Česká národní rada 1990 – 1992

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji poslanci Hájkovi. Pan ministr Tichý se přihlásil o slovo.

Ministr státní kontroly ČR Bohumil Tichý: Vážený pane předsedající, vážená česká vládo, vážená ČNR. Když se mluví o penězích, jdou žerty stranou. To se dá asi říci o celé naší dnešní debatě. Jen jeden jediný žert se podařil panu ministru Ježkovi, a to ještě nechtěně. Já jsem také, bohužel, byl vždy na rozpacích, když jsem si říkal: "Kdybychom věděli, jak se bude situace vyvíjet, co bychom byli bývali udělali."

Zanedbal jsem, přiznám se, sám radu jedné prognostičky, mně velice blízké, že přijdou vánoce a já zase nebudu mít dárky. A vánoce jsou tady a je tomu tak, jak prognóza zněla.

Ale ne všechno je takovou jednoduchou prognózou. Podívejte se, řešit situaci tak, jak ji řeší děti "já to chci, ty to chceš", to mezi regióny není možné. Při projednávání rozpočtu se takto nelze dále dostat.

Všichni cítíme, že je řešení jen jediné: mít pravidla. Už to zde zaznělo, ale člověk je taková chytrá liška, že nechce přijmout ani taková pravidla, která by vedla k jeho poškození. Bohužel, člověk už je takto zaměřen. Ale nám nezbývá nic jiného, než, jak zde vyplývá z těch posledních příspěvků, které mne také naladily k mému příspěvku, prostě se o ta pravidla pokoušet. Zkusit, jak to vypadá, když se rozhodneme, že budeme určitou část rozpočtu dělit na hlavu. My jsme to přijali jako celkový smysl našeho rozpočtu, že budeme dělit poměr, dejme tomu, dva ku jedné. Není to nic jiného, než rozdělení podle hlav. Samozřejmě, když to promítneme z celostátní úrovně na úroveň okresů, tak už nám toto dělení podle hlav nemůže plně vystačit. Ale pořád ještě nám zde část toho pravidla zbývá. To všichni cítíme.

Při poslechu těch příspěvků si uvědomujeme, jak jsou krásně z toho lidského hlediska vyvážené: část pravdy, část přání. Ať mi pan poslanec Čech odpustí, ale já si vyberu jeho příspěvek. On to velice hezky zkrátil. Považuje za vhodné, abychom z jistého hlediska preferovali Východočeský kraj, ale nesouhlasí s těmi, kteří z úzce regionálního hlediska chtějí omezit příspěvek na pražské metro. Je to velice vyvážený a taktický příspěvek. Jeho autor není ani regionalista, regionalisty kritizuje, a přitom samozřejmě musí chtít něco pro Východočeský kraj, protože jinak to ani nejde.

Chtěl bych připomenout, že pan ministr Špaček a celá vláda tento rozpočet sestavovali s největší dosažitelnou pravdivostí. Nové poznání získáme totiž až tehdy, až přijdeme na hranici poznání vlastního. Jinak to nejde. Teprve za touto hranicí našeho poznání můžeme poznat něco nového. Nepochybuji ani v nejmenším o tom, že naprostá většina těchto příspěvků je také vedena těmi nejlepšími úmysly, ale že jako lidé si musíme být vědomi hranice našeho relativního poznání. Víme, že průměr zkresluje, že to není absolutní mírou, ale že musíme hledat společně pravidla rozdělování, jak o tom hovořil pan předseda vlády. Někdo mi může říci: Ty souhlasíš s předsedou vlády. Jsi pěkný lišák. Ale není tomu tak. Je to poznatelné už z mého dřívějšího přesvědčování. Musíme totiž hledat pravidla. Teprve formulace těchto pravidel a dohoda na nich nám pomůže v cestě vpřed.

