Česká národní rada 1990 – 1992

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Vítám vás všechny srdečně, na dnešní - abych tak řekla, mimořádné schůzi České národní rady. Zvlášť vítám vládu České republiky, v čele s předsedou panem Petrem Pithartem. (Potlesk.) Tuto schůzi se rozhodlo svolat předsednictvo České národní rady na žádost předsedy vlády České republiky a navrhnout vám jediný bod pořadu:

Informace předsedy vlády České republiky o posledním jednání s představiteli vlády Slovenské republiky.

Nyní je podle prezenční listiny přítomno 138 poslanců a jsme tedy schopni se usnášet. Prosím, abyste zvednutím ruky dali najevo, zda souhlasíte s navrženým programem. (Hlasuje se.) 143. Takže se někdo nepodepsal, protože to je víc, než-li je zapsáno. Takže prosím ty, kteří se nepodepsali, aby se dodatečně podepsali. Je někdo proti tomuto navrženému pořadu? (Nikdo.) Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.) Děkuji. Jediný bod pořadu byl schválen a prosím proto pana předsedu vlády, aby se laskavě ujal slova.

Předseda vlády České republiky Petr Pithart: Vážená paní předsedkyně, vážený sněme Čech, Moravy a Slezska. Především se omlouvám těm z vás, kteří požadovali ode mne projev předem. Ačkoli jsem nezamhouřil oka, projev se mi podařilo dokončit před několika minutami, protože vláda jednala s přestávkami celé dopoledne a během tohoto dopoledne se objevovaly některé nové okolnosti, které bylo zapotřebí vzít v úvahu. Svolali jste tuto mimořádnou schůzi pléna, abyste vyslechli zprávu vlády České republiky o stavu federace, jak se nám jeví po jednání, které jsme včera vedli.

Dovolte nejdříve malou rekapitulaci. Před 21 dny jsme vám předložili společný návrh tří vlád na změnu ústavního zákona 143/68 Sb. Schválili jste jej dne 29. 11. po velmi zevrubném projednávání, čímž jste vyslovili i dodatečný souhlas s postupem naší vlády od setkání ve Lnářích až po definitivní dohodu všech tří vlád v Hrzánském paláci. Schválili jste jej však se šesti změnami, z nichž tři jsou závažnější a tři víceméně jen legislativně technické. Tento váš návrh i se zmíněnými změnami jsme přijali za svůj a začali jej obhajovat ve výborech Federálního shromáždění.

Na pravidelné schůzi vlády 5. prosince jsme došli k závěru, více intuitivnímu než tehdy prokázanému, že na Slovensku se, abych to tak řekl, něco děje. Vyplývalo to z některých ne zcela jasných, ale nicméně varovných formulací slovenského tisku. Okamžitě jsme slovenské vládě nabídli schůzku na úrovni rozšířených předsednictev. Byli jsme připraveni okamžitě odletět do Bratislavy. Dověděli jsme se však, že pan premiér Mečiar není k zastižení, protože je na neznámém místě. Naše vláda po pětihodinovém jednání, při němž se konzultovala také s paní předsedkyní Burešovou a panem místopředsedou Žákem, se shodla na tom, že vydá zvláštní zprávu ze zasedání vlády. Přečetl jsem ji před kamerou a byla vysílána v Deníku F1. Denní tisk ji zcela pominul, ačkoliv jsme byli přesvědčeni, že jí dáváme naší veřejnosti i slovenské politické reprezentaci významný signál. Poprvé jsme totiž výslovně řekli, že počítáme i s nejhorším. Dovolte, abych vám tuto zprávu přečetl ještě jednou:

"Vláda České republiky se na svém pravidelném zasedání dne 5. prosince zabývala také nejnovějším vývojem situace vzniklé při projednávání návrhu ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci.

Vláda soudí, že změny v textu ústavního zákona, jak je přijali poslanci České národní rady, nejsou ve věcném rozporu s principy, na nichž se v zájmu společného státu shodly všechny tři vlády a jimiž se hodlá česká vláda i nadále řídit.

Federální shromáždění návrhy obou národních rad posoudí a rozhodne o konečném znění kompetenčního zákona tak, aby se vlády i zákonodárné sbory mohly již plně věnovat naléhavým úkolům v oblasti národního hospodářství.

