Dostali jsme proto materiály, které mají
ve zkratce profilovat jednotlivé pracovníky justice,
kteří kandidují na funkci soudců.
Někteří kandidují po určité
odmlce znovu, největší část chce
pokračovat ve své práci, a nově se
uchází o zapojení 14 čekatelů
po justičních zkouškách.
Dovolte, abych se nad těmito materiály kriticky
zamyslel. Ze 116 kandidátů je jich bez politického
příslušnosti 106, členů KSČ
je 10 kandidátů, nikdo není členem
jiné politické strany. Fakt v podmínkách
znovu se rodící demokracie jen zdánlivě
uspokojivý a svojí nevyrovnanou politickou strukturou
podivný.
Tušíme za ním hromadný úprk z
komunistické strany, která ztratila svoji temnou
moc strachu a tudíž nemůže nabídnout
svým členům karieristický zisk. 8
% komunistů ze stávající kandidátky
zůstává ve straně jako torzo z dříve
jistě monolitní personální skladby
soudců. Ostatní se přetavují do anonymity
bezpartijnosti.
Nehovořím přirozeně o těch
24 kandidátech z navržených 116, kteří
byli již dříve odvoláni pro svoje statečné
politické postoje, a ze strany vyloučeni.
Podávám proto podnět předsednictvu
České národní rady, i resortním
ministrům, abychom pokud je nutné jakkoli profilovat
politickou příslušnost pracovníků,
důsledně rozlišovali mezi nestraníkem,
bývalým členem strany a členem politické
strany. Nelze srovnávat v jedné kategorii nestraníka,
který odpovědně nesl za svůj odmítavý
postoj ke vstupu do komunistické strany přirozené
důsledky s tříměsíčním
nestraníkem, který se celá léta, ne-li
desetiletí aktivně podílel na deformacích
a totalitě útlaku a belhal se s komunistickou berličkou
ke svým karieristickým cílům. Nyní
tuto berličku odhazuje co nejdále a staví
se po bok nestraníkům, které dosud utlačoval.
Rozlišujeme nestraníka a bývalého straníka.
Je to nejvýš důležité, zejména
v tomto současném období, kdy opouštíme
bažinu komunistické totality a vstupujeme na pevnou
zem. Nezatěžujme se temnými silami těchto
bažin, které se jenom chvatně převlékly.
Chtěl bych podnítit ministryni spravedlnosti české
vlády a předsedu vlády České
republiky k odpolitizování justice a vyslovení
přímého zákazu politické stranickosti
soudců, chceme-li hovořit o skutečné
nezávislosti soudců.
V neveselé analýze podkladů pro volbu soudců
můžeme pokračovat zamyšlením nad
tím, že celkem 0 nynějších kandidátů
sahá jejich soudní praxe až do 50. let. Část
z nich byla ze strany v 70. letech vyloučena a eventuelně
perzekuována, ale další kandidují bez
postihu dále, samozřejmě již jako bezpartijní.
Kandidují dokonce i ti, kteří byli v 50.
letech soudci lidových civilních soudů.
Je to nepochopitelné, absurdní, jako kdyby bylo
možné zapomenout na zvůli, absolutní
bezpráví a všechnu hrůzu těchto
lidových soudů, které odstartovaly smrtonosný
únor tragického roku 1948.
Stejně tak budí zamyšlení nad nutností
stanovení určité věkové hranice
u kandidátů na soudce, aby soudci těsně
se blížící věkem sedmdesátce
mohli být využiti spíše v konsultativní
či jiné poradenské činnosti. Myslím,
že současná a nastupující právnická
a justiční generace má ve svých řadách
dostatek vhodných a schopných právníků,
kteří mohou postupně nahrazovat soudce 50.
let.
Činím další podnět paní
ministryni Burešové o nutnosti změny sběru
životopisných dat pro životopisy pracovníků
a kandidátů. V poskytnutých materiálech
čteme klasická klišé posudků
minulé doby. Jak neskutečně až směšně
zní hodnocení soudce, že je oblíben
v kolektivu. Tento frazeologický pohrobek kolektivismu
se držel setrvačností až do nynějška.
