Česká národní rada 1990 – 1992

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Výbornému. Já se dokonce domnívám, že o tomto dalším postupu ani nemusíme dávat hlasovat. Sněmovna se jednou rozhodla, tady došlo k určité chybě, já bych v tomto okamžiku požádal Kancelář, aby připravila nové hlasovací lístky již pouze pro volbu místopředsedy. Tzn. - bude to hlasovací lístek s dvěma kandidáty kteří budou totožní s těmi kandidáty, které už jsme jednou volili. Uzavřeli jsme bod jednání, který se týkal pozemkových úřadů zjednodušeně řečeno, nyní v našem programu zbývá bod interpelace poslanců a odpovědí členů vlády České republiky. Domnívám se, že po dobu, než budou připraveny nové hlasovací lístky pro volbu místopředsedy a než budeme přikročit k provedení volby a následně potom k provedení dalšího kola voleb, které se bude týkat prezidia, můžeme přistoupit k dalšímu bodu jednání. Otevírám tedy další bod našeho jednání, což jsou

Nyní mají slovo paní poslankyně a páni poslanci, kteří se chtějí obrátit na členy vlády se svými interpelacemi, otázkami a podněty. Kdo se hlásí do rozpravy k tomuto bodu jednání písemnou přihlášku k tomuto bodu nemám ani jednu. V tomto okamžiku už mám přihlášku paní poslankyně Kolářové a dávám jí slovo.

Poslankyně Daniela Kolářová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážená sněmovno, dovolte, abych vznesla interpelaci na ministerstvo kultury poslanců ČNR JUDr. Miroslava Čapka, Hedy Čechové, JUDr. Jiřího Hájka, PhDr. Josefa Kašuby, Daniely Kolářové, ing. Jiřího Macháčka, Gerty Mazalové, Vladimíra Mišíka, Eduarda Vacka a Vladislava Vaňáka. Je to interpelace na vládu České republiky ohledně vývozu a ochrany kulturních památek.

V současné době dochází k nekontrolovanému vývozu uměleckých předmětů a památek a předmětů muzejní hodnoty.

Vývozem těchto předmětů a památek do zahraničí se zabývají "různí podnikatelé", kteří získali "živnost" na základě zákona č. 105/1990 Sb., přičemž nemají odpovídající vzdělání a znalosti. Přesto však dostanou povolení ministerstva kultury k této činnosti. K rozporu také dochází tím, že někteří mají povolení k zahraničně obchodní činnosti, ovšem toto povolení se nevztahuje na starožitnosti, respektive na vývoz uměleckých a muzejních předmětů. Dochází tak k vývozu starého nábytku a jiných uměleckých předmětů, kdy například jedna z forem je, že ze starého nábytku se odstraní původní politura - lak, nábytek se rozebere na díly a jako dříví se vyveze postupně po dílech za hranice.

Dále usnadňuje celou situaci i neúplná právní úprava. V současné době je muzejní činnost a ochrana kulturních památek regulována především zákonem č.20/1987 Sb., o státní památkové péči a zákonem č. 54/1959 Sb.

Režim povolování vývozu uměleckých a muzejních předmětů pak upravuje vyhláška FMZO č. 2/1987 Sb., o vývozu kulturních památek. Rozhodování o této oblasti je tak svěřeno orgánům celní správy. Obecně a stručně řečeno, podle této vyhlášky platí, že za umělecký předmět se nepovažují ty předměty, které nejsou starší 100 let a jsou celními orgány bez všech problémů propuštěny k vývozu z našeho území. Přičemž podle tohoto výkladu by mohlo dojít k úplnému vývozu předmětů secese, která měla svůj vrchol kolem roku 1920.

Ve stávajícím povolovacím řízení je celá věc komplikována tím, že celnice si sice vyžaduje stanovisko příslušného muzea či jiného k tomu příslušného orgánu, ovšem celní orgány nejsou tímto stanoviskem nikterak vázány a konečné rozhodnutí zůstává na těchto orgánech. Přitom celní orgány nemohou mít odborníky na všechno. Navíc, i když k náležitostem povolení k vývozu uměleckých či muzejních předmětů patří znalecký posudek, spokojují se celní orgány s posudky znalců na "použitá zboží", respektive znalců z oboru ekonomiky - ceny a odhady a nevyžadují důsledně posudky od znalců zabývajících se uměleckými a historickými předměty. Tyto posudky jsou navíc nekvalitní. A oni tzv. "živnostníci" na této přímo spekulativní činnosti vydělávají nemalé peníze ke škodě našeho kulturního dědictví, resp. národa. Podle zákona si takovýto "živnostník" může k nákupní hodnotě připočíst 30% z nákupní hodnoty, ovšem on sám, se správným uvedením údajů získává shora zmíněným postupem zisk až ve výši 500% z nákupní hodnoty a to ve tvrdé měně.

