Hovořím-li o exhalacích, dovolte mi jeden
příklad. Elektrárna Mělník
jako čtvrtý největší producent
kysličníku siřičitého v Československu
byla nucena v posledních letech zaplatit zemědělským
organizacím ročně od 25 do 30 miliónů
korun. Celkově zaplatila Elektrárna Mělník
na základě uvedené vládní vyhlášky
více jak 150 miliónů korun. Pro celý
státní podnik Českých energetických
závodů činí částka vyplácená
v rámci náhradového řízení
ročně téměř 500 miliónů
korun. Náhrady škod jsou hrazeny z ostatního
rozdělení zisku.
Platby jsou poukazovány na příslušné
bankovní účty zemědělských
a lesních organizací. Od okamžiků zaplacení
ztrácejí exhalanti jakoukoli možnost kontroly
použití vyplacených peněz, které
s největší pravděpodobností jsou
přímou položkou zisku. Vezmeme-li v úvahu,
že nejsou řídké případy,
kdy zemědělská organizace účtuje
nebo také dostává zaplaceno několik
miliónů korun za jeden rok, je zřejmé,
že těchto zdrojů peněz se organizace
nerady vzdávají.
Na základě vládní vyhlášky
40/1963 Sb. a rozhodovací praxe hospodářské
arbitráže byly již vyplaceny miliardové
částky, aniž je znatelný efekt v jejich
použití u poškozených organizací,
a přitom z ovzduší nezmizel ani jeden mikrogram
kysličníku siřičitého. Logičtější
se zdá být řešení, kdy tyto částky
budou použity na likvidaci nebo zmírnění
příčin emisí SO2.
Nejsmutnější ale je, že v celém
tom kolotoči miliónů a miliard není
pamatováno na člověka, nebereme-li v úvahu
skutečnost, že náhrada škody byla v mnohých
případech použita i při výplatě
hospodářských výsledků.
Elektrárna Mělník v současné
době eviduje 145 organizací, kterým hradí
škodu celého Středočeského, Severočeského
kraje, z části kraje Východo- a Západočeského.
Situace u elektráren Severočeského a Západočeského
kraje je obdobná.
Je třeba podotknout, že otázka náhradového
řízení není jen otázkou energetiky.
Na platbách se podílejí všechny organizace,
které spalují hnědé uhlí, a
jejichž podíl na imisním zatížení
pozemků přesahuje i %. Kolik činí
úhrnem tyto částky, lze jen odhadnout. Částka
sto miliónů ročně by mohla odpovídat
skutečnosti. Platí i organizace, které imitují
převážně v době vegetativního
klidu.
Jakákoli snaha o přenesení celé problematiky
na úroveň ministerstev zůstala bezvýsledná.
Návrh, aby částek vyplácených
na náhradu škody bylo použito na ekologická
opatření na zdrojích, se setkal s důrazným
odmítnutím poškozovaných organizací.
Je otázka proč.
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji poslanci Pecinovi. Hovoří poslanec
Hrabaň, připraví se poslanec Kolařík.
Poslanec Josef Hrabaň: Vážený
pane předsedo, paní poslankyně, páni
poslanci, jmenuji se Josef Hrabaň, jsem poslancem za volební
obvod 31 - Český Brod a jsem členem Československé
strany socialistické.
Dnes jsme zde slyšeli celou řadu příspěvků,
týkajících se téměř
všech oblastí našeho života a tak mi dovolte,
abych i já, tak jako již v předchozích
dvou vystoupeních se poněkud pozastavil u našeho
státního rozpočtu České republiky.
K podepření vážnosti svého vystoupení
bych se mohl odvolat na některé zásadní
myšlenky o české státnosti, které
vyslovil předseda naší vlády pan Pithart
na minulé nebo i dnešní schůzi. Že
jde o ty nejcitlivější a zároveň
nejzávažnější otázky, dokumentuje
i zájem našich občanů o jejich řešení.
