Předseda ČNR Josef Kempný: Vážené
soudružky poslankyně, vážení soudruzi
poslanci, milí hosté, zahajuji přerušené
jednání 16. schůze České národní
rady a všechny vás opět srdečně
vítám. Vítám člena předsednictva
ústředního výboru strany, předsedu
vlády České socialistické republiky
a ostatní přítomné členy naší
vlády. Omlouvám soudruha předsedu Urbánka,
který má teď ráno jednání
na ústředním výboru strany a dostaví
se později. Vítám představitele ústředních
orgánů a všechny ostatní hosty, kteří
nám pomáhali při přípravě
našeho jednání. Zjišťuji, že
podle prezenční listiny je nyní ve schůzi
přítomno 174 poslanců, že tedy jsme
schopni jednat a usnášet se. Můžeme přistoupit
k projednávání 7. bodu našeho pořadu
tak, jak to vyplývá ze schváleného
pořadu. Je jím návrh ústavně
právního výboru České národní
rady na zproštění některých soudců
z povolání soudcovské funkce podle tisku
131. Prosím zpravodaje ústavně právního
výboru poslankyni Alenu Mikovou, aby se ujala slova. Vítám
vedoucího delegace Nejvyššího sovětu
Ruské federace soudruha Čistopljasova.
Poslankyně Alena Miková: Vážené
soudružky poslankyně, vážení soudruzi
poslanci, vážení hosté. Od poslední
schůze České národní rady v
červnu 1989 požádalo podle zákona o
organizaci a o volbách soudců 30 soudců z
povolání o Zproštění soudcovské
funkce.
Z uvedeného množství dva soudci byli zvoleni
do funkce Nejvyššího soudu ČSSR, 18 soudců
je znovu navrhováno k jiným soudům, osm soudců
hodlá nastoupit jiné zaměstnání
a dvě soudkyně odcházejí z důvodů
přestěhování. Ústavně
právní výbor České národní
rady projednal došlé žádosti o zproštění
soudcovské funkce ve své schůzi 5. října
1989 a jeho jménem doporučuji, aby Česká
národní rada zprostila soudce z funkce z povolání
soudce, kteří o toto zproštění
požádali a jsou jmenovitě uvedeni v tisku číslo
131. Děkuji.
Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji
poslankyni soudružce Mikové. Má někdo
připomínky nebo dotazy k návrhu ústavně
právního výboru? Nejsou. Navrhuji, abychom
přistoupili k hlasování o celém písemném
návrhu usnesení najednou. Jsou nějaké
námitky k tomuto způsobu hlasování?
Nejsou.
Kdo souhlasí s návrhem ústavně právního
výboru obsaženým v tisku 131, aby ČNR
zprostila soudce z povolání uvedené v tomto
návrhu soudcovské funkce, nechť zvedne ruku!
(Hlasuje se.)
Je někdo proti? Není.
Zdržel se někdo hlasování? Nikdo. Děkuji.
Můžeme přistoupit k dalšímu bodu,
který je
Prosím místopředsedu ústředního
výboru Národní fronty České
socialistické republiky poslance Václava Běžela,
aby návrh odůvodnil.
Poslanec Václav Běžel: Vážené
soudružky, soudruzi poslanci, z rozhodnutí předsednictva
ústředního výboru Národní
fronty České socialistické republiky předkládám
vám návrh na volbu šedesáti kandidátů
na soudce z povolání Nejvyššího
soudu ČSR ke krajským a okresním soudům
a soudům, působícím na jejich úrovni
v ČSR. Písemný návrh je obsažen
v tisku ČNR číslo 132.
Předsednictvo ústředního výboru
Národní fronty České socialistické
republiky tento návrh projednalo a schválilo dne
20. září letošního roku. Navrhuji
pro Nejvyšší soud ČSR jednoho kandidáta,
pro Městský soud v Praze 23 kandidátů,
pro Krajský soud v Praze 12 kandidátů, pro
Krajský soud v Plzni 3 kandidáty, pro Krajský
soud v Ústí nad Labem 4, pro Krajský soud
v Hradci Králové 6 kandidátů, pro
Krajský soud v Brně 8 a pro Krajský soud
v Ostravě 3 kandidáty.
Mezi navrhovanými je 11 justičních čekatelů,
kteří složili předepsanou zkoušku,
28 soudců bude voleno na nové desetileté
funkční období. 19 soudců bude voleno
k jiným soudům než u kterých dosud působí
a 2 kandidáti pracovali dosud mimo oblast soudnictví.
Mezi nimi je 35 žen a 25 mužů. Jejich věkové
složení je následující: 8 kandidátů
je ve věku do 25 let, 24 kandidátů ve věku
od 25 do 35 let, 28 kandidátů je ve věku
od 35 do 60 let.
