Česká národní rada 1986 – 1990

Byla zde ve zprávě zpravodaje zmínka o cementu a vláda byla vyzvána, aby důsledně řešila tento problém.

Soudruh poslanec Skácel zde již o tom hovořil, já chci jen podotknout, že jsme v loňském roce vyrobili historicky nejvíce cementu - téměř 6,5 mil. tun -, což je 98 % projektovaných parametrů všech našich cementáren a představuje vlastně technický a technologický doraz.

V letošním roce byla v rekonstrukci a modernizaci první cementárna, největší, a to v Prachovicích, jejíž rekonstrukce byla provedena v kratším čase, než uložila česká vláda - původně předpokládaný výpadek 600 tisíc tun cementu bude snížen na 180 tisíc tun.

Proti plánu 8. pětiletky jsme letos ve státním plánu dostali úkol 6,2 mil. tun cementu. I při této odstávce vyrobíme 6, 4 mil. tun cementu, 200 tisíc tun cementu dovážíme ze socialistických zemí - dohody dopadly dobře, cement se dodává, 200 tisíc tun cementu je přesouváno ze Slovenské socialistické republiky a po dohodě soudruha předsedy vlády Pitry se soudruhem Knotkem bude z toho polovina dodána v prvním pololetí.

Chci tedy říci, že vláda uložila mně jako ministrovi zcela konkrétní opatření a tato opatření jsou beze zbytku a důsledně plněna, a dodávky cementu pro národní hospodářství přesáhnou tak absolutní výši, se kterou bylo počítáno, de facto o 600 tisíc tun v letošním roce.

Chci se ještě zmínit o plnění tržních fondů.

Pravdou je, že jsme na základě usnesení české vlády zvedli dodávku cementu na milión tun do tržních fondů, ale pravdou také je, že zatím v obchodním systému nemáme takové principy, které by zabránily, aby materiály a hmoty, určené pro individuální stavebníky, se jim také skutečně dostaly.

Proto připravujeme v souvislosti s opatřením vlády, která je přijala na své poslední schůzi, systém, který by zabezpečil absolutně přednostní zásobování individuálních stavebníků a tak aby se předešlo nespokojenostem, které vznikají.

K poslední poznámce, která byla ve zprávě, chci uvést, že ministerstvo stavebnictví zpracovalo v loňském roce koncepci k zefektivnění celého československého stavebnictví - tedy spolu s ministerstvem stavebnictví slovenským -, postupně ji důsledně realizuje, přičemž chci uvést, že tento soubor opatření se projevuje již v prvních pěti měsících roku, kdy je dosahován růst produktivity práce ve stavební výrobě o 5, 3 %, v průmyslové výrobě o 10,5 %, a to při úspoře měrné spotřeby cementu v podnicích ministerstva stavebnictví o 5, 3 %.

Samozřejmě problém je jinde, a to v počtu pracovních sil, který k dnešnímu dni stavebnictví schází proti plánu - tj. 5 700 ve stavební výrobě a 1160 v průmyslové výrobě. Je zpracován dokument, který se těmito otázkami zabývá - bude projednán v předsednictvu ústředního výboru strany a samozřejmě i v příslušných národních vládách a ve federální vládě - a já věřím, že přispěje k tomu, aby stavaři do budoucna zvedli sami svoji výkonnost, odstranili všechny subjektivní příčiny, které ještě jsou - k tomu slouží náš program - a dále, že budou ovšem vytvořeny všechny nezbytné podmínky, které jsou v dokumentu, také ze strany ostatních resortů i objektivních orgánů.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji ministru Vávrovi, o slovo se přihlásil předseda vlády soudruh František Pitra, prosím.

Předseda vlády ČSR František Pitra:Soudružky a soudruzi poslanci, vystupuji proto, abych odpověděl na konkrétní dotaz zpravodaje s. Matyáše.

Dříve však, než začnu, dovolte mi několik poznámek k doplnění toho, co zde říkal s. Vávra, když informoval o opatřeních vlády v oblasti stavebních materiálů i o problémech kolem českého stavebnictví.

Chtěl bych k tomu dodat, že vzhledem k opatřením, přijatým ve federální vládě ke stimulaci výstavby rodinných domků, si uvědomujeme, do jaké situace jsou postaveny národní výbory v tlaku zájemců o výstavbu rodinných domků. Jedna věc je finanční stimulace a druhá věc je mít připravena stavební místa, mít materiálně technické zabezpečení, mít stavební materiál.

