Česká národní rada 1986 – 1990

Na jedné straně byl plán výroby olejnin, obilovin, brambor a dalších plodin splněn, ale naopak produkce cukrovky, ovoce a zeleniny, zůstala plánu mnohé dlužna. V tom je právě složitost uplynulého roku. Z tohoto důvodu se některé obory potravinářského průmyslu dostaly do obtíží ve finančním hospodaření i v platební schopnosti. Týká se to především cukrovarů, konzerváren a lihovarů.

Nakonec se tyto problémy vyřešily v rámci vztahu resortu ke státnímu rozpočtu.

K charakteristice plnění úkolů loňského roku patří také skutečnost, že výsledky podle krajů, okresů a podniků byly značně rozdílné. Je pravda, že mnohde tento stav ovlivnily klimatické podmínky, ale v řadě případů jsou příčiny jinde. Tyto rezervy je třeba v praxi odpovědně a urychleně řešit.

Přestože byl uplynulý rok finančně uzavřen, zůstává v zemědělsko-potravinářském komplexu mnoho problémů i v současnosti. Například i při splnění plánu výroby obilovin jsou velké obtíže se zajišťováním jadrných krmiv pro potřebu živočišné výroby. Není zde provázanost mezi výrobou a spotřebou.

Zemědělská praxe kritizuje skutečnost, že máme v naší federaci oblasti, kde jsou krmné fondy zabezpečeny jádrem na 90 nebo téměř 100 %, ale v České socialistické republice je zajištěnost tržní produkce živočišné výroby většinou podstatně nižší.

Při nedostatku průmyslového zboží na našem trhu se zájem spotřebitelů přesouvá do oblasti potravinářských výrobků, zvyšuje se spotřeba masa, stále přetrvává zájem o vepřové maso, jehož výroba je náročná na jadrná krmiva. To se dostatečně nebere v úvahu. Občas se ozve kritika, že se dodávky vepřového masa přeplňují. Ve výboru jsme uvažovali o tom, zda nebude třeba znovu tyto skutečnosti zbilancovat a současně také posoudit dosavadní systém nákupu obilovin. Doporučoval bych tento podnět k zvážení.

Celý resort, soudružky a soudruzi, vstoupil od 1. ledna 1989 do přestavby hospodářského mechanismu, hospodaří v nových, náročnějších ekonomických podmínkách. V této souvislosti se mnoho diskutovalo o tom, jak bude vypadat zajištění trhu potravinami. Souhrnné výsledky smluv i stav, který projednala vláda, zatím nesvědčí o výpadcích v zajišťování zemědělské a potravinářské produkce.

Domnívám se, že však do budoucna nelze vyloučit určité snahy o povýšení zájmů podniků nad zájmy společnosti. S ohledem na vysoký odvod daně z mezd může dojít u některých podniků ke snaze změnit strukturu zemědělské výroby ve prospěch více efektivních plodin, omezit pěstování plodin příliš náročných na vysokou potřebu pracovních sil, snižovat některé náročnější oblasti živočišné výroby, zejména chov skotu. Tyto možnosti je třeba sledovat tak, aby nebyla narušena společenská objednávka.

Je možno říci, že řada ekonomických nástrojů byla dána k dispozici zemědělským podnikům opožděně. Proto se obtížně sestavoval plán a mnohé podniky dokončovaly plánování pro letošní rok teprve v měsíci květnu a někde ještě v červnu. U značné části jednotných zemědělských družstev i státních statků je plánovaný zisk v letošním roce podstatně nižší nežli plánovaný či skutečný zisk v uplynulých letech.

Informace ministra k tomuto problému říká, že při využití fondu soustavy a cenového fondu se situace zlepší, ale přesto nebude dosaženo uvažované úrovně zisku.

U jednotlivých podniků je situace různá. Ve výboru jsme diskutovali o tom, že dopady nových ekonomických nástrojů bude nutno sledovat, a proto jsme tuto problematiku zařadili do plánu práce našeho výboru. Domnívám se, že je třeba skutečně odpovědně posoudit účinnost nových vztahů a nástrojů ihned, jakmile budou k dispozici potřebné údaje.

