Poslanec Josef Kovalčuk: Vážený
pane předsedající, vážené
poslankyně, vážení poslanci, dovolte
mi vystoupit se třemi podněty, k nimž jsem
byl inspirován a vyzván několika Z řízeními
nebo občanskými fóry jednotlivých
oborů.
Jednak bych zde rád tlumočil podnět vycházející
z Občanských fór učitelek mateřských
škol, především Jihomoravského
kraje, ale jde o aktivitu ještě širší,
a týká se žádosti o úpravu dosud
platné vyhlášky č. 87 ministerstva školství
ČSR, o mateřských školách.
Učitelky mateřských škol zde žádají.
aby uvedená vyhláška, která stanoví
minimální počet dětí nutných
ke zřízení mateřské školy,
která stanoví číslo 20. výjimečně
15, aby toto číslo bylo změněno, ale
především. aby zde byl stanoven maximální
počet dětí. které je možné
umístit v mateřské škole.
To je v pravomoci národního výboru a stává
se, že v řadě oblastí, kde není
vybudována dostatečná síť mateřských
škol, je ve snaze umístit co největší
počet dětí ve třídě
mateřských škol 39 až 42 dětí.
což je z hlediska zdraví dětí neúnosné.
Při těchto počtech dětí nejsou
uspokojovány základní potřeby dětí.
které jsou nezbytným předpokladem zdravého
vývoje. nevzniká zde dostatečný citový
a sociální kontakt mez učitelkou a dětmi
atd.
Nebudu tyto věci dále rozvádět. všichni
víme, o co jde. Rozhodnutí o vysokých počtech
dětí v mateřských školách
se týká nejčastěji dětí
ze sídlišť, které většino
žijí v horších podmínkách
- v anonymním prostředí, v nedostatečně
občanské vybavenosti. nepořádku. betonové
architektuře atd., a tak jsou tyto děti ještě
dále handicapovány.
Domnívám se, že i když se v současné
době prosazují tendence posilování
pravomoci národních výborů, není
možné, aby národní výbory měly
neomezené možnosti, a navrhuji proto doplnit vyhlášku
č. 87, § 4 o určení maximálního
počtu dětí, který by neměl
být větší než 20, a to zcela vyjímečně,
a to pouze na dobu, než bude koncipována nová
vyhláška, připustit maximum 25 dětí
ve třídě mateřské školy.
I když toto opatření bude asi velmi nepopulární,
protože některým rodičům zkomplikuje
život, jsme přesvědčeni, že se
toto opatření společnosti mnohonásobně
vrátí v tom, jakým způsobem budou
děti nadále vychovávány, že nebudou
odkládány, ale naopak budou vychovávány
tak, aby se z nich stali plnoprávní občané.
To je první podnět.
Druhý podnět vyjadřuje znepokojení
učitelů lidových škol umění
nad tím, že nejsou při přípravě
zákona o základním a středním
školství akceptovány jejich požadavky
na to, aby přestaly být lidové školy
pouze školským zařízením, ale
aby byly skutečnými školami.
Víme, že tyto zákony máme projednávat
příští týden a mluvím
o tom zde proto, že je zde ještě možnost,
aby požadavek a podnět učitelů lidových
škol umění, o němž jednali s ministerstvem
školství a bylo jim přislíbeno, že
tento požadavek bude ještě zakomponován,
abychom ještě do příštího
týdne měli šanci, aby v tomto směru
dostali vyjádření a mohli o těchto
věcech přemýšlet.
Konečně můj třetí podnět
se týká zdravotnické tématiky. Obracím
se na ministra zdravotnictví a podnětem, aby se
snažil uspíšit vznik Rady péče
o zdraví. Řada z nás zde mluví a zcela
oprávněně, že je nedostatek léků,
o tom, kolik prostředků na zdraví je potřeba
vynakládat.
Domnívám se, že je potřeba se na věci
podívat ještě z jiné stránky,
totiž z toho, že je zde riziko, že při nedostatečně
koordinovaném úsilí společnosti o
zlepšení zdraví, včetně vynaložených
prostředků, nepřinese optimální
výsledky. Značné riziko přináší
nedostatečné posuzování zdravotních
aspektů nově schvalovaných zákonů,
ekonomických opatření atd.
Po příkladu vyspělých evropských
zemí u nás vzniká úsilí o to,
aby Rady péče o zdraví vznikaly. Domnívám
se, že tady tempo přípravy není dostačující,
a že je potřeba, aby především
na federální úrovni Rada péče
o zdraví byla konstituována. Domnívám
se, že východiskem pro státní zdravotnickou
politiku by se měl stát program Světové
zdravotnické organizace "Zdraví pro všechny
do roku 2000", jehož varianta pro evropský región
se stává evropským standartem komplexního
přístupu pro péči o zdraví.
Přijetí a naplňování programu
"Zdraví pro všechny" v Československu
proto představuje jednu z cest našeho návratu
do Evropy a umožnilo by nám zároveň
využít velkého vědeckého zázemí
Světové zdravotnické organizace při
řešení konkrétních problémů
realizace programu v našich podmínkách. Děkuji
za pozornost.
Místopředseda ČNR Josef Kaňa:
Děkuji poslanci Kovalčukovi za jeho podněty.
Ptám se poslance Mírného, zda chce vystoupit
se svým dotazem?
