FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY 1985
IV. volební období
182
Vládní návrh,
kterým se podle článku 19 odst. 6 písm. b) ústavy Mezinárodní
organizace práce předkládá Federálnímu shromáždění Českosloven-
ské socialistické republiky text doporučení přijatého na 70. za-
sedání Mezinárodní konference práce v Ženevě v roce 1984 se sta-
noviskem vlády Československé socialistické republiky
Návrh schvalovacího usnesení;
Federální shromáždění Československé so-
cialistické republiky souhlasí se stanoviskem
vlády Československé socialistické republiky
k doporučení přijatému na 70. zasedání Mezinárod-
ní konference práce v roce 1984:
nepřijímat opatření k provedení doporučení
č. 169 o politice zaměstnanosti (dodatková usta-
novení ), 1984.
Doporučení č. 169
Doporučení o politice zaměstnanosti
Generální konference Mezinárodní organisace práce,
která byla svolána správní radou Mezinárodního úřadu práce do
Ženevy a tam se sešla dne 6. Června 1984 na svém sedmdesátém
zasedání,
majíc na zřeteli existující mezinárodní normy obsažené v úmluvě
a doporučení o politice zaměstnanosti, 1964, jakož i v jiných
mezinárodních instrumentech o práci, zejména v úmluvě a dopo-
ručení o pracovnících s povinnostmi k rodině, 1981, v doporu-
čení o starších pracovnících, 1980, v úmluvě a doporučení o
migraci za zaměstnáním (revidovaných), 1949, v úmluvě o migru-
jících pracovnících (dodatková ustanovení), 1975 a v doporuče-
ní o migrujících pracovnících, 1975,
připomínajíc odpovědnost Mezinárodní organisace práce, plynoucí
z Filadelfské deklarace, přezkušovat a zvažovat důsledky hos-
podářské a finanční politiky na politiku zaměstnanosti z hle-
diska základního cíle, že "všichni lidé bez ohledu na rasu,
víru nebo pohlaví mají právo usilovat o svůj hmotný blahobyt
a o svůj duševní rozvoj ve svobodě" a důstojnosti, v hospodář-
ském zabezpečení a se stejnými možnostmi",
připomínajíc, že Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a
kulturních právech, přijatý Valným shromážděním Spojených ná-
rodů v r. 1966, stanoví uznání mimo jiné "práva na práci, jež
zahrnuje právo každého na příležitost vydělávat si na živoby-
tí svou prací, kterou si svobodně vybere nebo přijme", jakož
i vhodná opatření pro postupné zabezpečení a plné uskutečnění
tohoto práva a jeho zachování,
připomínajíc rovněž ustanovení Úmluvy o odstranění všech forem
diskriminace žen, přijaté Valným shromážděním Spojených náro-
dů v r. 1979,
uznávajíc, že vzhledem k rostoucí vzájemné závislosti světového
hospodářství a slabého hospodářského růstu v posledních letech
je třeba koordinovat hospodářskou, peněžní a sociální politiku
na vnitrostátní a mezinárodní úrovní, usilovat o zmenšení ne-
- 2 -
rovností mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi a ustavit nový
mezinárodní hospodářský řád, aby se co nejlépe využilo zdrojů
pro rozvoj a vytváření pracovních míst a tak bojovalo proti
nezaměstnanosti a částečné zaměstnanosti,
majíc na zřeteli, že se zhoršily možnosti zaměstnanosti ve vět-
šině průmyslových a rozvojových zemí a vyjadřujíc přesvědčení,
že chudoba, nezaměstnanost a nerovnost příležitostí jsou ne-
přijatelné z hlediska lidskosti a sociální spravedlnosti, mo-
hou vyvolat sociální napětí a tak vytvořit podmínky, jež mohou
ohrozit mír a poškodit provádění práva na práci, které zahrnu-
je svobodnou volbu zaměstnání, spravedlivé a příznivé pracovní
podmínky a ochranu proti nezaměstnanosti,
jsouc názoru, že úmluva a doporučení o politice zaměstnanosti,
1964, by měly být zasazeny do širšího rámce Deklarace zásad a
Akčního programu, jež v r. 1976 přijala Trojstranná Světová
konference o zaměstnanosti, rozdělování příjmů, sociálním po-
kroku a mezinárodní dělbě práce, jakož i resoluce o dalším pro-
vádění závěrů Světové konference o zaměstnanosti, kterou v r.
