Česká národní rada 1986 – 1990

Náš výbor podporuje a bude podporovat všechna pozitivní, konkrétní a účinná řešení, přijímaná na všech stupních řízení, poněvadž do budoucna nelze jen mapovat, klasifikovat a vypočítávat jednotlivé zdroje znečišťování životního prostředí, ale je naší povinností podílet se na urychlené, viditelné, důrazné a systémové nápravě neutěšené ekologické situace u nás vytvářením efektivních politických, ekonomických a ideologických stimulů, včetně široké veřejné kontroly této problematiky, jak o tom hovořil soudruh ministr Jireček.

Dovolte mi, abych se podrobněji vyjádřil ke třem okruhům otázek. Jako poslanec za volební obvod Prahy 4 se chci s vámi rozdělit o některé zkušenosti z plnění ekologického programu na území našeho hlavního města, několika poznámkami bych se rád zmínil o aktuálních úkolech státní péče ochrany přírody a v závěru pak shrnu poznatky výboru České národní rady pro kulturu a výchovu k současnému stavu a budoucím záměrům ekologické výchovy všech věkových kategorií obyvatelstva naší republiky.

Otázky související s životním prostředím jsou v centru pozornosti stranických a státních orgánů hlavního města Prahy, dále pak organizací sdružených v Národní frontě i celé soustavy národních výborů. Vždyť ekologické problémy se staly na jedné straně citlivou politickou záležitostí jako součást ideologického a propagandistického arzenálu našich třídních nepřátel, na straně druhé jde o jeden z určujících faktorů spokojenosti, zdraví a celkového způsobu života stálých obyvatel města i jeho návštěvníků. Proto se životním prostředím podrobně zabývala městská stranická konference v uplynulém roce a její závěry byly konkretizovány 4. zasedáním městského výboru Komunistické strany Československa, konaném 30. listopadu 1988.

Do konce prvního pololetí letošního roku bude aktualizován generel životního prostředí Prahy a předložen k veřejné diskusi. 9. března letošního roku rozhodla federální vláda o výstavbě čistírny odpadních vod pro hlavní město, o financování druhého stupně čištění ve spalovně Malešice a některých dalších investicích s přímou návazností na zkvalitňování ekologických podmínek hlavního města a jeho přírodního zázemí.

Chtěl bych v této souvislosti zdůraznit, že pražský ekologický program vychází z kritické analýzy situace a problémů jak jednotlivých obvodů, tak celého města. Nezakrývá nedostatky, ale ukazuje reálná východiska a cesty k jejich důslednému splnění. Přitom se nevyhýbá ani problémům souvisejícím s výstavbou a přestavbou města, problémy dopravy, s likvidací zejména tuhého domovního odpadu, čistotou ovzduší, podzemních, povrchových i odpadních vod, s městskou zelení, s modernizací a rekonstrukcí výrobní základny včetně postupného rušení ekologicky závadných výrob či technologií. Jsem pevně přesvědčen, že nastoupená cesta je správná a mělo by se jí dostat plné podpory také od nejvyššího zákonodárného sboru České socialistické republiky.

Výbor České národní rady pro kulturu a výchovu se také v období přípravy dnešní schůze velmi podrobně zabýval ochranou přírody, která spadá do odvětví kultury. Veškeré poznatky a doporučení jsme předali k dispozici ministerstvu kultury České socialistické republiky a je nutno říci, že jsme se shodli na možných formách a prostředcích řešení problémů. Jsme si přitom vědomi, že další rozvoj státní ochrany přírody je z hlediska finančních a materiálních zdrojů závislý na možnostech naší ekonomiky i celkové situace při odstraňování nedostatků v tvorbě a ochraně životního prostředí.

Ani sebevětší nadšení a zápal pracovníků této sféry, a našli jsme je nejen mezi profesionálními zaměstnanci ústředních orgánů, odborů kultury, chráněných krajinných oblastí, vědeckých pracovišť, ale také mezi početným dobrovolným aktivem, zejména v rámci Českého svazu ochránců přírody a v dalších společenských organizacích sdružených v Národní frontě, nepomůže odstranit poškození vody, půdy, lesa a ovzduší.

Tam musí nastoupit komplexní přístup, umocněný mimo jiné důslednou koordinací ekonomických a ekologických zájmů společnosti. Podle našeho názoru je nezbytné urychleně řešit například nesoulad mezi požadavky ochrany velkoplošných chráněných území a narůstající intenzitou jejich hospodářské exploze. V praxi totiž stále chybí fungující systém účelového a ekologicky optimalizovaného využívání chráněných oblastí v odvětvích zemědělství, lesního a vodního hospodářství, těžby a zpracování nerostných surovin i rekreačního využití.