Poslanec Miroslav Mírný: Děkuji, stačí.
Místopředseda ČNR Josef Kaňa:
S věcnou poznámkou se přihlásila místopředsedkyně
paní Moserová.
Místopředsedkyně ČNR Jaroslava
Moserová: Chtěla bych se vyjádřit
k tomu, co zde řekl poslanec Holomek. Vše, co zde
říkal, se dotýká v zásadě
a v základě lidských práv. československo
přistoupilo na dokumenty o lidských právech
a po léta je neplnilo.
Domnívám se, že je samozřejmé,
že plnění našich závazků
v rámci těchto mezinárodních dohod,
kam samozřejmě patří, žádná
skupina obyvatelstva, sebemenší, nebude žádným
způsobem diskriminována a že je povinností
vlády i volených orgánů, rovněž
stálé komise České národní
rady, aby na to dohlížela. Aby chránila lidská
práva a zasahovala proti všem, kteří
lidská práva narušují nebo je dlouhodobě
narušovali.
Místopředseda ČNR Josef Kaňa:
Děkuji paní MUDr. Moserové, místopředsedkyni
ČNR, za její vystoupení.
Tím jsme vyčerpali všechny písemně
podané přihlášky k bodu 14, který
jsme zařadili na pořad této schůzi
- dotazy, podněty, případně interpelace
poslanců. Ptám se, jestli ještě někdo
chce v rámci tohoto bodu vystoupit. Poslanec Pecina.
Poslanec Martin Pecina: Pane místopředsedo,
dámy a pánové, budu velmi stručný.
Chci se velice stručně zmínit o jednom problému,
který sice není v kompetenci naší české
vlády, je v kompetenci federální vlády,
nicméně jeho dopady značně ovlivňují
i práci našich ministerstev.
Jedná se o likvidaci popílku. V řadě
odvětví se srovnáváme v poslední
době se Spolkovou republikou Německo. Někdy
se domnívám, že jde o srovnávání
nesrovnatelného, nicméně jisté cesty
je třeba u našich nejbližších sousedů
hledat. Produkce popílku z elektráren ročně
činí obrovské objemové kubické
metry ročně. V našem státě tyto
popílky stále ukládáme do složišť.
Poslanci z krajů, kteří znají problematiku
těchto složišť, mi jistě dají
za pravdu, že značně negativně ovlivňují
krajiny, jejich okolí, v neposlední řadě
i lidská obydlí. To si myslím, že jsem
řekl velice slušně. Uvedu velice krátký
příklad, proč o tom hovořím.
Ve Spolkové republice Německo již neukládají
ani kubický metr popílků do země.
Naopak tento odpad je průmyslově zpracováván.
V současné době například u
elektrárny Mělník jako čtvrtého
největšího producenta kysličníku
siřičitého, jak už jsem se zde jednou
zmínil, je stávající popílkoviště
zcela naplněno a je třeba přistoupit v roce
1991 k vytvoření nového složiště.
Tím dojde ke skrývce přes 25 ha jedné
z nejkvalitnějších půd v údolí
řeky Labe. Nehovořím o lokálních
zájmech, nýbrž skutečně o zájmech
celorepublikových. Teď se dostávám k
tomu, proč se o tom na této půdě zmiňuji.
Těchto 250 ha, které jsou v rámci republiky
značně znásobeny ovlivňuje to, o čem
tady bylo několikrát hovořeno - a to je ministerstvo
zemědělství a výživy, nebo vůbec
zemědělství, ovlivňuje životní
prostředí, vyvolávají velice nákladné
investice na výstavbu vodovodů do vesnic nebo lidských
obydlí, které nepřímo souvisí
s těmi to složišti. Tyto částky
jsou až astronomické, proto apeluji na naše ministry,
na ministr životního prostředí, který
zde již není, i na ministra zemědělství,
aby se pokusili tuto problematiku nějakým způsobem
řešit, ať už vytvořením jakési
nadresortní komise za účasti pracovníků
příslušných ministerstev.
Tato problematika je jistě stará, ale byla neustále
odkládána a bylo zdůrazňováno,
že naše ekonomika není tak silná, aby
si podobný přepych průmyslového zpracování
popílků mohla dovolit. Chápu, že ještě
mnoho let bude trvat, než si to budeme moci jako ve Spolkové
republice Německo dovolit, přesto si myslím,
že je nejvyšší čas vytvořit
takovouto komisi, která by hledala cestu už v současné
době. Děkuji.
Místopředseda ČNR Josef Kaňa:
Děkuji poslanci Pecinovi. Hlásí se ještě
někdo k vystoupení v bodě 14? Není
tomu tak.
Doporučuji vám, vážené poslankyně,
vážení poslanci, abychom bod 14 pořadu
schůze České národní rady ukončili.
Kdo je pro ukončení bodu 14 - podněty, dotazy
na vládu České republiky? (Hlasuje se.)
Kdo je proti? Nikdo.
Zdržel se hlasování? Jeden.
Doporučuji, abychom schůzi přerušili.
Doporučuji, abychom vzhledem k velké absenci členů
vlády, aby se vláda mohla seriózně
připravit na odpovědi, aby přednesla odpovědi
a stanoviska na příští schůzi
České národní rady zhruba v tom duchu,
jak jsme jednali včera. Souhlas? Ano.
Děkuji vám a přerušuji jednání
České národní rady.