Česká národní rada 1986 – 1990

Předseda České národní rady Josef Kempný, místopředsedové České národní rady Marie Jarošová, Oldřich Burský a Josef Kaňa.

Členové vlády České socialistické republiky, předseda vlády Josef Korčák, místopředsedové vlády Ladislav Adamec, Zdeněk Krč, Jaroslav Tlapák, František Šrámek, ministr financí Jiří Nikodým, ministryně práce a sociálních věcí Nasťa Baumruková, ministr školství Milan Vondruška, ministr kultury Milan Klusák, ministr spravedlnosti Antonín Kašpar, ministr vnitra Josef Jung, ministr průmyslu Petr Hojer, ministr stavebnictví Karel Polák, ministr zemědělství a výživy Ondřej Vaněk, ministr lesního a vodního hospodářství František Kalina, ministr obchodu Josef Ráb, ministr - předseda Výboru lidové kontroly Jan Motl, ministři Karel Löbl a Vladimír Šimek.

183 poslanců České národní rady podle prezenční listiny

Předseda ČNR Josef Kempný: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, zahajuji 4. schůzi České národní rad a všechny vás srdečně vítám.

Dovolte mi, abych především srdečně uvítat vládu České socialistické republiky v čele s jejím předsedou členem předsednictva ÚV KSČ soudruhem Josefem Korčákem.

Srdečně také mezi námi vítám člena předsednictva Slovenské národní rady a Předsedu jejího výboru pro národní výbory a národnosti soudruha Julia Fillera.

Vítám rovněž představitele ústředních úřadů České socialistické republiky a všechny hosty, kteří se dnes zúčastní našeho jednání.

Soudružky a soudruzi, Česká národní rada se schází v období stoupajícího úsilí socialistických států a všech mírumilovných sil světa o trvalé mírové soužití na straně jedné a snah reakčních sil vycházejících ze zájmů vojenskoprůmyslového komplexu udržovat ve světě neustále válečné napětí na straně druhé.

Jen v poslední době jsme byli svědky celé řady událostí, které to dokumentují. Nejvýznamnější z nich byla bezesporu říjnová schůzka Michaila Gorbačova a Ronalda Reagana v Reykjavíku, uskutečněná z iniciativy Sovětského svazu. Tam se jasně prokázalo, jak kdo chápe starost o budoucnost lidstva.

Na velkorysé návrhy Sovětského svazu ve prospěch míru odpověděly Spojené státy politickým manévrováním, založeným na neústupném lpění na projektu hvězdných válek. Posledním projevem tohoto politického postoje americké vlády je zařazení 131. letounu se strategickým doletem do sestavy válečného letectva USA, což představuje prakticky úplný ústup od smlouvy SALT 2. Tento krok odporuje veškeré logice rozhovorů v Reykjavíku a dokonce i prohlášení americké strany po Reykjavíku o tom, že zůstává věrná rozhovorům o odzbrojení, jak uvedl soudruh Gorbačov na tiskové konferenci v závěru své návštěvy v Indii.

V Dillí se setkali představitelé států reprezentujících přes miliardu lidí, tj. pětinu obyvatel naší planety. Ze sovětsko-indických jednání vyšel mimořádně závažný dokument programového charakteru - Dillíská deklarace o zásadách světa bez jaderných zbraní a násilí. Její význam spočívá především vtom, že na základě existujících realit vytyčuje velký a smělý, ale přitom reálný cíl, jakým je vytvoření světa bez jaderných zbraní a násilí.

Dillíská deklarace ukazuje zároveň. osudovou vážnost současného období lidských dějin, a proto řešení, která v svých deseti bodech předkládá, odpovídá životním zájmům všech zemí, všech lidí, kteří na naší planetě žijí - i těch, kteří se teprve narodí.

Samy objektivní podmínky dnes nedávají jinou možnost než mír, a proto záleží na aktivitě všech lidí, do jaké míry se podaří válečnické snahy zastavit. Proto je tak důležité, aby lidé na celém světě stále více chápali, jak nebezpečnou politikou je stupňování horečného zbrojení, jehož obětí se nikdy nechtějí stát.

