Česká národní rada 1986 – 1990

Tyto tendence v užití národního důchodu však nejsou dostatečně vyváženy potřebnou efektivní tvorbou zdrojů. Dobré plnění kvantitativních ukazatelů státního plánu není podloženo snižováním materiálové a energetické náročnosti výroby, ještě se zhoršuje využití základních fondů, komplikuje se zajišťování stability vnitřního trhu, nadále se nežádoucím způsobem vyvíjí zásoby v národním hospodářství, což vede k platební neschopnosti řady podniků. Růst národního důchodu za letošní rok se v národním hospodářství ČSR odhaduje na 2,5 až 2,6 %, tedy více než v loňském roce, ale méně než stanoví pětiletý plán a než také předpokládá zákon České národní rady.

Dosud nenastal obrat k intenzifikaci reprodukčního procesu. Příčiny jsou v pomalém uplatňování poznatků vědeckotechnického rozvoje ve výrobě, v nedostatečné kvalitě a technickoekonomické úrovni řady výrobků, z čehož pramení i jejich obecně nízká schopnost konkurence na vyspělých trzích. Zahraniční směna není proto stále zdrojem rozšiřujícím užití národního důchodu tak, jak by bylo žádoucí.

Letošní rok, rok 1988 měl být rokem postupného obnovování rovnováhy v národním hospodářství. Tento záměr se nedaří plnit. Charakteristické jsou zejména dva negativní rysy dosavadního vývoje. Je to jednak vyplácení mezd, které nemají protipól v potřebných výsledcích celospolečensky uznaných a prospěšných, jednak výroba, která nemá žádoucí užití. Požadujeme proto od vlády, aby k zastavení nerovnovážných tendencí přijala potřebná opatření.

Vážené soudružky a soudruzi, je třeba podtrhnout potřebu kritické a věcné analýzy výsledků zejména experimentujících podniků. Tyto výsledky jsou v řadě směrů rozporné a je důležité z dosavadních poznatků udělat správné závěry již pro plán příštího roku.

Naše poznatky ukazují, že investiční výstavba se v experimentujících podnicích zreálnila. Orientuje se na oblast modernizace při radikálním omezení stavebních investic, což lze hodnotit pozitivně. Vesměs však nejde o systematickou modernizaci, která by vycházela z dlouhodobé koncepce na bázi prosazování vědeckotechnického rozvoje, ale především se investuje do nejrizikovějších míst ve výrobě. Žádné rozhodné inovace, přinášející řádový posun, se tím nepřipravují.

V oblasti dodavatelsko-odběratelských vztahů experiment nepřinesl zlepšení. Měl však vesměs kladný vliv na úroveň vnitropodnikového řízení. Je závažné, že i mezi experimentujícími podniky jsou nositelé primární platební neschopnosti. Jsou i státní podniky, které si v poslední době prakticky trvale vypůjčují na mzdy. Tyto a další poznatky je třeba kriticky zhodnotit a rychle je řešit. Čas se stává veličinou, se kterou musíme ve svém jednání stále výrazněji počítat. To je třeba respektovat především v řídicí činnosti na všech úrovních.

Zásady přestavby hospodářského mechanismu byly již vtěleny do řady zákonů. Musíme proto požadovat jednotu slov a činů a důsledně postupovat v duchu vyhlášených zásad. Tak se díváme i na plán příštího roku, roku 1989 Stanovené cíle státního plánu je proto třeba brát jako minimální.

V příštím roce budou působit další vlivy - některá odvětví národního hospodářství jako celek přejdou na nový hospodářský mechanismus, bude dokončena přestavba organizačních struktur výrobně technické základny, uplatní se nové velkoobchodní a nákupní ceny. Intenzívně je třeba zdokonalovat systém usměrňování mzdových prostředků. Mzda musí být nástrojem diferenciace podle výsledků práce, výrazem sociální spravedlnosti socialismu. Málo jsme pokročili v koncipování řízení vnějších vztahů, které by se opíralo zejména o rovnocenné partnerství výrobních organizací a organizací zahraničního obchodu.

Zatím neznáme návrhy týkající se potřebných úprav v oblasti plánování. Tvorba plánu by se měla stát procesem průběžné konfrontace plánů hospodářských organizací se záměry centra, ve kterém se budou rychle, rozhodně a operativně řešit problémy v zájmu dalšího rozvoje naší společnosti.

Ve vypracovávání plánu na příští rok zatím k žádným změnám v dosavadních přístupech nedošlo. Většina podniků hospodářské sféry nezabezpečuje plně vytyčené úkoly, vznáší další požadavky na vstupy a dodatečné zdroje, existuje neprovázanost v hospodářských plánech odrážející se také v rozporech v dodavatelsko-odběratelských vztazích. Jsou ovšem vedle toho i případy, kdy plán pro státní podnik nadále schvaluje nadřízený orgán.

