Česká národní rada 1986 – 1990

Nelze však pracujícím vyčítat, že vždy nevidí problémy objektivně v potřebných širších souvislostech a nedokáží rozpoznat skutečné příčiny.

Pokud totiž bylo možno ještě čerpat z rezerv podniků a úkoly plánu se koncem hospodářského roku dařilo splnit, nakonec se při hodnocení úspěšnosti roku argumentovalo převážně objemovými ukazateli.

Zastaralé strojní vybavení, pomalé zavádění modernější techniky, vážné nedostatky v odběratelsko-dodavatelských vztazích, v řízení vyššími hospodářskými orgány, včetně v některých případech stanovení nereálných plánů - to vytvářelo mezi pracujícími dojem, že v podnicích se dělá vše pro zajištění plánu, ale do potíží je přivádějí mimopodnikové vlivy. A odpovědní hospodářští pracovníci mnohdy na připomínky pracujících odpovídali argumenty charakteristickými pro extenzívní způsob hospodaření. Není divu, že pak mnozí odboroví funkcionáři přejímají argumenty a zdůvodňování hospodářských pracovníků.

Na druhé straně závazky brigád socialistické práce, mimořádné sobotní a nedělní směny, úsilí pracovních kolektivů při likvidaci výpadků ve výrobě ukazují upřímnou snahu pracujících za každých podmínek zajistit stanovené úkoly. Velmi často se jako jediný způsob zabezpečení - úkolů plánu spatřoval převážně ve zvýšeném pracovním vypětí, v mimořádných směnách, v neúměrné přesčasové práci.

Byly to právě ženy, které byly schopny zasadit se za splnění mimořádně obtížných hospodářských úkolů (i když třeba poznamenat, že nereálné úkoly vzhledem k podmínkám mohou asi těžko lidi mobilizovat).

Na problémy zaměstnaných žen nejen V uvedených odvětvích, ale vůbec v pracovním procesu, je třeba zaměřit soustředěnější a hlavně koncepčnější pozornost. Nevidět ženu jen jako pracovní sílu, ale současně, ne-li především, jako matku. Vytvářet předpoklady k tomu, aby více času mohly věnovat rodině, výchově dětí (kde se pak obtížně napravují důsledky ).

Z předloženého rozboru situace v resortu průmyslu ČSR je zřejmé, že lidé v pracovních kolektivech pomohli mnohé problémy odkrýt, pojmenovat a jsou ochotni a připraveni neodkladně přispět k jejich odstranění.

Právem však poukazují na potřebu veřejného řešení potíží, dávat stále větší prostor pro názory dělníků, mistrů, pracovníků předvýrobních etap. Více důvěřovat pracovním kolektivům, jejich citu pro spravedlivé řešení, úsilí uhájit čest svého podniku či závodu. Vědí, že dynamiku nelze zajistit jen dílčími opatřeními, že je třeba se soustředit na řešení naléhavých otázek ve věcném plnění plánu a v nezbytné modernizaci.

Pracující v provozech a dílnách přicházejí s řadou iniciativních metod práce, zavádějí např. plnou adresnost kvality práce, hnutí "nepokračuj na špatně započaté práci", atd.

V závěru uplynulého roku jsme přivítali některá opatření, především, že vláda ČSR objektivně posoudila úkoly v plánu letošního roku, přijala opatření k urychlení modernizačních akcí, ke stabilizaci pracovních sil ve vybraných oblastech, včetně pomoci zahraničními pracovníky. Tím byly vytvořeny počáteční předpoklady konsolidace nejen ve směru plnění úkolů plánu, ale především k postupnému obnovení dynamiky těchto odvětví.

Pracující jsou připraveni přispět k urychlení sociálního a ekonomického rozvoje, proto vítají přestavbu hospodářského mechanismu a komplexní přestavbu společnosti. V experimentujících organizacích jsou již první (byť dílčí) zkušenosti z ověřování prvků nového hospodářského mechanismu. Lidé očekávají, že budou vytvořeny podmínky pro plné využití pracovní síly a strojního zařízení k zajištění výroby celospolečensky potřebné. Současně předpokládají, že poctivou prací vytvoří zdroje k nezbytnému rozvoji podniků a závodů, na mzdy i k širšímu rozvoji podnikových sociálních potřeb.

