
Kritizoval jsem skutečnost, že federální
vyhláškou je určena odměna policistovi
v tzv. pohotovostní příslužbě,
to znamená, že je na telefonu doma, částkou
5 Kčs za hodinu, kdežto lékaři jednou
korunou za hodinu.
V interpelaci jsem se tázal, zda tento federální
předpis byl konsultován, poněvadž i
legislativní pravidla vlády ČSFR určují
povinnost dát vyhlášku obdobně jako
zákon k vyjádření resortním
ministerstvům republikovým.
Nemám ověřeno, zda tak bylo učiněno
či nikoliv, ale pravděpodobně se tento předpis
ne dost důkladně respektuje.
Tázal jsem se dále, zda k tomu vláda ČR
zaujme nějaké stanovisko, protože v současné
situaci, která ve zdravotnictví je, tyto jevy jenom
mohou podporovat obecné rozladění mezi zdravotníky,
i když se v tomto případě nejedná
o civilní zdravotníky.
Na to jsem neobdržel konkrétní odpověď
a pan ministr mně ubezpečuje o tom, že to bude
vyřešeno zákonem o platech a odměně
při pracovní pohotovosti v rozpočtových
a v některých dalších organizacích
a orgánech. Já tento zákon neznám,
takže nemohu se k němu vyjádřit.
Odpověď na svou interpelaci přijímám,
účelem interpelace bylo upozornit na křiklavou
diskriminaci a předpokládám, že toto
upozornění bude mít svůj legislativní
dopad. Místopředseda ČNR Zdeněk
Malík: Děkuji panu poslanci Lomovi, ptám
se, zda si přeje k této interpelaci někdo
vystoupit? Není tomu tak, končím rozpravu
a přistoupíme k tomuto usnesení. "ČNR
souhlasí s odpovědí na interpelaci poslance
Petra Loma, uvedenou ve sněmovním tisku 600 A".
Kdo souhlasí, ať zvedne ruku. 77.
Kdo je proti? Nikdo.
Odpověď na interpelaci byla přijata.
Dále ministr pro správu národního
majetku a jeho privatizaci ČR Tomáš Ježek,
místopředseda vlády ČR Jan Stráský
a ministr státní kontroly ČR Igor
Němec odpověděli na interpelaci poslance
Zbyňka Máci na místopředsedu vlády
ČR Jana Stráského, ministra pro správu
národního majetku a jeho privatizaci ČR Tomáše
Ježka a ministra státní kontroly ČR
Igora Němce ve věci možnosti neradostných
výsledků vynuceného ročního
poslaneckého průzkumu procesu malé privatizace
a činnosti okresních komisí pro privatizaci
ve vztahu k neexistujícímu funkčnímu
kontrolnímu systému malé privatizace s důrazem
na nové úkoly okresních komisí pro
privatizaci v procesu velké privatizace - tisk 611. Odpovědi
se předkládají jako tisky 611 A, 611 B a
611 C.
Považuje pan poslanec odpovědi za uspokojivé?
Poslanec Zbyněk Máca: Dámy a pánové,
prosím sněmovnu o přesunutí mého
vyjádření na interpelaci na příští
schůzi ČNR. Důvody jsou 3: Jednak potřeba
času na komplexní vyjádření
ke všem třem odpovědím, za druhé
souvislost s mou další interpelací v podobné
věci a za třetí poslední legislativní
aktiv ta pana ministra Ježka, která se zdá
být konečně jakousi reakcí na mé
podněty a interpelaci.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Děkuji, přesuneme to na 35. schůzi, není
potřeba o tom hlasovat.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy
ČR Petr Vopěnka odpověděl na interpelaci
poslance Zbyňka Máci na ministra školství,
mládeže a tělovýchovy Petra Vopěnku
ve věci možnosti nesprávného postupu
ředitele Školského úřadu v Českém
Krumlově při rozhodnutí o odvolání
10 ředitelů školských a předškolských
zařízení dle tzv. lustračního
zákona tisk. 612. Odpověď se předkládá
jako tisk 612 A.
Považuje pan poslanec odpověď za uspokojivou?
Poslanec Zbyněk Máca: Pan ministr odpověď
na mou interpelaci podle mého názoru odbyl takovým
způsobem, že se o odpovědi na poslaneckou interpelaci
vlastně nedá vůbec mluvit. Proto s ní
nelze ani souhlasit, zvlášť jde-li o tak závažnou
politickou záležitost, jakou je řádné
provádění lustračního zákona
ve školství.
Musím připomenout, o co v mé interpelaci
šlo a jaká byla reakce pana ministra, byla-li vůbec.
V listopadu loňského roku dostali všichni ředitelé
školských a předškolských zařízení
k podpisu mimo jiné i formulář "Čestné
prohlášení". Tím se měli
distancovat od aktivit dle § 2 odst. 1 písm. g) a
h) zákona 451/1991 Sb., kterým se stanoví
některé další předpoklady pro
výkon některých funkcí ve státních
orgánech a organizacích ČSFR, ČR a
SR.