Mírové hnutí je proto ve všech světadílech mohutnou silou, vstřebávající do sebe lidi bez rozdílu jejich politických, náboženských rasových přehrad. Vyjádřil to před dvěma měsíci Světový mírový kongres v Kodani s účastníky ze 130 zemí, který vydal výzvu do celého světa o zastavení jaderných zkoušek a k vyřčení rozhodného "ne" hvězdným válkám.

K podpoře mírového úsilí je třeba využít každého dne. Jak řekl soudruh Gorbačov, nelze vtěsnat zítřek do představ včerejška, protože dnes žijeme v kvalitativně jiné situaci, kdy cena chyby je úplně jiná, než tomu bylo před čtyřiceti, padesáti a více lety. Dnešní situace totiž vylučuje možnost napravit chybu, budou-li uvedeny v činnost síly schopné zničit základy života na Zemi.

Celému světu je adresováno Provolání Nejvyššího sovětu SSSR k parlamentům a národům, v němž se zdůrazňuje nezbytnost společných činů ve jménu odvrácení jaderného nebezpečí. Prohlášení vychází z toho, že sovětsko-americké setkání na nejvyšší úrovni v Reykjavíku znamenalo kvalitativně nový stupeň boje za svět jadrných zbraní, za reálnou možnost zlikvidovat jaderné zbraně ještě za života nynější generace. Právě tento cíl sleduje smělý a zcela proveditelný program, který předložil Sovětský svaz.

Nejvyšší sovět SSSR vyzývá všechny parlamenty a národy světa, aby se rozhodně zasadily o praktický přechod k vytvoření spolehlivé bezpečnosti stejné pro všechny státy.

S velikým zájmem jsme se seznámili s provoláním Nejvyššího sovětu a v minulých dnech také s přijatým stanoviskem Federálního shromáždění ČSSR k němu. Poslanci ve shodě s přesvědčením všeho československého lidu se jednoznačně staví za podněty obsažené v Provolání, které odpovídají životním zájmům národů a tužbám lidu naší republiky a vyslovují jim plnou podporu. Jsem přesvědčen, že mohu i za nás, za všechny poslance České národní rady, prohlásit, že se se stanoviskem Federálního shromáždění jednoznačně ztotožňujeme a že ČNR jej bezvýhradně svou aktivní účastí podpoří. Že poslanci České národní rady v celé své poslanecké činnosti v orgánech České národní rady a především ve volebních obvodech přispějí ze všech svých sil v duchu závěrů 4. zasedání ÚV KSČ k urychlení sociálně ekonomického rozvoje naší společnosti, které je - jak řekl soudruh Husák - nerozlučně spjato se zápasem za ozdravení mezinárodního ovzduší a za odzbrojení. Tím vyjádříme svůj podíl na podporu mírové politiky ČSSR a celého socialistického společenství v čele se Sovětským svazem. Doporučuji proto, abychom to vyjádřili usnesením z dnešní schůze.

Doporučuji, abychom hlasovali o návrhu, který jsem předložil, o tom, že ČNR se plně ztotožňuje se stanoviskem FS ČSSR k Provolání Nejvyššího sovětu SSSR k parlamentům a národům celého světa a že jej bezvýhradně svou aktivní účastí podpoří. (Potlesk.).

Kdo souhlasí s tím, abychom se takto usnesli, nechť zvedne ruku! (Hlasuje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji.

Můžeme, soudružky a soudruzi, nyní přistoupit k projednání plánovaného pořadu naší schůze.

Předsednictvo ČNR se 20. listopadu 1986 usneslo doporučit vám návrh pořadu, jak je uveden na pozvánce. Máte k tomuto návrhu nějaké připomínky nebo dotazy. Nejsou.

Zjišťuji, že podle prezenční listiny je ve schůzi přítomno 172 poslanců a že Česká národní rada je schopna se usnášet.

Kdo souhlasí s navrženým pořadem, jak je uveden na pozvánce, ať zvedne ruku! (Hlasuje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím je pořad dnešní schůze schválen a můžeme přistoupit k jeho projednávání.

Vzhledem k tomu, že první dva body pořadu, kterými jsou

Vládní návrh zákona České národní rady o státním plánu rozvoje národního hospodářství České socialistické republiky na léta 1986 - 1990 a

Vládní návrh zákona České národní rady o státním rozpočtu České socialistické republiky na rok 1987

na sebe úzce navazují, doporučuji, aby ve smyslu § 24 odst. 2 jednacího řádu České národní rady byla rozprava k I. a II. bodu pořadu sloučena.