Aby však v procesu přestavby nedošlo ke zpomalení konsolidace průmyslu ČSR a nebyla znehodnocena opatření vlády, bude zapotřebí věnovat mimořádnou pozornost ministerstva průmyslu stanovení reálných podmínek pro samofinancování podniků a pro plnění odvodů do státního rozpočtu. Jistě ne všechny podniky textilního, oděvního a kožedělného průmyslu budou potřebovat pomoc ostatních.

Toto přechodné období je velmi citlivým a politicky závažným obdobím pro konečný efekt přestavby, pro další vývoj naší společnosti.

Pracující - členové ROH - vědí, že přeměny, do nichž vstupujeme v ekonomice, ve společnosti, lze realizovat jedině tehdy, když je pochopí a přijmou za své při uvádění do praxe.

Česká odborová rada i příslušné české výbory odborových svazů svým podílem přispívají k řešení konsolidace odvětví průmyslu ČSR, k obnovení jejich dynamiky - s vědomím, že velmi závisí na získání lidí, na mobilizaci všech pracovních kolektivů a jednotlivců. Nutno však počítat s tím, že tak, jako i v ostatních oblastech společenského života, tak i v ekonomice odstranit příčiny, obnovit dynamiku rozvoje, bude proces velmi složitý a namnoze i konfliktní.

Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslankyni Haně Lagové. Slovo má poslanec Milan Šebor. Připraví se poslanec František Kincl.

Poslanec Milan Šebor: Vážené soudružky, vážení soudruzi, významný přínos dnešního jednání vidím mj. v tom, že ukazuje plnou vážnost situace a dovoluje udělat si pravdivý obraz o skutečnosti, což je nezbytným předpokladem pro úspěšné nalezení správných východisek ze současného stavu, ve kterém se celý resort ministerstva průmyslu ČSR nalézá.

Do tohoto stavu se však resort nedostal, jak se říká, ze dne na den. Chyby se hromadily postupně a poměrně dlouhou dobu. Nelze proto čekat, že zejména za současné situace, kdy je nedostatek zdrojů, jak v resortu samotném, tak i v celém hospodářství řízeném vládou ČSR, lze nápravy docílit rychle a jednoduše.

Jedna z hlavních příčin současného neutěšeného stavu resortu spočívá podle mého názoru v uplatňované investiční politice Některé významné akce investičního charakteru byly výsledkem chybných rozhodnutí, u některých akcí se projevila nedostatečná a nekvalitní předprojektová a projektová příprava, někde chyběly reálné prognostické úvahy, u řady akcí se potom v realizaci projevily nedostatky takového charakteru, že jejich efektivnost zdaleka nesplnila očekávání.

Důsledky se potom projevují v konkrétní podobě, jak jsme na to narazili například při průzkumech v nábytkářském průmyslu, kde si výrobci nábytku stěžují na příliš vysoké ceny aglomerovaných materiálů, na jejichž výrobu jsme věnovali značné investiční prostředky. Ceny produktů z nově vybudovaných výrob jsou podstatně vyšší než na světovém trhu. To samozřejmě komplikuje zpracovatelům, jako je např. národní podnik UP Rousínov, značně situaci. V celém řetězci příčin a následků potom může inkasovat negativní dopad v efektivnosti podnik, který nemá s původně špatně založenou nebo realizovanou investicí nic společného, ale je tím koncovým finálním výrobcem, jehož produkce by se měla ekonomicky a výhodně zhodnocovat jak na vnitřním, tak na zahraničním trhu.

