Česká národní rada 1986 – 1990

Má někdo dotaz nebo připomínku k návrhu usnesení, jak obsahuje sněmovní tisk 151? Není tomu tak.

Kdo tedy souhlasí s návrhem usnesení, jak je uveden v tisku 151, ať zvedne ruku! (Hlasuje se.)

Je někdo proti? Ne.

Zdržel se někdo hlasování? Děkuji.

Tím jsme projednali další bod pořadu.

Nyní si uděláme dvacetiminutovou přestávku, protože uplynulo 90 minut.

Místopředseda ČNR Josef Kaňa: Dovolte, abych z pověření předsedy ČNR řídil další část našeho jednání. Prosím, abyste zaujali svá místa.

Budeme pokračovat projednáváním 6. bodu, kterým je

Vláda ČSR pověřila odůvodněním tohoto návrhu zákona ministra Bedřicha Moldana, kterého prosím, aby se ujal slova.

Ministr vlády ČSR Bedřich Moldan: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení pánové poslanci, Česká národní rado, dne 23. listopadu t. r. se vláda usnesla, že předloží České národní radě návrh zákona na zřízení samostatného ministerstva životního prostředí, které by mělo začít pracovat od 1. ledna 1990. tím česká vláda reagovala na dlouhodobé a nepochybně oprávněné požadavky celé široké veřejnosti, aby se problematice životního prostředí věnovala podstatně větší pozornost, než tomu bylo v minulosti a aby byl zřízen centrální orgán, který by byl touto záležitostí pověřen.

V souvislosti s tak krátkým termínem, ve kterém vláda navrhuje zmíněné ministerstvo zřídit, byla ČNR požádána o řadu speciálních úprav při projednávání tohoto zákona, se kterými vyjádřilo předsednictvo ČNR souhlas, a jménem vlády děkuji za udělení těchto souhlasů.

Díky tomu mohl být vládní návrh zákona přímo v paragrafovaném znění urychleným způsobem, ale přesto velmi zodpovědně projednán v 9 výborech ČNR. Po projednání v těchto výborech byly doporučeny některé úpravy a doplňky zákona, které ve srovnání s původním předpokládaným vládním návrhem neznamenají žádné omezení, ale spíše doplnění a rozšíření v několika věcech.

Dovolím si seznámit vás s hlavními principy navrhovaného zákona.

O prvním a nejzákladnějším z nich jsem mluvil - to znamená zřízení ministerstva životního prostředí ČSR s působností od 1. ledna 1990. Nové ministerstvo má být pověřeno funkcemi zhruba ve 3 rovinách. Především jde o výkon vrchního státního dozoru nad celou oblastí životního prostředí. Toto je zdůvodněno hned v 1. odstavci navrhovaného § 19, kterým se doplňuje zákon o působnosti centrálních orgánů v rámci ČSR.

Tato věc není dosud právně blíže specifikována a souvisí to s naléhavým úkolem nového ministerstva předložit v nejbližší době zákon, kterým budou vymezeny přesně působnosti a rozsah pravomoci nového ministerstva v celé šíři. Takový zákon si vyžádá poměrně značné doby na přípravu a bude nutno ho zejména vypracovat v souladu s představami federální vlády a v souladu s představami slovenské vlády.

Aby ministerstvo mohlo začít naplno fungovat právě již od 1. ledna 1990, byla vymezena pravomoc v té druhé rovině, to je v oblasti konkrétního výkonu státní správy. Agendu státní správy by mělo ministerstvo převzít od dosavadních centrálních orgánů, které tuto agendu vykonávají. Konkrétně jde o výkon státní správy v oblasti vodního hospodářství a ochrany ovzduší, které je až dosud v působnosti ministerstva lesního a vodního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu° dále jde o státní správu v oblasti ochrany přírody, která je v působnosti ministerstva kultury° a konečně jde o státní správu v oblasti výkonu zákona č. 50 o územním plánování a stavebním řízení, který je v působnosti ministerstva výstavby a stavebnictví. S těmito resorty byly již učiněny příslušné dohody a od 1. ledna bude působnost, pokud bude zákon schválen, převedena na nové ministerstvo.

V navrhovaném zákoně se dále stanoví, že ministerstvo má převzít výkon státní správy v oblasti nakládání s tuhými-odpady. To je opět velký úkol, velká výzva pro nové ministerstvo, aby byl zákon o odpadech urychleně dopracován (je ve stadiu příprav), tak aby mohl být tento výkon státní správy dostatečně přesně definován a aby ho ministerstvo mohlo začít vykonávat.