Soudce není herecká či pěvecká
hvězda, ale bylo rozhodující, zda je oblíbený
či nikoliv. Rozhodující je jeho profesionalita
a nikoliv oblíbenost u spolupracovníků. Stejně
tak zní neskutečně dojemně naivní
epiteta. V materiálech se jednotliví kandidáti
na funkci soudce charakterizují jako svědomití,
čestní, zásadoví, jevící
smysl pro odpovědnost a dokonce i smysl pro spravedlnost!
Pro profesionály jsou to znevažující
slova. U soudců jsou především tyto
morální kvality naprostou a samozřejmou podmínkou
výkonu tohoto povolání. Bez čestnosti,
odpovědnosti a zejména smyslu pro spravedlnost by
žádný soudce nemohl nikdy zasednout za soudní
stolici.
Při tomto zamyšlení činím poslední
podnět na paní ministryni spravedlnosti. My všichni
chceme mít náš soudcovský sbor moudrý,
spravedlivý a hlavně nezávislý. Jaké
lékař mohu říci, že je dostatečně
známa skromná ekonomická situace a neodpovídající
platy u inteligence obecně. Nemůžeme mít
suverénní a nezávislý soudcovský
sbor, dokud nebude hmotně a existenčně, i
s rodinným zázemím plně zabezpečen.
Věřím, že paní ministryně
uváží nezbytnost nápravy v úpravě
platů soudců, aby odstranila záměrnou
ekonomickou závislost této části inteligence
na totalitě komunistického režimu. Pak budeme
moci hovořit o skutečné nezávislosti
soudců.
Pane předsedo, děkuji za slovo. (Potlesk.)
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji poslanci panu Lomovi. Do rozpravy je přihlášena
poslankyně paní Marvanová a připraví
se poslanec pan Otruba.
Poslankyně Hana Marvanová: Pane předsedo,
vážení poslanci, navrhuji, aby zároveň
s projednáváním volby soudců nebyl
projednáván bod e) tisku 187. Domnívám
se, že to i vyplývalo z vystoupení poslankyně
Röschové, protože u kandidátů,
kteří mají nastoupit do funkce soudců
z jiných justičních funkcí a mimo
justici, jde o podobný případ, jako je tomu
pod bodem a) a b), tedy kandidátů, kteří
doposavad funkci soudců vykonávali.
Domnívám se, že z posudků, které
nám byly předloženy, jasně vyplývá,
že tyto posudky jsou nevěrohodné, a nemůžeme
se na ně tudíž spoléhat. To ji první
připomínka.
Druhá připomínka, která myslím
je závažná a stála by za vysvětlení
je tato. Žádám vysvětlení od
předsednictva ÚV NF ČR, jak je možné,
že tyto posudky byly zpracovány takto povrchně.
Nemohu se ubránit dojmu, že nejde jenom o nějaké
nedopatření. Domnívám se, že
k posudku soudce patří zhodnocení jeho předcházející
činnosti.
Další návrh. Navrhuji, aby nové podklady,
které zpracuje zřejmě opět předsednictvo
ÚV NF ČR, byly předloženy ustavně
právnímu výboru k projednání,
aby ústavně právní výbor měl
právo předvolat jednotlivé kandidáty
na funkci soudců, a mohl si udělat osobní
dojem a případně mezi nimi diferencovat a
potom mohl podat objektivní zprávu našemu parlamentu.
A za čtvrté bych chtěla upozornit na jednu
závažnou skutečnost a žádat vysvětlení
předsednictva naší ČNR. Náhodou
se mi dostala do rukou kopie dopisu. který odeslal ČNR,
jejímu předsednictvu dne +4. března advokát
advokátní poradny číslo 9 dr. Hulík.
budu z tohoto dopisu citovat pro vaši představu: "Vážení
pánové, jako obhájce pana Františka
Stárka, bývalého politického vězně,
jsem se dozvěděl, že Občanské
forum v Ústí nad Orlicí doporučilo
České národní radě, aby dosavadní
soudkyně okresního soudu v Ústí nad
Orlicí JUDr. Jana Fajfrová byla zvolena soudkyní
i pro příští volební období.