Někteří z tehdejších ředitelů
toto prohlášení nepodepsali a v souladu se
zákonem byli odvoláni. Potom však pan ředitel
úřadu měl prý několik telefonických
upozornění, že některá z prohlášení
- těch podepsaných - nejsou podepsána podle
pravdy a tudíž není myslitelné, aby
dotyčné osoby setrvávaly ve funkcích,
Pan ředitel se dle vlastních slov rozhodl měřit
každému stejným metrem a prověřit
pravdivost všech podepsaných prohlášení.
Mně neznámým způsobem si opatřil
nejrůznější podklady, na jejichž
základě odvolal oněch 10 ředitelů
v okrese Český Krumlov. Nejdříve si
je všechny bez oznámení důvodů
pozval ve stejnou dobu na úřad. Tam jim hromadně
sdělil svá zjištění a vyzval
je k odstoupení, jinak, že je odvolá. To také
udělal. Odvolání znělo takto:
"Na základě § 14 odst. 1, zákona
č. 451/1991 Sb. a v souladu s § 6, odst. 2. zákona
ČNR č. 564 o státní správě
a samosprávě ve školství vás
odvolávám z funkce k 31. 5. 1992."
1) Bohužel odpověď na interpelaci neobsahuje
žádné vyjádření k této
věci.
2) V oněch odvoláních zcela chyběly
běžné náležitosti, jako je datum,
značka, číslo, referent, poučení.
Ani k tomu se pan ministr ve své odpovědi nevyjadřuje.
3) Ve své interpelaci jsem popisoval podklady, na základě
kterých pan ředitel školského úřadu
odvolával oněch 10 ředitelů. Šlo
o tzv. "záznamy o pracovně politickém
hodnocení pracovníka" z roku 1970, které
bez bližšího označení podepisovali
tři až čtyři lidé za tzv. pohovorovou
komisi. Pan ředitel mi nevysvětlil, jak se dostal
k těmto materiálům, které byly brzy
po převratu, v listopadu 1989 rozdávány s
kádrovými materiály občanům.
Nemohl tedy doložil, jak k nim přišel, nedoložil
ani jejich kompletnost, ani hodnověrnost. Na jejich základě
však usoudil, že u oněch deseti byla splněna
litera § 2 tzv. lustračního zákona,
tedy členství v prověrkové a normalizační
komisi po 21. 8. 1968. Odvolával se též na
jakési nařízení vlády č.
213 z roku 1970. Ani k této pasáži není
v odpovědi na interpelaci řádné vyjádření.
Pan ministr se jí nezabýval.
4) Jestliže se v podkladech píše o pohovorových
komisích, jde terminologicky o něco jiného,
než o prověrkové a normalizační
komise uvedené v zákoně. Divím se,
že pan ředitel školského úřadu
neměl potřebu dotázat se alespoň na
ministerstvu školství a nebo se dle tzv. lustračního
zákona obrátit na nezávislou komisi při
FMV.
Dále jsem v interpelaci uváděl, že je
možné, že sepsání a podepsání
onoho záznamu patřilo v r. 1970 k povinnosti ředitelů
škol, jakožto vedoucích organizací a tudíž
vyplývalo z pracovněprávních norem,
zejména ze zákoníku práce a podobných
předpisů, o čemž by svědčila
i zmínka o nařízení vlády č.
213. Toto jsem žádal vysvětlit. Interpelace
o tom vůbec nehovoří.
5) Pochybným se mi jevil stav, kdy ředitel školského
úřadu se může samostatně rozhodovat
o kvalitě, kvantitě a způsobu získávání
materiálů, podle nichž se sám rozhodne
o setrvání podřízených ředitelů
ve funkci.
Pokud by se nepodařilo zjistit a prokázat, co to
vlastně znamenají ony prověrkové a
normalizační komise podle lustračního
zákona ve srovnání s pohovorovými,
o kterých se píše v onom záznamu, mohlo
by se stát, že zákon nezasáhne tam,
kde má a naopak, může se stát, že
tyto záznamy budou klasifikovány jako pozdější
tzv. komplexní hodnocení pracovníků,
čímž získají pracovněprávní
charakter a příslušné ustanovení
zákona zaměřené na politickou odpovědnost,
se stane bezzubým nebo neuplatnitelným.
Podle mého názoru, jak jsem v interpelaci uvedl,
je nezbytné mít k dispozici vyjádření
nezávislé komise při FMV a snad i názor
FMV.
Bohužel ke všem uvedeným skutečnostem
se odpověď pana ministra nevyjadřuje. Chybí
mi sdělení pana ministra o jeho aktivitě
po zjištění rozporu v terminologii. On jen
pouze "konstatuje", "lituje", ale neodpovídá
na otázku, co tedy v té věci hodlá
udělat.
Ministerstvo zřejmě necítilo potřebu
vejít v kontakt s federálním ministerstvem
vnitra v zájmu vysvětlení tohoto rozporu.
Znamená to - zní otázka - že případné
právní spory a jejich případné
finanční důsledky klidně ponese rozpočet
škol nebo školských úřadů
na úkor žáků a studentů?