Máte k tomuto návrhu nějaké připomínky? (Nejsou.)

Kdo tedy souhlasí s návrhem na sloučení rozpravy k prvnímu a druhému bodu pořadu, ať zvedne ruku! (Hlasuje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji.

Vláda České socialistické republiky pověřila odůvodněním vládního návrhu zákona o státním plánu rozvoje národního hospodářství ČSR místopředsedu vlády České socialistické republiky a předsedu České plánovací komise soudruha Zdeňka Krče.

Prosím ho, aby se ujal slova.

Místopředseda vlády ČSR Zdeněk Krč: Vážený soudruhu předsedo vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vláda České socialistické republiky mne pověřila, abych na dnešním zasedání České národní rady odůvodnil návrh Zákona o státním plánu rozvoje národního hospodářství ČSR na léta 1986 - 1990.

Měli jste možnost se s návrhem zákona seznámit ve výborech České národní rady, posoudit jeho celkovou koncepci i jednotlivé části a vyjádřit se k úkolům, které z předloženého návrhu vyplývají. V průběhu diskuse jste vyslovili řadu námětů a připomínek týkajících se zejména zvýšení efektivnosti a zlepšení kvality výroby, urychlení vědeckotechnického rozvoje, hospodárného využívání všech hmotných, finančních i pracovních zdrojů a mnoho dalších, které byly využity při formulaci konečného znění tohoto významného dokumentu. Vaše aktivní účast na projednávání návrhu zákona svědčí o vědomí spoluzodpovědnosti za další úspěšný hospodářský a sociální rozvoj České socialistické republiky.

Vláda České socialistické republiky věnovala přípravě pětiletého plánu na léta 1986 - 1990 mimořádnou pozornost. Již v roce 1984 schválila Směrnici pro jeho vypracování, ve které seznámila resorty se základními záměry centra pro tuto pětiletku. V listopadu loňského roku projednala a schválila předběžný návrh pětiletého plánu a zároveň státní prováděcí plán na rok 1986 jako jeho nedílnou součást. Na XVII. sjezdu KSČ byly schváleny "Hlavní směry hospodářského a sociálního rozvoje ČSSR na léta 1986 - 1990", které stanovily politicko-hospodářské direktivy pro dopracování návrhu pětiletého plánu. Jeho konečné znění spolu se státním plánem na rok 1987 vláda projednala a schválila počátkem července. Koncepce pětiletého plánu plně odpovídá závěrům, které přijalo před několika dny 4. zasedání ÚV KSČ.

Návrh zákona České národní rady o pětiletém plánu byl vypracován podle článku 10 ústavního Zákona o československé federaci v souladu s vládním návrhem Zákona Federálního shromáždění o 8. pětiletém plánu. Důsledně zabezpečuje závěry XVII. sjezdu strany, které v hospodářské a sociální oblasti vyplývají pro ekonomiku na území České socialistické republiky a vyjadřují hlavní směry, jakými se bude rozvíjet naše národní hospodářství ve druhé polovině osmdesátých let.

Soudružky a soudruzi, charakteristickým rysem osmého pětiletého plánu a jeho hlavním obsahem je koncepce urychlení sociálně ekonomického rozvoje naší společnosti, přijatá na XVII. sjezdu strany. Tato koncepce je založena nejenom na zvýšení tempa ekonomického růstu, ale v první řadě na nové kvalitě rozvoje celého národního hospodářství.

Na základě pečlivé analýz. našich potřeb a možností dospěla vláda k závěru, že zabezpečení úkolů v sociálně ekonomické oblasti vyžaduje, aby se vytvořený národní důchod na území České socialistické republiky zvýšil v tomto pětiletém období o 17,0 %, to jest - 3,2 % průměrně ročně.

Ve srovnání s dynamikou posledních tří let sedmé pětiletky, kdy jsme dosáhli průměrného ročního růstu národního důchodu o 2,7 %, jde o úkol náročný. Je nezbytný k tomu, abychom překonali dočasné zpomalení hospodářského růstu z počátku osmdesátých let a uspokojili na kvalitativně vyšší úrovni potřeby obyvatelstva a společnosti.