1979 přijala Mezinárodní konference práce,
rozhodnuvši přijmout některé návrhy o politice zaměstnanosti,
které jsou čtvrtým bodem jednacího pořadu zasedání,
stanovívši, že tyto návrhy budou mít formu doporučení doplňují-
cího úmluvu a doporučení o politice zaměstnanosti, 1964
přijímá dne 26. června 1984 toto doporučení, které bude označováno
jako Doporučení o politice zaměstnanosti (dodatková ustanovení),
1984.
I. Obecné zásady politiky zaměstnanosti
1. Podpora plné a produktivní zaměstnanosti při svobodné volbě
zaměstnání, stanovená úmluvou a doporučením o politice zaměstnano-
sti, 1964, by se měla považovat za prostředek k praktickému usku-
tečnění práva na práci.
2. Plné uznání práva na práci členskými státy by mělo být spoje-
no s prováděním hospodářských a sociálních opatření, jejichž účelem
- 3 -
je podporovat plnou a produktivní zaměstnanost při svobodné volbě
zaměstnání.
3. Podpora plné a produktivní zaměstnanosti při svobodné volbě
zaměstnání by měla být předním cílem a pevnou částí hospodářských
a sociálních opatření členských států a popřípadě jejich plánů na
uspokojení základních potřeb obyvatelstva.
4. Členské státy by měly věnovat zvláštní pozornost nejúčinněj-
ším prostředkům pro zvýšení zaměstnanosti a výroby a vypracovat
opatření a popřípadě programy na podporu růstu výroby a spravedli-
vého rozdělování základních statků a služeb a spravedlivého rozdě-
lování příjmů v celé zemi, aby tak byly uspokojeny základní potřeby
obyvatelstva podle Deklarace zásad a Akčního programu Světové kon-
ference o zaměstnanosti.
5. Ve shodě s vnitrostátní praxí opatření, plány a programy uve-
dené pod body 3 a 4 tohoto doporučení by měly být stanoveny a pro-
váděny po projednání a ve spolupráci s organisacemi zaměstnavatelů
a pracovníků a s ostatními representativními organisacemi zúčastně-
ných osob, zejména z venkovského sektoru, na něž se vztahují úmluva
a doporučení o organisacích venkovských pracovníků, 197. 5.
6. Hospodářská a finanční opatření, jak na vnitrostátní tak na
mezinárodní úrovni, by měla vyjadřovat přednostní cíle uvedené v
odstavcích 3 a 4 tohoto doporučení.
7. Opatření, plány a programy uvedené pod body 3 a 4 tohoto dopo-
ručení by měly mít za cíl odstranění každé diskriminace a zajiště-
ní rovných příležitostí a rovného zacházení pro všechny pracovníky,
pokud jde o přístup k zaměstnání, pracovní podmínky, mzdy a příjmy,
odbornou výchovu a postup v zaměstnání.
8. Členské státy by měly učinit opatření k účinnému potírání ne-
zákonného zaměstnávání, to je zaměstnávání, které neodpovídá poža-
davkům vnitrostátních právních předpisů, úprav a praxe.
9. Členské státy by měly učinit opatření, jež by umožňovala po-
stupné převedení pracovníků z neformálního sektoru, tam kde exi-
stuje, do formálního sektoru.
10. Členské státy by měly přijmout opatření, jež by s přihlédnu-
- 4 -
tím k vnitrostátnímu právu a praxi, měla
a) usnadňovat přizpůsobení strukturálním změnám na globální, sek-
torové a podnikové úrovni, jakož i opětovné zaměstnávání pra-
covníků, kteří ztratili své zaměstnání v důsledku strukturál-
ních a technologických změn; a
b) zachovat zaměstnání nebo usnadnit opětné zaměstnávání pracovní-
ků dotčených při prodeji, převodu, uzavření nebo přemístění spo-
lečnosti, závodu nebo zařízení.