Dovolím si uvést některé ohlasy na
vystupování a názory poslanců České
národní rady z dopisů, které jsem
obdržel.
Občan z Prahy 3 píše, že požadavek
v uplatnění svrchovanosti České republiky
nad zdroji, které jsou na jejím území
vytvářeny, a o rozhodování o nich
je nejenom oprávněný, ale dnes již nebude
moci být zvolena žádná česká
reprezentace, která by jej neuplatňovala. Tento
názor sdílí a podporuje většina
občanů v jeho okolí.
Občanka z Brna vyslovuje podiv, že ještě
dnes je možné při tvorbě státního
rozpočtu vycházet ze stejných rozpočtových
pravidel jako v minulosti, kdy rozpočty obou republik diktoval
duch totalitního režimu, což pro Českou
republiku jen v letech 1981 až 1989 znamenalo ztrátu
kolem 100 miliard korun a katastrofu pro populaci.
Občan z Prahy 4 požaduje otázku rozpočtové
svéprávnosti České a Slovenské
republiky vyřešit nejpozději k 1. 1. 1991 tak,
aby rozpočty na rok příští již
plně těmto podmínkám vyhovovaly. Mluvit
o české státnosti a svéprávnosti
bez práva rozhodovat o zdrojích, které jsou
v České republice vytvářeny, i o jejich
užití, je nesmysl.
Potud některé myšlenky z dopisů občanů,
za které bych chtěl poděkovat. Neobsahují
žádný opačný názor. Znamenají,
alespoň podle mého názoru, pro nás,
poslance České národní rady, jednoznačnou
povinnost - českou státnost konkrétně
podepřít svým konáním, nejen
řečmi.
Dnes jsme všichni obdrželi podklad k návrhu českého
rozpočtu na letošní rok. Chci znovu připomenout
základní požadavky, které bychom měli
při jeho projednávání mít na
mysli. Především je to potřeba protiinflačního
charakteru rozpočtu. Projevuje se ve srovnání
s předchozím návrhem v restrikci výdajů,
v omezení dotací všeho druhu a v odstranění
evidentně fiktivních příjmů.
Federální rozpočet protiinflační
charakter deklaruje plánovaným přebytkem
přes 5 miliard korun. Podíváme-li se na územní
průřez rozpočtové soustavy, pak opět
jako v minulosti výsledné aktivní saldo České
republiky přes 10 miliard korun je pohlceno záporným
saldem vytvářeným na území
Slovenské republiky. Přebytkovost, respektive vyrovnanost
celé rozpočtové soustavy je zabezpečena
zdroji výhradně z území České
republiky.
Z jiných podkladů lze soudit, že situace je
v oblasti redistribucí výrazně horší.
Některé rozbory ukazují, že rozdělí-li
se veškeré příjmy dle území,
stačí územní příjem
Slovenska právě na pokrytí výdajů
stávajícího státního rozpočtu
Slovenské republiky a na vykázání
alikvotního rozpočtového přebytku.
Náklady federálního komplexu jsou hrazeny
výhradně z příjmů získávaných
v České republice. Jenom pro ilustraci, jde řádově
o částku kolem 75 miliard korun.
Sám federální ministr financí konstatuje
neprůhlednost, tzv. netransparentnost rozpočtové
soustavy. Tu je ovšem třeba urychlené odstranit!
Jedním z prvých kroků k tomu je změna
rozpočtových pravidel. Ta jsou totiž jednou
ze základních příčin netransparentnosti
státních rozpočtů, především
pak federálního. Není nutné a v dané
situaci ani možné čekat na vytvoření
nového daňového systému, na změny
ve struktuře ústředních orgánů
a kdoví které další kroky, které
samozřejmě musí být součástí
celkové transformace ekonomiky. Vždyť např.
právě změna rozpočtových pravidel
může navodit situaci, kdy bude nutné velice
urychleně racionalizovat strukturu ústředních
orgánů federace. A to je žádoucí.
