Česká národní rada 1986 – 1990

Předseda ČNR Josef Kempný: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, milí hosté, zahajuji přerušené jednání 16. schůze České národní rady a všechny vás opět srdečně vítám. Vítám člena předsednictva ústředního výboru strany, předsedu vlády České socialistické republiky a ostatní přítomné členy naší vlády. Omlouvám soudruha předsedu Urbánka, který má teď ráno jednání na ústředním výboru strany a dostaví se později. Vítám představitele ústředních orgánů a všechny ostatní hosty, kteří nám pomáhali při přípravě našeho jednání. Zjišťuji, že podle prezenční listiny je nyní ve schůzi přítomno 174 poslanců, že tedy jsme schopni jednat a usnášet se. Můžeme přistoupit k projednávání 7. bodu našeho pořadu tak, jak to vyplývá ze schváleného pořadu. Je jím návrh ústavně právního výboru České národní rady na zproštění některých soudců z povolání soudcovské funkce podle tisku 131. Prosím zpravodaje ústavně právního výboru poslankyni Alenu Mikovou, aby se ujala slova. Vítám vedoucího delegace Nejvyššího sovětu Ruské federace soudruha Čistopljasova.

Poslankyně Alena Miková: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté. Od poslední schůze České národní rady v červnu 1989 požádalo podle zákona o organizaci a o volbách soudců 30 soudců z povolání o Zproštění soudcovské funkce.

Z uvedeného množství dva soudci byli zvoleni do funkce Nejvyššího soudu ČSSR, 18 soudců je znovu navrhováno k jiným soudům, osm soudců hodlá nastoupit jiné zaměstnání a dvě soudkyně odcházejí z důvodů přestěhování. Ústavně právní výbor České národní rady projednal došlé žádosti o zproštění soudcovské funkce ve své schůzi 5. října 1989 a jeho jménem doporučuji, aby Česká národní rada zprostila soudce z funkce z povolání soudce, kteří o toto zproštění požádali a jsou jmenovitě uvedeni v tisku číslo 131. Děkuji.

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslankyni soudružce Mikové. Má někdo připomínky nebo dotazy k návrhu ústavně právního výboru? Nejsou. Navrhuji, abychom přistoupili k hlasování o celém písemném návrhu usnesení najednou. Jsou nějaké námitky k tomuto způsobu hlasování? Nejsou.

Kdo souhlasí s návrhem ústavně právního výboru obsaženým v tisku 131, aby ČNR zprostila soudce z povolání uvedené v tomto návrhu soudcovské funkce, nechť zvedne ruku! (Hlasuje se.)

Je někdo proti? Není.

Zdržel se někdo hlasování? Nikdo. Děkuji.

Můžeme přistoupit k dalšímu bodu, který je

Prosím místopředsedu ústředního výboru Národní fronty České socialistické republiky poslance Václava Běžela, aby návrh odůvodnil.

Poslanec Václav Běžel: Vážené soudružky, soudruzi poslanci, z rozhodnutí předsednictva ústředního výboru Národní fronty České socialistické republiky předkládám vám návrh na volbu šedesáti kandidátů na soudce z povolání Nejvyššího soudu ČSR ke krajským a okresním soudům a soudům, působícím na jejich úrovni v ČSR. Písemný návrh je obsažen v tisku ČNR číslo 132.

Předsednictvo ústředního výboru Národní fronty České socialistické republiky tento návrh projednalo a schválilo dne 20. září letošního roku. Navrhuji pro Nejvyšší soud ČSR jednoho kandidáta, pro Městský soud v Praze 23 kandidátů, pro Krajský soud v Praze 12 kandidátů, pro Krajský soud v Plzni 3 kandidáty, pro Krajský soud v Ústí nad Labem 4, pro Krajský soud v Hradci Králové 6 kandidátů, pro Krajský soud v Brně 8 a pro Krajský soud v Ostravě 3 kandidáty.

Mezi navrhovanými je 11 justičních čekatelů, kteří složili předepsanou zkoušku, 28 soudců bude voleno na nové desetileté funkční období. 19 soudců bude voleno k jiným soudům než u kterých dosud působí a 2 kandidáti pracovali dosud mimo oblast soudnictví. Mezi nimi je 35 žen a 25 mužů. Jejich věkové složení je následující: 8 kandidátů je ve věku do 25 let, 24 kandidátů ve věku od 25 do 35 let, 28 kandidátů je ve věku od 35 do 60 let.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, při výběru kandidátů na soudce z povolání byla sledována jejich všestranná připravenost, zkušenosti z justiční praxe a angažovanost při uplatňování právních předpisů.