Na počátku srpna schválila vláda ČSR státní plán na rok 1989, přičemž řada problémů zůstala nedořešena. Jde o stejné problémy, které se vyskytovaly při jednáních o plánu na loňský i předloňský rok. Příkladem může být stále se opakující dohadování kolem potřeby nafty, dodávek hmotných vstupů, zejména stavebních ocelových konstrukcí, válcovaného materiálu, ale i dalších materiálů. Požadujeme, aby tyto otázky vláda řešila energičtěji a důsledněji. Mají konkrétní dopad na reprodukční proces. Máme proto za to, že je v plánu musíme včas a potřebným způsobem postihnout.

Hovořím o tom proto, že tyto skutečnosti mají přímý dopad na chování podniků a organizaci práce celé chozrasčotní sféry. Chceme-li docílit pozitivní změny, nemůžeme se spokojovat s dosavadním tempem a postupem v plánování tak, jak je po celé ose řízení doposud uplatňován.

Rovněž je třeba řešit účinnějším způsobem otázky strukturálních změn v ekonomice. Stále akceptujeme tlak na zvyšování dodávek hmotných vstupů i v těch případech, v nichž bychom potřebovali výrobu omezovat. To se týká diskutovaných problémů oceli, válcovaných materiálů, cementu a řady dalších. Zde jsou nesporně rezervy pro prosazování koncepčních strukturálních změn, v připravenosti resortů a podniků na nové technologie, prosazování inovací a plnění dalších současných nezbytných úkolů.

Ani výzkumná a vývojová základna nepracuje zatím s efektem ve světě obvyklým. Podle názoru výboru ČNR pro školství a vědu předložený plán technického rozvoje na rok 1989 zabezpečuje jen zčásti původně stanovené cíle státních a republikových vědeckotechnických a státních cílových programů. Nejčastější příčiny neplnění úkolů spočívají v neuspokojivé přípravě nových úkolů ze strany ústředních koordinačních orgánů, v absenci ekonomických stimulů vyvolávajících přirozený tlak na využívání výsledků vědeckotechnické revoluce, ale i v nevhodné metodice plánování a kvalitě samotného státního plánu technického rozvoje.

Středem oprávněné kritické pozornosti je investiční proces. Přestože je u nás míra investování dlouhodobě v podstatě stejná jako ve vyspělých kapitalistických a socialistických zemích, je průměrné opotřebení základních fondů podstatně vyšší než v těchto zemích. To svědčí o špatné struktuře investování. Prováděná hodnocení vybraných staveb ukazují, že přes všechna dosud přijatá opatření řada z nich je nedostatečně projektově a inženýrsky připravena. Přitom projektovaná řešení ve své většině nepředstavují výrazný technický nebo technologický progres pro uživatele resp. výrobce.

Řešení problémů investiční výstavby komplikuje současný nedobrý vývoj v celém resortu stavebnictví. Byl dlouhodobě orientován na výstavbu stále nových kapacit. Tím se zvyšovala disproporce mezi požadavky na stavební kapacity a reálnými možnostmi k jejich uspokojení. výrazně v tomto vývoji přispěla priorita hmotného plánování.

V plánu na rok 1989 byla ve srovnání s pětiletkou provedena redukce investičního programu jak v objemu prací, tak i v rozsahu jejich zahajování. Je to jeden z předpokladů pro řešení současných potíží, ale sám o sobě nestačí. Je třeba mimo jiné podstatně zkvalitnit koncepční rozhodování v centru, zejména o zdrojově náročných investicích a přísně dodržovat zásadu, že investovat může jen ten, kdo na to má potřebné finanční prostředky.

Řešení současného stavu se neobejde bez urychleného zvýšení výkonnosti a efektivnosti práce celého stavebnictví. Situaci hodnotíme na základě svých poznatků jako kritickou a požadujeme, aby ji vláda urychleně řešila. Výbor pro průmysl a stavebnictví byl nucen mimo jiné konstatovat, že přes veškerá přijatá opatření nejsou resortem zabezpečovány stanovené potřeby společnosti.

Při řešení tohoto stavu nemůže být nadále tolerována nízká kvalita práce, vysoká materiálová a energetická náročnost, nízká produktivita práce, zejména v určitých profesích, evidentní nedostatky v organizaci a řízení práce apod. Resort stavebnictví vykazuje ve sféře řízené vládou ČSR nejvyšší vnitřní zadluženost, která činí přes čtyři a půl miliardy korun.