Dovoluji si vás v této souvislosti upozornit na
to, že JUDr. Jana Fajfrová jako předsedkyně
okresního soudu v Ústí nad Orlicí
odsoudila v červnu loňského roku pana Františka
Stárka rozsudkem čj. (nebudu citovat) 28. 6. 1989
k trestu odnětí svobody v trvání dvou
a půl roku pro trestný čin pobuřování
podle § 100, a to jen proto, že František Stárek
vydával časopis VOKNO a VOKNOVINY, čímž
jen realizoval svá občanská práva
atd."
Dále dopis pokračuje: "JUDr. Jana Fajfrová
vynesla ještě navíc vyšší
trest než požadoval prokurátor a za pomoc k trestnému
činu pobuřování odsoudila i družku
mého klienta paní lvu Vojtkovou. Byl jsem informován
o tom, že tato soudkyně se angažovala i v dalších
politických procesech. František Stárek byl,
jak známo jedním z vězňů svědomí,
kteří byli jako první propuštění
z vězení, ještě na základě
amnestie prezidenta Husáka.".
A dopis končí: "Ještě než
budete rozhodovat o volbě JUDr. Jany Fajfrové soudkyní,
pokládám za nutné, abyste byli o shora uvedených
skutečnostech informováni. S pozdravem JUDr. Milan
Hulík.".
Táži se předsednictva ČNR, jak je možné,
že tato soudkyně se objevila v návrhu na volbu
soudců pod bodem a), jak je možné, že
náš parlament nedostal k dispozici kopii tohoto dopisu,
který byl předsednictvu doručen, aby si mohl
udělat konkrétnější představu
o tom, o jakých soudcích má rozhodovat. Děkuji.
(Potlesk.)
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Odpovím paní poslankyni hned, tento dopis jsem skutečně
obdržel, fotokopii jsem odeslal jednak předsedovi
Nejvyššího soudu České republiky
a jednak na ministerstvo spravedlnosti a k nám do oddělení
stížností, aby byl zapracován, kdežto
seznamy na soudce byly zpracovávány zhruba před
měsícem. Proto to tam není vyškrtnuto,
jinak jsme na tento dopis nezapomněli.
S faktickou poznámkou se hlásí poslanec Lesák,
do rozpravy se připraví poslanec Otruba a potom
poslanec Mírný. Prosím.
Poslanec Josef Lesák: Pane předsedo, páni
ministři, dámy a pánové, je připraven
zákon o rehabilitacích. Dostali jsme ho před
několika dny.
Chtěl bych v této souvislosti upozornit, jak důležité
bude naše rozhodování ve věcech soudců.
Já se o tom zmíním podrobně, až
budeme projednávat zákon o rehabilitaci. Ale chtěl
bych upozornit na jednu skutečnost.
Když jsem v lednu letošního roku v televizi upozornil
na to, že moderní historie tohoto státu nezačíná
rokem 1968, ale 1948, těmi bezbřehými represáliemi,
těmi vraždami, zločiny komunistické
strany, od kterých se dosud tato strana nedistancovala
tak, jak to slíbila, tak jsem dostal jeden zajímavý
dopis. Poslal mně ho bývalý osobní
tajemník pana ministra vnitra, který v tomto dopise
obhajoval tohoto pána, že to byl v podstatě
hodný člověk a nepodílel se na zločinech
komunistického režimu, poněvadž prakticky
prý na to neměl možnost, jelikož SNB a
ostatní složky vyšetřovací podléhaly
přímo ústředními výboru
strany, což může být zajímavé.
Ale daleko zajímavější byla skutečnost,
kterou on uvedl, že koncem 60. let, se tento muž, který
stál v popředí kliky, která těmto
národ zotročovala, se stal předsedou rehabilitačního
soudu.
Dejme si pozor, a prosím o to paní ministryni, aby
velmi pečlivě zvažovali minulost těch
starých soudců, aby nebyli mezi nimi ti, kteří
odsuzovali nevinné lidi k mnohaletým žalářům.
Pokud se týká mladých, nemám připomínek.
Děkuji. (Potlesk.)
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji poslanci Lesákovi. Hovořit bude
poslanec Otruba, připraví se poslanec Mírný.