Vážené soudružky a soudruzi poslanci,
při výběru kandidátů na soudce
z povolání byla sledována jejich všestranná
připravenost, zkušenosti z justiční
praxe a angažovanost při uplatňování
právních předpisů.
Všichni kandidáti se podílejí na politickém
a společenském životě na pracovištích
i mimo ně. Na základě provedených
hodnocení jednotlivých kandidátů na
funkce soudců z povolání lze konstatovat,
že všichni splňují politické i
odborné předpoklady, stanovené v § 39
odst. 1 zákona č. 39/1964 Sb., o organizaci soudů
a o volbách soudců z povolání ve znění
předpisů pozdějších. Všichni
navrhovaní se svojí kandidaturou k uvedeným
soudům souhlasí. Závěrem mi dovolte,
abych z pověření předsednictva ústředního
výboru Národní fronty ČSR doporučil
navržené kandidáty ke zvolení na soudce
z povolání a abych vyslovil přesvědčení,
že po svém zvolení budou ve své činnosti
prosazovat a uskutečňovat politiku KSČ a
záměry našeho socialistického soudnictví.
Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji
poslanci Václavu Běželovi. Má, soudružky
a soudruzi poslanci, k předloženému návrhu
někdo dotaz nebo připomínky? Není
tomu tak. Doporučuji, abychom přistoupili k hlasování
opět o celém předloženém návrhu
najednou.
Jsou k tomuto návrhu nějaké připomínky?
Nejsou.
Kdo souhlasí s návrhem usnesení na volbu
soudců z povolání k soudům ČSR,
jak je obsaženo v písemném návrhu předsednictva
ústředního výboru Národní
fronty ČSR podle tisku 132, nechť zvedne ruku! (Hlasuje
se.)
Je někdo proti? Ne.
Zdržel se někdo hlasování? Nikdo.
Tím jsme zvolili navržené soudce do jejich
funkcí. Děkuji poslanci Václavu Běželovi.
Bod
Uvedený sněmovní tisk obsahuje interpelaci
poslance Čestmíra Adama, kterou podal písemně
a odpověď předsedy vlády České
socialistické republiky. K odpovědi se přihlásil
ke slovu soudruh poslanec Čestmír Adam a k němu
se dále přidal - jak píše k projevu
poslance Adama se přihlásil poslanec soudruh Fleyberk.
Prosím poslance Čestmíra Adama, aby se ujal
slova.
Poslanec Čestmír Adam: Vážený
soudruhu předsedo České národní
rady, vážený soudruhu předsedo vlády,
vážené soudružky a soudruzi poslanci,
mnozí jsme se učili ve škole, že je blažené
zemřít pro vlast. Za nacistické okupace téměř
celý národ považoval za svou mravní
povinnost bojovat proti okupantům za svobodné, demokratické
a sociálně spravedlivé Československo,
zbavené nezaměstnanosti a využívání
práce jedněch k bezpracnému obohacování
druhých. Lidé věděli, že v tomto
boji je může potkat mučení, útrapy
i dokonce smrt. Nikomu se nechtělo umírat, ale téměř
300 tis. lidí padlo, bylo umučeno, popraveno nebo
zavražděno. V tomto boji odbojáři dávali
všanc i své rodiny včetně nezaopatřených
dětí.
Od nepaměti národy celého světa uctívají
památku bojovníků za národní
svobodu, a to jednak z vděčnosti, jednak ku příkladu
mladým pokolením, aby jejich příslušníci
také byli odhodláni bojovat za svůj národ
a za jeho vznešené ideály.
Francouzský historik Ernest Denis, který pokračoval
v českých dějinách napsaných
Františkem Palackým, kladně hodnotil řadu
našich národních vlastností, ale vytýkal
nám nevděčnost. Uplynulých 44 let
jakoby mu dávala za pravdu, ale mě se nechce uvěřit,
že by český národ jako celek neměl
dost smyslu pro vděčnost. Památníky
v obcích a městech jsou toho výmluvným
dokladem.
Nicméně v porovnání se slovenským
národem, který každoročně vzpomíná
Slovenského národního povstání
a na jeho věčnou paměť vybudoval muzeum
a pomníky v Banské Bystrici a v Bratislavě
a dal podnět k položení základního
kamene pomníku Slovenského národního
povstání i v Praze, českému národnímu
odboji takový pomník za 44 let vybudován
nebyl a sotva se rozhodlo o zřízení muzea
odboje v paláci Kinských na pražském
Staroměstském námětí, již
jsou v tisku proti tomu vznášeny námitky.