Celý resort dnes stojí v situaci, že efektivnost reprodukce jeho základních prostředků se neustále snižuje. Je to bolestivé zejména u strojních základních prostředků. V Mosilaně Brno jsme se přesvědčili, že tento podnik pracuje dneska na strojních prostředcích, které jsou z více jak 80 % odepsány. Tím je objektivně limitována kvalita a efektivnost a žádnými vnitřními opatřeními podniku nelze tuto bariéru překonat.

Řešení celkové situace si nutně vyžádá značné prostředky. Je proto třeba se především vyvarovat chyb a omylů, kterých jsme se v minulosti dopouštěli. Nelze drobit prostředky a používat je tam, kde nepřinesou maximální efekt. Je proto, podlo našeho názoru, nesmírně důležité, aby celý resort měl jasno v koncepci rozvoje jednotlivých oborů a odvětví. Byl schopen usměrňovat investiční politiku tak, aby přinášela celospolečensky žádoucí efekty. Tady je především nezastupitelné místo plánovacích orgánů centra, které jsou garanty celospolečensky správného rozhodování.

Jednou z cest, která skýtá záruku úspěchu, je cesta modernizace a rekonstrukce výrobně-technické základny resortu. Ta se musí opírat o promyšlenou koncepci, zohledňovat nezbytné nadpodnikové a celospolečenské pohledy. Musíme mít na zřeteli konečné efekty, o které nám z. celospolečenského hlediska především jde. Někdy z nedůslednosti, někdy z podcenění věcných souvislostí problematiky, anebo i ze snahy momentálně zredukovat požadavky na zdroje apod., se připravujeme o cenné přínosy.

Například naši zahraniční zákazníci často odebírají nehotové výrobky v nábytku, protože nejsme schopni zabezpečit lak na požadované dokončovací úpravy, sami si dodávají kvalitní potahové látky apod. Ve světě je obvyklé, že za dokončovací operace se trží zhruba 1/4 z celkové ceny, u nás je to pouze 12 %.

Ve výboru ČNR pro plán a rozpočet jsme mj. provedli v přípravě na dnešní jednání kontrolu plnění usnesení vlád ČSSR i ČSR k modernizaci vybraných výrob spotřebního průmyslu. Dodávkami do tržních fondů zajišťují odvětví spotřebního průmyslu, mám na mysli textilní, oděvní a kožedělný průmysl, zhruba 1/4 maloobchodního obratu průmyslovým zbožím. Rozsáhlý vývoz umožňuje těmto odvětvím i přes jejich určitou závislost na dovozu, vytvářet aktivní devizové saldo. Přesto však technická báze celého spotřebního průmyslu postupně chátrala, i když současně objem jeho produkce stále absolutně narůstal. Na koncepční přestavbu celého spotřebního průmyslu není dostatek prostředků. Je proto i tady třeba jít cestou postupné rekonstrukce a modernizace.

Konkrétní pokusy byly již nastoupeny např. přijetím usnesení vlády ČSSR č. 308 z roku 1984 a č. 240 z roku 1985, respektive navazujícím usnesením vlády ČSR č. 335 z roku 1985. Těmito usneseními byla nastoupena cesta modernizace Je založena na bázi dovozu progresívní techniky z nesocialistických zemí s minimálními požadavky na stavební práce. Dospěli jsme však k závěru, že činí problémy dodržet stanovené podmínky efektivnosti modernizovaných výrob. Původně například Česká plánovací komise počítala s přínosem 1 koruny 46 haléřů ve výkonech na každou vloženou korunu do modernizace. Ale protože v programu modernizace jsou v současnosti uvažovány též modernizace podmiňujících prvovýrob, což je samozřejmě nezbytné, ale s čímž nebylo počítáno v původních úvahách, muselo by se v modernizaci finální produkce dosahovat daleko vyšších přírůstků, aby byly původní úvahy o dosažených efektech vložených do prostředků dodrženy.