Všichni kandidáti se podílejí na politickém a společenském životě na pracovištích i mimo ně. Na základě provedených hodnocení jednotlivých kandidátů na funkce soudců z povolání lze konstatovat, že všichni splňují politické i odborné předpoklady, stanovené v § 39 odst. 1 zákona č. 39/1964 Sb., o organizaci soudů a o volbách soudců z povolání ve znění předpisů pozdějších. Všichni navrhovaní se svojí kandidaturou k uvedeným soudům souhlasí. Závěrem mi dovolte, abych z pověření předsednictva ústředního výboru Národní fronty ČSR doporučil navržené kandidáty ke zvolení na soudce z povolání a abych vyslovil přesvědčení, že po svém zvolení budou ve své činnosti prosazovat a uskutečňovat politiku KSČ a záměry našeho socialistického soudnictví. Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslanci Václavu Běželovi. Má, soudružky a soudruzi poslanci, k předloženému návrhu někdo dotaz nebo připomínky? Není tomu tak. Doporučuji, abychom přistoupili k hlasování opět o celém předloženém návrhu najednou.

Jsou k tomuto návrhu nějaké připomínky? Nejsou.

Kdo souhlasí s návrhem usnesení na volbu soudců z povolání k soudům ČSR, jak je obsaženo v písemném návrhu předsednictva ústředního výboru Národní fronty ČSR podle tisku 132, nechť zvedne ruku! (Hlasuje se.)

Je někdo proti? Ne.

Zdržel se někdo hlasování? Nikdo.

Tím jsme zvolili navržené soudce do jejich funkcí. Děkuji poslanci Václavu Běželovi.

Bod

Uvedený sněmovní tisk obsahuje interpelaci poslance Čestmíra Adama, kterou podal písemně a odpověď předsedy vlády České socialistické republiky. K odpovědi se přihlásil ke slovu soudruh poslanec Čestmír Adam a k němu se dále přidal - jak píše k projevu poslance Adama se přihlásil poslanec soudruh Fleyberk. Prosím poslance Čestmíra Adama, aby se ujal slova.

Poslanec Čestmír Adam: Vážený soudruhu předsedo České národní rady, vážený soudruhu předsedo vlády, vážené soudružky a soudruzi poslanci, mnozí jsme se učili ve škole, že je blažené zemřít pro vlast. Za nacistické okupace téměř celý národ považoval za svou mravní povinnost bojovat proti okupantům za svobodné, demokratické a sociálně spravedlivé Československo, zbavené nezaměstnanosti a využívání práce jedněch k bezpracnému obohacování druhých. Lidé věděli, že v tomto boji je může potkat mučení, útrapy i dokonce smrt. Nikomu se nechtělo umírat, ale téměř 300 tis. lidí padlo, bylo umučeno, popraveno nebo zavražděno. V tomto boji odbojáři dávali všanc i své rodiny včetně nezaopatřených dětí.

Od nepaměti národy celého světa uctívají památku bojovníků za národní svobodu, a to jednak z vděčnosti, jednak ku příkladu mladým pokolením, aby jejich příslušníci také byli odhodláni bojovat za svůj národ a za jeho vznešené ideály.

Francouzský historik Ernest Denis, který pokračoval v českých dějinách napsaných Františkem Palackým, kladně hodnotil řadu našich národních vlastností, ale vytýkal nám nevděčnost. Uplynulých 44 let jakoby mu dávala za pravdu, ale mě se nechce uvěřit, že by český národ jako celek neměl dost smyslu pro vděčnost. Památníky v obcích a městech jsou toho výmluvným dokladem.

Nicméně v porovnání se slovenským národem, který každoročně vzpomíná Slovenského národního povstání a na jeho věčnou paměť vybudoval muzeum a pomníky v Banské Bystrici a v Bratislavě a dal podnět k položení základního kamene pomníku Slovenského národního povstání i v Praze, českému národnímu odboji takový pomník za 44 let vybudován nebyl a sotva se rozhodlo o zřízení muzea odboje v paláci Kinských na pražském Staroměstském námětí, již jsou v tisku proti tomu vznášeny námitky.