Závěrem bych chtěl říci, že
vůbec nešlo o to, aby pan ministr dělal hlupáčky
z těch obcí, které podaly petici a možná
zákon tzv. lustrační pořádně
neznaly. Ten zákon měl znát především
ředitel školského úřadu a neměl
si z něj vybírat pasáže, které
se mu hodily. A ještě něco. Z odpovědi
pana ministra vyplývá, že oněch deset
odvolání stále platí. Dá se
očekávat, že někteří z
odvolaných, ať už právem či neprávem
odvolaných, se budou soudit, že své spory vyhrají
a školský úřad bude platit. Opět
se ptám, komu to bude ku prospěchu? Lustrační
zákon bude k smíchu nebo k vzteku, státní
peníze potečou jinam než školákům,
jednotliví ředitelé budou užívat
zákona dle libosti, dle osobních či politických
vztahů a ve školství zavládne opravdu
zbytečná nervozita a na dětech se to brzy
pozná. Zdá se mi, že podobné problémy
by se brzy mohly objevit i ve zdravotnictví i v celé
rozpočtové sféře. Ministr školství
mohl svou aktivitou předejít zpochybnění
tzv. lustračního zákona. Svou pasivitou činí
opak. Proto s jeho odpovědí nesouhlasím.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Děkuji panu poslanci Mácovi. Otevírám
rozpravu. Chce k tomuto problému někdo promluvit?
Není tomu tak. Rozpravu končím. Usnesení:
"Česká národní rada nesouhlasí
s odpovědí na interpelaci poslance Zbyňka
Máci uvedenou ve sněmovním tisku 612 A."
Kdo souhlasí s tímto negativním stanoviskem,
ať zvedne ruku. 62.
Kdo je proti? 2.
Usnesení bylo přijato.
Ministr financí České republiky Karel Špaček
odpověděl na interpelaci poslance Ladislava Krčmy
na ministra financí České republiky Karla
Špačka ve věci problémů ve financování
vědy a technologií v České republice
- tisk 636. Odpověď byla předložena jako
tisk 636 A. Ptám se pana poslance Krčmy, zda odpověď
je uspokojivá?
Poslanec Ladislav Krčma: Beru na vědomí.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Čili souhlas? (Souhlas.) Prosím, pan poslanec
Kozánek.
Poslanec Petr Kozánek: Pane předsedající,
domnívám se, že sněmovna není
v usnášeníschopném stavu. (Hlasy: Počtu.)
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Prosím, spočítejte kolik je poslanců.
92. Odešel ústavně právní výbor.
Měl by se nám vrátit. Ústavně
právní výbor má příliš
mnoho práce, za tohoto stavu přerušíme
projednávání interpelací.
(Projevy nesouhlasu.)
Poslanec Dudešek. Prosím, aby kancelář
došla pro ústavně právní výbor,
aby se dostavil do sněmovny. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Petr Dudešek: Pane předsedající,
vážené dámy a pánové,
vzhledem k tomu, že jsme opět tzv. neusnášeníschopní
čili usnášení neschopni a zdá
se mi, že by tu měli sedět alespoň všichni
ti, kteří jsou podepsaní, navrhuji za prvé,
aby se provedla prezence po jménech. (Hlas: Proč?)
Proč? Je to jasné, protože zase tady nejsou
ti, kteří obyčejně nejvíc vyskakují.
Za druhé - ve včerejším komentáři
v Československé televizi, na který jsem
se díval, byla poznámka pana redaktora v tom smyslu,
že Česká národní rada večer
kvůli nekázni poslanců musela zakončit
jednání. Ti lidé vůbec nevědí,
že my, kteří jsme tu seděli jsme zakončili
až v sedm, znamená to, že jsme tady seděli
od devíti do sedmi. Jestli by takhle pracovali dělníci
jako ti, kteří tady večer seděli,
bude to dobré. To jen poznámku k Československé
televizi. Strašně mě mrzí, že se
takto vyjadřují, a proto teď doporučuji
udělat to, co jsem říkal.
Děkuji.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Panu poslanci Dudeškovi říkám, že
nám skutečně chybí ústavně
právní výbor a byli bychom usnášeníschopni.
Ústavně právní výbor bude pozván
do sněmovny, abychom mohli projednávat odpovědi
na interpelace. Ještě připomínám,
že zprávu vlády o plnění jejího
programového prohlášení již máte
ve výborech a prosím, abyste si jí potom
vyzvedli. Pan poslanec Dudešek dal návrh zjišťovat
účast po jménech. Nevím, jaké
máte stanovisko, ale říkám, že
je to zbytečné, protože nám chybí
právě těch 16 lidí, kteří
odešli na výbor.
(Nesouhlasný šum ve sněmovně.)
Poslanec Ivo Přikryl: Pane místopředsedo,
domnívám se, že váš výpočet
není správný. Tady nechybí ústavně
právní výbor, tady chybí více
než 100 poslanců.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
To máte pravdu, ale pak stačí vzít
prezenční listinu a ti, kdo chybí, nejsou
podepsáni.
Byl tady návrh pana poslance Dudeška a zkusíme
udělat prezenci podle seznamu. Nedá se nic dělat.