Podíváme-li se z tohoto pohledu na první, tzv. malou modernizaci, prováděnou na základě usnesení vlády č. 308 z roku 1984, potom můžeme konstatovat, že z jedné koruny vložených prostředků bylo získáno pouze 96 haléřů na výkonech. Tento údaj ukazuje, že je nezbytné důsledně se vracet k dosaženým výsledkům a vyhodnocovat realizované akce z hlediska jejich efektivnosti. Přitom musíme hodnotit zejména to, jak se daří zvyšovat jakost a kvalitu výrobků. To je nezbytný prvotní předpoklad, abychom byli úspěšní na zahraničních trzích.

Podle našich informací se zatím vůbec nedaří řešit jeden z klíčových cílů modernizace, a to náhradu nedostatkové pracovní síly technikou. Nedochází k předpokládanému útlumu výroby standardních výrobků při současném rychlejším rozvoji výroby špičkových, vysoce kvalitních výrobků. Důvod je především v tom, že potřebu běžných standardních výrobků by bylo nutno krýt dovozem, např. Z rozvojových zemí, ale na to je potřeba zhruba 3 miliard Kčs fco ročně na dovoz. Ty zatím nejsou k dispozici.

Velice progresívní formou se jeví modernizace pomocí devizově návratných úvěrů. Chtěl bych uvést některé své poznatky, proč této formy podniky nevyužívají v daleko větší míře. V prvé řadě některé podniky nemají exportní program a nejsou proto schopny vytvořit potřebné fondy ke krytí dovozu. Pokud nesáhnou ke změně sortimentu s cílem vytvořit exportní fondy, nezískají prakticky možnost realizovat devizově návratné úvěry. V některých podnicích, i když by podmínky byly, nevěnují z různých důvodů patřičnou pozornost této formě modernizace. Často se totiž přesvědčili, že realizovat akce na devizově návratný úvěr je pro podnik administrativně a psychicky náročná záležitost. Mám tyto zkušenosti nejen z vlastního podniku, ale i z podniků, které jsme v rámci skupinových průzkumů navštívili, například TON Bystřice pod Hostýnem.

V celé záležitosti figuruje mimo výrobní podnik a příslušný podnik zahraničního obchodu, které nesou hlavní riziko celé akce, i nadřízené generální ředitelství, resort nadřízený výrobnímu podniku, resort zahraničního obchodu, Česká resp. Státní plánovací komise a banka. Příliš často se stává, že než se vůbec administrativně vyřídí celá záležitost, musí se vyřizovat znovu, protože je řada věcí zastaralých nebo propadlých.

Další formou, kterou je možno zajišťovat k urychlené modernizaci strojního zařízení mimo určený plán, jsou vazbové obchody. I tady je však, stejně jako u devizově návratných úvěrů, třeba hledat cesty ke zjednodušení administrativní náročnosti postupů pro jejich zabezpečení.

Závěrem bych chtěl zdůraznit jeden ze základních požadavků pro další řešení současné situace resortu. Ten si musí udělat ve spolupráci se Státní a Českou plánovací komisí naprosto jasnou koncepci strukturálních změn ve výrobě. Ta by se potom měla stát vodítkem pro jakoukoliv modernizaci. Toto také doporučuji uvést v usnesení z našeho dnešního jednání. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslanci Milanu Šeborovi. Slovo má poslanec František Kincl, připraví se poslanec Alois Olšan.

Poslanec František Kincl: Vážený soudruhu předsedo, soudružky poslankyně, vážení hosté, resort ministerstva průmyslu představuje odvětví, které má svým způsobem specifické postavení v našem národním hospodářství. Bohatá je jeho tradice, značný podíl má na tvorbě národního důchodu a exportu, prvořadý význam při zajišťování vyrovnanosti vnitřního trhu, vytváří pracovní příležitosti pro desetitisíce lidí. Například srovnání vývozu s dalšími odvětvími ukazuje, že resort průmyslu exportuje téměř tolik, jako všechna strojírenská odvětví dohromady a v tom Jablonecká bižutérie více než celý elektrotechnický průmysl. Jde tedy o velmi náročné úkoly, které toto odvětví v našem národním hospodářství a v rozvoji celé společnosti plní.