Měli jsme možnost vidět návrhy soudruhů ze Správy chráněné krajinné oblasti Moravský kras a považujeme je za velmi inspirující, pokud ovšem dojde ve spolupráci s dalšími resorty k jejich uplatnění v praxi.

V souvislosti s financováním sféry životního prostředí a dalších nevýrobních oblastí chci jen připomenout, že výbor České národní rady pro kulturu a výchovu předal České komisi pro plánování a vědeckotechnický rozvoj, ministerstvu financí, cen a mezd České socialistické republiky, ministerstvu vnitra a životního prostředí České socialistické republiky a ministerstvu kultury České socialistické republiky k posouzení konkrétní návrh na vytvoření fondu obnovy pracovních sil. K těmto otázkám bychom se rádi podrobněji vrátili na letošní červnové schůzi České národní rady, kdy budeme schvalovat státní závěrečný účet za rok 1988.

Soudružky a soudruzi, o nutnosti a významu ekologické výchovy dětské, mládežnické i dospělé populace ČSSR již byly napsány spousty stránek a řečeno mnoho slov. Stále nám však chybí reálná síla veřejného mínění, přesněji řečeno společenského klimatu, v němž by všem našim lidem, bez ohledu na generační příslušnost či zastávanou funkci, bylo jasné, že ať jde o tzv. malou nebo velkou ekologii, každé neuvážené rozhodnutí se negativně obrátí proti společnosti i každému jejímu jednotlivému členu.

Jestliže jsme analyzovali ekologickou hrozbu jako globální problém celé planety a jeho řešení jako podmínku budoucí existence celého lidstva, pak v tomto duchu nemůžeme jenom mluvit, ale především logicky a ekologicky myslet a jednat a nekompromisně dodržovat socialistickou zákonnost.

Ekologická výchova tedy nemůže být postavena jenom na slovech. Naopak musí být cílevědomě spojována s praktickou činností, jejíž výsledky jsou konkrétní, viditelné a kontrolovatelné celou veřejností. Příkladně v tomto směru postupuje Socialistický svaz mládeže. Připomínám jenom pro úplnost akci Brontosaurus, Strom života, Ekofond, Ekotopii a mnohé další. Dále pak Český svaz ochránců přírody a další organizace sdružené v Národní frontě.

Nemůžeme se smiřovat s nesprávnými představami některých řídících pracovníků, kteří ekonomiku a ekologii považují za dva protikladné pojmy a podle nichž ochrana životního prostředí brání rozvoji národního hospodářství, vyžaduje "zbytečné výdaje" a snižuje efektivnost výroby. Krátkozrakost uvedených přístupů je evidentní, zejména z hlediska naší společné odpovědnosti k budoucím generacím.

Řada výchovných úkolů, jak zdůraznilo zvláště 10. zasedání ústředního výboru Národní fronty, stojí před odvětvími školství, kultury, sférou národních výborů všech stupňů a sdělovacími prostředky. Také my, poslanci nejvyššího zákonodárného sboru České socialistické republiky, musíme v činnosti České národní rady, jejích orgánů i ve svých volebních obvodech hledat a prosazovat do života nové cesty při organizování široké neformální a konstruktivní účasti občanů, dětí a mládeže na akcích k tvorbě a ochraně životního prostředí.

Účinně se podílet na společenském dohledu nad dodržováním zásad a plněním stanovených úkolů v této oblasti. Vzhledem k připravovanému červnovému plenárnímu zasedání ústředního výboru Národní fronty České socialistické republiky k otázkám životního prostředí doporučuji koordinovat jeho přípravu se záměry vlády České socialistické republiky i s připraveným usnesením dnešní schůze České národní rady, abychom vzájemnou efektivní spoluprací docílili v co nejkratší době pozitivní výsledky. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslanci Jiřímu Brejhovi. Slovo má poslanec Miroslav Caha. Poté bude následovat 15minutová přestávka a jako první po přestávce vystoupí poslanec Oldřich Burský.

Poslanec Miroslav Caha: Vážené soudružky a soudruzi poslankyně a poslanci, dnes máme na programu velmi aktuální problematiku. Podle mého názoru se zájem o otázky životního prostředí u našich občanů a voličů neustále zvyšuje.

V tomto smyslu jsou oceňovány závěry XVII. sjezdu KSČ, ale současně je často poukazováno, že se neplní dostatečně úkoly z nich vyplývající.

