Česká národní rada 1986 – 1990

Dostali jsme proto materiály, které mají ve zkratce profilovat jednotlivé pracovníky justice, kteří kandidují na funkci soudců. Někteří kandidují po určité odmlce znovu, největší část chce pokračovat ve své práci, a nově se uchází o zapojení 14 čekatelů po justičních zkouškách.

Dovolte, abych se nad těmito materiály kriticky zamyslel. Ze 116 kandidátů je jich bez politického příslušnosti 106, členů KSČ je 10 kandidátů, nikdo není členem jiné politické strany. Fakt v podmínkách znovu se rodící demokracie jen zdánlivě uspokojivý a svojí nevyrovnanou politickou strukturou podivný.

Tušíme za ním hromadný úprk z komunistické strany, která ztratila svoji temnou moc strachu a tudíž nemůže nabídnout svým členům karieristický zisk. 8 % komunistů ze stávající kandidátky zůstává ve straně jako torzo z dříve jistě monolitní personální skladby soudců. Ostatní se přetavují do anonymity bezpartijnosti.

Nehovořím přirozeně o těch 24 kandidátech z navržených 116, kteří byli již dříve odvoláni pro svoje statečné politické postoje, a ze strany vyloučeni.

Podávám proto podnět předsednictvu České národní rady, i resortním ministrům, abychom pokud je nutné jakkoli profilovat politickou příslušnost pracovníků, důsledně rozlišovali mezi nestraníkem, bývalým členem strany a členem politické strany. Nelze srovnávat v jedné kategorii nestraníka, který odpovědně nesl za svůj odmítavý postoj ke vstupu do komunistické strany přirozené důsledky s tříměsíčním nestraníkem, který se celá léta, ne-li desetiletí aktivně podílel na deformacích a totalitě útlaku a belhal se s komunistickou berličkou ke svým karieristickým cílům. Nyní tuto berličku odhazuje co nejdále a staví se po bok nestraníkům, které dosud utlačoval.

Rozlišujeme nestraníka a bývalého straníka. Je to nejvýš důležité, zejména v tomto současném období, kdy opouštíme bažinu komunistické totality a vstupujeme na pevnou zem. Nezatěžujme se temnými silami těchto bažin, které se jenom chvatně převlékly.

Chtěl bych podnítit ministryni spravedlnosti české vlády a předsedu vlády České republiky k odpolitizování justice a vyslovení přímého zákazu politické stranickosti soudců, chceme-li hovořit o skutečné nezávislosti soudců.

V neveselé analýze podkladů pro volbu soudců můžeme pokračovat zamyšlením nad tím, že celkem 0 nynějších kandidátů sahá jejich soudní praxe až do 50. let. Část z nich byla ze strany v 70. letech vyloučena a eventuelně perzekuována, ale další kandidují bez postihu dále, samozřejmě již jako bezpartijní. Kandidují dokonce i ti, kteří byli v 50. letech soudci lidových civilních soudů.

Je to nepochopitelné, absurdní, jako kdyby bylo možné zapomenout na zvůli, absolutní bezpráví a všechnu hrůzu těchto lidových soudů, které odstartovaly smrtonosný únor tragického roku 1948.

Stejně tak budí zamyšlení nad nutností stanovení určité věkové hranice u kandidátů na soudce, aby soudci těsně se blížící věkem sedmdesátce mohli být využiti spíše v konsultativní či jiné poradenské činnosti. Myslím, že současná a nastupující právnická a justiční generace má ve svých řadách dostatek vhodných a schopných právníků, kteří mohou postupně nahrazovat soudce 50. let.