Toto vše jsem se snažil uvést ve své interpelaci,
která má za cíl zajistit Zřízení
pomníku českého protinacistického
odboje. Z odpovědi předsedy české
vlády a místopředsedy vlády federální
ing. Pitry však vyplývá, že se nyní
jedná o zřízení památníku
k 75 trvání československého státu,
což bude jistě náročné a také
nákladné. Obávám se, že má
interpelace nebyla dostatečně pochopena a že
snad došlo k nedorozumění.
V Ďáblicích na hřbitově ve společném
hrobu leží na 400 nejlepších dcer a synů
našeho národa, které gestapo umlátilo
nebo kteří nevydrželi mučení
gestapa a spáchali sebevraždu. Leží tam
bez označení a bez pomníku, vedle sebe příslušníci
odboje komunistické strany, parašutisté z Resslovy
ulice a mnoho dalších vynikajících odbojářů.
Člověku se svírá srdce bolestí
nad tím, že jsme neprojevili dost vděčnosti
těm, kteří pro věc národa a
pro velké ideály lidství, svobody a pokroku
dali ve velkém utrpení na oltář vlasti
své životy. Tak jako se naší místopředsedkyni
Marii Jarošové vedrou do očí slzy, kdykoliv
vzpomene na zavraždění svého malého
chlapečka, tak nedokáží utajit své
pohnutí příslušníci odboje při
každé vzpomínce na své druhy, ztracené
v tomto nerovném boji, který nakonec sjednocoval
i naše spojence v úsilí o porážku
nacismu a přesvědčoval o oprávněnosti
osvobození a obnovení československého
státu.
Na západ od nás vzniká politický,
hospodářský a vojenský celek Evropských
společenství o 320 mil. obyvatel, kde se vydávají
sborníky o utrpení při odsunu, který
jsme oprávněně provedli v roce 1945 a je
tam vyvíjena snaha oživovat protičeské
a protičeskoslovenské nálady i myšlenky
obnovy Velkoněmecké říše Adolfa
Hitlera. A proti tomu stojíme my, Češi - jako
jediný národ v Evropě - bez dějin
svého celonárodního odboje, bez jeho muzea
a bez sebeskromnějšího celonárodního
pomníku našim odbojářům. Je jich
již naživu málo a každý den umírají.
Chtěli by před svou smrtí uvidět,
že národ uctil památku jejich padlých
druhů, že nic není a nebude zapomenuto, že
nikdo není a nebude zapomenut.
Možná, že česká vláda nenajde
na tento pomník volné peněžní
prostředky. Pak tedy ať Česká národní
rada jako vrcholný představitel českého
národa uspořádá celonárodní
sbírku a celonárodní směny dobrovolné
práce, jejichž výtěžky budou na
to věnovány. Snad i město Praha najde těch
pár desítek čtverečních metrů,
kde bude možné zřídit tento pomník,
který by se ve svém uměleckém ztvárnění
měl stát nejvyšší ctižádostí
českých umělců a výrazem jejich
opravdového vlastenectví.
Ať tedy Česká národní rada odpovědným
a důstojným způsobem střeží
odkaz českého národního odboje, ať
naši občané získají oprávněnou
hrdost na své statečné a obětavé
předky, ať naše mládež dostane příklad
nezištné lásky k vlasti a k národu,
ať se obrana národa a státu i věci socialismu
v budoucnu může opřít o nesmrtelnou
památku těchto padlých! Děkuji vám
za podporu této věci. (Potlesk.)
Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji
poslanci Čestmíru Adamovi, slovo má poslanec
Fleyberk.
Poslanec Jiří Fleyberk: Soudružky a
soudruzi, chtěl bych navázat na odezněný
projev. Dovolte mi, abych jménem Klubu poslanců
Československé strany socialistické předložil
návrh vycházející z toho, že
jsme si vědomi toho, že v současné době
není finančních prostředků
nazbyt, máme však zato, že hodnoty úcty
a vděčnosti jsou takové povahy, že otázky
finanční by neměly sehrávat rozhodující
roli. Nedomnívám se, že by památník
českého odboje měl představovat jakési
monumentální, gigantické dílo, vždyť
boj vedli prostí občané, obyčejní
lidé, kteří určitě nemysleli
na to, zda jim někdy v budoucnu bude postaven památník.
Naopak, duch a celková koncepce by měla být
prostá a v tomto smyslu i finančně nenáročná.
Máme za to, že z povahy věci vyplývá,
že jediným orgánem, který by měl
vypsat veřejnou sbírku k postavení památníku
českého odboje, je Česká národní
rada, jako symbol české státnosti. V tomto
smyslu je třeba ovšem upozornit na to, že ČNR,
vydávající zákon číslo
37 z roku 1973 o veřejných sbírkách
a loteriích zřejmě neuvažovala o tom,
že by to mohl být nejvyšší zastupitelský
sbor, kdož je oprávněn konat sbírku.