Právě z těchto hledisek jsme se ve výboru zabývali účinností inspekcí, fondu ovzduší a státního fondu vodního hospodářství.

Sledujeme-li dlouhodoběji vývoj čistoty vod a ovzduší, vidíme, že obě tyto oblasti prošly složitým a měnícím se vývojem.

V zabezpečení čistoty vod se provedla celá řada opatření. Vybudovaly se čističky, v mnoha případech se zavedla decirkulace vod i náročněji se začaly posuzovat výjimky na vypouštění odpadních vod. Mnohé se také udělalo v zachycování pevných odpadů z kouřových plynů, zejména pevných částic.

Nutno však zdůraznit, že provedená opatření v současné době již zdaleka neodpovídají potřebám společnosti a nárokům občanů na životní prostředí.

Prostředky shromážděné v obou fondech jsou využívány na budování čistících zařízení, je z nich přispíváno na školy v přírodě, na přesnídávky pro děti a další činnosti.

Přesto však se pozornost nesoustřeďuje na to hlavní a rozhodující. Nejsou budována čisticí zařízení, ať již u odpadních vod nebo u kouřových plynů. To znamená, že se nám v potřebném rozsahu nedaří zachycovat znečišťující látky přímo u zdrojů znečištění. Důsledkem je, že se nám rozptylují do vod i do ovzduší.

Některé zjištěné údaje jsou v tomto směru varující. Myslím, že to svědčí o tom, že nedoceňujeme tyto věci v některých výrobních závodech.

Svůj podíl na tom má i skutečnost, že jsme nadhodnocovali samočisticí schopnost vodních toků, možnost rozptylu exhalátů v ovzduší i odolnost našich lesů a zemědělských plodin.

Myslím, že si musíme s plným důrazem říci, že se na toto již nemůžeme spoléhat. Naopak bude třeba soustavně a plánovitě - tak říkajíc krok za krokem napomoci tomu, aby se znečišťující látky nedostávaly do vod a ovzduší.

Dlouhodobé nedoceňování důsledků a někde i objektivní příčiny znamenají, že v některých podnicích, ale i městech se nahromadilo dost problémů k řešení.

I když byla a je určitá suma finančních prostředků pro řešení těchto otázek, zdá se, že ne vždy jsme připraveni v materiální oblasti, tj. v zajištění potřebných čisticích zařízení. Domnívám se, že bychom to měli napravit a stanovit kapacity pro jejich výstavbu a pro výrobu potřebných technologií, případně i formou státních zakázek.

V této souvislosti se též diskutovala otázka výše úplat za způsobené znečišťování, případně pokut.

Výsledek diskuse byl takový, že si nejsme jisti, zda tyto úplaty a pokuty vyvíjejí dostatečný ekonomický tlak na budování a využívání čisticích zařízení.

Nedostatečný morální a ekonomický tlak umožňuje hledat argumenty, jak se řadu let vyhýbat budování a provozování čisticích zařízení.

Ve výboru jsme dospěli k názoru, že by bylo vhodné upřesnit potřebné akce a postupně plánovitě zajišťovat budování. Možná, že u větších závodů a větších měst, kterých je celá řada bez čističek, zvážit i finanční podporu.

Dříve se říkávalo, že podniky a města nemají prostředky. Možná, že to vždy nebylo tak. Nyní však prostředky snad jsou, ale někdy je snaha, aby čističky, zejména odpadních vod, nedělaly závody, ale národní výbory. Čili opět snaha přehazovat si to jako horký brambor. To, myslím, je o důvod víc, aby se jejich budování zabezpečovalo plánovitě. Aby se příslušné organizace několik let nedohadovaly, kdo má stavět a odpadní voda dál tekla znečištěná do našich toků.

Myslím, že bychom se měli zamyslet nad tím, jak zajistit, aby nebylo výhodné vypouštět znečištěné odpadní vody, ale naopak, aby bylo výhodné je čistit.

Předpokladem, aby mohly inspekce účinně pracovat a dále samozřejmě i hygienici a další odborníci, je to, aby měli dost přesných měřicích přístrojů.

Podle informací, které jsme získali, není těchto přístrojů dost, nejsou vždy na potřebné úrovni a značně zastarávají. Nehledě na to, že např. oxidy síry se v ovzduší měří, ale dusičňany do značné míry odhadují. Obdobně je tomu u látek ve vodách.