Plány některých podniků signalizují značné problémy v ekonomice, což by mohlo mít nepříznivý vliv na zavádění poznatků vědeckotechnického rozvoje do provozu, na zajištění rozšířené reprodukce, na celkový rozvoj našeho zemědělství.

Můj volební obvod zabírá venkovskou část okresu Opava. Mohu říci, že zemědělci opavského okresu v posledním časově dlouhém období i v současnosti dosahovali a dosahují v zemědělské výrobě výborných výsledků. Svědčí o tom například výsledky uplynulého roku, kdy průměrný hektarový výnos u řepky ozimé činí 3,6 tuny, u obilovin 5,6 tuny, u cukrovky, která se v okrese dlouhodobě plní, to bylo 47, 9 tuny, a hektarový výnos brambor včetně raných dosáhl 24, 3 tuny.

Stejně dobrou úroveň má živočišná výroba. Za uplynulých pět měsíců letošního roku jsou výsledky živočišné výroby nejlepší v dosavadní historii okresu.

Dopad změn ekonomických nástrojů však i při progresívním plánu na rok 1989 působí negativně na tvorbu hospodářského výsledku u všech zemědělských podniků okresu. Plánovaný zisk je o 138 mil. Kčs nižší, což představuje pouze 44 % loňské skutečnosti. Výsledky ekonomiky za I. čtvrtletí letošního roku jsou však podstatně lepší, než se plánovalo, i když za toto období je zisk v okrese o 32 753 tis. horší, než v uplynulém roce. Objektivní posouzení nových podmínek však vyžaduje analýzu pochopitelně za delší časové období.

Skutečnost, že zemědělsko-potravinářský komplex vstoupil do přestavby mezi prvními resorty národního hospodářství nese s sebou i celou řadu problémů, jejichž řešení není v silách zemědělských podniků. Stále přetrvává obtížná situace v oblasti materiálně technického zabezpečení zemědělské a potravinářské výroby. Jde o nedostatečné zásobování kvalitní a výkonnou technikou, dopravní technikou, technologickým zařízením, náhradními díly, přetrvává nedostatek agrochemikálií, stavebního materiálu, hutního materiálu, obalového materiálu, ochranných pracovních pomůcek, a takto bych mohl pokračovat.

Nefungují dobře dodavatelsko-odběratelské vztahy. V praxi se mnohdy potřebný materiál doslova shání různými i nezákonnými cestami. Tato situace vytváří značné problémy se zajišťováním výroby. Navíc je mnohde využívána k umělému zvyšování cen. Mám při tom na mysli přirážky k cenám náhradních dílů i jiných materiálových vstupů.

Zemědělství většinou nepočítalo se zvýšením cen některých služeb. Citelný je dopad zvýšení sazeb povinného pojištění. Považujeme za nesprávné zvýšení úrokové sazby za úvěry poskytnuté před 1. lednem 1989. Zemědělskou praxi dnes zajímá, jak bude řešen dopad zvýšení ceny nafty na ekonomiky zemědělských podniků.

Zemědělci jsou kritizováni za to, že vyrábějí produkci příliš draze, bezpodmínečně musejí hledat cesty ke snižování nákladů, ale tato skutečnost je z velké části způsobena vysokými cenami vstupů.

Soudružky a soudruzi, na vesnicích byla a je samozřejmostí úzká a dobrá spolupráce zemědělských podniků s národními výbory. V současném období se ukazuje, že JZD nebudou mít možnost uvolňovat tolik finančních prostředků pro sdružování, na akce "Z", na plnění volebních programů Národní fronty, na podporu činnosti složek Národní fronty jako v minulosti. Obtížně se vysvětluje i některým funkcionářům národních výborů, že je v zemědělských podnicích méně peněz než dříve, i když byly zvýšeny nákupní ceny zemědělských výrobků.

Problémů je samozřejmě více a daly by se podrobněji rozvádět. Pokládal jsem za vhodné alespoň na některé upozornit. Ve výboru se jimi budeme zabývat, ale mnohé jsou mimo náš dosah a naše možnosti. Také proto na ně upozorňuji.