U vědomí složitosti vnějších i vnitřních vztahů uložila Hospodářské radě navrhnout postupy české vlády pro všechny předvídatelné situace. Zároveň rozhodla ustavit pracovní skupinu, která pro vládu připraví podklady pro variantní řešení otázek souvisejících se státoprávním uspořádáním."

Večer téhož dne nás došla zpráva, že delegace slovenské vlády přiletí zítra, t.j. ve čtvrtek po desáté ráno do Prahy. Delegaci tvořili: pan Mečiar, místopředsedové pp. Černogurský, Ondruš, Kučerák, Kováč - ministr financí, Belcák - ministr vnitra. Byla tedy tvořena mimo jiné dvěma ze tří předsedů slovenských stran vládní koalice. Předpokládali jsme, že slovenská politická reprezentace si v těchto dnech stanovuje hranice změn kompetenčního zákona, které patrně Federální shromáždění provede, za níž bude tento ústavní zákon pro ni nepřijatelný. Chtěli jsme vědět, kde tato hranice leží, abychom se připravili na možnost, že pozměněný návrh zákona nepřijme, např. tím, že využije možnosti vetovat jej poslanci Sněmovny národů, zvolených na Slovensku.

Ukázalo se však, že není téměř o čem mluvit. Delegace slovenské vlády nám sdělila, že slovenská politická reprezentace bude ochotna akceptovat zákon o kompetencích výhradně v té podobě, na níž se shodly všechny tři vlády. To znamená, jak nám bylo výslovně řečeno, že již vaše pozměňovací návrhy jsou pro slovenskou vládu nepřijatelné. Přičemž samozřejmě nelze vyloučit, že Federální shromáždění, jako nejvyšší orgán státní moci, může přijmout ještě další změny, neboť je to jeho neoddiskutovatelné právo.

Delegace slovenské vlády nám sdělila, že za takovéhoto předpokladu jsou všechny tři strany vládní koalice rozhodnuty navrhnout SNR, aby vyhlásila svrchovanost zákonů SR nad zákony federace, a že toto rozhodnutí formálně stvrdí společnou dohodou, kterou hodlají uzavřít v sobotu, t.j. zítra.

To by byl závažný a možná, bohužel, nevratný krok, který by podkopal samozřejmé základy federativního uspořádání. Z hlediska platné ústavy by to mohlo mít řadu vážných důsledků.

Také závažné důsledky pro možnosti realizace scénáře ekonomické reformy třeba vzít v úvahu.

Kdyby SNR skutečně schválila to, co delegace slovenské vlády naznačila, a co již ve svém deníku Čas ze dne 6. 12. prohlásila Demokratická strana, ohrozilo by to i projednání rozpočtu, nejen co do času, kdy rozpočty musí být schváleny, ale co do možnosti sestavit je jako rozpočty reálné a protiinflační, to jest přebytkové. Přesněji řečeno, týká se to zejména rozpočtu slovenského, ale patrně i rozpočtu federace.

Zbývá dodat to nejpodstatnější: Jak si včera počínala vláda České republiky, resp. její část, která jednala s delegací vlády Slovenské republiky. V duchu citované zprávy ze zasedání vlády jsme slovenskou stranu ujistili, že se cítíme být vázáni rozhodnutím České národní rady, to je, že návrh kompetenčního zákona obhajujeme a budeme obhajovat ve Federálním shromáždění ve znění, které zahrnuje změny vámi přijaté. Dále, že pokládáme za zcela nepřijatelné a nevhodné vyvíjet na Federální shromáždění jakýkoli tlak, který by totiž nemohl nemít podobu ultimata. Ostatně naše ústavní pozice před poslanci Federálního shromáždění nám ani jiný postoj neumožňuje.

Chci vás ujistit, že jsme neuzavřeli se slovenskou stranou žádnou dohodu, ostatně to nebylo ani možné, protože nejednaly celé vlády, ale jen delegace vlád.

Vyslechli jsme také ujištění delegace slovenské vlády, že slovenská politická reprezentace si i nadále přeje společný stát, ovšem jen na základě dohod tří vlád, které by ve Federálním shromáždění musely být přijaty beze změny. Nebo na nějakém novém základě, např. konfederačním, který by předpokládal státní smlouvu obou republik.

Máme i nadále za to, že rozhodnutí o tom, jak bude přijat či nepřijat návrh obou národních rad ve Federálním shromáždění, je zcela v jeho kompetenci a odmítli jsme zaujmout jakýkoli postoj, který by se mohl podobat byť jen vzdáleně ultimatu.