Je proto velice naléhavé, aby okamžitě došlo k přehodnocení celého režimu povolování vývozu, a to tak, aby záporné stanovisko muzea či jiného odpovědného orgánu bylo pro celní orgány závazné.

V případě záporného stanoviska by pak celní orgány nesměly propustit žádný takovýto předmět mimo území státu.

V této souvislosti stojí za zmínku, že Československo přistoupilo k Mezinárodní úmluvě z roku 1985 o ochraně uměleckých památek, zhora popsaným postupem však Československo tuto Úmluvu nedodržuje, přitom již v roce 1918 prezident Masaryk jedním ze svých prvních dekretů zakázal vývoz uměleckých předmětů. Tento normatívní akt však byl v další kontinuitě právních předpisů již derogován.

Druhým aspektem ochrany uměleckých předmětů a památek a jejich následného vývozu z území našeho státu je probíhající restituční proces podle zákona č. 403/1990 Sb. K tomu je však třeba, aby nedošlo k nedorozumění, předeslat, že nikterak nejsme proti principu a myšlence restitucí. Jde spíše o výhrady k technickému provádění těchto restitucí a to pokud jde o navrácení uměleckých předmětů. Máme za to, že k tomu není přistupováno šetrně a s náležitou péčí a odpovědností. A o tom, že se nejedná o nějaké zanedbatelné předměty, svědčí ta skutečnost, že např. součástí restituovaného majetku rodu Lobkoviců by se měla stát i unikátní výtvarná díla vystavená v Národní galerii v Praze - obrazy Rubensovy, Cranachovy, Canaletovy, Breughelovy aj. Není jisté, zda se špičkovým uměleckým dílům a památkám věnuje skutečně odborná péče. To potvrzuje např. fotografie z deníku Mladá fronta dnes ze dne 10. 6. t. r., ze stěhování 370 uměleckých předmětů ze zámku Červená Lhota, zachycující jeden z nejcennějších exponátů - portrét Filipa Kolovrata Krakovského nezahalený, zasunutý na korbě nákladního automobilu.

Zde je na místě zdůraznit, že hlavní tíha provádění restitučního zákona č. 403/1990 Sb., spočívá na regionálních pracovištích státní památkové péče a na okresních úřadech. Jejich zaměstnanci vyjadřují znepokojení nad tím, že ze strany ministerstva kultury České republiky je celý proces naprosto nepřipraven a probíhá velmi živelně. Zdá se, že MK ČR nemá základní přehled o tom, kolika a jakých kulturně uměleckých předmětů a objektů se vlastně restituce dotýkají dle zákona č. 403/1990 Sb. Vzhledem k očekávanému pokračování restitučních procesů dle zákona č. 87/1991 Sb. a zákona o půdě se takováto skutečnost jeví jako velmi zarážející.

Dovolujeme si proto na vládu České republiky vznést následující dotazy a požadavky.

1. Vstupuje MK ČR, a pokud ano, s jakými výsledky, do jednání s oprávněnými osobami, aby alespoň nejcennější předměty zůstaly nadále zpřístupněny veřejnosti?

2. Jedná MK, a pokud ano, s jakými výsledky, s osobami oprávněnými podle zák. č. 87/1991 Sb., o tom, aby restituované, zejména nejcennější předměty nebyly masově vyváženy do ciziny?

3. Jakým způsobem MK postupuje při realizaci zákona č. 20/1987 Sb., zejména jeho § 19, o státní památkové péči, dle něhož je omezen vývoz kulturně uměleckých předmětů do ciziny, pokud jsou zapsány v ústředním seznamu jako "kulturní památky"?

4. Jakým způsobem je využíváno ustanovení tohoto zákona o povinnosti vlastníka předmětu nabídnout jej k případné koupi přednostně státu? Jakým způsobem si MK ČR představuje event. finanční krytí tohoto postupu? Současně znovu požadujeme zcela změnit systém povolování vývozu uměleckých předmětů a to tak, jak již bylo zmíněno, aby stanoviska příslušných památkových úřadů byla pro celní orgány závazná.