Toto vše jsem se snažil uvést ve své interpelaci, která má za cíl zajistit Zřízení pomníku českého protinacistického odboje. Z odpovědi předsedy české vlády a místopředsedy vlády federální ing. Pitry však vyplývá, že se nyní jedná o zřízení památníku k 75 trvání československého státu, což bude jistě náročné a také nákladné. Obávám se, že má interpelace nebyla dostatečně pochopena a že snad došlo k nedorozumění.

V Ďáblicích na hřbitově ve společném hrobu leží na 400 nejlepších dcer a synů našeho národa, které gestapo umlátilo nebo kteří nevydrželi mučení gestapa a spáchali sebevraždu. Leží tam bez označení a bez pomníku, vedle sebe příslušníci odboje komunistické strany, parašutisté z Resslovy ulice a mnoho dalších vynikajících odbojářů.

Člověku se svírá srdce bolestí nad tím, že jsme neprojevili dost vděčnosti těm, kteří pro věc národa a pro velké ideály lidství, svobody a pokroku dali ve velkém utrpení na oltář vlasti své životy. Tak jako se naší místopředsedkyni Marii Jarošové vedrou do očí slzy, kdykoliv vzpomene na zavraždění svého malého chlapečka, tak nedokáží utajit své pohnutí příslušníci odboje při každé vzpomínce na své druhy, ztracené v tomto nerovném boji, který nakonec sjednocoval i naše spojence v úsilí o porážku nacismu a přesvědčoval o oprávněnosti osvobození a obnovení československého státu.

Na západ od nás vzniká politický, hospodářský a vojenský celek Evropských společenství o 320 mil. obyvatel, kde se vydávají sborníky o utrpení při odsunu, který jsme oprávněně provedli v roce 1945 a je tam vyvíjena snaha oživovat protičeské a protičeskoslovenské nálady i myšlenky obnovy Velkoněmecké říše Adolfa Hitlera. A proti tomu stojíme my, Češi - jako jediný národ v Evropě - bez dějin svého celonárodního odboje, bez jeho muzea a bez sebeskromnějšího celonárodního pomníku našim odbojářům. Je jich již naživu málo a každý den umírají. Chtěli by před svou smrtí uvidět, že národ uctil památku jejich padlých druhů, že nic není a nebude zapomenuto, že nikdo není a nebude zapomenut.

Možná, že česká vláda nenajde na tento pomník volné peněžní prostředky. Pak tedy ať Česká národní rada jako vrcholný představitel českého národa uspořádá celonárodní sbírku a celonárodní směny dobrovolné práce, jejichž výtěžky budou na to věnovány. Snad i město Praha najde těch pár desítek čtverečních metrů, kde bude možné zřídit tento pomník, který by se ve svém uměleckém ztvárnění měl stát nejvyšší ctižádostí českých umělců a výrazem jejich opravdového vlastenectví.

Ať tedy Česká národní rada odpovědným a důstojným způsobem střeží odkaz českého národního odboje, ať naši občané získají oprávněnou hrdost na své statečné a obětavé předky, ať naše mládež dostane příklad nezištné lásky k vlasti a k národu, ať se obrana národa a státu i věci socialismu v budoucnu může opřít o nesmrtelnou památku těchto padlých! Děkuji vám za podporu této věci. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslanci Čestmíru Adamovi, slovo má poslanec Fleyberk.

Poslanec Jiří Fleyberk: Soudružky a soudruzi, chtěl bych navázat na odezněný projev. Dovolte mi, abych jménem Klubu poslanců Československé strany socialistické předložil návrh vycházející z toho, že jsme si vědomi toho, že v současné době není finančních prostředků nazbyt, máme však zato, že hodnoty úcty a vděčnosti jsou takové povahy, že otázky finanční by neměly sehrávat rozhodující roli. Nedomnívám se, že by památník českého odboje měl představovat jakési monumentální, gigantické dílo, vždyť boj vedli prostí občané, obyčejní lidé, kteří určitě nemysleli na to, zda jim někdy v budoucnu bude postaven památník. Naopak, duch a celková koncepce by měla být prostá a v tomto smyslu i finančně nenáročná.