11. V souladu s vnitrostátním právem a praxí opatření pro uskuteč-
ňování politiky zaměstnanosti by mohla zahrnovat sjednáváni kolek-
tivních smluv o otázkách, které se týkají zaměstnanosti, jako např.
a) podpora a zajištění zaměstnanosti,
b) hospodářské a sociální důsledky restrukturace a racionalisace
odvětví hospodářské a podnikové činnosti,
c) nová úprava a zkrácení pracovní doby,
d) ochrana zvláštních skupin, a
e) informování o hospodářských a finančních otázkách a o zaměstna-
nosti.
12. Členské státy by po projednání s organisacemi zaměstnavatelů
a pracovníků měly učinit účinná opatření, jež by podněcovala mnoho-
národní podniky, aby přijaly a prováděly zejména politiku zaměstna-
nosti vyhlášenou v Trojstranné deklaraci zásad o mnohonárodních pod-
nicích a sociální politice, 1977, a zajistily, aby se zabránilo zá-
porným účinkům investování mnohonárodních podniků na zaměstnanost
a podpořily jeho kladné účinky.
13. Se zřetelem k růstu vzájemné závislosti světového hospodářství
členské státy by měly kromě opatření přijatých na vnitrostátní úrov-
ni posílit mezinárodní spoluprácí, aby se tak zajistil úspěch boje
proti nezaměstnanosti.
II. Populační politika
14. (1) Při zabezpečování dostatečných možností zaměstnáni, poli-
tika rozvoje a zaměstnanosti by mohla, pokud je to vhodné a v sou-
ladu s vnitrostátním zákonodárstvím a praxí, zahrnovat populační
opatření a programy k zajištění růstu životní úrovně rodiny a plá-
- 5 -
novaného rodičovství pomocí informačních programů a programů dobro-
volného vzdělávání o populačních otázkách.
(2) Členské státy, zejména rozvojové země, by mohly ve spolupráci
s vnitrostátními a mezinárodními nevládními organisacemi:
a) věnovat zvláštní pozornost ve své populační politice a progra-
mech vzdělávání nynějších a nastávajících rodičů o výhodách
plánovaného rodičovství;
b) v zemědělských oblastech zvýšit počet zdravotnických zařízení a
obecních středisek poskytujících informace o plánovaném rodičov-
ství a počet osob vyškolených k poskytování těchto informací; a
c) v městských oblastech věnovat zvláštní pozornost naléhavé potře-
bě vytvořit vhodnou infrastrukturu a zlepšit životní podmínky,
zejména na periferii.
III. Zaměstnanost mládeže a znevýhodněných skupin a osob
15. V rámci celkové politiky zaměstnanosti členské státy by měly
přijmout opatření, aby uspokojily potřeby všech kategorií osob, kte-
ré často mají potíže s nalezením trvalého zaměstnání, jako jsou ně-
které ženy, někteří mladí pracovníci, invalidé, starší pracovníci,
dlouhodobí nezaměstnaní a migrující pracovníci, kteří jsou po prá-
vu na území státu. Tato opatření by měla být v souladu s ustanove-
ními mezinárodních úmluv a doporučení o práci, které se týkají za-
městnání těchto skupin, a s pracovními podmínkami stanovenými vnit-
rostátním právem a praxí.
16. S přihlédnutím k vnitrostátním podmínkám a v souladu s vnitro-
státním právem a praxí opatření zmíněná v bodě 15 tohoto doporučení
by mohla zahrnovat mimo jiné:
a) všeobecné vzdělání přístupné všem a programy poradenství pro
volbu povolání a odborné výchovy, aby se tak těmto osobám umož-
nilo získat zaměstnání a zlepšit si možnosti zaměstnání a příjem,
b) vytvoření výchovné soustavy spojené jak se vzdělávací soustavou,
tak i se světem práce,
c) poradenství pro volbu povolání a zprostředkování práce, aby se
tak těmto osobám usnadnilo zapojení do práce a pomohlo naleznout
zaměstnání odpovídající jejich způsobilosti a schopnostem,
- 6 -
d) programy pro vytváření výdělečných zaměstnání ve specifických
oblastech, zónách a sektorech,
e) programy pro přizpůsobení se strukturálním změnám;
f) opatření pro trvalou výchovu a přeškolování;
g) opatření pro pracovní rehabilitaci,
h) pomoc při dobrovolné mobilitě,
i) programy na podporu zaměstnání na vlastní účet a družstev samo-
statných pracovníků.