Konečně -v zákoně je stanovena třetí rovina, kdy by nové ministerstvo mělo mít vyhrazeny své funkce. Je to úroveň koordinace a určité stimulace a průřezová funkce ministerstva. Všichni si uvědomujeme, že oblast životního prostředí, která se dotýká i přírodních zdrojů, je nesmírně široká a žádný jednotlivý orgán, ministerstvo, či jiný centrálním orgán nemůže tuto problematiku ani v budoucnosti obsáhnout v plné šíři dané legislativními principy. Proto je v zákoně zakotvena koordinační a stimulační funkce v rámci všech centrálních i dalších společenských orgánů v ČSR. Vychází se přitom samozřejmě z územního principu, který je dán zákonem o federaci.

V souvislosti s operativním řízením otázek životního prostředí, kterých, jak všichni víme, je veliké množství a jsou ovlivňovány nejen resorty ČSR, ale i federálními resorty, a to v nejvyšší míře, se vláda rozhodla navrhnout zřízení rady pro životní prostředí, která by měla být vedena místopředsedou vlády a ve které by měli být zastoupeni právě zástupci těch hlavních znečišťujících resortů, hlavních resortů, které mají vliv na kvalitu životního prostředí, tak aby mohla být ta různá nápravná opatření operativně přenášena na tyto příslušné resorty a zajištěna rychle a účinným způsobem náprava jednotlivých záležitostí.

Vládní návrh zákona na zřízení ministerstva je poměrně stručný. Česká národní rada, resp. její výbory projednaly tento návrh velmi zodpovědně a doporučují, aby byl návrh schválen. Já bych chtěl velmi upřímně poděkovat všem devíti výborům ČNR, že takovým velmi konstruktivním způsobem návrh projednaly a doporučily, a rád bych vám, vážené poslankyně a vážení poslanci, doporučil, abyste tento návrh, tak jak je s doplňky připraven přijali. Děkuji vám za pozornost.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji panu ministru Moldanovi za uvedení vládního návrhu zákona. Společným zpravodajem výborů je poslanec Bohumír Rosický, kterého prosím, aby přednesl zpravodajskou zprávu.

Poslanec Bohumír Rosický: Pane předsedo České národní rady, vážené poslankyně, vážení poslanci, není potřeba zdůrazňovat, že péče o životní prostředí a jeho tvorbu je jedním ze základních zákonů života lidí na naší planetě. A myslím, že ani v našem státě není větší hodnoty, než zdravý člověk, jehož zdraví je z velké části odvislé od stavu životního prostředí.

Nechci zde rozvádět do všech podrobností to, co jsme projednávali na 14. schůzi. Máte to publikováno v těsnopiseckých zprávách a vyšlo to i ve zpravodaji Životní prostředí, vydávaném ministerstvem vnitra a životního prostředí. Přesto mi dovolte některé poznámky ke vzniku tohoto návrhu předloženého českou vládou, který se plně shoduje i s našimi návrhy a tužbami, které naše výbory po řadu let přednášely.

Když jsme v dubnu loňského roku projednávali vládní návrh zákona ČNR o změnách v organizaci a působnosti ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČSR, vzbuzovalo již od samého počátku pochybnosti opatření, kterým se působnost na úseku životního prostředí (a my jsme tenkrát uvítali, že se vůbec slovo životní prostředí poprvé objevuje ve státním orgánu) svěřuje ministerstvu vnitra, a to prakticky bez jakýchkoli kompetencí. A dalších zařízení, která dříve byla v České komisi pro vědeckotechnický a investiční rozvoj. Tato úprava se tenkrát odůvodňovala tím, že značný podíl na řešení ekologických problémů mají národní výbory. To je jistě pravda. Je samozřejmé, že již tehdy naše výbory poukazovaly na to, že význam a závažnost řešení otázek životního prostředí by zasluhovaly vytvoření samostatného ústředního orgánu státní správy pro životní prostředí. Tehdejší změny se však prováděly v atmosféře určité představy o snižování počtu ministerstev a ústředních orgánů a v souvislosti s tím též snižování administrativního aparátu, což nakonec vedlo k tomu, že návrhy na vytvoření ústředního orgánu pro životní prostředí do této koncepce nezapadaly.

Nové kritické hlasy se ozvaly na 14. schůzi ČNR, která se konala v březnu letošního roku. Na základě jednání této schůze rozpracovala česká vláda do podrobností celou řadu námětů, které tenkrát odezněly jak ve zprávě společného zpravodaje, tak na základě diskusních příspěvků, a bylo přijato rozsáhlé usnesení. Jeden z návrhů, který tam byl, bylo vytvořit ministerstvo životního prostředí, tedy samostatný orgán.