I když jsme o tom již vícekrát hovořili,
opakuji uvedené myšlenky proto, aby vláda České
republiky praktickými kroky i v této oblasti naplňovala
pojem české státnosti.
Pokud jde o letošní rozpočty, tak se z tohoto
pohledu principálně nic podstatného nezměnilo.
Na federální úrovni se nadále v řadě
případů postupuje v dřívějších
schématech rozhodování - když přidám
na Dům kultury v Praze, musím přidat na obnovu
historického jádra Bratislavy. Já se tedy
mohu zeptat: na obnovu Brna nebo Českého Brodu z
rozpočtu federace nepřidáme?
Vybudovala se základna strojírenského průmyslu
na Slovensku, a to ze společenských prostředků.
Nyní se opět bude její tzv. konverze hradit
ze společných prostředků?
Samozřejmě, je to do značné míry
náš společný problém, - i ale
v dané situaci naprosté nepřehlednosti výdajů
rozpočtové soustavy a zejména nekontrolovatelné
míry a způsobu přerozdělování
prostředků prostřednictvím federálního
rozpočtu to nelze připustit. V tom vidím
zásadní odpovědnost i české
vlády.
Jestliže chceme dospět - slovy pana prezidenta Havla
- i k autentické federaci, musíme brát naši
českou státnost přinejmenším
stejně vážně, jako berou na Slovensku
slovenskou státnost. Myslím, že závěry
Slovenské národní rady i z minulého
týdne např. k názvu a státním
symbolům federace i to vyjadřují velice jasně.
Poukazují na to, že své problémy i si
máme řešit v rámci "své
poloviny".
Já s tím plně souhlasím. Proto si
myslí, že naplnit tento požadavek v rozpočtové
oblasti je logický a společným úkolem
české vlády a České národní
rady pro nejbližší období stejně
tak, jako udržet neinflační chod ekonomiky.
Ono to spolu totiž neoddělitelně souvisí.
Ještě dovolte poznámku k nastávajícímu
projednávání rozpočtových kapitol
ve výborech České národní rady.
I tady by se měla projevit naše snaha po protiinflačním
a transformačním charakteru rozpočtu velice
konkrétně. Návrhy kapitol, pokud jsem měl
možnost velmi letmo do podkladů nahlédnout,
se proti původním představám mnoho
nezměnily. Vedoucí ústředních
orgánů, což jsou v převážné
míře členové vlády, požadují
na činnost existujících aparátů
ne-1 vyšší, tak alespoň stejné
prostředky, ze státního rozpočtu,
jako v minulosti.
Mohl bych položit dotaz na vládu, kde budeme brát
prostředky na zajišťování činnosti
institucí, které budou muset vzniknout, ať
to budou daňové instituce, instituce vyplývající
z nových zákonů, např. tzv. živnostenského
apod.
Nechci odpověď, jistě o tom bude řeč
v jednání výborů. Ale domnívám
se, že transformace ekonomiky na tržní mechanismus
se musí projevit i restrukturalizací ve sféře
centrálních institucí a orgánů.
Když vezmu namátkou např. Českou komisi
pro plánování a vědeckotechnický
rozvoj, té se to musí konkrétně dotknout.
Ostatně na Státní plánovací
komisi se to již projevuje.
proto doporučuji v jednání výborů
ke kapitolám věnovat důkladnou pozornost
věcnému a konkrétnímu zdůvodnění
požadavků na finanční prostředky,
nebát se sáhnout i k doporučením na
omezení a škrty tam, kde zdůvodnění
nebude dostatečně průkazné. Jak zde
bylo několikrát řečeno, jsou to prostředky
našich voličů - poplatníků a
musíme s nimi odpovědně zacházet.
Chtěl bych zároveň požádat členy
vlády, aby se na tento problém - pokud je ještě
trochu času - podívali.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji poslanci Hrabaňovi. Diskutovat bude poslanec
Kolařík, připraví se poslanec Domas.