Jsem přesvědčen, že se zemědělsko-potravinářský komplex se současnými těžkostmi za přispění všech zainteresovaných resortů urychleně vyrovná a že bude nadále úspěšně plnit svou hlavní úlohu - řádně zabezpečovat výživu našeho lidu.

Soudružky a soudruzi poslanci, po projednání obou kapitol i státního fondu pro zúrodnění půdy, státního fondu vodního hospodářství a fondu ochrany ovzduší doporučuji schválit státní závěrečný účet za rok 1988. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslanci Jiřímu Čurdovi. Slovo má poslanec Josef Kaňa.

Místopředseda ČNR Josef Kaňa: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté!

Projednávání státního závěrečného účtu České socialistické republiky za 3. rok osmé pětiletky je vážným důvodem k zamyšlení jak se podařilo plnit plánované úkoly, ale zejména i k posouzení zda dosažené výsledky jsou v souladu s celospolečenským rozvojem i zájmy a potřebami našich občanů. Na první pohled tomu tak jistě je. Vezmeme-li například jako ukazatele vysoká tempa překračování maloobchodního obratu obchodními organizacemi i tržby a zisk organizací místního hospodářství a služeb, pak bychom neměli mít my ani naši občané důvod ke stížnostem, nervozitě a nespokojenosti. Všichni jsme si však velmi dobře vědomi toho, že tyto ukazatele v plné míře nevyjadřují pravý stav míry uspokojení a že nás čeká ještě mnoho práce a úsilí jak v nejbližším období, tak i v příštích letech. V této chvíli by však bylo nespravedlivé nepoděkovat všem poctivým pracovníkům, kteří se o dosažené výsledky zasloužili.

O významu a důležitosti vnitřního trhu i celé sféry služeb bylo zde i jinde již mnoho řečeno a napsáno. Nechci se proto opakovat ani citovat známé pravdy ani příslušná usnesení a podrobně se zabývat rozborem jejich plnění. Je však třeba si uvědomit, že rok 1988 představoval pro odvětví vnitřního obchodu a cestovního ruchu výrazně zátěžové období z hlediska potřeb a zabezpečení rovnováhy na vnitřním trhu i vytváření podmínek a systémových předpokladů pro další rozvoj obchodních organizací. Další závažnou skutečností je urychlující se dynamika maloobchodního obratu v průběhu dosavadních 3 let 8. pětiletky, kdy v indexu růstu dochází z roku na rok ke zvýšení (pro názornost 86/85 - 102, 5 %, 87/86 - 102, 7 %, 88/87 - 104,7 %). Rok 1988 také znamenal přelom ve vývoji jednoho z rozhodujících faktorů působících na vnitřním trhu, a to v tom, že dynamika peněžních výdajů obyvatelstva předstihla tempo příjmů a prosazoval se trend spotřeby nad spořivostí. Dále stoupá i podíl průmyslového zboží na celkovém maloobchodním obratu a jeho dynamika prodeje převyšuje plánované ukazatele. Při zjednodušeném pohledu by se dalo usuzovat, že tempo růstu je dáno relativně stabilní dynamikou prodeje potravin. Z věcného pohledu je však vnitřní trh poddimenzován dodávkami a nabídkou strojírenského a elektrotechnického zboží i výrazným nedostatkem nabídky různých stavebních materiálů, což zcela logicky svádí a vede k podpoře a růstu dalších negativních jevů, jako je například podplácení a podobně.

Obecně se dá konstatovat, a to i přes vysokou dynamiku prodeje barevných televizorů, chladniček a mrazniček, nábytku i osobních automobilů, že strukturální nedostatky jsou v podstatě ve většině sortimentních okruhů průmyslového zboží. Tuto skutečnost konec konců dokazuje i zpráva VLK ČSR. Přijatá opatření a zásadní rozhodnutí, zakotvená ve známých usneseních vlád zakládají tendence k řešení řady strukturálních nedostatků, především ve zvýšení dodávek pro vnitřní trh a vyčlenění deviz na posílení výrob i dovoz spotřebního zboží. Příslušné resorty jako nositelé úkolů musí zabezpečit efektivní využití těchto prostředků. Především u základních potřeb nelze připustit opakování nedostatků, tak jak jsme se s nimi setkávali v minulém období, zvláště v minulém roce. Jistě si vzpomínáme na nedostatek hygienických potřeb, sortiment textilního zboží, obuvi v nižších cenových polohách apod.