Máme za to, že z povahy věci vyplývá, že jediným orgánem, který by měl vypsat veřejnou sbírku k postavení památníku českého odboje, je Česká národní rada, jako symbol české státnosti. V tomto smyslu je třeba ovšem upozornit na to, že ČNR, vydávající zákon číslo 37 z roku 1973 o veřejných sbírkách a loteriích zřejmě neuvažovala o tom, že by to mohl být nejvyšší zastupitelský sbor, kdož je oprávněn konat sbírku. Žádáme tedy jménem Klubu poslanců ČSS Českou národní radu, aby přijala usnesení, které by uložilo předsednictvu ČNR zařadit na příští řádnou schůzi ČNR dílčí novelu uvedeného zákona a novelizovat předmětný zákon v tom smyslu, že ČNR je oprávněna konat sbírku bez zvláštního povolení. Zároveň navrhuji, aby se příští schůzi ČNR předložil poté, co bude projednán v poslaneckých klubech ostatních politických stran a s konečnou platností tento návrh uzavřen. Ve vztahu k návrhu Klubu poslanců upozorňuji na ustanovení § 26 odst. 2, zákona č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu ČNR, který hovoří o způsobu hlasování o jednotlivých návrzích. Děkuji za pozornost.

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslanci soudruhu Fleyberkovi. Prosím soudruha předsedu vlády, aby odpověděl na předložený návrh.

Předseda vlády ČSR František Pitra: Soudružky a soudruzi, dovolte mi za prvé k té písemné odpovědi poslanci Adamovi několik poznámek i k té reagenci. Ty poznámky jsou nezbytné především proto, že jsme si vykládali návrh poslance Adama ve spojitosti s památníkem na Letné, což je pochopitelně v daleko jiné poloze, než když hovoříme o normálním pomníku. Pokud jde o Letnou, je známo, že federální orgány založily určitou koncepci, která představuje ztvárnění myšlenky československé státnosti. Postup praktické realizace této koncepce bude pochopitelně odviset od výsledků zhodnocení příslušné soutěže. Pokud tedy není tento návrh spojován s Letnou, pak je situace podle mne zcela v jiné poloze. Osobně jsem toho názoru, že za této situace ani není třeba přijímat návrh, o kterém tady hovořil poslanec Fleyberk.

Ale když už o této problematice hovoříme, chci zdůraznit dvě věci. Za prvé chci ubezpečit poslance ČNR, že ani já, jako předseda české vlády, nepovažuji za normální, že v Praze nebyl dosud vybudován ústřední památník hrdinů českého protifašistického odboje. V Evropě skutečně není mnoho národů, které prokázaly, řekl bych, dlouhodobě tak spontánně protifašistický postoj jako národ český. To je za prvé.

Za druhé, byl bych nerad, kdyby někdo z poslanců pochyboval o odhodlání vlády udělat všechno, co je v jejich silách pro uchování a rozvíjení revolučních odkazů protifašistického odboje. Rozhodně nechceme připustit, aby tato slavná revoluční historie byla jen mrtvou literou z učebnic dějepisu. To není, ale, řekl bych, jenom jednoznačné stanovisko české vlády, ale bezesporu i České národní rady, české Národní fronty, její vedoucí síly KSČ i ostatních politických stran, jak je zřejmé i z interpelace poslance Adama, který tlumočil stanovisko Československé strany socialistické, i z vystoupení poslance Fleyberka. Čili to jsou myslím dostatečné důvody, aby vláda, v jejímž čele stojím, navrhovanou myšlenku pomníku nejen podpořila, ale také ve vhodnou dobu usilovala o její realizaci. Přitom řeknu zcela otevřeně, že v současné situaci jsme považovali za racionální, dát prioritu myšlence vybudování muzea protifašistického odboje českého lidu v paláci Kinských. Rozhodovali jsme v tomto směru i ve shodě s orgány Svazu protifašistických bojovníků i s orgány hlavního města Prahy. Čili tolik na vysvětlenou k odpovědi na interpelaci i vystoupení poslance Adama a Fleyberka. Byli bychom rádi, kdyby tato stanoviska vlády byla akceptována i poslanci ČNR. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji předsedovi vlády soudruhu Pitrovi. Já si myslím, že srovnávat a řešit tady problém takovýchto "sbírek" spolu s loteriemi je nedůstojné a nechci na to reagovat.

Chtěl bych doporučit České národní radě, aby Česká národní rada souhlasila s odpovědí předsedy vlády ČSR na interpelaci poslance Čestmíra Adama i návrhy vyplynulé z dnešní diskuse a tak jako u všech navrhovaných doporučení, aby předsednictvo České národní rady projednalo další postup spolu s vládou České socialistické republiky a informovalo Českou národní radu. Jsou jiné názory?

Kdo souhlasí? (Hlasuje se.)

Je někdo proti nebo zdržel se hlasování? Jeden. Děkuji.

Tím jsme projednali devátý bod našeho pořadu.

Dalším bodem je