Soudruh Vávra informoval o tom, co v tomto směru děláme. V české vládě víme, co je třeba udělat k tomu, aby byly pokryty potřeby trhu. Musím ale také říci, že zabezpečit tento úkol tak, jak se jeví potřeby v této oblasti, zdaleka není jednoduchou záležitostí. Na posledním zasedání vlády jsme měli materiály, se kterými se chceme obrátit k federální vládě. Aby se projevil efekt v roce 1990 a počátkem 9. pětiletky - musíme v České socialistické republice řádově realizovat 870 miliónů investic, z toho téměř čtvrt miliardy představuje dovoz technologií z nesocialistických zemí.

A pokud jde o dlouhodobější program, tak je to řádově kolem dvou miliard investičních prostředků, protože máme v kapacitách velmi neutěšenou situaci.

Realizovat tyto záměry znamená, že ze třetiny je třeba zajistit úvěr, ze třetiny jsou vlastní zdroje a zbytek stát musí subvencovat.

Závěrečné slovo ke státnímu závěrečnému účtu má s. Nikodým, přesto mi dovolte, než odpovím na dotaz, několik obecných poznámek k projednávané problematice.

Byla tu řečena řada podnětů, které pochopitelně využijeme. Byly tu i četné dotazy. Řekl bych, že ty dotazy jsou obrazem potřeb, které pociťujeme všichni v souvislosti s nutností objasňovat mezi veřejností, mezi voliči nejen principy, ale už i konkrétní praktické kroky při realizaci přestavby hospodářského mechanismu. Stejně tak jsou i odrazem potřeby reagovat na kritické - ve většině případů oprávněné - připomínky a názory občanů.

Přitom všichni cítíme - i vzhledem k situaci, která je kolem nás ve světě - že musíme také čelit i narůstajícím vlnám kriticismu, který někdy vyúsťuje až v negaci toho, co jsme až dosud v oblasti výstavby socialismu v naší zemi dosáhli.

Říkám to proto, že chci ocenit, že přístup poslanců je v tomto směru vysoce odpovědný, reálný s ohledem na možnosti naší ekonomiky, vpravdě státnický.

Zpráva, kterou přednesl soudruh Nikodým, vystoupení zpravodaje i průběh diskuse ukázaly, že hodnotíme v podstatě shodně výsledky roku 1988 ve finančním a rozpočtovém hospodaření. Jistě by bylo možné registrovat řadu pozitiv ve vývoji české ekonomiky, ale faktem zůstává, že rozvoj ekonomiky měl i v loňském roce převážně extenzivní charakter, že intenzifikační procesy se prosazovaly nedostatečně a že jsme nedosáhli plánovaných předpokladů v růstu efektivnosti. A to se pochopitelně odráželo ve vývoji plnění státního rozpočtu republiky.

I přes všechny úpravy, o kterých zde byla řeč, přetrvávalo napětí mezi zdroji a potřebami. Z tohoto vývoje pochopitelně musí vláda vyvozovat a vyvozuje poučení a nezbytná opatření. Jsou o to nezbytnější, že ani hodnocení plnění letošního plánu při některých pozitivních momentech, tak jak je posuzovala vláda i předsednictvo České národní rady, nevyznívá příliš optimisticky, pokud si odmyslíme kritéria, na která jsme si zvykli, a hodnotíme efektivnost z pohledu uspokojení poptávky trhu, naší schopnosti prosadit se na zahraničních trzích, pokud hodnotíme výsledky v kvalitě produkce, ve vývoji struktury zásob, v úrovni DOV i v oblasti vnějších vztahů.

Proto přijaly vlády opatření k upevnění hospodářské rovnováhy a ke zlepšení vývoje naší ekonomiky v letošním roce.

Jsou to opatření, která směřují jak do oblasti vnějších vztahů, tak do oblasti investiční výstavby, ale i práce a mezd, do oblasti státního rozpočtu, i měnového plánu. O těch podstatných soudruh Nikodým informoval ve svém vystoupení.

Jistě to nejsou opatření populární, ale jsou vysoce nezbytná a my musíme takto na vývoj reagovat. Přitom chci říci, že si uvědomujeme i rizika a problémy spočívající v míře vyrovnanosti rozpočtu. Ano, počítá se letos s určitou redukcí některých dotací do výrobní sféry. Ale rizika jsou řádově vyšší. Jenom namátkově spočívají například v tom, že stát se musí účastnit na řešení konsolidačních programů řady podniků. Rozhodli jsme o pomoci při výstavbě rodinných domků, a to může znamenat kolem jedné miliardy korun. Státní rozpočet se musí podílet na krytí disažií pokud jde o deblokaci zahraničních pohledávek. Rozhodli jsme o využití vojáků na rozšíření stavebních kapacit. Ale to si též vyžaduje nějaké peníze na vybavení nezbytnou technikou atd.