Chtěl bych upozornit na něco, co jsem si přečetl v návrhu usnesení rozpočtového a kontrolního výboru. Je tam velice dobrá věc, kterou bychom jenom potřebovali konkretizovat a kvantifikovat pro rozpočet na rok 1991. Žádají tam po vládě, aby rozpracovala sociální standard obyvatelstva tak, aby mohla být provedena sociální pasportizace. Dalo by se říci: "normu na hlavu". Týkalo by se to obcí i regionů s cílem objektivizace dotační politiky státního rozpočtu vůči okresům a obcím.

Víme, že výchozí rozpočet 1991 byl založen na neznámých budoucích relacích. Jestliže jsou věci neznámé, pak nemůžeme říci, zda jsou dobré či špatné. Naše zkušenost říká, že dřívější relace asi špatné byly, ale musíme si uvědomit, že když něco nevím, nemohu tvrdit, že je to dobré nebo špatné.

Z toho hlediska doporučuji, aby tato věta, kterou vyjadřuje kontrolní a rozpočtový výbor, byla konkretizována tak, jak navrhl předseda vlády. To znamená rozhodnout o určité rezervě a do určitého data navodit to, co všichni potřebujeme - účelný dialog s nově zvolenými přednosty našich okresů, se zastupitelstvem těchto okresů, aby se nám podařilo nalézt ta rozdělovací pravidla, která nezbytně potřebujeme, chceme-li se dostat dál. V tomto smyslu je naše diskuse nejúčelnější a pro tento rozpočet a pro takový postup bych hlasoval, kdybych byl poslancem ČNR.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji ministru Tichému. Prosím poslance Hejska, připraví se poslanec Payne.

Poslanec Josef Hejsek: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, budu se řídit třemi pravidly. Za prvé budu maximálně stručný. Za druhé nebudu taktizovat. A za třetí nebudu od rozpočtu nic chtít. K rozpočtu chci říci spíše něco naopak.

Slyšeli jsme několikrát ve vystoupení kolegů z Moravy požadavky na zvýšení dotací na jednotlivé moravské okresy. Podle mne otázku spravedlnosti rozpočtu nelze položit tak, jak v podtextu několikrát zazněla, vztah Čechy a Morava, ale zda jsou všechny okresy zajištěny stejně. Už vůbec bychom do tohoto srovnání neměli zahrnovat Prahu, jako hlavní město ČSFR. Jestliže totiž o sobě tvrdíme, že nejsme nacionalisté, pak bychom ji měli chápat jako jedno z měst v Čechách, ale město stejným dílem české, moravské, slezské i slovenské. Tak chápou Němci Bonn, Francouzi Paříž a Američané Washington. Ukazatel toho, jak je rozpočet spravedlivý k okresům Moravy, nelze vyvodit z podílů jednotlivých okresů na státním rozpočtu, tedy z rozpisu dotací. Nelze to vyvodit a rozdělení provést ani na základě vyčíslení příjmů do státního rozpočtu. To bychom totiž nutně museli pokládat veškerou zemědělskou půdu za rovnocennou, ovlivnit klimatické podmínky a pokládat rozdělení průmyslu co do množství i skladby na celém území republiky za naprosto rovnoměrné.

Jestliže přátelé z Moravy patřičně zdůvodní návrh zvýšení rozpočtu pro okresy na Moravě, pak pro něj budu hlasovat, už proto, že pocházím z Moravy. I přesto, že sám žiji v jednom z nejchudších krajů České republiky, ve Východočeském kraji, ba dokonce v jeho zřejmě nejchudším okresu. Toto zdůvodnění však postrádám. Není pro mne zdůvodněním návrh, z jakých kapitol nebo částí rozpočtu peníze vzít bez odůvodnění, že tyto prostředky jsou v té dané kapitole opravdu nadbytečné.