K zabezpečení potřebného přírůstku vytvořeného národního důchodu, který na území ČSR činí 74 mld Kčs, stanovila vláda úkoly v růstu výroby a ve zvýšení efektivnosti celého reprodukčního procesu.

Růst tvorby národního důchodu se opírá především o zvýšení společenské produktivity práce, o širší uplatňování výsledků vědy a techniky ve výrobě a tomu odpovídající zaměření strukturální a investiční politiky, o zvýšení inovační aktivity, technicko-ekonomických parametrů a kvality užitných hodnot, o vyšší zhodnocování všech disponibilních zdrojů ve výrobním procesu, na vnitřním i zahraničním trhu.

V souhrnu jsou kvalitativní parametry pětiletého plánu zhruba 1,5 krát náročnější, než tomu bylo v sedmdesátých a první polovině osmdesátých let. Nejde tedy o nějaké vylepšování dosavadních vývojových tendencí, ale o kvalitativně nový směr rozvoje, zcela odlišný od toho, na jaký jsme byli zvyklí v posledních třech pětiletkách.

Současně nám však jde i o to, aby se nová kvalita tvorby národního důchodu promítla do hlavních směrů jeho vnitřního užití a vedla k plnějšímu uspokojování konečných národohospodářských potřeb v jejich žádoucí struktuře. V pětiletém plánu proto vytváříme předpoklady pro zvýšení osobní i společenské spotřeby, pro zlepšení životního prostředí, pro zkvalitnění celého procesu investování a pro snížení nadměrného stavu zásob.

V tomto komplexu našich. záměrů spatřujeme podstatu přechodu k trvalé a všestranné intenzifikaci národního hospodářství, podstatu nové kvality hospodářského růstu, která umožní vytvořit potřebné zdroje pro posílení výrobního potenciálu naší ekonomiky a především pro úspěšnou realizaci programu dalšího zvýšení životní úrovně obyvatelstva.

Rozhodující úlohu v tvorbě společenských hmotných zdrojů bude mít průmysl, který zabezpečí téměř čtyři pětiny přírůstku vytvořeného národního důchodu. Objem průmyslové výroby se do roku 1990 zvýší na území České socialistické republiky o 14,0 % z toho v odvětvích řízených vládou o 12,4 %.

Výrazný růst efektivnosti, důraz položený na mobilizaci intenzifikačních faktorů a vnitřních rezerv je vyjádřen předstihem tempa růstu národního důchodu před růstem průmyslové výroby, který v ročním průměru činí 0,5 bodu. To je zásadní změna proti dosavadnímu vývoji, kdy relace mezi vytvořeným národním důchodem a průmyslovou výrobou byla opačná.

Nová orientace hospodářské politiky se plně odráží ve strukturálních změnách výrobní základny. V průmyslu řízeném vládou ČSR počítáme s nadprůměrným růstem výroby především v malotonážní chemii a ve farmaceutické výrobě, tedy v odvětvích, která jsou zárukou vysokého stupně zhodnocení výchozích surovin. Naproti tomu v odvětvích náročných na surovinové zdroje, například v základní chemii a v průmyslu stavebních hmot, se předpokládá zpomalení rozvoje výroby. V těchto odvětvích se proto zaměřujeme především na zlepšení vnitřní struktury a sortimentu výroby s cílem dosáhnout vyššího efektu využití stávajících kapacit.

Velké strukturální změny zajišťujeme státními cílovými a vědeckotechnickými programy. Vedle toho v našich záměrech počítáme i se značným rozsahem mikrostrukturálních změn, které by se měly odrazit ve vyšší kvalitě a technické úrovni výroby a vést k jejímu pružnějšímu přizpůsobování požadavkům tuzemských i zahraničních odběratelů.

Jsme si přitom vědomi toho, že vědeckotechnickým rozvojem nemůžeme pokrýt celou existující sortimentní strukturu naší výroby. Budeme proto prohlubovat naši účast v procesu mezinárodní dělby práce, kooperace a specializace se zeměmi RVHP a v souvislosti s tím postupně zužovat náš výrobní sortiment a vyřazovat z výrobních programů ty výrobky, u nichž není naděje na dosažení parametrů předních světových výrobců. Nijak nezakrýváme, že se jedná o proces složitý i konfliktní. Není však jiné cesty, máme-li udržet krok se světem.