Soudružky a soudruzi, není čas na emoce, ale ani na neřešení drobných i velkých problémů, koncepcí a cílů, ani příliš času na zdlouhavé se přesvědčování o správnosti přestavby hospodářského mechanismu. Dlouholeté zkušenosti prokázaly, že dosavadní přístupy i nástroje k řešení ekonomických problémů přinesly pouze dílčí a přechodné výsledky, které se v plné míře nyní odrážejí ve složitostech vnitřního trhu, jejichž řešení vyžaduje konkrétní opatření a finanční náklady.

Zásadní postup řešení, a vyplývá to i z posledního zasedání ústředního výboru KSČ, je změna struktury čs. produkce ve prospěch spotřebního zboží, pří útlumu těch odvětví, která pro své výrobky těžko nacházejí odbyt, kde stále rostou zásoby, které zatěžují ekonomiku miliardami nevyužitých zdrojů, ve kterých je obsažena vedle lidské práce i drahá energie a suroviny.

Dle mého názoru by proto mělo urychleně dojít ke sladění celospolečenských zájmů se zájmy podnikovými i individuálními. To znamená, že co je ekonomicky i společensky důležité pro společnost, by mělo být ekonomické i pro podnik. Stát by měl svou pružnou dotační i daňovou politikou ovlivňovat rozvoj i útlum jednotlivých odvětví i oborů národního hospodářství.

Tyto otázky je třeba řešit a zvážit, která odvětví je nutné posílit a rozvinout, aby jejich produkce byla vedle vnitřního trhu schopna konkurence i na zahraničních trzích. Vedle velkých výrobců je nutné plně podporovat i menší, jejichž produkce doplňuje či zpestřuje nabídku vnitřního trhu, nebo vystupují jako subdodavatelé hlavních výrobců. Mám na mysli především výrobní družstva, ale i podniky místní výroby a služeb i jednotná zemědělská družstva, státní statky a další organizace.

Tím se dostávám k dalšímu okruhu problémů, který je v neodpovídající struktuře maloobchodních cen. Maloobchodní ceny dosud zobrazují zastaralý systém daní z obratu a zastírají možnost srovnání nákladovosti výroby zboží v jednotlivých odvětvích se světem, což vyvolává nepřiměřené zvyšování směnných kursů volných měn vůči koruně na neoficiálním trhu. Dochází k ochuzování vnitřního trhu i prostřednictvím turistického ruchu a nepřiměřeně zvýhodňuje tu část obyvatelstva, která má přístup k získávání konvertibilní měny.

Přitom je třeba zdůraznit, že postupné sbližování relace maloobchodních cen s relacemi obvyklými v ekonomicky rozvinutých zemích by nemělo znamenat celkové zvyšování cen, jak se obvykle předpokládá, ale postupné vylaďování vnitřní struktury, s přihlédnutím k poptávce na straně jedné a možnostem dodávek na straně druhé. Obě opatření by měla mít vzájemnou souvislost a vytvářet vhodné ekonomické klima pro potřebné změny, a to již dnes, kdy ještě mnohdy nenakupujeme, ale jak již bylo řečeno, stále sháníme, rozčilujeme se a nakonec i podplácíme, kdy obchod ještě nesehrává svou roli ve společnosti, kdy je třeba oblast vnitřního obchodu a jeho příští fungování úzce spojovat i se společenskými požadavky na tuto oblast činnosti.

V praxi to znamená především připravit ekonomické podmínky, aby obchodní podniky nejen v současné době, ale i ve výhledu, měly základní předpoklady koncepční záměry realizovat. Konkrétně jde o to, aby mohly postupně přijímat uvolňované pracovníky v důsledku strukturálních změn v národním hospodářství ze sféry hmotné výroby, aby měly možnost je odpovídajícím způsobem hmotně stimulovat, včetně zabezpečení úkolů sociálního rozvoje.