Zdůvodnění toho, že okresy moravských zemí jsou rozpočtem skutečně diskriminovány, postrádám. Chybí mi totiž vyjádření jejich současného stavu. Chceme-li být spravedliví pak nemohou všechny okresy dostat stejně, některé jsou totiž z minulosti bohatší a jiné chudší. A to, jak víme, souvisí s tím, jak měli jejich představitelé v minulosti ostré lokty, jak byli šikovní a jaké měli známosti. Věřím, že na tomto kolegové z HSD stavět nechtějí. Nezbývá tedy abychom mohli vytvořit skutečně spravedlivý rozpočet pro všechny okresy, aby byl proveden zevrubný rozbor současné situace všech okresů. Ten však předložen nebyl, tvrzení o diskriminaci moravských okresů musím proto zatím pokládat za předčasné a neodůvodněné.

Provést vyčíslení, o kterém jsem se zmínil, však bude nesmírně složité. Bude třeba určit, jaké základní ukazatele volit, jak hodnotit vybavenost, výrobní možnosti, stupeň devastace životního prostředí. Nepokládám za reálné provést toto během několika dnů, ba ani během několika měsíců. Proto budu hlasovat pro předložený rozpočet, i když s vědomím, že i zde ještě chvíli budeme odstraňovat deformace minulosti, ale bez pocitu viny, že jsem hlasoval na základě čísel s velmi relativní výpovědní hodnotou. Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji poslanci Hejskovi. Prosím, aby se ujal slova poslanec Payne, připraví se poslanec Pavela.

Poslanec Jiří Payne: Pane předsedající, paní poslankyně a poslanci, přítomní novináři, ministr Ježek a společný zpravodaj pan Svoboda i moravští poslanci a pan premiér hovořili o otázkách regionalismu. Zaznělo tady slovo spravedlnost a také právo. Zdá se mi, že velmi mnoho myslíme na sebe, že říkáme my Češi, my Moravané, Slezané, Slováci, Poláci, Maďaři, Němci, Rómové a pak se ozve z jiného hlediska my Ostravané, Brňáci, Východočeši, Olomoučané atd. Troufl bych si říci, že nezazněl dosud názor, jak to, že například my zdraví máme doplácet na nemocné, jak to, že mladí mají platit na staré a pod., jak to, že ti, kteří se nenakazili AIDS, mají platit na ty, kteří se nakazili.

Rád bych obrátil pozornost na jedno slovo, které bylo v minulých letech hodně zprofanováno, ale zároveň už bylo rehabilitováno, a to slovo je solidarita. Spravedlnost neznamená rovnost, ale právě solidaritu. A to je ta lidská hodnota, na které bychom měli stavět. Jestliže začneme stavět na solidaritě, že jsme to my všichni, kdo žijeme v Československu, posléze můžeme dojít až k tomu, že můžeme říci i my Evropané.

Podmínkou této solidarity je určitý stupeň důvěry. Jsou to i určitá pravidla jednání, je to i určitá čitelnost reakcí, předpokládá to také dostatečnou informovanost. Zdá se mi, že naše veřejnost není dostatečně informována. Jako příklad bych uvedl, že kompetenční zákon dosud nebyl zveřejněn, ačkoli tak mohlo být již učiněno.

Objektivizační pravidla rozdělování do regionů je jistě potřeba vypracovat, ale takovýto klíč v některých zemích bývá pevně zakotven dokonce ústavním zákonem.