Poslanec Vítězslav Otruba: Pane předsedo,
vážené paní poslankyně, vážení
páni poslanci, už včera jsem se zmínil
o některých otázkách týkajících
se soudců. I při této příležitosti
se vrátím k tisku 203, který přímo,
váže na to, co nyní projednáváme,
na tisk 187 a za přítomnosti paní ministryně
zopakuji ten dotaz, pokud bude schopna mně na něj
odpovědět.
Z materiálu vyplývá, že kromě
6 soudců, kterým jsme schválili odchod z
justice, je v návrhu 9 soudců, kteří
přecházejí na soudy stejného stupně,
18 soudců, kteří přecházejí
na soudy vyššího stupně a jediný
soudce je přeřazován ze soudu vyššího
stupně na soud stupně nižšího.
Z tohoto složení jasně vyplývá
otázka, pokud se Česká národní
rada vyjadřuje ke zproštění soudců,
jestli dochází k povýšení počtu
soudců na těchto vyšších soudech,
jakým způsobem tento vyšší počet
soudců, který je tam převáděn,
byl z těchto soudů dán pryč nebo byli
zproštěni soudcovství.
Pokud jde o jmenování soudců, připojil
bych se k svému předřečníkovi
a doporučuji, aby se zvážil v té souvislosti
posudků a hodnocení, i přesto, že určitě
to bylo zhodnocováno poměrně dost podrobně,
i ten bod d), to znamená páni soudci, kteří
se vracejí k justici po rehabilitaci, protože i zde,
jak řekl můj předřečník,
skutečně může docházet k tomu,
že tito soudcové nebudou tak zcela bezúhonní,
jak se o nich hovoří.
A zarazila mě v této souvislosti ještě
jedna otázka. Vezmete-li si ročníky narození,
- i když připusťme, že věk není
ani tělesná ani duševní vada, ale my
vlastně schválíme soudce na 10 let, ale když
řadě těchto soudců je už dnes
61, 62 let, čili oni budou vlastně mít možnost
vykonávat toto povolaní až do 72 let - není
to trochu trápení těchto lidí v tomhle
věku, při tak náročném povolání?
A je tu ještě jedna otázka: řada těchto
soudců nepracovala v justici, to znamená, že
ve svých 61-62 letech už jsou v důchodu a pokud
vím, tak na soudce se nevztahuje výjimka z výdělku
22 tisíc. Čili to bude další problém,
který nastane v souvislosti s těmito lidmi. Sice
všichni chápeme, že situace v justici je složitá,
že odvolat řadu soudců hned není možné,
protože by se nedalo zajistit to, co musí soudy řešit.
Čili na podporu bych chtěl říci: Buďme
přece jen poněkud shovívavější
a vraťme se k této problematice, až se nám
po pěti, případně dalších
letech objeví noví čekatelé a absolventi
škol, abychom mohli udělat další změnu
v soudním aparátu!
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji poslanci Otrubovi. Hovořit bude poslanec
Mírný, připraví se poslanec Křeček.
Poslanec Miroslav Mírný: Vážený
pane předsedo, dámy a pánové, poslanci,
když dovolíte, přečetl bych vám
stručnou charakteristiku. Navrhovaný člověk,
kterého nebudu jmenovat, byl uvolněným předsedou
městského národního výboru,
v letech 1967-1977 byl vyšetřovatelem Veřejné
bezpečnosti. Studium na právnické fakultě
dokončil v roce 1975, do justice byl přijat v roce
1977. V prosinci 1977 byl zvolen soudcem z povolání
okresního soudu. Dne 1. 7. 1986 nastoupil jako uvolněný
místopředseda městského národního
výboru . . . atd.
Chtěl bych vám položit jednu drobnou otázku:
Zda je možné, aby takováto místa zastával
člověk, který nebyl členem komunistické
strany. Osobně se domnívám, že nikoliv.
S poněkud značným překvapením
se dočítám v jeho charakteristice, že
je bez politické příslušnosti.
Takže plně podporuji stanovisko poslance Loma, že
tyto věci je třeba důkladně přehodnotit,
aby totiž soudci, kteří budou rehabilitovat
nevinně poškozené, nebyli možná
lidé, kteří k tomu mají poněkud
daleko, z principu svých minulých postojů.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji poslanci Mírnému, hovoří
poslanec pan Křeček.