Jednu vlnu vývozu uměleckých památek jsme již mohli v historii začít v době Rudolfa II od Švédů, neměli bychom dopustit, aby druhá vlna byla umožněna i naším přičiněním.

O odpověď na interpelaci žádáme písemně a vzhledem k závažnosti věci si dovolujeme požádat sněmovnu o označení této interpelace za naléhavou tak, aby lhůta k odpovědi byla dána nejpozději do příštího pléna České národní rady. V tomto smyslu před měsícem poslal výbor pro vědu, kulturu a vzdělání ministru kultury podobnou výzvu a dodnes na ni neobdržel odpověď. Já bych vás poprosila, pane předsedo, jestli byste byl tak laskav a jestli bychom mohli sněmovnu nechat odhlasovat, že skutečně tato interpelace je velmi naléhavá.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Ano. Jistě. Děkuji za přednesení této interpelace. Dávám slovo panu poslanci Hofhanzlovi, připraví se pan poslanec Šebor.

Poslanec Čestmír Hofhanzl: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, chtěl bych přednést interpelaci ve věci lesních akciových společností na ministra zemědělství České republiky. Interpelaci podávají poslanec Hofhanzl a poslanec Wolf.

Vedoucí pracovníci ministerstva zemědělství České republiky připravují transformaci podniků a závodů Státních lesů v lesní akciové společnosti. Tento plán je důrazně prosazován proti vůli velmi podstatné části lesnické veřejnosti, o čemž svědčí články v denním i odborném tisku a četné protestní dopisy lesnických organizací. V této souvislosti mám k ministru zemědělství několik zásadních dotazů.

1. Nejde v daném případě o obcházení článku 10 ústavního zákona z 18. 4. 1990, který vyhlašuje základní lesní fond za státní vlastnictví?

2. Nezaměňují se při zdůvodňování této akce ať již záměrně či z neznalosti přednosti soukromého vlastnictví půdy s nájemným vztahem?

3. V plánu ministerstva zemědělství se hovoří o nájemních smlouvách na 20 - 30 let. Není tato skutečnost v zásadním rozporu s návratností investic v lesním hospodářství, která je řádověstoletá?

4. Stav našich lesů lze charakterizovat přinejmenším jako neutěšený. Je možno se domnívat, že akciové společnosti budou spíše než pro svůj zisk pracovat k zvelebení našich lesů ku prospěchu budoucích generací.

5. O funkci našich lesů, jakožto nejdůležitější složky životního prostředí, asi není třeba diskutovat. Je akciová společnost větší zárukou respektování účelových funkcí lesa než řádně vedený státní lesní závod?

6. Je obecně známo, že v severních pohraničních oblastech máme zcela zdevastované lesy v důsledku působení průmyslových emisí. Organizace lesního hospodářství zde budou odkázány na státní dotace, v optimálním případě pak na nějakou formu přerozdělování výnosů z lesních oblastí dosud zachovalých. Považujete za jednodušší tyto intervence či přerozdělování řešit mezi jednotlivými akciovými společnostmi nebo v rámci podniků či závodů státních lesů.

7. Ministerstvo zemědělství počítá se zřízením právnické osoby "Státní lesy ČR "s poměrně značnými úkoly, zejména administrativními. Co bude tato organizace dělat? Zůstanou lesy ve vlastnictví státu nebo část z nich bude převedena do akciových společností, jejichž účel je jednoznačný - zisk, a zůstane jen velký administrativní aparát? 8. Existuje vůbec jediný konkrétní důvod, logický argument, který by prokázal účelnost připravované transformace státních lesů v akciové společnosti?

Žádám ministra zemědělství o zodpovězení mých dotazů, zastavení příprav celé této akce a její posouzení nestrannými odborníky. Naše lesy po šesti válečných letech a více než 40 letech komunistického panství nesmí nikomu sloužit k dalším experimentům.

Považuji tuto interpelaci za naléhavou a žádám odpověď do příštího pléna. Děkuji.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Hofhanzlovi. Předávám slovo panu poslanci Šeborovi, připraví se pan poslanec Hejsek.

Poslanec Jindřich Šebor: Pane předsedající, dámy a pánové. Jen kratičký dotaz. na pana ministra Horálka, který není přítomen. Je to dotaz, proč se prodlužuje doba vyřizování důchodových záležitostí na České správě sociálního zabezpečení, zejména v Praze a žádost, aby nám řekl, jakým způsobem se dá toto vyřizování urychlit. Děkuji vám.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Šeborovi, předávám slovo panu poslanci Hejskovi a připraví se pan posl. Vacek.