Nelze samozřejmě předvídat, jak toto všechno dopadne. Tedy, zda koalice vládních stran na Slovensku skutečně realizuje svůj jednoznačně deklarovaný úmysl a zítra uzavře politickou dohodu o společném postupu. Protože pochopitelně ani nevíme jak před tím rozhodne Federální shromáždění, nevíme také, zda SNR vzápětí po neschválení návrhu kompetečního zákona nebo po jeho schválení s takovými změnami, které budou pro slovenskou stranu nepřijatelné vskutku uskuteční to, co delegace slovenské vlády tvrdí, že uskuteční.

Jako vláda musíme být připraveni na všechny možné eventuality. Hledíme vstříc budoucnosti s klidným svědomím, že jsme učinili vše pro dosažení takové dohody, která by byla přijatelná jak pro obě republiky, tak i pro náš společný federativní stát. Pokud jsme jednali, šlo vždy o dialog, v němž nebylo místo pro ultimativní požadavky kterékoli ze tří stran. Jednali jsme v zájmu České republiky, v zájmu společného státu. Jednali jsme důsledně a naše důslednost nebyla bez výsledků. Přesvědčili jsme postupně - někdy my vláda České republiky, někdy federální vláda, někdy obě tyto vlády společně - slovenskou stranu o tom, aby upustila od řady požadavků, z nichž pro příklad uvádím:

1. Vytvořit soustavu federální emisní banky a národních emisních bank;

2. Postavení a právní poměry jiných bank než SBČS stanovit zákony národních rad;

3. Upravit spotřební daně, podniků a společnosti a daně z příjmu zákony národních rad tak, aby sazby těchto daní mohly být odlišné podle konkrétních podmínek a potřeb jednotlivých republik;

4. Výkon celnictví převést do kompetencí republik;

5. Provést legislativní úpravy burz prostřednictvím zákonů národních rad;

6. Převést hospodářské řízení železnic do kompetencí republik;

7. Vytvořit dvě národní akciové společnosti pro tranzit plynu;

8. Vytvořit dvě národní akciové společnosti pro přepravu ropy;

9. Vytvořit dva republikové úřady pro ochranu hospodářské soutěže;

10. Nově vymezit kompetence federace v oblasti zákonné úpravy periodického tisku, právních poměrů ČTK, zřizování správy vydavatelských podniků na šíření informací ve věcech zahraniční politiky a obrany ČSFR.

Více jsme udělat nemohli a za vládu prohlašuji, že dnes už víc ani dělat nechceme, ostatně - z hlediska ústavy vzato - ani nemůžeme.

Budeme se muset patrně smířit s tím, že jistou krizí vzájemných vztahů projít musíme, ale můžeme při tom doufat, že by mohla mít očistný význam. Nebyla by to první krize tohoto druhu v dějinách našeho soužití. Musíme se vzápětí mnohem důsledněji a také sebezpytovněji zamyslet nad jejich příčinami, těmi obecnými i těmi dnes aktuálními.

Končím vyslovením naděje, že krizi se ještě podaří zabránit - všude se dnes intenzivně jedná, v Praze i v Bratislavě, uvažuje se o tom, že ještě před projednáním zákona o kompetencích by Federální shromáždění mohlo přijmout ústavní zákony, které by připravily mechanismy pro řešení ústavních krizí, to jest zřídily ústavní soud a umožnily referendum. Nebuďme fatalisty, ale nepřestaňme ovšem být realisty. Chceme žít se Slováky a s ostatními národnostmi žijícími na Slovensku v jednom státě. Chceme to samozřejmě za podmínek, které budou vyhovovat oběma národům. Nejenže to chceme, také pro to děláme a uděláme všechno, co bude v našich silách, všechno, k čemu nám dává možnost ústava a co bude zároveň v zájmu Čechů, Moravanů a Slezanů. Nejhorší by bylo propadnout teď panice, obviňování či sebeobviňování. Krize patří do demokratické politiky, protože ta jediná má prostředky k jejich překonání. Lze dokonce trvat na tom, že krize, je-li stále překonávána, je zdravým motorem politiky, která cosi podstatného skutečně řeší. A cosi podstatného leží právě před námi k řešení. Děkuji vám. (Dlouho trvající potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu předsedovi vlády panu Petru Pithartovi a doporučuji, abychom nyní naše jednání přerušili na dobu asi jedné hodiny, abychom v té době mohli k přednesené informaci zaujmout stanoviska prostřednictvím jednotlivých klubů.

