- 15 -
ba, s plným přihlédnutím k mezinárodním úmluvám a doporučením o
práci migrujících pracovníků, uzavírat dvoustranné nebo mnohostran-
né dohody o otázkách, jako je právo vstoupit do země a v ni pobý-
vat, ochrana práv souvisících se zaměstnáním, podpora možností vzdě-
lávání a výchovy pro migrující pracovníky, sociální zabezpečení a
pomoc pracovníkům a členům jejich rodin, kteří si přejí vrátit se
do země, odkud pocházejí.
Stanovisko vlády
Československé socialistické republiky
k doporučení přijatému na 70. zasedání Mezinárodní konference práce
Podle článku 19 odst. 6 písm. b) ústavy Mezinárodní organizace
práce a usnesení vlády Československé socialistické republiky ze
dne 6. února 1963 č. 116 ke zprávě o stavu plnění členských povinno-
stí Československé socialistické republiky na úseku normotvorné
činnosti Mezinárodní organizace práce předkládá se Federálnímu shro-
máždění Československé socialistické republiky stanovisko vlády
Československé socialistické republiky
k doporučení č. 169 o politice zaměstnanosti (dodatková ustanovení),
1984,
přijatému na 70. zasedání Mezinárodní konference práce, které se
konalo v červnu 1984 v Ženevě.
Politika zaměstnanosti
A. Stručná charakteristika
V oblasti politiky zaměstnanosti Mezinárodní organizace práce
přijala toliko dva mezinárodní dokumenty, a to v r. 1964: jednak
úmluvu č. 122 o politice zaměstnanosti, jejímž hlavním cílem je
prosazování plné produktivní zaměstnanosti se svobodnou volbou za-
městnání pomocí opatření odpovídajících vnitrostátním podmínkám
toho kterého členského státu, jež byla přijata po projednání s
představiteli pracovníků a zaměstnavatelů, jednak doporučení č.
122, které uvádí celou řadu praktických opatření pro dosažení to-
hoto cíle.
- 2 -
V průběhu doby došlo na světě ke zhoršení strukturálních pro-
blémů, podstatnému růstu nezaměstnanosti, energetické krisi, in-
flaci, atd., které podstatně ovlivnily politiku zaměstnanosti mno-
ha států a staly se i pro Mezinárodní organizaci práce podnětem k
celkové revisi dosavadních dokumentů Mezinárodní organizace prá-
ce. Mezinárodní konference práce se těmito otázkami zabývala na
svých zasedáních v r. 1983 a 1984. Nepřijala však úmluvu o právu
na práci, jak o to usilovaly socialistické státy,
ale toliko doporučení č. 169 o politice zaměstnanosti, které - bez
právní závaznosti - doplňuje dřívější úmluvu č. 122 a doporučení
č. 122.
Doporučení č. 169 uvádí, že prosazování plné produktivní za-
městnanosti se svobodnou volbou zaměstnání by se mělo považovat za
prostředek, jimi by se v praxi zajistilo uskutečňování práva na
práci. Tento cil by měl mít přednostní postavení ve vnitrostátní
hospodářské a sociální politice.
Zdůrazňuje nutnost věnovat zvláštní pozornost nejúčinnějším
prostředkům pro zvýšení zaměstnanosti a výroby, aby se tak uspoko-
jily základní potřeby. Vnitrostátní politika a programy by měly
být vypracovány a prováděny v součinnosti s organizacemi zaměstna-
vatelů a pracovníků a měly by mít za cíl odstranění každé diskri-
minace a zajištění rovnosti příležitosti a zacházení pro všechny
pracovníky.
Způsoby provádění politiky zaměstnanosti by mohly zahrnovat
sjednáváni kolektivních smluv o otázkách, jako jsou prosazování a
zajištění zaměstnanosti, hospodářské a sociální důsledky restruk-
turace a racionalizace odvětví hospodářské činnosti, jakož i úpra-
va a zkracováni pracovní doby.
Doporučení vyzývá členské státy, aby učinily účinná opatření,
jež by zabránila záporným účinkům investic mnohonárodních podniků
na zaměstnanost, a aby podporovaly jejich kladné účinky.
Zdůrazňuje význam vyváženého regionálního rozvoje na úrovni
každé země jako prostředku ke zmírnění sociálních problémů a pro-
blémů spojených se zaměstnanosti vyvolaných nerovným rozdělením
přírodních zdrojů a nedostatečnou mobilitou výrobních prostředků
a obrací se na členské státy s výzvou, aby uskutečňovaly zvláštní
- 3 -
programy veřejných prací, aby se tak vytvořila a udržela pracovní
místa, omezila chudoba a lépe uspokojily základní potřeby v obla-
stech, kde je nezaměstnanost nebo částečná zaměstnanost.
Doporučení vyzývá, aby se hledaly prostředky pro zlepšení me-
zinárodní hospodářské a měnové soustavy pomocí větši účasti rozvo-
jových zemi na světové průmyslové výrobě a zvýšení hospodářské spo-
lupráce v podmínkách stability a rostoucí zaměstnanosti, jež by
umožnily rovnoměrnější rozdělení sociálních nákladů a sociálního
prospěchu ze strukturálních úprav.
Dále doporučuje opatření, jež by pomohla vytvořit více pracov-
ních příležitostí a lepší pracovní podmínky v zemích, odkud vychá-
zí vystěhovalectví, aby tak k mezinárodní migraci docházelo v pod-
mínkách, které si kladou za cíl plnou produktivní zaměstnanost při
svobodné volbě zaměstnání.