17. (1) Jiná zvláštní opatření by měla být učiněna ve prospěch mla-
dých lidí, zejména
a) veřejné a soukromé instituce a podniky by měly být podněcovány,
aby přijímaly mladé lidi a poskytovaly jim zaškolení způsobem
odpovídajícím vnitrostátním podmínkám a praxi;
b) i když by se měla dávat přednost zapojení mladých lidí do pravi-
delného zaměstnání, mohly by být stanoveny zvláštní programy
pro zaměstnávání mladých osob na základě dobrovolnosti při pro-
vádění veřejných projektů, zejména místních projektů sociální
povahy, s přihlédnutím k ustanovením doporučení o zvláštních
programech pro mládež, 1970;
o) měly by být ustaveny zvláštní programy se střídavou výchovou a
prací, aby se tak pomohlo mladým lidem naleznout první zaměstná-
ní;
d) možnosti výchovy by měly být přizpůsobeny technickému a hospo-
dářskému rozvoji a měla by se zlepšit úroveň výchovy;
e) měla by se učinit opatření k usnadnění přechodu ze školy do prá-
ce a na podporu možnosti získat zaměstnání při skončení výchovy;
f) měl by se podporovat výzkum o výhledech zaměstnanosti jako zá-
klad racionální politiky odborné výchovy;
g) měla by být chráněna bezpečnost a zdraví mladých pracovníků.
(2) Měla by se věnovat zvláštní pozornost opatřením uvedeným v od-
stavci (1), aby se zajistil jejich příznivý účinek na zaměstnanost
mladých lidí.
(3) Tato opatření by měla být v souladu s ustanoveními mezinárod-
ních úmluv a doporučení o práci, která se týkají zaměstnanosti mla-
- 7 -
dých lidí, a s podmínkami zaměstnanosti podle vnitrostátního záko-
nodárství a praxe.
18. Mohly by být stanoveny podněty odpovídající vnitrostátním pod-
mínkám a praxi, aby se usnadnilo provádění opatření uvedených pod
body 15 až 17 tohoto doporučení.
19. V souladu s vnitrostátním zákonodárstvím a praxí by se ve vhod-
nou dobu měly konat zevrubné porady mezi příslušnými orgány a orga-
nisacemi zaměstnavatelů a pracovníků a ostatními zúčastněnými orga-
nisacemi o stanovení, provádění a kontrole opatření a programů zmí-
něných v bodech 15 až 18 tohoto doporučení.
IV. Technologická opatření
20. Jedním z hlavních úkolů politiky vnitrostátního rozvoje by mě-
lo být usnadnit rozvoj technologie jako prostředku pro zvýšení vý-
robního potenciálu a dosažení hlavních cílů rozvoje, tj. vytváření
pracovních možností a uspokojování základních potřeb. Technologická
opatření by měla, s přihlédnutím k úrovni hospodářského rozvoje,
přispívat ke zlepšení pracovních podmínek a ke zkrácení pracovní
doby a zahrnovat opatření k předcházení úbytku pracovních míst.
21. Členské státy by měly
a) podporovat výzkum o výběru, přijetí a rozvoji nových technologií
a o jejich účincích na rozsah a strukturu zaměstnanosti, podmín-
ky zaměstnanosti, výchovu, obsah práce a požadovanou způsobilost,
b) podporovat výzkum technologií, které jsou nejvhodnější pro zvlá-
štní podmínky v zemích, do něhož by měly být zapojeny i nezávis-
lé výzkumné instituce.