Návrh, který nám vláda zaslala, byl projednán všemi výbory kromě imunitního a mandátového. Doplnili jsme jej v tom smyslu, jak zde už přede mnou hovořil pan ministr Moldan. Nebudu i to do detailu opakovat. Co však je důležité, je to, že se nově založenému ministerstvu svěřuje správa fondu ochrany životního prostředí ČSR. Takový fond zatím nebyl zřízen a lze jej zřídit jen zákonem. Svěření jeho správy nově vznikajícímu ministerstvu je proto poněkud předčasné. Přesto však myslím, že lze počítat s tím, ž návrh zákona ČNR, jímž bude takovýto fond zřízen, bude urychleně předložen a projednán a právní stav, který tímto zákonem vytvoříme, bude tím dán do souladu se stavem skutečným.

Z několika výborů vzešla také námitka, že doplnění ustanovení návrhu zákona o zřízení rady pro životní prostředí vládou je nadbytečné. Podstata této námitky spočívá v tom, že vláda si může takovou radu zřídit sama, aniž k tomu potřebuje zákon. To je sice pravda, ale jen potud, pokud se ponechává na rozhodnutí vlády, zda takový orgán zřídí nebo ne. Výbory proto navrhují ve společné zprávě dikci, že vláda zřídí radu pro životní prostředí. Zákon tedy ukládá vládě takovou radu zřídit. - A vzhledem k současné situaci a perspektivní potřebě řešit ekologické problémy je zbytečná obava, že by se rada pro životní prostředí stala nadbytečnou. Myslím, že také neobstojí námitka, že se tím zvyšuje administrativa, protože veškerou administrativu pro tuto radu povede ministerstvo životního prostředí a v radě zúčastnění ministři a přizvaní představitelé federálních orgánů se budou scházet několikrát do roka, - aniž se vytváří nějaká nová administrativní jednotka náročná na pracovní síly.

V této souvislosti je také třeba připomenout, že se počítá i s tím, po čem volala řadu výborů, že je třeba zabezpečit úzkou spolupráci republikových orgánů s orgány federace. To na úseku životního prostředí je mimořádně důležité. Zatím federace nezřídila, aspoň pokud je nám známo, nějaký specifický orgán, který by se zabýval jen otázkami životního prostředí.

Představa je taková, že v čele rady pro životní prostředí bude místopředseda vlády ČSR. Jejími členy budou někteří členové vlády, jejichž resortů se otázky životního prostředí úzce dotýkají, ale i zástupci federálních ústředních orgánů, do jejichž okruhu působnosti patří organizace, které jsou zdroji největšího znečištění, jako jsou např. organizace z federálního ministerstva paliv a energetiky. Rada pro životní prostředí by tedy měla plnit i určitou koordinační roli mezi republikovými a federálními orgány.

Jednání kolem zřízení uvedeného ministerstva byla velice složitá. Byl jsem tím velmi překvapen. Osobně jsem tuto záležitost dvakrát projednával s panem ministrem Moldanem, s resortem stavebnictví a dalšími. Chci zdůraznit, že jde o rámcový zákon sledující to, aby bylo konečně zřízeno kompetentní ministerstvo se všemi potřebnými pravomocemi pro oblast tvorby a ochrany životního prostředí.

Žádal bych všechny poslance, abychom na zákon, který přijmeme, takto hleděli.

Znovu však připomínám, že působnost tohoto ministerstva bude blíže vymezena samostatným zákonem, jak je to na str. 4 vládního návrhu, který dále vymezí i vztahy mezi jednotlivými orgány působícími v této oblasti v rámci ČSR.

Dovoluji se dotázat vlády, do kdy bude tento zákon připraven. Doporučuji, abychom předložený zákon, jak je vláda odůvodnila a jak jej odůvodňují i výbory s doplněními, které máte v tisku 147, s těmito změnami v uvedené společné zprávě byl schválen.

Dovolte mi ještě než uzavřu svůj úvod, abychom v článku 1 škrtli poslední 4 slova: pro věci životního prostředí. Stylisticky se to opakuje. Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Josef Kaňa: Děkuji I. místopředsedovi poslanci Rosickému za přednesení zpravodajské zprávy. Otevírám rozpravu. Písemně se do rozpravy zatím nepřihlásil nikdo. Poslankyně Marcela Černá.

Poslankyně Marcela Černá: Jsem zpravodajkou ve výboru pro kulturu a výchovu pro návrh tohoto zákona. Myslím si, že je pouze nutné zopakovat politování nad tím, že ministerstvo mohlo pracovat již jeden a půl roku, kdyby se dalo na názory poslanců. Vyjadřuji jistě pocity všech poslanců, kteří jsou přítomni.

Chtěla bych se zeptat pana ministra Moldana, zda má pocit, že ministerstvo, které bude zřízeno, bude mít dostatečnou autoritu, jestliže vedle něho bude paralelně fungovat rada pro životní prostředí řízená místopředsedou vlády a zda by nebylo třeba vyřešit tyto otázky, které by měly zabezpečit určitou průřezovost ministerstva a zabezpečit to v zákonu o působnosti ministerstva.