Že se jedná o nedostatky s následnými důsledky, uvedu na příkladu. Uvádí se, že zdrojem dusičňanů ve vodách je nepřiměřeně vysoké hnojení umělými hnojivy v zemědělství. Údaje říkají, že emise oxidu dusíku do ovzduší dosahuje 1,1 miliónů tun ročně. Budeme-li předpokládat, že oxidy dusíku jsou strhávány srážkami do půdy, pak vydělením množství oxidu dusíku objemem srážkové vody se dostaneme k číslu 13,75 mg oxidu dusíku na 1 litr srážkové vody.

Vzhledem k tomu, že rostliny oxidy dusíku v podstatě přijímat nemohou, tak zůstávají ve vodě.

Je tedy otázka, co je hlavní příčinou trvalého zvyšování obsahu dusičňanů ve vodách. Na to nám dají, doufám, odpověď příslušní odborníci.

Myslím, že bez přesného a kvalitního měření není dost dobře možná práce nejen inspekcí, hygienické služby, ale ani není možné hodnotit vhodnost výrobních technologií. Proto doporučuji, aby se i tato problematika řešila s odpovídajícím důrazem.

Na závěr bych chtěl doporučit, abychom podporovali ty, kteří usilují o řešení těchto problémů a umožnili všem jednotlivcům, malým i velkým kolektivům přispívat svou činností ke zlepšení životního prostředí na celém území naší republiky. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslanci Miroslavu Cahovi. Nyní přerušíme jednání na dvacet minut.

Předseda ČNR Josef Kempný: Soudružky a soudruzi, budeme pokračovat v rozpravě.

Diskutovat bude poslanec Oldřich Burský, připraví se poslanec Antonín Zicha.

Místopředseda ČNR poslanec Oldřich Burský: Vážený soudruhu předsedo České národní rady, soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, na přípravě dnešní, 14. schůze České národní rady se podílely všechny výbory podle svého specifického zaměření. Zdravotní a sociální výbor sledoval, jak se kvalita životního i pracovního prostředí a výživy odráží na zdraví občanů se všemi důsledky a vlivy v sociální oblasti.

Čerpali jsme poznatky nejenom z průzkumů a materiálů poslední doby. Náš výbor se setkával s touto problematikou vlastně od začátku volebního období při projednávání nejrůznějších témat. Například při výjezdním zasedáním v Severomoravském kraji, kdy jsme sledovali využití československých lázní k rehabilitaci a rekondičnímu pobytu horníků a pracovníků z rizikových pracovišť, jsme poznali v Karlově Studánce, jak automobilová doprava negativně ovlivňuje provoz těchto jedinečných klimatických lázní.

Byli jsme rovněž informováni o střetávání zájmů federálního ministerstva paliv a energetiky a zdravotnictví v Darkově, ale i v západočeských lázních. Dověděli jsme se, že počet pracovníků z rizikových pracovišť neklesá, protože organizace doposud nepřistoupily v potřebném rozsahu k realizaci účinných opatření ke zlepšení pracovních podmínek, jak jim to ukládá usnesení vlády České socialistické republiky číslo 203 z roku 1985.

Při průzkumu v Severočeském kraji k otázkám rozvoje péče o mladou generaci jsme byli seznámeni se systémem škol v přírodě pro děti z nejvíce poškozených oblastí. U tématu "celospolečenské zdravotnické programy" jsme museli konstatovat, že jejich realizace nespočívá jen v rukou zdravotníků, ale vyžaduje i nezbytné splnění požadavků z oblasti výživy a životního prostředí. I při kontrole plnění programového prohlášení vlády České socialistické republiky jsme se opět setkali s problematikou ochrany a tvorby životního prostředí.

Vzhledem k tomu, že mezi základní ekologické vztahy patří vztahy potravinové, vytvářející složité řetězce, zaměřili jsme se na tuto problematiku.

K výraznému zhoršení jednotlivých složek přírodního prostředí u nás došlo v posledních 20 letech, zejména pak v místech s rozvinutým těžkým průmyslem, velkých městských aglomerací, v blízkosti chemických továren a v pánevních oblastech s tepelnými elektrárnami.

Rovněž podíl zemědělské výroby na porušování ekologické rovnováhy krajiny se všemi důsledky z toho plynoucími je značný. Intenzifikace rostlinné výroby se totiž vydala cestou zvyšování dávek průmyslových hnojiv při současném výrazném poklesu zapravování klasického chlévského hnoje do půdy. Rozšiřovala se paleta chemicky aktivních látek k ochraně kulturních plodin. Tyto prostředky vesměs nepůsobí selektivně a zabíjí vše živé. Jejich rezidua se mohou za určitých okolností dostávat do finálního produktu a tak do potravního řetězce.