Doporučil bych doplnit usnesení, které máme navrženo, o slova: Aby vláda vypracovala sociální standard obyvatelstva atd. vůči okresům a obcím - navrhuji doplnit: aby jej předložila ČNR ve formě zákona. Tam potom by bylo možné v takové formuli určitá pravidla solidarity stanovit. Bylo by možné tam zahrnout nejenom počet obyvatel, ale také znečištění životního prostředí, rozšířenost průmyslu, vytvoření infrastruktury. To všechno by se do takové formule dalo zahrnout. Jestliže bychom takovou formuli alespoň pro nějaké období zakotvili ústavním zákonem, pak tyto diskuse, které tady jsou, a které jsou známkou toho, že začínáme snad být dobrým parlamentem, protože ve všech parlamentech právě o tomto bodě probíhají nejrozsáhlejší rozpravy při rozpočtu - kdybychom tedy učinili toto a na nějakou dobu konzervovali tato pravidla solidarity, tak si ušetříme v budoucnosti možná určitý čas. Zdá se mi, že ačkoli to náš výbor požadoval, aby o důvodech, které vedly k přerozdělování například na Slovensko, což je projev právě naší solidarity se Slováky, aby byla veřejnost dostatečně informována, protože ta solidarita musí být dobrovolná. Pokud by se měly vybírat příspěvky na Fond solidarity, jak to bývalo, a byl-li by tento Fond solidarity určen pro kohokoliv, třeba pro Slovensko, zřejmě by to nesplnilo svůj účel.

Jestliže ovšem budeme dostatečně informováni, co je na Slovensku potřeba, pak myslím, že není problém hlasovat i pro takovýto rozpočet a i veřejnost by mohla takový rozpočet přijmout. Proto myslím, že právě tady by mohli být novináři iniciativní - jsou-li zde jací - a splnit svůj úkol a veřejnost informovat. Kromě toho náš výbor žádal ve svém usnesení, aby tato věc byla náležitě vysvětlena představiteli vlády a zdá se mi, že to dostatečně jasně nebylo řečeno, právě ze slovenské pozice. Takže tady pociťuji - jako i v řadě jiných věcí - jakýsi informační dluh vlády ČR vůči svému parlamentu.

Druhá připomínka, která také vyústí v jakýsi návrh, se týká tabulky 4, kde se hovoří o dotacích státním podnikům a ostatním hospodářským organizacím. Tam se dočteme o výši jakýchsi dotací, které máme v tabulce 7 rozvedeny a zjišťujeme, že se týkají ČSAD a těžby rud.

Pro ČSAD je tam 1,7 mild. Kčs. Je to částka, která - jak si možná vzpomeneme - je z větší části určena na krytí toho, co ČSAD schází, jestliže provozuje dělnické a studentské jízdenky. Vzhledem k tomu, že v příštím roce se má nastartovat ekonomická reforma a privatizace a že právě problematika ČSAD je neřešitelná, jestliže tam jsou studentské a dělnické jízdenky, myslím si, že by bylo vhodné pokusit se během příštího roku tuto dotaci odbourat tak, aby již v příštím rozpočtu nemusela být. To by znamenalo např. převést tyto peníze na studenty nebo nějakým způsobem na mzdy dělníků tak, aby si mohli cestovné hradit ze své mzdy a aby se stát nemusel starat o to, jestli dělník stačí dojet do zaměstnání, nebo nestačí dojet.

Myslím, že to není starost státu, který přestává být direktivně řízen, aby zajišťoval svým dělníkům cestu do práce. Naopak si myslím, že je to starost zaměstnavatelů a podnikatelů, kteří jsou samozřejmě postaveni před problém dopravy a jestliže budují novou továrnu nebo nový podnik, musí se starat o to, jak se tam případně jeho budoucí zaměstnanci dostanou. A tak známe i z minulosti řadu mostů nebo určitých úseků silnic nebo železnic, které vybudovali právě podnikatelé proto, aby jejich podnik mohl fungovat.

Takže, tuto otázku bych přenechal jednak podnikatelům a jednak z části obcím, které řeší otázky nezaměstnanosti a také se budou zabývat tím, aby nezaměstnaným umožnili dojet do nějakého místa, kde by byli zaměstnání. Zdá se mi tedy, že tento problém je řešitelný a že by bylo nejlépe tento problém převést na soukromé subjekty tak, aby to nemusel řešit stát.