Jménem našeho výboru bych chtěla doporučit přijetí tohoto zákona. Všichni naši voliči očekávají nejen zřízení ministerstva, ale první reálné kroky v oblasti ekologie.

Místopředseda ČNR Josef Kaňa: Děkuji poslankyni Černé. Diskutovat bude poslanec Kordiak.

Poslanec Miroslav Kordiak: Vážené poslankyně a poslanci, vystupuji v souvislosti s projednáváním návrhu zákona, kterým se zřizuje ministerstvo pro životní prostředí především proto, že já i občané mého volebního obvodu, kterým je část pánevního okresu Teplice, očekáváme od něho podstatné urychlení realizace všech dosud přijatých opatření pro zlepšení stavu životního prostředí, které lze u nás označit za katastrofální.

V této souvislosti chci informovat, že v nedávné době jsme u nás měli takovou inverzní situaci, při níž byla několikanásobně překročena nejvyšší přípustná koncentrace škodlivin v ovzduší, což je u nás obvyklé už mnoho let, a v důsledku toho došlo k několika demonstracím občanům. Nejde jen o oxid siřičitý, ale i o další škodliviny, jako oxidy dusíku, oxid uhelnatý, poletavý prach apod., jejichž množství rovněž výrazně překračuje nejvýše přípustné koncentrace.

Životní prostředí je v každém případě jedním z faktorů, které významně ovlivňují zdravotní stav obyvatel v našem i v dalších pánevních okresech. Z dlouhodobého sledování a vyhodnocování zdravotního stavu v okrese, s nímž jsem měl možnost se seznámit, vyplývají některé skutečnosti, které jsou dost otřesné a dokládají nutnost radikálního řešení problémů životního prostředí.

V okrese umírá o 280 lidí ročně více, než by mělo umírat, kdyby úmrtnost byla stejná jako v ČSR. Závažné je, že úmrtnost se posouvá do produktivních věkových skupin. Úmrtnost na zhoubné nádory je v okrese statisticky významně vyšší než v nepánevních okresech Severočeského kraje, ale i v celé ČSR. Zvláště významné je to v hodnocení úmrtnosti na zhoubné nádory plic a dýchacích cest. Dokladem toho je i nález celé řady rakovinotvorných látek v ovzduší, a to v koncentracích mnohonásobně vyšších, než je povolená nejvyšší koncentrace ve vyspělých státech.

Velmi významným údajem je zjišťování mutagenní aktivity ovzduší. Tato aktivita představuje rakovinotvornou schopnost ovzduší a je zjišťována v letním období ve 30 % a v zimním období až v 70 %. dní. Střední délka života, jež udává v podstatě věk, kterého má šanci dožít se člověk narozený právě v určité době, je v okrese v průměru za léta 1983-1988 kratší u mužů o 2 roky a u žen kratší o 1,6 roku proti průměru celé ČSR. Jsou to značné rozdíly, než by se na první pohled zdálo.

Z vyhodnocení údajů ze sledování vrozených vývojových vad a úmrtnosti dětí do 1 roku vyplývá jednoznačně vysoce významný rozdíl v neprospěch okresu Teplice. Provedená šetření jednoznačně ukazují na zhoršení zdravotního stavu dětské populace v okrese se zhoršeným životním prostředím.

Na stav životního prostředí v mém volebním obvodě a na jeho důsledky na zdraví, které jsem jen naznačil, upozorňuji především proto, abychom v dnešní v rušené době, kdy se řeší řada politických problémů, nezapomněli na jeden z nejpalčivějších problémů, to je na stav životního prostředí.

Nebudu zde hovořit o tom, co je třeba udělat pro zlepšení, nebudu zde navrhovat další opatření, protože se domnívám, že už toho bylo řečeno a navrženo v minulosti dost. Chci jen zdůraznit vážnost situace k tomu, aby si toto všichni uvědomili a konali pro její zlepšení co nejdříve a co nejdůrazněji, aby příslušné orgány a organizace vytvářely potřebné věcné, organizační i finanční podmínky. To se týká i vlády ČSR, která při řešení všech ekonomických problémů a sestavování rozpočtu nesmí nechat ekologii stranou, jako to v minulosti bývalo. Musíme si uvědomit, že v okrese Teplice, ale i v ostatních pánevních okresech Severočeského kraje žijí a pracují lidé, kteří se velmi významně podílejí na vytváření podmínek pro rozvoj naší vlasti, že se zde rodí děti, kterým musíme zajistit jejich základní lidské právo, to je právo žít ve zdravém a harmonickém prostředí, v prostředí, které nebude pro ně znamenat ohrožení zdraví i života.