V této souvislosti vás chci ještě informovat. že v rámci našeho poslaneckého sboru vznikl nový klub, a to Liberálně demokratické strany. Jeho předsedou je pan poslanec Štindl.

Dávám nyní hlasovat o přerušení schůze na jednu hodinu. Prosím, abyste hlasováním vyjádřili své stanovisko. (Hlasuje se.) To je zřejmě většina. Mohu se zeptat, kdo je proti tomuto návrhu? (2) Zdržel se někdo hlasování? Návrh byl tedy jednohlasně přijat. Sejdeme se tedy přesně ve čtyři hodiny.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Zahajuji přerušené jednání 10. schůze České národní rady. Prosím předsedy jednotlivých klubů, aby přednesli stanoviska klubů.

Poslanec Petr Lom: Vážené poslankyně, vážení poslanci. Poslanecký klub Občanského fóra prohlašuje k současné situaci v České a Slovenské federativní republice, že spatřuje svoji reálnou a perspektivní politiku v budování a rozvíjení federativního uspořádání České a Slovenské republiky.

Klub Občanského fóra podporuje a souhlasí s politickými jednáními České vlády a vyslovuje jí svoji plnou důvěru.

Poslanecký klub Občanského fóra je si však vědom toho, že česká i federální vláda vytvořila maximální vstřícný prostor pro federaci České a Slovenské republiky a tento prostor nemůže již být dále zužován.

Klub Občanského fóra vyjadřuje naději, že společný federativní stát překoná současné obtíže vývoje federace.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Lomovi. Prosím pana poslance Ortmana.

Poslanec Jaroslav Ortman: Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedo, kolegové a kolegyně. Klub komunistických poslanců v České národní radě po vyslechnutí informace předsedy vlády České republiky pana Petra Pitharta k průběhu dosavadního jednání se zástupci slovenské politické reprezentace přijal následující prohlášení:

jsme pro zachování společného státu Čechů a Slováků, neboť jsme přesvědčeni, že to odpovídá zájmům občanů obou národních republik,

při projednávání otázek dělby kompetencí mezi federaci a republiky považujeme za nepřijatelné prosazování úzkých politických partikulárních zájmů a jakékoli formy nátlaku,

vystoupení předsedy vlády Petra Pitharta chápeme současně jako apel na rozum a jako takový jej podporujeme.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji. Prosím pana poslance Malíka.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážené poslankyně a poslanci. Klub poslanců Hnutí za samosprávnou demokracii - Společnosti pro Moravu a Slezsko přijal toto stanovisko ke zprávě přednesené Českou vládou, to je doktorem Pithartem - jejím předsedou - o stavu federace.

1) Vyjadřuje plnou podporu postupu vlády v této krizové situaci a bere na vědomí přípravy na řešení všech předvídatelných událostí;

2) Konstatuje, že krize je vyvolána spory o změny kompetečního zákona navržené Českou národní radou. Přitom jde o zákon, který je provizoriem do přijetí nových ústav;

3) Současná krizová situace je důkazem neživotnosti dvojčlenné federace. Východisko z krize je třeba hledat v novém federativním uspořádání republiky na principu stabilnějšího a spravedlivějšího Spolkového státu. Žádáme Českou vládu, aby takovou formu řešení krize oficiálně a urychleně navrhla.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Prosím pana poslance Kasala.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, kolegyně a kolegové. Klub poslanců Křesťanské a demokratické unie v České národní radě zaujal k informaci vlády České republiky, přednesené premiérem Petrem Pithartem, toto stanovisko:

1. Veškeré předcházející vládní dohody nemohou být dle našeho názoru považovány za více, než čím jsou - tedy za podklady, na jejichž základě může výlučně Federální shromáždění a výlučně ústavním zákonem rozhodnout o úpravě, která byla předmětem vládních dohod.

V žádném případě si nemůže nikdo, tedy ani federální vláda, ani národní vlády, ani národní rady, tím spíše jednotliví představitelé těchto orgánů, činit právo diktovat Federálnímu shromáždění, jehož poslanci vzešli ze svobodných voleb na území celé federace, jakým způsobem má rozhodovat. Ani vláda České republiky, ani Česká národní rada se tomuto ústavnímu principu nezpronevěřily.