V souvislosti s přechodem na novou soustavu musíme včas reagovat i na některé nové problémy rozpočtového hospodaření v letošním roce. Mám na mysli především potřebu dořešit krytí zatím otevřených potřeb neinvestičních výdajů v nevýrobní sféře. Zejména nás trápí, to říkám zcela otevřeně, problémy související se zdravotnictvím, kde lidé oprávněně kritizují nedobrý stav.

Bude třeba dořešit i dopady na příjmy a výdaje rozpočtu v souvislosti s posledními opatřeními, která provedla federální vláda a národní vlády, například pokud jde o restrinkci investic. To bude mít pochopitelně dopad do tvorby zisku stavebnictví a zpětně do státního rozpočtu.

Zřejmě bude ještě řada dalších oblastí, na které budeme muset reagovat. Musíme přirozeně hledat cesty, jak minimalizovat všechna rizika, která v této oblasti existují. Tato opatření rozhodně nebudou populární. Především si nemůžeme dovolit připustit nějaké další požadavky resortů a národních výborů na státní rozpočet.

Na druhé straně musíme vystupňovat ekonomický tlak i ekonomickou stimulaci směrem k plnění náročných plánovaných záměrů ve snižování výrobních nákladů, zlepšovat jakost výroby, abychom lépe zhodnocovali naše výrobky na zahraničních trzích. Na tyto otázky musíme orientovat maximální pozornost.

Chci zdůraznit, a to i ve vztahu k tomu co bylo řečeno ve zpravodajské zprávě jistě oprávněně na situaci na vnitřním trhu, kategorický požadavek udržet základní proporce ve vývoji mezd, protože to spolu velmi úzce souvisí.

Právě proto vláda rozhodla, že v průběhu roku 1989 nelze povolovat úlevy nebo změny ve způsobu usměrňování mzdových prostředků, že bude uplatněn dodatkový odvod za porušení postupu při výplatách odměn za loňský rok, že banka bude povolovat podnikům s dlouhodobou platební neschopností úvěr na mzdy jen do výše zaručených mezd a že v průběhu letošního roku nebudeme upravovat normativy mzdových prostředků. Je tedy nezbytné zpřísnit podmínky pro tvorbu prostředků na odměňování, zabezpečit těsnější vazbu na dosahované výsledky práce.

Při prosazování těchto věcí bude pochopitelně třeba maximální podpory i vás, poslanců České národní rady.

K dotazu zpravodaje soudruha Matyáše pokud jde o vyrovnání výchozí základny.

Především bych chtěl informovat, že federální vláda už v dubnu (pravda se značným zpožděním, původně byl harmonogram zpracován tak, že už v říjnu minulého roku se mělo o těchto otázkách rozhodnout) schválila pravidla pro vyrovnání výchozích podmínek pro přestavbu hospodářského mechanismu vybraných státních podniků zemědělsko-potravinářského komplexu, což se v podstatě týká potravinářského průmyslu a státních podniků technických služeb v zemědělství, kde tento mechanismus prakticky od 1. 1. funguje. Tam dochází k vyrovnávání výchozích podmínek prostřednictvím odvodu odpisů a dotací z fondu soustavy zemědělsko-potravinářského komplexu, čili z resortních prostředků, které při přestavbě nákupních cen byly v tomto směru vymezeny. To znamená, že ve fondu soustavy v podstatě bude existovat jakýsi odpisový fond z podniků, kde míra opotřebení je nižší, než je celostátní průměr, který se pohybuje kolem 48 % opotřebení. Přitom odvod bude brát v úvahu i investiční zadluženost, o kterou se zvyšují oprávky.

Odvod odpisů se má provádět maximálně do výše 50 % odpisů podniku v příslušném roce. Zdůrazňuji, že se jedná o ZPK - zemědělsko-potravinářský komplex. Pokud jde o ostatní, ještě se o tom zmíním.

Dotace z fondu soustavy se má stanovit podnikům jednotným normativem z výrobních fondů a dále selektivně, až do výše, která zajišťuje finanční potřeby podle stávajícího plánu 8. pětiletky. Nepočítáme s tím, že by se prováděl odvod odpisů v případech, kdy tyto zdroje jsou nezbytné pro zajištění finančních potřeb v plánovaných úkolech 8. pětiletky. Tolik pokud jde o zemědělsko-potravinářský komplex.

Pokud jde o situaci v ostatních odvětvích, to je v průmyslu, stavebnictví, dřevozpracujícím průmyslu, federální vláda schválila 8. června obecné zásady vyrovnání rozdílné výchozí základny, které se mají uplatnit od 1. 1. 1991 s tím, že konkrétní opatření ve smyslu těchto zásad mají být předložena do federální vlády asi do 30. září.