22. Členské státy by měly usilovat vhodnými opatřeními, aby
a) vzdělávací a výchovné soustavy, včetně přeškolovacích programů,
poskytovaly pracovníkům dostatečné možnosti přizpůsobit se změ-
nám zaměstnání, které plynou z technologických změn;
b) se věnovala zvláštní pozornost co nejvhodnějšímu využití součas-
ných a budoucích způsobilostí;
c) negativní účinky technologických změn na pracovní a životní pod-
mínky a na bezpečnost a ochranu zdraví při práci byly pokud mož-
no vyloučeny, zejména tím, že se už při koncipování nových tech-
- 8 -
nologií bude přihlížet ke zřetelům ergonomickým, hygienickým a bez-
pečnosti při práci.
23. Členské státy by měly všemi způsoby odpovídajícími vnitrostát-
ním podmínkám a praxi podporovat využíváni nových vhodných techno-
logií a zajišťovat nebo zlepšovat spojení a konsultace mezi různý-
mi zúčastněnými orgány a organisacemi a representativními organisa-
cemi zaměstnavatelů a pracovníků.
24. Zúčastněné organisace zaměstnavatelů a pracovníků, jakož i pod
niky by měly být podněcovány, aby pomáhaly při rozšiřování všeobec-
ných informací o různých možných technologiích, při rozvoji spojení
mezi velkými a malými podniky, které se zabývají těmito otázkami,
a při stanovení příslušných programů odborné výchovy.
25. V souladu s vnitrostátní praxí členské státy by měly podporo-
vat organisace zaměstnavatelů a pracovníků, aby sjednávaly kolek-
tivní smlouvy na úrovni národní, sektoru nebo podniku o sociálních
důsledcích zavádění nových technologií.
26. Členské státy by měly, pokud je to možné a v souladu s vnitro-
státním zákonodárstvím a praxí, podporovat podniky, když zavádějí
do svých operací nové technologie, které by mohly mít významné dů-
sledky pro pracovníky podniku, aby
a) zapojily pracovníky a jejich představitele do plánování, zavádě-
ní a využívání nových technologií, tj. informovaly je o možno-
stech a účincích takových nových technologií a aby se a nimi pře
dem radily ve snaze dosáhnout dohody;
b) prosazovaly lepší uspořádání pracovní doby a lepší rozvržení za-
městnání;
c) předcházely a pokud možno zmírňovaly škodlivé účinky technolo-
gických změn na pracovníky;
d) podporovaly technologické investice, které přímo nebo nepřímo
vedou k vytváření pracovních míst a přispívají k postupnému zvy-
šování výroby a uspokojování základních potřeb obyvatelstva.
V. Neformální sektor
27. (1) Vnitrostátní politika zaměstnanosti by měla uznat význam
informálního sektoru, tj. hospodářských činností prováděných mimo
- 9 -
institucionalisované hospodářské struktury, jako zdroje pracovních
míst.
(2) Bylo by vhodné vypracovat a provádět programy pro zvýšení za-
městnánosti, aby se tak podpořila práce v rodině a nezávislá práce
v dílnách jednotlivců, a to jak v městských, tak ve venkovských ob-
lastech.
28. Členské státy by měly učinit opatření na podporu doplňujících
vztahů mezi formálním a neformálním sektorem a ke zlepšení přístu-
pu neformálního sektoru ke zdrojům, trhům, úvěru, infrastrukturám
a soustavám vzdělávání, k technickým odborným znalostem a k vyspě-
lejším technologiím.
29. (1) Při opatřeních pro zvýšení možností zaměstnání a zlepšení
pracovních podmínek v neformálním sektoru, členské státy by měly
usilovat o to, jak usnadnit zapojení tohoto sektoru do národního
hospodářství.
(2) Členské státy by měly přihlížet k tomu, že začlenění informál-
ního sektoru do formálního sektoru může snížit schopnost prvně uve-
deného přijímat pracovní síly a vytvářet příjem. Nicméně měly by s
postupně snažit rozšířit právní úpravu na neformální sektor.
VI. Malé podniky
30. Vnitrostátní politika zaměstnanosti by měla přihlížet k vyzná
mu malých podniků jako zdroje pracovních míst a uznávat, že místní
iniciativa vytvářením pracovních míst přispívá k boji proti neza-
městnanosti a k hospodářskému růstu. Tyto podniky, které mohou mít
různou formu, jako např. tradiční malé podniky, družstva a sdruže-
ní poskytují možnost zaměstnání, zejména pro pracovníky, kteří se
setkávají se zvláštními obtížemi.