Velmi palčivě se současné nedostatky investiční výstavby projevují v komplexní bytové výstavbě. Vláda rozhodla o celkovém snížení dokončovaných bytů v letech 1989 - 1990 o 18 tisíc proti úkolu pětiletky s tím, že ponechala původně stanovené objemy prací a dodávek. v současné složité situaci bylo asi obtížné nalézt jiné východisko. Požadujeme však zároveň na vládě garanci toho, aby se dosáhlo požadovaného zrovnoměrnění komplexní bytové výstavby, aby se dosáhlo potřebné komplexnosti rozestavěných sídlišť a vytvořil se plynulý přechod do 9. pětiletky, aby se nynější nepříznivá situace a vážné nedostatky v budoucnosti neopakovaly. Jinak by provedené snížení bylo pouhým ústupem před existujícími nedostatky.

Kvalita investičního procesu má dopad i na zajišťování úkolů v oblasti ekologie. Ekologický program tvořící součást pětiletého plánu se neplní. Projevuje se to i v plánu na příští rok absencí řady předpokládaných ekologických staveb. Zde musí vláda všemi svými prostředky nekompromisně působit k tomu, aby docházelo k nápravě.

Byla projednána a schválena koncepce tvorby a ochrany životního prostředí do roku 2000. Pokud by se dosavadní přístupy nezměnily, potom budeme právě v této oblasti, která je středem ostré pozornosti celé naší veřejnosti, stále jenom demonstrovat nežádoucí zaostávání realizace za vyhlašovanými záměry. Postupu v řešení těchto otázek chceme v rámci naší kontrolní činnosti věnovat celé příští zasedání České národní rady.

V současné době nejživěji diskutovanou oblastí je vnitřní trh. Považujeme to všichni za výrazně politickou otázku. Oceňujeme, že vláda pod tímto zorným úhlem k celé záležitosti přistoupila. Východiska byla naznačena při projednávání programového prohlášení vlády ČSR na schůzi České národní rady.

I když plán na rok 1989 vypadá z hlediska objemů optimisticky, zůstávají značné rozpory v sortimentní skladbě toho, co požaduje obchod, a toho, co nabízí výroba. Ve své kontrolní činnosti budeme v orgánech České národní rady věnovat průběžnou pozornost zejména řešení nedostatkovosti vybraných druhů spotřebního zboží. Proto také požadujeme, aby nás vláda seznámila s konkrétním věcným a časovým postupem, který k odstranění nedostatkovosti vybraných druhů spotřebního zboží stanovila. Měl by se stát výchozí základnou i pro aktivní pomoc v řešení těchto problémů jak na straně obchodu, tak zejména na straně výroby.

Bylo by jistě třeba hovořit o dalších otázkách a oblastech, na které poukázal v úvodním výkladu místopředseda vlády soudruh Miroslav Toman. Kritický tón úvodního slova je předpokladem k tomu, aby bylo rozhodněji postupováno při uskutečňování vytyčených záměrů. Chceme-li uspět, musíme více a kvalitněji pracovat. Podíl vlády v tomto procesu vidíme především v kvalitě vrcholového řízení ekonomiky a ve včasném řešení aktuálních problémů, kterých není málo.

Podle našeho názoru musí vláda zintenzívnit práce na konkretizaci opatření souvisejících s přestavbou hospodářského mechanismu a urychlit jejich zavádění do praxe. Výrazněji se musí prosadit koordinace postupu podniků a centra. Nadále se musí v návaznosti na komplexní přestavbu postupovat v průběžné aktualizaci velkoobchodních a nákupních cen tak, aby se formovaly v relacích na světové ceny; to považujeme za nezbytné.

V podnicích - jak bylo mnohokráte řečeno - není třeba čekat na pokyny shora. Základním předpokladem v každém podniku pro přechod do nových podmínek hospodaření od 1. ledna 1989, popř. 1990, je vnitropodnikový chozrasčot, dokonalé kalkulace opřené o progresívní normy, spolehlivé rozpočetnictví a evidenci. To je předpoklad pro úspěšné samofinancování, který si musí každý podnik vytvářet sám. Přitom jsme si vědomi, že nejde o nic jednoduchého.

Vážené soudružky a soudruzi, chceme na dnešním zasedání České národní rady uvést, že naše aktivita poslanců bude směřovat na podporu vlády při plnění záměrů celé pětiletky s cílem minimalizovat ve zbývajících dvou letech dosavadní výpadky v tvorbě zdrojů, aby bylo možno řešit úspěšně vážné problémy ve shodě s vládním prohlášením, stejně jako udržet potřebné tempo sociálního rozvoje naší společnosti.

Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslanci Aloisu Skoupému za přednesenou zpravodajskou zprávu.

Soudružky a soudruzi, ke zprávě vlády České socialistické republiky přijme Česká národní rada usnesení. Doporučuji pro jeho přípravu zvolit návrhovou komisi v tomto složení: místopředseda České národní rady Zdeněk Krč jako předseda a jako další členové návrhové komise poslanci Václav Anděl, Walter Herrgesell, Bohuslav Horáček, Miroslav Mrázek, Miroslava Němcová, Bohuslav Olšan, Alois Skoupý, Jan Škoda a Jan Uřičář.

Jsou k tomuto návrhu nějaké připomínky nebo doplňky?

Nejsou.

Dávám tedy hlasovat o předneseném návrhu.

Kdo souhlasí s předneseným návrhem na složení návrhové komise, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

Je někdo proti nebo zdržel se hlasování? - Ne.

Tím jsme návrhovou komisi zvolili a prosím, aby se sešla o přestávce v místnosti 3213.

Nyní uděláme krátkou přestávku.

(Následovala přestávka.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Soudružky a soudruzi, budeme pokračovat v přerušeném jednání.

O přestávce vám byl rozdán návrh usnesení, jak jej připravila návrhová komise. Připomínky k němu odevzdejte členům návrhové komise nebo u prezence do polední přestávky.

Nyní prosím, aby se ujal slova ministr financí, cen a mezd soudruh Jiří Nikodým, který z pověření vlády ČSR odůvodní vládní návrh zákona ČNR o státním rozpočtu ČSR na rok 1989.

Ministr financí, cen a mezd ČSR Jiří Nikodým: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, dovolte mi, abych z pověření vlády ČSR zdůvodnil předložený návrh státního rozpočtu ČSR na rok 1989, k jehož projednávání přistupujeme bezprostředně po 12. zasedání ÚV KSČ. Navazuje na státní plán rozvoje národního hospodářství a je v souladu se zákonem o státním rozpočtu čs. federace, schváleným dne 13. prosince 1988 Federálním shromážděním.

Návrh státního rozpočtu vyjadřuje úsilí vlády prosazovat záměry hospodářské a sociální politiky KSČ přijaté na jejím XVII. sjezdu a konkretizované v usneseních 7., 9., 10. a 12. zasedání ÚV KSČ. Zahrnuje opatření k realizaci úkolů, které vyplynuly ze zprávy o plnění programového prohlášení vlády ČSR přednesené jejím předsedou na 12. schůzi České národní rady.

Proporce návrhu státního rozpočtu na rok 1989 jsou ovlivněny tím, že v letošním roce v rozvoji ekonomiky stále převažují extenzivní tendence. Kvantitativní úkoly plánu jsou plněny a někde i překračovány, avšak kvalitativní ukazatele nejsou dosahovány.

Výsledkem je zaostávání dynamiky tvorby zdrojů za jejich potřebou. K překonání tohoto rozporu finančního hospodaření, který se projevuje napětím ve státním rozpočtu, je nezbytné prosadit vyšší kvalitu hospodaření a intenzifikaci reprodukčního procesu ve všech článcích a na všech úsecích naší ekonomiky.

Napomoci tomu musí i urychlené převedení národního hospodářství na podmínky nového hospodářského mechanismu tak, aby byl dosažen skutečný obrat k výkonnější a úspornější ekonomice.

Vláda spatřuje význam státního rozpočtu na rok 1989 v tom, že bude důležitým stabilizačním činitelem v ekonomice a nástrojem sjednocujícím úsilí všech řídících orgánů a organizací k plnění ekonomických a sociálních úkolů naší společnosti.

Vyrovnané, stabilní a pevně řízené finanční hospodaření považujeme za jednu z hlavních podmínek úspěchu hospodářské přestavby. vláda nemůže připustit živelný vývoj hlavních finančních, cenových a mzdových proporcí, který by měl za následek oslabení zainteresovanosti na racionálním hospodaření a kvalitní práci. Prohlubující se demokracie nemůže vést k libovůli ve financích. Budeme vytvářet prostor pro samostatné rozhodování podniků, ale současně i vyžadovat, aby plnily svoje povinnosti vůči státnímu rozpočtu, bance a dodavatelům.

Výrazně chceme posílit účinnost finanční, cenové a mzdové kontroly, zaměřit ji na všechny rozhodující stránky reprodukčního procesu v jejich vzájemné jednotě a vazbách. Cílem těchto komplexních kontrol bude prověření celkových hospodářských výsledků organizací a získání co nejobjektivnějších poznatků o tom, zda se hospodaření organizací vyvíjelo efektivně.