Nechci detailně věci rozebírat, ale především musím zdůraznit, že nelze tato opatření chápat jako obecné řešení celkové finanční situace podniků, ale pouze jako řešení rozdílů v úrovni vybavení výrobními fondy. Toto vyrovnání se má provádět přerozdělením odpisů na základě rozdílů v míře opotřebení základních prostředků v jednotlivých organizacích a celostátní průměrnou mírou opotřebení za příslušný soubor. Čili jde o míru opotřebení jako poměr oprávek k pořizovací ceně základních prostředků a nedokončených investic. Přitom odvod odpisů bude omezen v tomto případě hranicí 80 % (u potravinářů jsem uváděl 50 %), přičemž vyrovnávání rozdílné výchozí základny se nemá provádět u organizací, u nichž průměrné procento opotřebení základních fondů je v tzv. klidovém pásmu, tj. +_ 5 % od průměrného procenta opotřebení za celý soubor. Čili vzhledem k zavedení tohoto pásma klidu nebude prováděno vyrovnání na celostátní průměrnou míru opotřebení za daný soubor, ale pouze na hranice pásma klidu. Vypočtený nárok na dotaci se má krátit na 70 % a tím se má vytvořit rezerva pro poskytování selektivních individuálních dotací na podporu určitých rozvojových programů nebo k řešení vysoké míry úvěrové zadluženosti u vybraných podniků.

Podle těchto zásad se potom mají centrálně vypočítávat odvody a dotace za jednotlivé organizace tak, aby se mohly stanovit pevně pro jednotlivé roky, aby z nich podniky mohly vypracovat stabilní pětiletý plán. Bylo rozhodnuto, že přerozdělování odpisů se má provádět prostřednictvím účtu centralizovaných odpisů při státním rozpočtu federace.

Tyto zásady mají být rozpracovány do konce září nebo v říjnu 1989. Přirozeně se jedná o velmi citlivou záležitost, kolem níž byla velká diskuse. Byly tendence moc s tím nehýbat, případně vytvořit příliš široké klidové pásmo. Myslíme si, že by to byla chybná filozofie. pokud hovoříme o uplatnění jednotných pravidel, pak mají-li správně fungovat, je třeba zmírnit rozdíly ve výchozích podmínkách.

Za situace, kdy je opotřebení základních fondů v průměru republiky 49,6 %, mají paliva a energetika 39,5 %, hutě a strojírenství 45,5 %, slovenský průmysl 47 %, ale český průmysl 52,7 % atd. A když vezmu podniky z českých zemí, pak Lachema má 42 %, v bavlnářském průmyslu je to přes 60 %, v polygrafii 62 % opotřebení základních fondů atd.

Není tudíž pochyb o tom, že je třeba tento problém řešit. Proto byla přijata zásada, že je třeba provést přerozdělení jak mezi resorty, tak mezi republikami, že je třeba řešit vyrovnání podmínek v celém národním hospodářství a nejen v rámci národních ekonomik.

Kvantifikace pochopitelně nemusí být přesná, ale očekáváme, že pro český rozpočet by se to řádově mohlo pohybovat kolem 5 - 8 miliard korun.

Tolik, soudružky a soudruzi, pokud jde o odpovědi na dotazy.

Děkuji. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji předsedovi vlády České socialistické republiky soudruhu Františku Pitrovi.

Závěrečné slovo k projednávané problematice bude mít soudruh ministr Nikodým. Uděluji mu slovo.

Ministr financí, cen a mezd ČSR Jiří Nikodým: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, dovolte mi, abych stejné jako předseda naší vlády poděkoval za podporu, kterou jste v rozpravě k návrhu státního závěrečného účtu za rok 1988 vyjádřili. Zvláště oceňuji nejenom na plenárním zasedání, ale i v jednotlivých výborech otevřená a kritická slova a připomínky, kterými se zabýváme a budeme zabývat, stejně tak podněty, které byly řečeny zde, na plenárním zasedání.

V úvodu jsem hovořil o tom, které normy se ještě budou v průběhu roku předkládat i plenárnímu zasedání České národní rady - tedy nejenom rozpočtová pravidla, která by měla platit už od roku 1990, kde věnujeme pozornost dotační a daňové politice. K těmto otázkám se určitě vrátíme, tak jako se budeme stále vracet i k aktualizaci velkoobchodních cen. Resorty, KNV znají usnesení federální vlády, která se touto záležitostí zabývá a kde je postup stanoven.

Jsem také rád, že zpravodajská zpráva soudruha poslance Matyáše i vaše diskusní příspěvky vcelku ocenily přístup naší vlády k realizaci finanční politiky. Potvrzuji, že se snažíme provádět politiku ekonomické rovnováhy a rozpočtové vyrovnanosti, ale přitom řešit i naléhavé problémy ekonomiky, které nejsou třeba podchyceny finančními prostředky hned v začátku plánovacího období.