Činím další podnět paní ministryni Burešové o nutnosti změny sběru životopisných dat pro životopisy pracovníků a kandidátů. V poskytnutých materiálech čteme klasická klišé posudků minulé doby. Jak neskutečně až směšně zní hodnocení soudce, že je oblíben v kolektivu. Tento frazeologický pohrobek kolektivismu se držel setrvačností až do nynějška. Soudce není herecká či pěvecká hvězda, ale bylo rozhodující, zda je oblíbený či nikoliv. Rozhodující je jeho profesionalita a nikoliv oblíbenost u spolupracovníků. Stejně tak zní neskutečně dojemně naivní epiteta. V materiálech se jednotliví kandidáti na funkci soudce charakterizují jako svědomití, čestní, zásadoví, jevící smysl pro odpovědnost a dokonce i smysl pro spravedlnost!

Pro profesionály jsou to znevažující slova. U soudců jsou především tyto morální kvality naprostou a samozřejmou podmínkou výkonu tohoto povolání. Bez čestnosti, odpovědnosti a zejména smyslu pro spravedlnost by žádný soudce nemohl nikdy zasednout za soudní stolici.

Při tomto zamyšlení činím poslední podnět na paní ministryni spravedlnosti. My všichni chceme mít náš soudcovský sbor moudrý, spravedlivý a hlavně nezávislý. Jaké lékař mohu říci, že je dostatečně známa skromná ekonomická situace a neodpovídající platy u inteligence obecně. Nemůžeme mít suverénní a nezávislý soudcovský sbor, dokud nebude hmotně a existenčně, i s rodinným zázemím plně zabezpečen.

Věřím, že paní ministryně uváží nezbytnost nápravy v úpravě platů soudců, aby odstranila záměrnou ekonomickou závislost této části inteligence na totalitě komunistického režimu. Pak budeme moci hovořit o skutečné nezávislosti soudců.

Pane předsedo, děkuji za slovo. (Potlesk.)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslanci panu Lomovi. Do rozpravy je přihlášena poslankyně paní Marvanová a připraví se poslanec pan Otruba.

Poslankyně Hana Marvanová: Pane předsedo, vážení poslanci, navrhuji, aby zároveň s projednáváním volby soudců nebyl projednáván bod e) tisku 187. Domnívám se, že to i vyplývalo z vystoupení poslankyně Röschové, protože u kandidátů, kteří mají nastoupit do funkce soudců z jiných justičních funkcí a mimo justici, jde o podobný případ, jako je tomu pod bodem a) a b), tedy kandidátů, kteří doposavad funkci soudců vykonávali.

Domnívám se, že z posudků, které nám byly předloženy, jasně vyplývá, že tyto posudky jsou nevěrohodné, a nemůžeme se na ně tudíž spoléhat. To ji první připomínka.

Druhá připomínka, která myslím je závažná a stála by za vysvětlení je tato. Žádám vysvětlení od předsednictva ÚV NF ČR, jak je možné, že tyto posudky byly zpracovány takto povrchně. Nemohu se ubránit dojmu, že nejde jenom o nějaké nedopatření. Domnívám se, že k posudku soudce patří zhodnocení jeho předcházející činnosti.

Další návrh. Navrhuji, aby nové podklady, které zpracuje zřejmě opět předsednictvo ÚV NF ČR, byly předloženy ustavně právnímu výboru k projednání, aby ústavně právní výbor měl právo předvolat jednotlivé kandidáty na funkci soudců, a mohl si udělat osobní dojem a případně mezi nimi diferencovat a potom mohl podat objektivní zprávu našemu parlamentu.

A za čtvrté bych chtěla upozornit na jednu závažnou skutečnost a žádat vysvětlení předsednictva naší ČNR. Náhodou se mi dostala do rukou kopie dopisu. který odeslal ČNR, jejímu předsednictvu dne +4. března advokát advokátní poradny číslo 9 dr. Hulík. budu z tohoto dopisu citovat pro vaši představu: "Vážení pánové, jako obhájce pana Františka Stárka, bývalého politického vězně, jsem se dozvěděl, že Občanské forum v Ústí nad Orlicí doporučilo České národní radě, aby dosavadní soudkyně okresního soudu v Ústí nad Orlicí JUDr. Jana Fajfrová byla zvolena soudkyní i pro příští volební období. Dovoluji si vás v této souvislosti upozornit na to, že JUDr. Jana Fajfrová jako předsedkyně okresního soudu v Ústí nad Orlicí odsoudila v červnu loňského roku pana Františka Stárka rozsudkem čj. (nebudu citovat) 28. 6. 1989 k trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku pro trestný čin pobuřování podle § 100, a to jen proto, že František Stárek vydával časopis VOKNO a VOKNOVINY, čímž jen realizoval svá občanská práva atd."