Poslanec Jaroslav Kolařík: Vážený
pane předsedo, vážené poslankyně,
vážení poslanci!
Jmenuji se Jaroslav Kolařík, jsem členem
Československé strany lidové, volební
obvod Hodonín.
Při hodnocení stavu naší země
- hospodářství, společenských
vztahů i životního prostředí
- se neúprosně opakuje otázka, jaký
je stav naší krajiny, její ekologické
stability, jaký je stav zemědělské
půdy, co zavinili zemědělci a co je tedy
třeba udělat pro odstranění chyb minulosti.
Může vůbec ještě být zemědělská
krajina nejen základnou, sloužící k
zajištění soběstačnosti ve výrobě
potravin, ale i obytným prostorem člověka?
Budou nadále smývat půdu přívalové
deště a odnášet ornici do řek a
dále do moře? Bude krajina zdravá a vyvážená?
Bude v ní zeleň a hejna koroptví i ptáci
a motýli a užitečný hmyz? Bude půda
bez cizorodých látek vcházejících
do potravin?
Naplňovali jsme úkoly zemědělské
velkovýroby a díky tomu zajistili dostatek potravin.
A přitom vidíme, že nemáme důvod
ke spokojenosti.
Škody jsou nejen ekonomické a ekologické, ale
i etické. Cílevědomé přetrhání
vztahu vesnického člověka k půdě,
k živé zemi a infikování názorů,
že jde o substrát k výrobě potravin
a výrobní prostor, velkou tovární
halu se často odrazilo i v necitlivém zacházení
s půdou.
Často - ale ne vždy - již po řadu let
a stále více v zemědělských
podnicích a resortu vůbec sílilo vědomí,
že půda, krajina, životní prostředí
je jeden neoddělitelný celek, že nelze říci
- buď ekonomie, nebo ekologie. To se odrazilo už v resortní
koncepci tvorby a ochrany životního prostředí
a racionálního využívání
přírodních zdrojů do roku 2000, i
v prvních opatřeních zemědělských
podniků v jejich ekoprogramech.
Teprve v současné době však jsou plné
předpoklady pro jejich realizaci v plném rozsahu.
Čas od času slyšíme i otázku,
zda snad i péče o půdu jako složka životního
prostředí neměla být předána
novému ministerstvu životního prostředí.
Považuji za jednoznačné, že jen ten, kdo
na půdě hospodaří, může
odstranit hříchy minulosti a tvůrčím
způsobem obnovit ekologickou rovnováhu zemědělské
krajiny. Ale cítíme se s ministerstvem životního
prostředí na jedné lodi, myslíme stejně.
Chci vás informovat o tom, co děláme pro
maximální urychlení přestavby péče
o půdu a zemědělskou krajinu.
Na ministerstvu zemědělství jsme zřídili
ekologickou radu, složenou z představitelů
odborných organizací resortu, některých
zemědělských podniků i orgánů
a organizací mimoresortních, řešících
problémy ekologie.
Zásadně přehodnocujeme zaměření
naší organizace - Státní meliorační
správy. Jejím úkolem je řešit
komplexně krajinné meliorace, péči
o půdu jako složku životního prostředí,
ochranu a tvorbu krajiny. A zabezpečujeme propojení
a sjednocení činnosti naší výzkumné
základny, projektové základny i dalších
zainteresovaných pracovišť s cílem jednotně
řešit ekologické problémy resortu.
Měníme současně systém využívání
našich finančních zdrojů, např.
státního fondu pro zúrodnění
půdy, s cílem preferovat akce ekologického
charakteru.
K tomu měníme i přístup tzv. náhradních
rekultivací. I zde zatlačujeme do pozadí
rekultivace tzv. dočasně neobdělávané
půdy ve prospěch krajinných meliorací,
protierozní ochrany a ekologických akcí vůbec.
Připravujeme sjednocení systému resortního
monitorinku a zvýšení jeho účinnosti.