S obsahem informace vlády České republiky souhlasíme. Zachování federace je podle našeho přesvědčení přáním drtivé většiny občanů České republiky, a proto i přáním České národní rady a vlády České republiky. Rozpad federace by přinesl nedozírné politické a mezinárodní důsledky a nedozírné ekonomické ztráty. Při své legislativní iniciativě Česká národní rada neučinila nic jiného, než na co měla ústavní právo. Vyjadřujeme uspokojení nad tím, že vláda České republiky, dle přednesené informace, respektovala stanovisko České národní rady. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Kasalovi a nyní mi dovolte, abych z pověření všech poslanců... promiňte, já jsme zapomněla na náš nový poslanecký klub. Omlouvám se panu poslanci Štindlovi.

Poslanec Karel Štindl: Vážená paní předsedkyně, vážená česká vládo, vážené kolegyně a kolegové. Poslanecký klub Liberálně demokratické strany se shodl na tomto stanovisku:

Postup slovenské vlády pro jednání s českou a federální vládou, naposledy a zejména při jednání delegace slovenské vlády s českou vládou dne 6. 12. 1990 v Praze, jak nás o něm dnes informoval pan předseda české vlády Petr Pithart, podle našeho mínění znamená, že federace již zřejmě nemůže dále existovat jinak, než z dohody dvou svrchovaných republik, které si ji budou skutečně přát.

Na vzniku tohoto stavu má svůj podíl i česká strana; jedním z důsledků jejího postupu mimo jiné je, že zatímco slovenská strana je na danou situaci připravena, česká nikoliv.

Z této skutečnosti je třeba vycházet. Je nutné české a moravské veřejnosti již nic nepředstírat a připravit ji i na krajní možnost zániku federace. Česká národní rada by měla od české vlády žádat, aby v součinnosti s federální vládou a Federálním shromážděním neprodleně přikročila k vytvoření legislativních a jiných mechanismů, jejichž pomocí - v případě, že hrozící krize skutečně nastane - bylo možné osamostatnění obou států uskutečnit s minimalizací dopadu na obyvatelstvo obou republik. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Štindlovi. Prosím, abyste mi teď dovolili, abych z pověření všech poslaneckých klubů, vám přečetla návrh usnesení:

Česká národní rada bere na vědomí informaci vlády České republiky o zásadním prohlášení politické reprezentace Slovenské republiky ze včerejšího dne.

1. Česká národní rada vyslovuje souhlas s dosavadním postupem vlády České republiky při jednání o rozdělení ústavních kompetencí.

Pověřuje vládu, aby nadále jednala v intencích svého programového prohlášení a usnesení České národní rady ze dne 29. 11. 1990, kterým Česká národní rada navrhuje Federálnímu shromáždění, aby přijalo ústavní zákon, kterým se mění ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci, podle sněmovního tisku 98A, ve znění společné zprávy výborů České národní rady podle sněmovního tisku 114 a schválených pozměňovacích návrhů.

2. Česká národní rada považuje za nezbytné pro další jednání respektovat zákonnou působnost Federálního shromáždění ve věci kompetencí mezi federaci a republiky.

Jakékoliv formy nátlaku na tento zastupitelský sbor považuje za nepřípustné.

3. Česká národní rada považuje za nepřijatelné jakékoliv současné jednání o změně uspořádání státu, pokud by bylo vedeno pouze reprezentacemi národních republik.

Touto zásadou nechť se řídí i vláda České republiky.

4. Vláda České republiky je oprávněna nadále jednat v intencích shora uvedených zásad, avšak tak, aby zajistila základní funkce státu. (Potlesk.) Prosím, abyste nyní dali najevo svůj souhlas s tímto usnesením tím, že zvednete ruku. Kdo souhlasí s návrhem tohoto usnesení tak, jak jsem je nyní přečetla? (Hlasuje se. - 133) Děkuji. Kdo je proti? (2). Kdo se zdržel hlasování? (9) Děkuji. Návrh usnesení byl tedy přijat. Děkuji vám. Dříve, než se rozejdeme, chci vám připomenout, že další, 11. schůze se bude konat ve čtvrtek 13. prosince, v 9.00 hodin tak, jak je uvedeno na pozvánce, kterou jste minule dostali. Prosím členy předsednictva, aby se nyní dostavili ke krátké schůzce předsednictva. Schůzi končím a loučím se s vámi. Děkuji za účast.