Dále dopis pokračuje: "JUDr. Jana Fajfrová vynesla ještě navíc vyšší trest než požadoval prokurátor a za pomoc k trestnému činu pobuřování odsoudila i družku mého klienta paní lvu Vojtkovou. Byl jsem informován o tom, že tato soudkyně se angažovala i v dalších politických procesech. František Stárek byl, jak známo jedním z vězňů svědomí, kteří byli jako první propuštění z vězení, ještě na základě amnestie prezidenta Husáka.".

A dopis končí: "Ještě než budete rozhodovat o volbě JUDr. Jany Fajfrové soudkyní, pokládám za nutné, abyste byli o shora uvedených skutečnostech informováni. S pozdravem JUDr. Milan Hulík.".

Táži se předsednictva ČNR, jak je možné, že tato soudkyně se objevila v návrhu na volbu soudců pod bodem a), jak je možné, že náš parlament nedostal k dispozici kopii tohoto dopisu, který byl předsednictvu doručen, aby si mohl udělat konkrétnější představu o tom, o jakých soudcích má rozhodovat. Děkuji. (Potlesk.)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Odpovím paní poslankyni hned, tento dopis jsem skutečně obdržel, fotokopii jsem odeslal jednak předsedovi Nejvyššího soudu České republiky a jednak na ministerstvo spravedlnosti a k nám do oddělení stížností, aby byl zapracován, kdežto seznamy na soudce byly zpracovávány zhruba před měsícem. Proto to tam není vyškrtnuto, jinak jsme na tento dopis nezapomněli.

S faktickou poznámkou se hlásí poslanec Lesák, do rozpravy se připraví poslanec Otruba a potom poslanec Mírný. Prosím.

Poslanec Josef Lesák: Pane předsedo, páni ministři, dámy a pánové, je připraven zákon o rehabilitacích. Dostali jsme ho před několika dny.

Chtěl bych v této souvislosti upozornit, jak důležité bude naše rozhodování ve věcech soudců. Já se o tom zmíním podrobně, až budeme projednávat zákon o rehabilitaci. Ale chtěl bych upozornit na jednu skutečnost.

Když jsem v lednu letošního roku v televizi upozornil na to, že moderní historie tohoto státu nezačíná rokem 1968, ale 1948, těmi bezbřehými represáliemi, těmi vraždami, zločiny komunistické strany, od kterých se dosud tato strana nedistancovala tak, jak to slíbila, tak jsem dostal jeden zajímavý dopis. Poslal mně ho bývalý osobní tajemník pana ministra vnitra, který v tomto dopise obhajoval tohoto pána, že to byl v podstatě hodný člověk a nepodílel se na zločinech komunistického režimu, poněvadž prakticky prý na to neměl možnost, jelikož SNB a ostatní složky vyšetřovací podléhaly přímo ústředními výboru strany, což může být zajímavé. Ale daleko zajímavější byla skutečnost, kterou on uvedl, že koncem 60. let, se tento muž, který stál v popředí kliky, která těmto národ zotročovala, se stal předsedou rehabilitačního soudu.

Dejme si pozor, a prosím o to paní ministryni, aby velmi pečlivě zvažovali minulost těch starých soudců, aby nebyli mezi nimi ti, kteří odsuzovali nevinné lidi k mnohaletým žalářům. Pokud se týká mladých, nemám připomínek. Děkuji. (Potlesk.)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslanci Lesákovi. Hovořit bude poslanec Otruba, připraví se poslanec Mírný.