Poslanec Josef Hejsek: Vážený pane předsedající, vládo, dámy a pánové. Byl jsem požádán Společností pro zachování památky Ležáků, abych tady přečetl jejich dopis vám poslancům a poslankyním i vládě. Protože nás tlačí čas, tak neučiním a řeknu stručně.

Dne 24. června uplyne 49 let ode dne, kdy byla vypálena obec Ležáky. Dne 23. června se koná v 8 hodin na tomto místě pietní vzpomínkový akt. Vyzývám vás tímto k účasti.

Rád bych řekl ještě několik slov. Vím, že asi znáte historii Ležáků, které byly vypáleny, protože měly spojitost se skupinou Silver, která byla vyslána z Anglie a s vysílačkou Libuše.

Bohužel letadlo, které tuto výsadkovou skupinu přineslo, -přiletělo z nesprávné strany a tak mrtví z Ležáků byli vlastně potrestáni ještě jednou. Památka Ležáků totiž zůstala ve stínu Lidic nejen díky tomu, že Ležáky byla obec nepoměrně menší, ale právě kvůli faktu, který jsem uvedl. Proto se musela vytvořit Společnost pro zachování památky Ležáků společnost, která zcela soukromě tuto památku zachraňuje. Jen pro porovnání zatímco na Lidice byly vypláceny statisícové částky, na Ležáky to bylo pouze 50 až 80 tisíc ročně. Dnes je situace ještě horší. Zatímco Lidice dostaly asi milion dvěstě tisíc korun a dalších dvacet tisíc prostředků s předností k uspořádání pietního aktu, Ležáky dostaly dohromady asi dvacet tisíc a ostatní hradí společnost ze sbírky.

Z tohoto důvodu bych chtěl vyzvat pana ministra kultury, pana ministra Uhdeho, aby se tímto problémem zabýval. Dále bych chtěl vyzvat i vás, abyste i vy přispěli, byť skromným dílem, a k tomuto účelu zde položím program pietního aktu, který se bude konat v neděli, a složenky a přihlášky za členy této společnosti. Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Hejskovi, předávám slovo panu poslanci Vackovi, připraví se pan poslanec Kamil Procházka.

Poslanec Eduard Vacek: Pane předsedající, dámy a pánové. Tato interpelace je určena ministerstvu zdravotnictví.

Vážený pane ministře, členové komise pro vězeňství ČNR jsou znepokojeni opakovanými postoji zdravotníků k potřebám obviněných a odsouzených, vyplývajících z jejich oprávněných nároků na zdravotní péči. Tyto nároky vyplývají mimo jiné i z Evropských vězeňských pravidel schválených Radou Evropy, v nichž je pod bodem Lékařská péče výslovně řečeno: "Lékařská péče by měla být organizována v úzké souvislosti se všeobecnou zdravotnickou správou na úrovni obce nebo státu. Pokud vězeň onemocní a má zapotřebí specializovaných lékařských služeb, je třeba zajistit jeho převoz do specializovaných zařízení nebo do civilních nemocnic."

Zprávy, které získává vězeňská komise přímo v jednotlivých útvarech nápravně výchovných ústavů, nebo od zdravotní služby ředitelství Sboru nápravné výchovy průkazně naznačují negativní postoje zdravotního personálu k potřebám části populace, která je ve věznicích z důvodů zajištění podle § 67 nebo § 381 tr. řádu nebo ve výkonu trestu. Neochota poskytnout rychlou zdravotní a lékařskou pomoc vyústila v posledních měsících do tragédií, které si vyžádaly tři lidské životy. Jedná se o obviněného Karla Vlastimila, narozeného 25. 9. 1955, odsouzeného Romana Smita, narozeného 3. 11. 1957 a obviněného Bartoloměje Holuba, narozeného 26. 4. 1947.

U posledně jmenovaného byla třikrát vyrozuměna pohotovostní lékařská služba v Ostrově nad Ohří, která se dostavila až za 72 minut. Těmito uvedenými případy se zabývá v současné době prokuratura.