Věřím, že ministr hospodářství, který teď z kompetenčního zákona ministerského zdědil ČSAD, tento problém řešit bude a že jej bude řešit ve spolupráci s jinými ministerstvy, protože se to týká i například školství a dalších věcí. Mohli bychom doplnit usnesení případně o toto znění: "doporučujeme vládě ČR, aby" máme návětí a pokračovali bychom přidaným bodem "aby odstranila do konce roku 1991 státní dotace na dělnické a studentské jízdenky ČSAD." Děkuji.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji poslanci Payneovi, prosím poslance Pavelu a připraví se poslanec Vondráček.

Poslanec Josef Pavela: Vážený pane předsedající, vážená česká vládo, paní a páni poslanci, budu stručný a budu hovořit o institucích, které chtějí sloužit dobru celé společnosti. Církvi a náboženským společnostem se po letech útlaku konečně v naší společnosti dostává toho uznání, které si zaslouží za svou činnost v oblasti morální, charitativní a za vliv na utváření důstojných vztahů mezi lidmi apod.

Všichni víme, že naše společnost nejen ekonomicky, ale především morálně zdevastovaná, takovou činnost potřebuje. Ale o tom nechci hovořit. Vzpomínám to jen proto, abych zdůraznil, že církve všech vyznání potřebují k této činnosti hmotné zajištění. Všem je nám jasné, že církve, okradené v minulém režimu o své majetky, v současné době soběstačné nejsou. Podle rozborů, které si Klub KDU nechal vypracovat, nejsou v kapitole ministerstva kultury dostatečně pokryty naléhavé potřeby církví, vyplývající nejenom z nutnosti zabezpečení kulturních budov a památek, administrativního chodu církví i zvýšení platů duchovních, které se v minulosti pohybovaly v průměru kolem 1 500 Kčs. Proto se přimlouvám, aby z případných úspor jiných kapitol bylo na tyto potřeby pamatováno. Potřebná částka je jistě na ministerstvu kultury známá. Pokud to nebude možné řešit tímto způsobem, žádáme potřebná opatření v rámci resortu. Tento požadavek je podpořen i usnesením našeho církevního a humanitárního výboru.

Nakonec podotýkám, že přes určité pravděpodobné nedostatky předloženého rozpočtu, zvláště pak po určitých úpravách nebo alespoň příslibu opatření, tvrdím, že je nutno tento rozpočet schválit. Protože se domnívám, že je lepší nedokonalý zákon, nebo v tomto případě nedokonalý rozpočet, než vůbec žádný. Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji poslanci Pavelovi. Prosím poslance Vondráčka, připraví se poslankyně Kolářová.

Poslanec Josef Vondráček: Pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, ke dvěma poznámkám, ke kterým mě přiměl článek v Práci, který má název "Školy bez peněz". Říká, že školství bude patřit k odvětvím, která, podle návrhu vlády, nemají dostat menší, ale také ne větší dotaci. Vzhledem k inflaci to znamená, že výdaje na školství budou reálně nižší. Ano, je možno konstatovat, že objem finančních prostředků zajišťuje jen základní potřeby odvětví školství, a možná ani to ne. Neboť v návrhu rozpočtu na rok 1991 nejsou zohledněny dopady liberalizace cen, privatizace a zejména restituce a další očekávané změny ekonomických podmínek se kterými se školství, jako převažující rozpočtové odvětví, nemůže samo vyrovnat.

Chtěl bych upozornit zejména na dopad restituce. Školy přicházejí o řadu budov, a když se pak tyto budovy vracejí původním majitelům a stávají se nebytovými prostorami, není možno uplatnit zákon o nebytových prostorách ve prospěch školství, neboť tento zákon zohledňuje jen zdravotnictví, sociální oblast, kulturu a osvětu. Školství na jedné straně přichází o budovy a na druhé straně, s ohledem na příděl finančních prostředků, nemůže získat náhradu. Zachránit tyto budovy by pomohlo, kdyby se osvětová činnost vztahovala také na oblast školství.