Poslanec Vítězslav Otruba: Pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, už včera jsem se zmínil o některých otázkách týkajících se soudců. I při této příležitosti se vrátím k tisku 203, který přímo, váže na to, co nyní projednáváme, na tisk 187 a za přítomnosti paní ministryně zopakuji ten dotaz, pokud bude schopna mně na něj odpovědět.

Z materiálu vyplývá, že kromě 6 soudců, kterým jsme schválili odchod z justice, je v návrhu 9 soudců, kteří přecházejí na soudy stejného stupně, 18 soudců, kteří přecházejí na soudy vyššího stupně a jediný soudce je přeřazován ze soudu vyššího stupně na soud stupně nižšího. Z tohoto složení jasně vyplývá otázka, pokud se Česká národní rada vyjadřuje ke zproštění soudců, jestli dochází k povýšení počtu soudců na těchto vyšších soudech, jakým způsobem tento vyšší počet soudců, který je tam převáděn, byl z těchto soudů dán pryč nebo byli zproštěni soudcovství.

Pokud jde o jmenování soudců, připojil bych se k svému předřečníkovi a doporučuji, aby se zvážil v té souvislosti posudků a hodnocení, i přesto, že určitě to bylo zhodnocováno poměrně dost podrobně, i ten bod d), to znamená páni soudci, kteří se vracejí k justici po rehabilitaci, protože i zde, jak řekl můj předřečník, skutečně může docházet k tomu, že tito soudcové nebudou tak zcela bezúhonní, jak se o nich hovoří.

A zarazila mě v této souvislosti ještě jedna otázka. Vezmete-li si ročníky narození, - i když připusťme, že věk není ani tělesná ani duševní vada, ale my vlastně schválíme soudce na 10 let, ale když řadě těchto soudců je už dnes 61, 62 let, čili oni budou vlastně mít možnost vykonávat toto povolaní až do 72 let - není to trochu trápení těchto lidí v tomhle věku, při tak náročném povolání?

A je tu ještě jedna otázka: řada těchto soudců nepracovala v justici, to znamená, že ve svých 61-62 letech už jsou v důchodu a pokud vím, tak na soudce se nevztahuje výjimka z výdělku 22 tisíc. Čili to bude další problém, který nastane v souvislosti s těmito lidmi. Sice všichni chápeme, že situace v justici je složitá, že odvolat řadu soudců hned není možné, protože by se nedalo zajistit to, co musí soudy řešit. Čili na podporu bych chtěl říci: Buďme přece jen poněkud shovívavější a vraťme se k této problematice, až se nám po pěti, případně dalších letech objeví noví čekatelé a absolventi škol, abychom mohli udělat další změnu v soudním aparátu!

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslanci Otrubovi. Hovořit bude poslanec Mírný, připraví se poslanec Křeček.

Poslanec Miroslav Mírný: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, poslanci, když dovolíte, přečetl bych vám stručnou charakteristiku. Navrhovaný člověk, kterého nebudu jmenovat, byl uvolněným předsedou městského národního výboru, v letech 1967-1977 byl vyšetřovatelem Veřejné bezpečnosti. Studium na právnické fakultě dokončil v roce 1975, do justice byl přijat v roce 1977. V prosinci 1977 byl zvolen soudcem z povolání okresního soudu. Dne 1. 7. 1986 nastoupil jako uvolněný místopředseda městského národního výboru . . . atd.

Chtěl bych vám položit jednu drobnou otázku: Zda je možné, aby takováto místa zastával člověk, který nebyl členem komunistické strany. Osobně se domnívám, že nikoliv. S poněkud značným překvapením se dočítám v jeho charakteristice, že je bez politické příslušnosti.

Takže plně podporuji stanovisko poslance Loma, že tyto věci je třeba důkladně přehodnotit, aby totiž soudci, kteří budou rehabilitovat nevinně poškozené, nebyli možná lidé, kteří k tomu mají poněkud daleko, z principu svých minulých postojů. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslanci Mírnému, hovoří poslanec pan Křeček.