Značné problémy však vězeňská správa pociťuje téměř na všech úsecích, které se dotýkají spolupráce s Vaším resortem. Příkladem je silné vytěsňování nevybíravými prostředky léčených osob s duševními poruchami psychopatické povahy z pavilonu č. 17 v areálu Bohnice. Jeho provozní nezbytnost a nezastupitelnost chápou shodně orgány činné v trestním řízení, generální prokuratura, ministerstvo vnitra ČR i zdravotnická služba Sboru nápravné výchovy. Proti společenským zájmům však stojí názor ředitele PL Bohnice dr. Bašného, který neústupně odmítá i provozní opravy tohoto pavilonu silami nápravně výchovného ústavu. V důsledku těchto málo etických postojů se teplota v místnostech, kde byli hospitalizováni pacienti, pohybovala v lednu blízko mrazu, což přineslo onemocnění řady pacientů. Smyslem této "války" bylo snížit kapacitu pavilonu č. 17. Toto také MUDr. Bašný provedl, když snížil stav lůžek z bývalých 60 na 22 s tím, že je nutné dodržet hygienickou normu. Toto opatření vedlo k tomu, že není možno přijímat průběžně pacienty na léčení ani na zkoumání duševního stavu a musel být proto zřízen pořadník čekatelů na hospitalizaci. Cílem ředitele MUDr. Bašného je úplné vyřazení pavilonu č. 17 pro účely zvláštního oddělení ministerstva spravedlnosti České republiky, patrně jakýmikoli metodami.

V nedávno minulých dnech byla sepsána dohoda mezi ministerstvem spravedlnosti ČR a ministerstvem zdravotnictví ČR, o výkonu zdravotnické služby poskytované odsouzeným a obviněným. Bez ohledu na zamýšlenou výstavbu nového specializovaného pavilonu, který má zahájit svou činnost podle předpokladů od 1. ledna 1994, je nutné zajistit, aby pavilon č. 17 mohl poskytovat své služby ve své plné kapacitě. Z toho důvodu je nutné provést nezbytné rekonstrukce navržené dopisem z 5. září 1990 MUDr. Bašnému ředitelem sboru nápravě výchovy č. 2 pplk. Jaroslavem Smítkem.

V této souvislosti je však třeba opětovně uvážit mimořádnou konstrukční vhodnost pavilonu č. 17 pro potřeby sboru nápravné výchovy jako objektu pro trvalé užívání.

Komise pro vězeňství ČNR pořádá dne 28. 6. 1991 v 10 hodin výjezdní zasedání v pavilonu č. 17 v Bohnicích, za účasti zástupců orgánů v trestním řízení, zdravotnické služby a tisku. Dovoluji si vás na toto zasedání pozvat, neboť považuji za užitečné, abyste vyslechl názory všech zúčastněných resortů. Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Vackovi, předávám slovo panu poslanci Procházkovi, připraví se pan poslanec Wolf.

Poslanec Kamil Procházka: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, vážené kolegyně, vážená česká vládo, využívám svého práva daného mi jednacím řádem ČNR. Obracím se na vás, pane předsedo vlády, s interpelací ve věci nežádoucího vývoje prvovýroby v zemědělství. K interpelaci se připojují poslanci zemědělské komise a národohospodářského výboru pánové Cabal, Kelnar, Stibic.

Nemuseli bychom podléhat znepokojení stížnostmi nad nežádoucím vývojem prvovýroby docházejícími předsedkyni ČNR se zdůvodněním, že jsou tendenčně ovlivnění jejími autory zastupujícími pouze vedení jednotlivých zemědělských podniků. Nemuseli bychom být vážně znepokojeni otevřenými dopisy uveřejňovanými v tisku, neboť jsou formulovány dědici bývalých struktur zemědělských podniků. Musíme však už být znepokojeni čísly z výsledovek hospodaření těchto podniků, kde už více než 80% organizací zabývajících se zemědělskou výrobou, je v oblasti záporných výsledků hospodaření a kde lze oprávněně očekávat ekonomický kolaps od jednoho do pěti měsíců, nedojde-li k zásadnímu obratu. Tento stav je nesporně zesílen obrovskými odbytovými potížemi soukromě hospodařících rolníků.

O to více musíme být znepokojeni stavem, kdy dochází k novelizaci zákona ČNR o republikovém rozpočtu přerozdělením částky 13 miliard korun, vzniklé výraznou změnou příjmové stránky rozpočtu, kde se však vůbec s resortem zemědělství nepočítá, přestože právě ono jak sekundárně enormními zisky zpracovatelského potravinářského průmyslu, tak primárně totiž totalitárním zatížením 50procentního odvodem z mezd, který v tržním hospodářství naprosto nemá místo - se právě ono na tomto zvýšení příjmové stránky rozpočtu velmi výrazně podílí.