Připravujeme diferenciaci území ČR
tak, aby podle zásady priority byly rychle řešeny
stěžejní úkoly v oblastech se zvlášť
narušenou ekologickou rovnováhou, v oblastech erozně
ohrožených apod.
Již letos přistupujeme k modelovému řešení
výstavby zeleně v některých vybraných
zemědělských podnicích i k zaměření
některých podniků na výrobu alternativních
potravin.
Postupně ve všech podnicích budou zpracovány
ekoprogramy a územní systémy ekologické
stability.
Co je důležité - zpracováváme
návrh zásad novelizace zákona o ochraně
zemědělského půdního fondu.
Půjde mimo jiné o jeho výraznou ekologizaci.
Je tu řada dalších opatření.
Není čas je vyjmenovávat, ale zdůrazňuji,
že nám nejde jen o programy a koncepce, ale o okamžitý
vstup přímo do terénu, to je podstata věci.
Přesto ale je třeba říci, že
v mnohém jsme závislí na vnějších
vstupech. Alespoň bych uvedl mechanizační
prostředky, vhodné pro svahové polohy, dopravní
prostředky s nižší hmotností, prostředky
pro ekologicky optimální aplikaci hnojiv a prostředků
ochrany rostlin, mechanizační prostředky
pro zúrodňování práce, kvalitnější
a hygienicky nezávadná hnojiva, pesticidy apod.
To je vážná věc a zde čekáme
pomoc ostatních resortů.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji poslanci Kolaříkovi, hovořit
bude poslanec Domas.
Paní poslankyně, páni poslanci, máme
ještě 14 přihlášených diskutujících.
Pokračovat budeme do 20 hodin, kdy přerušíme
jednání a pokračovat budeme následujícího
dne.
Hovoří poslanec Domas, připraví se
poslanec Tvrdoň.
Poslanec Josef Domas: Vážené poslankyně,
vážení poslanci, jmenuji se Josef Domas, jsem
poslancem za volební obvod č. 32 Kutná Hora,
byl jsem a jsem bez politické příslušnosti.
Na prahu roku 1990 stojí před resortem zdravotnictví
a sociálních věcí nemalé úkoly.
Situace ve zdravotnictví je všeobecně známa
a tato skutečnost byla i předmětem pozornosti
předsedy vlády v úvodním slově.
Opakovaně na toto téma diskutovali poslanci, členové
zdravotního a sociálního výboru České
národní rady, v minulých letech. Otázka
nanejvýš aktuální je otázka najít
optimální východisko z této situace.
Dynamika růstu nákladů na zdravotnictví
je vysoká, meziroční nárůst
tvoří kolem 8 %, což je ve srovnání
s růstem národního důchodu nárůst
několikanásobný. - O praktické stagnaci
národního důchodu zde bylo v úvodním
slově již hovořeno.
Ukazuje se však, že i tento velmi dynamický nárůst
výdajů na zdravotnictví je dostačující
pouze pro provoz a udržování chodu zdravotnických
zařízení na přibližně
neměnné úrovni, a to dokonce někde
i s problémy.
Lze tedy konstatovat, že i při dosavadním zachování
relativně vysokého nárůstu výdajů
nedojde k významnějšímu kvalitativnímu
zlepšení úrovně zdravotnických
služeb, ke zlepšení materiálně
technického vybavení zdravotnických zařízení,
ke zlepšení stavebně technického stavu
budov atd. tak, jak jsou tyto skutečnosti často
kritizovány jak zdravotníky, tak veřejností.
Je třeba si uvědomit, že v nárůstu
výdajů se velmi významně uplatňují
také cenové vlivy - rostou ceny surovin, činností
-, resort se musí vypořádat s novými
skutečnostmi, např. problematika AIDS a jiné.
I v prvním čtvrtletí roku 1990 je jasně
zřejmá napjatost rozpočtu a zcela pochopitelně
jsou akcentována protiinflační opatření
a požadavky resortů nebude možné plánovat
v požadované úrovni prostředků.