31. Členské státy by měly po projednání a ve spolupráci s organi-
sacemi zaměstnavatelů a pracovníků učinit potřebná opatření na pod-
poru navzájem se doplňujících vztahů mezi podniky zmíněnými v bodě
30 tohoto doporučení a jinými podniky, aby se zlepšily pracovní
podmínky v těchto podnicích a jejich přístup na trhy, k úvěru, k
odborným znalostem a vyspělejší technologii.
- 10 -
VII. Oblastní politika rozvoje
32. V souladu s vnitrostátním zákonodárstvím a praxí členské stá-
ty by měly uznat význam vyváženého oblastního rozvoje jako prostřed-
ku ke zmírnění sociálních problémů a problémů zaměstnanosti, k nimž
došlo nerovným rozdělováním přírodních zdrojů a nedostatečnou mobi-
litou výrobních prostředků, k nápravě nerovného rozdělení růstu a
zaměstnanosti mezi oblastmi a zónami země.
33. Po projednání a ve spolupráci s představiteli dotyčného obyva-
telstva a zejména s organisacemi zaměstnavatelů a pracovníků by mě-
la být učiněna opatření na podporu zaměstnanosti v nedostatečně roz-
vinutých nebo zaostalých oblastech, v upadajících zemědělských a
průmyslových oblastech, v pohraničních oblastech a všeobecně v těch
částech země, které neměly dostatečný prospěch z vnitrostátního roz-
voje.
34. S přihlédnutím k vnitrostátním podmínkám a plánům a programům
každého členského státu opatření stanovená v bodě 33 tohoto doporu-
čení by mohla obsahovat mimo jiné:
a) vytváření a rozšiřování pólů a středisek rozvoje s dobrým výhle-
dem na vytváření nových pracovních míst;
b) rozvoj a posílení oblastního potenciálu s přihlédnutím k lidským
a přírodním zdrojům každé oblasti a k potřebě soustavné a vyvá-
ženě rozvíjet oblasti;
c) zvýšení počtu a velikosti středních a malých měst, tak aby se
vytvořila protiváha velkým městům;
d) zlepšení dostupnosti a poskytování základních služeb, nutných pro
uspokojování nezbytných potřeb, a přístup k nim;
e) podpora dobrovolné mobility pracovníků v oblasti a mezi různými
oblastmi země pomocí vhodných sociálních opatření, při čemž by
se mělo usilovat o uspokojivé
životní a pracovní podmínky v ob-
lasti, odkud pocházejí;
f) investice na zlepšení oblastních infrastruktur, služeb a správ-
ních struktur, včetně přidělení potřebných kádrů a poskytnutí
prostředků na pracovní zaškolení a přeškolení;
g) podpora účasti společenství při stanovení a provádění opatření
oblastního rozvoje.
- 11 -
VIZI. Veřejné investice a zvláštní programy veřejných prací
35. Členské státy by mohly provádět programy veřejných investic
a zvláštní programy veřejných prací, únosné z hlediska hospodářské-
ho a sociálního, zejména za tím účelem, aby se vytvořila a udržela
zaměstnanost a zvýšily příjmy, omezila chudoba a lépe uspokojily
základní potřeby v oblastech s velkou nezaměstnaností a nedostateč-
nou zaměstnaností. Takové programy by měly tam, kde je to možné a
vhodné,
a) věnovat zvláštní pozornost vytváření pracovních možností pro
znevýhodněné skupiny obyvatelstva;
b) obsahovat projekty venkovské a městské infrastruktury a výstav-
bu zařízení potřebných k uspokojení základních potřeb ve venkov-
ských, městských a příměstských oblastech a zvýšení produktivní
investice do sektorů jako je například energie a spoje;
c) přispívat k zlepšování úrovně sociálních služeb v oblastech ja-
ko je například výchova a zdravotnictví;
d) být stanoveny a prováděny v rámci plánů rozvoje, pokud existují,
a po projednání se zúčastněnými organisacemi zaměstnavatelů a
pracovníků;
e) určit osoby, jimž takové programy jsou na prospěch, stanovit do-
stupné pracovní síly a vymezit kriteria pro výběr projektů;
f) zajistit, aby se nábor pracovních sil prováděl na základě dobro-
volnosti;
g) zajistit, aby pracovní síly nebyly odnímány z jiných produktiv-
ních činností;
h) poskytovat pracovní podmínky slučitelné s vnitrostátním zákono-
dárstvím a praxí a zejména s právními ustanoveními o přístupu k
zaměstnání, pracovní době, mzdě, placené dovolené, bezpečnosti a
ochraně zdraví při práci a odškodnění při pracovních úrazech a
nemocech z povolání;
i) usnadňovat odbornou výchovu pracovníků zapojených do těchto pro-
gramů a odborné přeškolení těch, kteří musí změnit práci vzhle-
dem k strukturálním změnám ve výrobě a zaměstnanosti.