Poslanec Stanislav Křeček: Pane předsedo,
kolegové a kolegyně, vedle předchozích
závažných připomínek bude moje
připomínka znít malicherně, ale ten
materiál má zřejmě vady i formální.
Podíváme-li se na bod d), o kterém se tady
hovořilo, na straně 9, třetí jméno
odshora je dr. František Hondl, který má být
zvolen k soudu v Ústí nad Labem a je řečeno,
že patří k těm, kteří
se vracejí do justice v rámci své rehabilitace.
Vezmete-li si materiál na odvolání soudců
č. 203, tak pod číslem 22 je uveden tentýž
člověk, nikoliv že se vrací do justice,
ale že je dosud soudcem okresního soudu v Litoměřicích
a má být dnes volen ke krajskému soudu v
Ústí nad Labem. Takže - buď jedno nebo
druhé. Jelikož jsme ho neodvolali předtím
z funkce soudce v Litoměřicích, nemůže
být nyní jako člověk vracející
se do justice po rehabilitaci volen ke krajskému soudu
v Ústí nad Labem.
Čili zřejmě tento materiál má
i další formální vady a samozřejmě,
ani při nejlepší vůli ho nemůžeme
projednávat.
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji poslanci Křečkovi, hlásí
se poslanec Laštůvka.
Poslanec Vladimír Laštůvka: Pane předsedo,
dámy a pánové, mám jenom faktickou
poznámku k tomu, co bylo řečeno před
maličkou chviličkou. Dr. Křeček hovořil
o dr. Hondlovi, který je bytem v Děčíně.
Já jsem za volební obvod z Děčína,
dr. Hondla dobře znám a domnívám se,
že skutečně v materiálech, které
jsou předloženy, jde o jakési formální
nedorozumění, protože dr. Hondl byl v předchozích
20 letech skutečně z justice odvolán. Po
určitém uvolnění, které se
v předchozích letech vytvořilo, se podařilo,
aby se vrátil na krátkou dobu zpět do justice,
nikoliv však do místa svého bydliště,
Děčína, ale do Litoměřic a
v současné době se situace takto napravuje.
Když jsem dostal slovo, dovolte ještě druhou
poznámku, faktický návrh: Domnívám
se, že problém, který takto široce diskutujeme,
svědčí o tom, jak je mimořádně
závažný a jak si to všichni uvědomujeme.
Navrhuji, aby předsednictvo České národní
rady vytvořilo nebo jmenovalo skupiny poslanců z
jednotlivých krajů, které by do příštího
projednávání otázky jednotlivých
soudců navštívily krajské soudy a konkrétně
se seznámily s materiály a informacemi o předložených
návrzích na soudce z povolání. Děkuji.
(Potlesk.)
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji za návrh, domnívám se, že
velice rozumný a splnitelný.
Hlásí se ještě někdo do rozpravy?
Poslankyně Janů.
Poslankyně Ivana Janů: Vážený
pane předsedo, dámy a pánové, chtěla
bych říci jen několik slov. Zatím
tady zaznělo, že budeme rozhodovat o soudcích,
kteří by ke konci volebního období
už mohli být přestárlí. Nechtěla
bych komplikovat situaci, vím, že paní ministryně
má velice závažné problémy k
řešení v této oblasti, ale chtěla
bych se velice stručně zmínit o čekatelích,
kteří vstupují dnes do role soudců
nebo po našem zvolení budou soudci a chtěla
bych zmínit jejich věk. Někteří
z nich jsou narození 1965, 1966. Domnívám
se, - samozřejmě, že s tím nemůžeme
začít hned - ale do budoucna, že by se i v
této oblasti mělo přihlédnout k tomu,
- tak jak to je ve světě - že k soudcovství
se dozrává jednak životní praxí,
jednak praxí právní. Myslím si, že
je to všude víc běžné, než
u nás. Jistě všichni máme zkušenost
se soudci, mnozí z vás jsou přísedící
u soudců, působí jako přísedící
u soudů. Všichni víme, že právě
mladý věk, kdy soudci vstupují jako soudci
do svých pozic, přináší dost
značné škody i jejich psychice. Poněvadž
od pětadvaceti let jenom rozhodovat a vždycky mít
pravdu do určité míry osobnost soudců
deformuje.