Členské státy se vyzývají, aby podporovaly doplňující se vzta-
hy mezi formálním a neformálním sektorem, do něhož spadají hospo-
dářské činnosti prováděné mimo institucionalisované hospodářské
struktury, a usnadňovaly postupné zapojení neformálního sektoru do
národního hospodářství. Vnitrostátní politika zaměstnanosti by mě-
la přihlížet k významu malých podniků jako zdroje pracovních příle-
žitostí.
Doporučení obsahuje rovněž ustanovení o populační politice,
znevýhodněných skupinách obyvatelstva, o zvláštních opatřeních za
účelem zaměstnávání mladistvých a o technologických opatřeních ja-
ko prostředku pro zvýšení výrobního potenciálu a vytváření pracov-
ních možností a uspokojování základních potřeb.
B. Porovnání s vnitrostátními předpisy
Československé právo upravuje řadu otázek, jimiž se zabývá
doporučení č. 169. Jde zejména o předpisy uvedené v příloze.
Některé otázky, které doporučení upravuje, nejsou však promít-
nuty do československého právního řádu, zejména proto, že takové
problémy se v socialistickém zřízení při zajišťování plné zaměst-
nanosti nevyskytují, upravovat je právními předpisy není tedy účel-
né. Jde mimo jiné např. o tyto oblasti: neformální sektor; malé
- 4 -
podniky, speciální programy veřejných prací, mezinárodní migrace.
Opatření doporučovaná v těchto částech se týkají, podobně jako řa-
da dalších ustanovení doporučení, zemí kapitalistické soustavy,
popř. zemí rozvojových, které se potýkají s nezaměstnaností.
C. Stanovisko
Hlavní idea doporučení č. 169, tj. zajištění plné produktiv-
ní zaměstnanosti při svobodné volbě zaměstnání - která ostatně je
již vyjádřena v úmluvě Mezinárodní organizace práce č. 122 o poli-
tice zaměstnanosti z r. 1964, jíž je Československá socialistická
republika vázána - je v Československé socialistické republice
uskutečněna pomocí opatření, jež jsou vlastní socialistické hospo-
dářské soustavě. Z uvedených důvodů Československá socialistická
republika nepřijala doporučení Mezinárodní organizace práce 6.
169 o politice zaměstnanosti a tedy nepřijme žádná opatření k je-
ho provedení.
Seznam Československých právních předpisů, které provádějí některá
ustanovení doporučení Mezinárodní organizace práce §. 169 o poli-
tice zaměstnanosti, 1984
- Ústava ČSSR (ústavní zákon č. 100/1960 Sb. ) zejména články 7, 20,
21, 24, 26 odst. 3, 27;
- ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o Československé federaci, ve zně-
ni ústavního zákona č. 125/1970 Sb., zejména čl. 10;
- zákon č. 145/1970 Sb., o národohospodářském plánování;
- zásady vlády ČSSR a ÚRO č. 14/1981 Sb., o účasti pracujících na
tvorbě, realizaci a kontrole plnění plánu v letech 1981 až 1985,
schválené usnesením vlády ČSSR č. 401 ze dne 9. prosince 1980;
- zákon č. l22/1981 Sb., o státním plánu rozvoje národního hospo-
dářství na léta 1981 až 1985 (zákon o sedmém pětiletém plánu);
- zákon ČNR 6. 125/1981 Sb., o státním plánu rozvoje národního hos-
podářství ČSR na léta 1981 až 1985 (zákon o sedmém pětiletém plá-
nu);
- zákon SNR č. 128/1981 Sb., o státním plánu rozvoje národního hos-
podářství SSR na léta 1981 až 1985 (zákon o sedmém pětiletém plá-
nu);
- zákon č. 65/1965 Sb., (zákoník práce) ve znění pozdějších předpi-
sů, zejména čl. I, III, VII, VIII a X, § 18 a 19; § 27 odst. 2
až 4; § 139, 141 až 144; § 147 a 148; § 149, 217 až 231 a usnese-
ní IV. všeodborového sjezdu o závodních výborech základních orga-
nizací ROB se změnami a doplňky provedenými usnesením celostátní
všeodborové konference v květnu 1965;
- zákon č. 770/1958 Sb., o úkolech podniků a národních výborů na use-
ku péče o pracovní síly, ve znění zákona č. 65/1965 Sb.;
- vládní nařízení č. 92/1958 Sb., kterým se provádí zákon č. 70/
/1958 Sb., o úkolech podniků a národních výborů na úseku péče o
pracovní síly;
- nařízení vlády ČSR č. 121/1970 Sb., o povinnostech organizací a
občanů při zabezpečování práce občanům;
- nařízení vlády SSR č. 152/1970 Sb., o povinnostech organizací a
občanů při zabezpečování práce občanům;
- 2 -
- vyhláška FMPSV č. 74/1970 Sb., kterou se upravuje uvolňování,
umísťování a hmotné zabezpečení pracovníků v souvislosti s prová-
děním racionalizačních a organizačních opatření, ve znění vyhlá-
šek č. 128/1975 Sb. a č. 4/1979 Sb.;
- zákon č. 29/1984 Sb.. o soustavě základních a středních Skol
(školský zákon);
- vládni nařízení č. 38/1967 Sb., o umísťování absolventů vysokých
škol, konservatoři, středních odborných a odborných škol;
- zákon č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozděj-
ších předpisů (zejména § 83 a násl. );
- vyhláška FMPSV č. 128/1975 Sb.. kterou se provádí zákon o sociál-
ním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, (zejména § 128 a
násl. );
- nařízení vlády ČSSR č. 112/1983 Sb., o poskytováni důchodů někte-
rým pracujícím důchodcům.