Druhá věta: Ve výborech ČNR byla škrtnuta položka 300 mil. korun, původně navržená na zvýšení učitelských platů. Školství je již několik let slibována platová úprava. Počítalo se, že bude rozdělena do dvou let 1991 a 1992 a s předpokládanou částkou ve výši 600 mil. korun. Také v první vládní verzi rozpočtu na rok 1991 bylo posílení účelové rezervy pro školství na platovou úpravu o 300 mil. Kčs. Výsledek: v návrhu rozpočtu na rok 1991 se s platovou úpravou nepočítá. Tedy těch 300 mil. Kčs neškrtaly výbory, ale vláda.

V příštím roce jak v oblasti privátní, tak i v hospodářské sféře mzdy jistě porostou. Společně s inflací to pak povede k další platové degradaci učitelů.

Školství má tu nevýhodu, a snad i smůlu, že přichází s požadavky vždy, kdy ekonomika státu není dobrá, a tak se jeho požadavky neustále oddalují.

Chtěl jsem svým krátkým vystoupením upozornit sněmovnu a vládu na tento stav. Vím, že v těchto požadavcích na státní rozpočet nejsme sami, a že vláda je v obtížné situaci kde na vše vzít. Přesto však se obracím se žádostí na vládu, aby tyto problémy školství byly odpovědně posuzovány a řešeny, a zejména při čerpání vytvořené rezervy se k nim přihlíželo. Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji poslanci Vondráčkovi. K tomuto bodu se chce vyjádřit pan ministr Vopěnka. Připraví se poslankyně Kolářová.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Petr Vopěnka: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, je plná pravda to, co zde řekl poslanec Vondráček. Investice ve školství jsou prakticky blokovány, nebudeme stavět. Investiční rozvoj je reálně menší, připočteme-li takové položky, jako zvýšení cen za otop, nájem apod.

Obávám se ovšem celkově, že sklízíme neblahé plody nejen předcházejících let, ale dokonce eufórie prvního pololetí tohoto roku, kdy v podstatě i řada různých činitelů slibovala věci, které splnit nelze. Někdy to budilo dojem, že konečně budeme po 17. listopadu žít v komunistické společnosti.

Byly činěny nereálné sliby, v oblasti školství to bylo zvlášť markantní. Bylo řečeno, kolik bude přiděleno učitelům, aniž by se někdo staral o to, zda na to peníze budou. Byly prováděny neuvážené činy, např. zavedení devátých tříd, aniž by se zjistilo, zda na to máme peníze.

Realita je úplně jiná. Jsme chudí, musíme si to uvědomit a také podle toho jednat.

Pokud bude rozpočet schválen v té výši, v níž byl navržen, a obávám se, že školství nic víc nedostane, žádám ČNR, aby vzala na vědomí, že okamžitě zahajuji tvrdou restriktivní úspornou politiku ve školství. Děkuji vám. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji ministru Vopěnkovi. Prosím poslankyni Kolářovou, připraví se poslanec Josef Ježek.

Poslankyně Daniela Kolářová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážení kolegové, vážené kolegyně. Dostala jsem z pražského magistrátu údaje o Praze. Protože je pokročilá hodina, nerada bych vás obtěžovala. Chtěla jsem pouze sdělit, že Praha je v katastrofálním stavu tak, jako celá republika. Uvedu jen několik údajů.

Složitá situace se vytváří i v neinvestičních výdajích pro Prahu, což postihuje zejména modernizaci bytového fondu, která se snižuje proti předchozímu roku o 50%, na opravy a údržbu bytového fondu, kde proti roku 1990 dochází ke snížení o 250 mil. Kčs.

Ve školství vede např. tento vývoj k paradoxní situaci, že nemůže být zabezpečena zvýšená fyziologická norma pro školní stravování, přiznaná Praze vzhledem ke zhoršenému životnímu prostředí.