Poslanec Stanislav Křeček: Pane předsedo, kolegové a kolegyně, vedle předchozích závažných připomínek bude moje připomínka znít malicherně, ale ten materiál má zřejmě vady i formální. Podíváme-li se na bod d), o kterém se tady hovořilo, na straně 9, třetí jméno odshora je dr. František Hondl, který má být zvolen k soudu v Ústí nad Labem a je řečeno, že patří k těm, kteří se vracejí do justice v rámci své rehabilitace. Vezmete-li si materiál na odvolání soudců č. 203, tak pod číslem 22 je uveden tentýž člověk, nikoliv že se vrací do justice, ale že je dosud soudcem okresního soudu v Litoměřicích a má být dnes volen ke krajskému soudu v Ústí nad Labem. Takže - buď jedno nebo druhé. Jelikož jsme ho neodvolali předtím z funkce soudce v Litoměřicích, nemůže být nyní jako člověk vracející se do justice po rehabilitaci volen ke krajskému soudu v Ústí nad Labem.

Čili zřejmě tento materiál má i další formální vady a samozřejmě, ani při nejlepší vůli ho nemůžeme projednávat.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslanci Křečkovi, hlásí se poslanec Laštůvka.

Poslanec Vladimír Laštůvka: Pane předsedo, dámy a pánové, mám jenom faktickou poznámku k tomu, co bylo řečeno před maličkou chviličkou. Dr. Křeček hovořil o dr. Hondlovi, který je bytem v Děčíně. Já jsem za volební obvod z Děčína, dr. Hondla dobře znám a domnívám se, že skutečně v materiálech, které jsou předloženy, jde o jakési formální nedorozumění, protože dr. Hondl byl v předchozích 20 letech skutečně z justice odvolán. Po určitém uvolnění, které se v předchozích letech vytvořilo, se podařilo, aby se vrátil na krátkou dobu zpět do justice, nikoliv však do místa svého bydliště, Děčína, ale do Litoměřic a v současné době se situace takto napravuje.

Když jsem dostal slovo, dovolte ještě druhou poznámku, faktický návrh: Domnívám se, že problém, který takto široce diskutujeme, svědčí o tom, jak je mimořádně závažný a jak si to všichni uvědomujeme.

Navrhuji, aby předsednictvo České národní rady vytvořilo nebo jmenovalo skupiny poslanců z jednotlivých krajů, které by do příštího projednávání otázky jednotlivých soudců navštívily krajské soudy a konkrétně se seznámily s materiály a informacemi o předložených návrzích na soudce z povolání. Děkuji. (Potlesk.)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji za návrh, domnívám se, že velice rozumný a splnitelný.

Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Poslankyně Janů.

Poslankyně Ivana Janů: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, chtěla bych říci jen několik slov. Zatím tady zaznělo, že budeme rozhodovat o soudcích, kteří by ke konci volebního období už mohli být přestárlí. Nechtěla bych komplikovat situaci, vím, že paní ministryně má velice závažné problémy k řešení v této oblasti, ale chtěla bych se velice stručně zmínit o čekatelích, kteří vstupují dnes do role soudců nebo po našem zvolení budou soudci a chtěla bych zmínit jejich věk. Někteří z nich jsou narození 1965, 1966. Domnívám se, - samozřejmě, že s tím nemůžeme začít hned - ale do budoucna, že by se i v této oblasti mělo přihlédnout k tomu, - tak jak to je ve světě - že k soudcovství se dozrává jednak životní praxí, jednak praxí právní. Myslím si, že je to všude víc běžné, než u nás. Jistě všichni máme zkušenost se soudci, mnozí z vás jsou přísedící u soudců, působí jako přísedící u soudů. Všichni víme, že právě mladý věk, kdy soudci vstupují jako soudci do svých pozic, přináší dost značné škody i jejich psychice. Poněvadž od pětadvaceti let jenom rozhodovat a vždycky mít pravdu do určité míry osobnost soudců deformuje.