Poukazuji na tyto obecně známé skutečnosti v úvodu svého vystoupení proto, že je potřeba současný nedobrý stav, v němž se český průmysl nachází, hodnotit objektivně, tedy ze širších hledisek, a z tohoto pohledu také hledat další východiska k řešení stávajících nedostatků.

V posledním, ne příliš krátkém období, prodělává toto odvětví obtížný vývoj. V důsledku dlouhodobé problematické politiky investování výrazně zaostávala téměř celá výrobní základna. Tento jev pochopitelně má negativní odraz v nízké produktivitě práce, vysoké materiální a energetické náročnosti, neustálém zhoršování sociálních podmínek a nízkých výdělků, přesčasové práci a následné fluktuaci pracovních sil. Z těchto důvodů se potom postavené plány jevily z hlediska podnikové sféry jako nereálné a také nebyly realizovány ani pokud jde o vnitřní trh, tak pokud jde o vývoz a kvalitu obecně.

Na druhé straně je potřeba kriticky říci, že nebyla plněna řada náběhových křivek a dosahování plného výkonu na těch investicích, které již byly uvedeny do provozu. Některé schválené investiční akce nebyly realizovány, což dále zvyšovalo napětí v plánu. Výpadky ve výrobě vedly k dalšímu nevytváření potřebných zdrojů pro odvětví průmyslu a k dalšímu zauzlování problémů rozvoje a modernizace výrobní základny. Svůj podíl zde má i naše strojírenství, které téměř přestalo produkovat kvalitní stroje a zařízení pro náš průmysl a prakticky je lze pořídit pouze na devizovém trhu. Odpovědnost nese odvětví průmyslu i za zhoršování životního prostředí, i když v poslední době vyčleňuje na jeho tvorbu a ochranu určité prostředky.

Zdlouhavé a komplikované uvolňování již schválených devizových prostředků bankou, jakož i nevyjasněná spolupráce v rámci RVHP i přesto, že některé pozitivní případy existují, vedly k dalšímu odtržení tohoto odvětví ve vztahu k zahraničí. Ani dlouhodobé signalizování zaostávající výrobní základny nevedlo ke zlepšení stavu a chybou je, že v některých případech byly investiční prostředky přiděleny až při řešení následků havárie, jak tomu bylo např. v n.p. Mitas Praha.

Vše, o čem jsem až dosud hovořil, lze označit za komplex příčin, dnes všeobecně uznávaných, které nesou svůj podíl na tom, že řada odvětví českého průmyslu není s to konkurovat světovým kritériím průmyslové výroby. Široké spektrum výroby ministerstva, jeho vysoká zodpovědnost za uspokojování rozhodujících potřeb, důležitých pro spokojenost pracujícího člověka, pro růst jeho životní úrovně, se dostala do stagnace a v mnoha případech je oprávněně kritizována a negativně pracujícími hodnocena.

Proto všichni s důvěrou očekáváme, že změny vyvolané přestavbou organizační struktury ministerstva vytvoří v této etapě podmínky pro lepší diferenciaci v přístupu k intenzívnímu rozvoji jednotlivých odvětví a výrobních oborů.

Nedostatky výše uvedené nepadají pouze na vrub ministerstva průmyslu, ale jsou odrazem chyb ve strategickém řízení i ostatních centrálních orgánů, podceněním významu tohoto resortu. Musíme požadovat, aby už pro nejbližší období příslušné orgány přijaly potřebná věcná opatření.

Do dnešního dne například nebyl naplněn požadavek krajských orgánů k předložení rozvoje spotřebního průmyslu v Severomoravském kraji, kde toto uskupení je druhé nejsilnější. Rozvoj těchto odvětví byl v kraji celá léta podceňován, a proto je po ministerstvu průmyslu požadován diferencovaný přístup pomoci nejzaostalejším podnikům, které svým vysokým stupněm vyhospodaření, ze 60 - 70 %, nízkou úrovní pracovních i sociálních podmínek, například Tonak Nový Jičín, Karnola Krnov a další, nevytváří potřebnou základnu pro efektivní rozvoj výroby.