- 12 -
IX. Mezinárodní hospodářská spolupráce a zaměstnanost
36. Členské státy by měly podporovat rozšiřování mezinárodního ob-
chodu, aby si tak navzájem pomáhaly zvyšovat zaměstnanost. Za tím
účelem by měly spolupracovat v mezinárodních organisacích, jejichž
posláním je usnadňovat stálý a vzájemné prospěšný rozvoj mezinárod-
ního obchodu, technické pomoci a investic.
37. S přihlédnutím ke své odpovědnosti vůči jiným příslušným mezi-
národním organisacím členské státy by si měly v zájmu zajištění
účinné politiky zaměstnanosti stanovit za cil:
a) podporovat růst výroby a světového obchodu v podmínkách hospodář-
ské stability a rostoucí zaměstnanosti v rámci mezinárodní roz-
vojové spolupráce a na základě rovnosti práv a vzájemných výhod;
b) uznat, že vzájemná závislost mezi státy, plynoucí z rostoucí in-
tegrace světového hospodářství, by měla pomáhat vytvářet ovzduší,
v němž státy mohou, kdekoli je to vhodné, stanovit společná opat-
ření určená na podporu spravedlivého rozdělení sociálních nakla-
du a sociálního prospěchu ze strukturálních úprav, jakož i spra-
vedlivější mezinárodní rozdělení příjmů a bohatství, tak aby se
umožnilo rozvojovým zemím zvládnout růst jejich aktivního obyva-
telstva a rozvinutým zemím zvýšit stupen jejich zaměstnanosti a
snížit náklady spojené s adaptací dotyčných pracovníků;
c) koordinovat vnitrostátní opatření týkající se obchodu a struktu-
rálních změn a úprav, aby se rozvojovým zemím umožnila větší
účast na světové průmyslové výrobě v rámci otevřené a spravedli-
vé soustavy světového obchodu, stabilisovat ceny základních vý-
robků na úrovni, kterou pokládají za slušnou jak výrobci, tak i
spotřebitelé, a podporovat investice do výroby a zpracování zá-
kladních výrobků v rozvojových zemích;
d) podporovat mírumilovné řešení sporů mezi národy a sjednané doho-
dy o snížení zbrojení, aby se tak zajistila bezpečnost pro vše-
chny národy a postupné převádění výdajů na zbrojení a přeměna
zbrojního průmyslu na výrobu potřebných statků a služeb, zejmé-
na těch, jež mají uspokojit základní potřeby obyvatelstva a pot-
řeby rozvojových zemí;
e) snažit se o dohodu o společné činnosti na mezinárodní úrovni pro
- 13 -
zlepšení mezinárodní hospodářské soustavy, zejména ve finanční
oblasti, aby se tak podpořila zaměstnanost v rozvinutých i roz-
vojových zemích;
f) zvýšit hospodářskou a technickou spolupráci, zejména mezi země-
mi na různých úrovních hospodářského rozvoje a s různými spole-
čenskými a hospodářskými soustavami, pomocí výměny zkušeností a
rozvojem doplňkových kapacit, zejména v oblastech zaměstnanosti
a lidských zdrojů, a výběrem, rozvojem a převodem technologie v
souladu a vzájemně přijatým právem a praxí týkajících se práv
na soukromé vlastnictví;
g) vytvářet podmínky pro stálý neinflační růst světového hospodář-
ství a pro ustavení zlepšené mezinárodní peněžní soustavy, jež
by vedla k ustavení nového mezinárodního hospodářského řádu;
h) zajištovat větší stabilitu směnných kursů, zmenšení dluhů zatě-
žujících rozvojové země, poskytování dlouhodobé a levné peněži-
té pomoci těmto zemím a přijetí adaptačních opatření, která pod-
porují zaměstnanost a uspokojování základních potřeb.