Žádáme tedy jménem Klubu poslanců
ČSS Českou národní radu, aby přijala
usnesení, které by uložilo předsednictvu
ČNR zařadit na příští
řádnou schůzi ČNR dílčí
novelu uvedeného zákona a novelizovat předmětný
zákon v tom smyslu, že ČNR je oprávněna
konat sbírku bez zvláštního povolení.
Zároveň navrhuji, aby se příští
schůzi ČNR předložil poté, co
bude projednán v poslaneckých klubech ostatních
politických stran a s konečnou platností
tento návrh uzavřen. Ve vztahu k návrhu Klubu
poslanců upozorňuji na ustanovení §
26 odst. 2, zákona č. 35/1989 Sb., o jednacím
řádu ČNR, který hovoří
o způsobu hlasování o jednotlivých
návrzích. Děkuji za pozornost.
Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji
poslanci soudruhu Fleyberkovi. Prosím soudruha předsedu
vlády, aby odpověděl na předložený
návrh.
Předseda vlády ČSR František Pitra:
Soudružky a soudruzi, dovolte mi za prvé k té
písemné odpovědi poslanci Adamovi několik
poznámek i k té reagenci. Ty poznámky jsou
nezbytné především proto, že jsme
si vykládali návrh poslance Adama ve spojitosti
s památníkem na Letné, což je pochopitelně
v daleko jiné poloze, než když hovoříme
o normálním pomníku. Pokud jde o Letnou,
je známo, že federální orgány
založily určitou koncepci, která představuje
ztvárnění myšlenky československé
státnosti. Postup praktické realizace této
koncepce bude pochopitelně odviset od výsledků
zhodnocení příslušné soutěže.
Pokud tedy není tento návrh spojován s Letnou,
pak je situace podle mne zcela v jiné poloze. Osobně
jsem toho názoru, že za této situace ani není
třeba přijímat návrh, o kterém
tady hovořil poslanec Fleyberk.
Ale když už o této problematice hovoříme,
chci zdůraznit dvě věci. Za prvé chci
ubezpečit poslance ČNR, že ani já, jako
předseda české vlády, nepovažuji
za normální, že v Praze nebyl dosud vybudován
ústřední památník hrdinů
českého protifašistického odboje. V
Evropě skutečně není mnoho národů,
které prokázaly, řekl bych, dlouhodobě
tak spontánně protifašistický postoj
jako národ český. To je za prvé.
Za druhé, byl bych nerad, kdyby někdo z poslanců
pochyboval o odhodlání vlády udělat
všechno, co je v jejich silách pro uchování
a rozvíjení revolučních odkazů
protifašistického odboje. Rozhodně nechceme
připustit, aby tato slavná revoluční
historie byla jen mrtvou literou z učebnic dějepisu.
To není, ale, řekl bych, jenom jednoznačné
stanovisko české vlády, ale bezesporu i České
národní rady, české Národní
fronty, její vedoucí síly KSČ i ostatních
politických stran, jak je zřejmé i z interpelace
poslance Adama, který tlumočil stanovisko Československé
strany socialistické, i z vystoupení poslance Fleyberka.
Čili to jsou myslím dostatečné důvody,
aby vláda, v jejímž čele stojím,
navrhovanou myšlenku pomníku nejen podpořila,
ale také ve vhodnou dobu usilovala o její realizaci.
Přitom řeknu zcela otevřeně, že
v současné situaci jsme považovali za racionální,
dát prioritu myšlence vybudování muzea
protifašistického odboje českého lidu
v paláci Kinských. Rozhodovali jsme v tomto směru
i ve shodě s orgány Svazu protifašistických
bojovníků i s orgány hlavního města
Prahy. Čili tolik na vysvětlenou k odpovědi
na interpelaci i vystoupení poslance Adama a Fleyberka.
Byli bychom rádi, kdyby tato stanoviska vlády byla
akceptována i poslanci ČNR. Děkuji za pozornost.
(Potlesk.)
Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji
předsedovi vlády soudruhu Pitrovi. Já si
myslím, že srovnávat a řešit tady
problém takovýchto "sbírek" spolu
s loteriemi je nedůstojné a nechci na to reagovat.
Chtěl bych doporučit České národní
radě, aby Česká národní rada
souhlasila s odpovědí předsedy vlády
ČSR na interpelaci poslance Čestmíra Adama
i návrhy vyplynulé z dnešní diskuse
a tak jako u všech navrhovaných doporučení,
aby předsednictvo České národní
rady projednalo další postup spolu s vládou
České socialistické republiky a informovalo
Českou národní radu. Jsou jiné názory?
Kdo souhlasí? (Hlasuje se.)
Je někdo proti nebo zdržel se hlasování?
Jeden. Děkuji.
Tím jsme projednali devátý bod našeho
pořadu.