Druhým rozhodujícím úsekem je rozvoj modernizace a zkvalitnění materiálně technické základny obchodu včetně vědeckotechnického rozvoje jako předpokladu pro zvýšení úrovně obsluhy a poskytovaných obchodních služeb.

Podporu těchto záměrů sledovalo přednostní zapojení organizací obchodu do experimentu ověřování ekonomického mechanismu a přechod na jeho plošné uplatnění v hlavních obchodních systémech od 1. 1. 1989.

Dosavadní zkušenosti s ověřováním prvků tohoto mechanismu prokázaly správnost tohoto přístupu s tím, že je ekonomicky žádoucí ekonomické mechanismy ověřovat a dále zdokonalovat tak, aby od 1. 1. 1991 byl zaveden mechanismus odpovídající specifickým podmínkám a koncepčním záměrům obchodu. To znamená, že odvětví obchodu musí být chápáno při celkových strukturálních změnách ekonomiky jako rozvojové odvětví a úroveň tohoto rozvoje vyjádřit odpovídající mírou zisku, zajišťovanou zvýšením souvislost a vytvářet vhodné ekonomické klima pro potřebné změny, a to již dnes, kdy ještě mnohdy nenakupujeme, ale jak již bylo řečeno, stále sháníme, rozčilujeme se a nakonec i podplácíme, kdy obchod ještě nesehrává svou roli ve společnosti, kdy je třeba oblast vnitřního obchodu a jeho příští fungování úzce spojovat i se společenskými požadavky na tuto oblast činnosti.

V praxi to znamená především připravit ekonomické podmínky, aby obchodní podniky nejen v současné době, ale i ve výhledu, měly základní předpoklady koncepční záměry realizovat. Konkrétně jde o to, aby mohly postupně přijímat uvolňované pracovníky v důsledku strukturálních změn v národním hospodářství ze sféry hmotné výroby, aby měly možnost je odpovídajícím způsobem hmotně stimulovat, včetně zabezpečení úkolů sociálního rozvoje.

Druhým rozhodujícím úsekem je rozvoj modernizace a zkvalitnění materiálně technické základny obchodu včetně vědeckotechnického rozvoje jako předpokladu pro zvýšení úrovně obsluhy a poskytovaných obchodních služeb.

podporu těchto záměrů sledovalo přednostní zapojení organizací obchodu do experimentu ověřování ekonomického mechanismu a přechod na jeho plošné uplatnění v hlavních obchodních systémech od 1. 1. 1989.

Dosavadní zkušenosti s ověřováním prvků tohoto mechanismu prokázaly správnost tohoto přístupu s tím, že je ekonomicky žádoucí ekonomické mechanismy ověřovat a dále zdokonalovat tak, aby od 1. 1. 1991 byl zaveden mechanismus odpovídající specifickým podmínkám a koncepčním záměrům obchodu. To znamená, že odvětví obchodu musí být chápáno při celkových strukturálních změnách ekonomiky jako rozvojové odvětví a úroveň tohoto rozvoje vyjádřit odpovídající mírou zisku, zajišťovanou zvýšením obchodního rozpětí.

Spolu s důslednou diferenciací, která bude zajišťovat objektivní vyjádření pracnosti a ekonomickou stimulací obchodu na společensky žádoucím rozšiřováním prodeje. S tím souvisí i otázka cen, a to jak velkoobchodních, tak i maloobchodních. Nejsou ojedinělé případy, kdy kalkulační vzorce nutí, aby podniky při stavbě cen započítávaly do ceny výrobků pevně stanovenou sazbu celopodnikové režie, která v řadě případů neumožňuje podnikům, které dosud spotřební zboží nevyráběly, toto uvádět na vnitřní trh pro neúnosnou výši ceny pro obchodní podniky i spotřebitele. Přitom však výroba tohoto zboží mnohdy nesouvisí s kalkulačně započítávanými náklady celopodnikové režie.