3&. Členské státy by měly
a) podporovat převod technologií, aby se tak umožnilo rozvojovým
zemím přijmout na základě spravedlivých a rozumných obchodních
podmínek ty technologie, jež jsou nejvhodnější pro podporu za-
městnanosti a uspokojování základních potřeb;
b) učinit vhodná opatření pro vytvoření a udržení zaměstnanosti a
pro poskytnutí prostředků na odbornou výchovu a přeškolování;
tato opatření by mohla zahrnovat vytvoření národních, regionál-
ních a mezinárodních fondů na adaptaci, aby se tak pomohlo prů-
myslovým odvětvím a pracovníkům dotčeným změnami, k nimž došlo
ve světovém hospodářství.
X. Mezinárodní migrace a zaměstnanost
39. Členské státy s přihlédnutím k mezinárodním úmluvám a doporu-
čením o práci o migrujících pracovnících by měly tam, kde dochází
k mezinárodní migraci, přijmout opatření, aby se
a) vytvořilo víc pracovních příležitostí a lepší pracovní podmínky
ve vystěhovaleckých zemích, aby se tak zmenšila potřeba migrace
za zaměstnáním, a
- 14 -
b) zajistilo, že se mezinárodni migrace bude provádět za podmínek,
které mají za cíl plnou produktivní zaměstnanost při svobodné
volbě zaměstnání.
40. Členské státy, které obvykle nebo opětovně povolávají značný
počet zahraničních pracovníků, by měly, pokud tito pracovníci při-
cházejí z rozvojových zemí, usilovat o plnější spolupráci na rozvo-
ji takových zemí posílením vhodných převodů kapitálu a obchodních
výměn převodem technických znalostí a pomocí při odborné výchově
místních pracovních sil, aby se tak vytvořila účinná alternativa k
migraci za zaměstnáním a pomohlo dotyčným zemím zlepšit jejich hos-
podářskou situaci a zaměstnanost.
41. Členské státy, které obvykle nebo opětovně zaznamenávají od-
chod značného počtu svých příslušníků za zaměstnáním do ciziny, by
měly, pokud se taková opatření nedotýkají práva každého opustit
kteroukoli zemi včetně země vlastní, učinit opatření prostřednict-
vím zákonodárství nebo dohody s organisacemi zaměstnavatelů a pra-
covníků nebo jakýmkoli jiným způsobem odpovídajícím vnitrostátním
podmínkám a praxi, aby se zabránilo jakémukoli zneužití při náboru
nebo odjezdu, jež by mohlo mít za následek protiprávnost vstupu,
pobytu nebo zaměstnání jejich příslušníků v jiné zemi.
42. Rozvojové vystěhovalecké země by měly, aby usnadnily návrat
svých příslušníků, kteří mají velmi hledanou kvalifikaci,
a) náležitým způsobem je podnítit k návratu,
b) vyhledávat spolupráci se zeměmi, které zaměstnávají jejich pří-
slušníky, a s Mezinárodním úřadem práce a mezinárodními a regi-
onálními organisacemi, které se zabývají těmito otázkami.
43. Členské státy, ať už jde o země, které poskytují zaměstnání
nebo země, odkud pracovníci pocházejí, by měly učinit vhodná opat-
ření,
a) aby se zabránilo zneužití náboru pracovních sil pro zahraničí,
b) aby se zabránilo vykorisťování migrujících pracovníků,
c) aby se zajistil plný výkon svobody odborové se sdružovat a prá-
va organisovat se a kolektivně vyjednávat.
44. Členské státy, ať už jde o země, které poskytují zaměstnání
nebo země, odkud pracovníci pocházejí, by měly, pokud je toho tře-